Démoní Lord Země - VII

Anotace: jelikož tenhle příběh je můj experiment v inspiraci na japonské anime... tak bych rád podotkl, že za jakékoliv názory nebo případné výtky budu jedině vděčný

Místo: Portál – Devátý pekelný kruh

Hrady byly vždy budovány tak, aby odolaly útoku zvenčí. A i když téměř všechny pekelné kruhy byly jednou velkou pevností, žádný z nich neměl vnější obranu. K čemu taky, když se nacházely ve vlastní dimenzi, do které byl přístup skrze jediný portál. Byly sice i jiné způsoby, jak se do nich dalo dostat, avšak pokud chtěl nějaký vládce ovládnout říši jiného, mohl učinit jedině tak, že svou armádu poslal portálem. A ten byl v každém pekelném kruhu těžce opevněn. Nebylo tomu jinak ani v Devátém pekelném kruhu, kde byl portál obehnán bludištěm několika metrů tlustých zdí a soustavou smrtonosných pastí, které vytvořil Hádes.

Tyrael stála ve svých nejlepších šatech kousek od portálu. Průsvitná černá róba s několik metrů dlouhou vlečkou na ní vypadala překrásně, ostatně jí to slušelo ve všem. Za ní pak stála nastoupená Rudá garda, elitní jednotka, složená z nejsilnějších démonů Devátého pekelného kruhu. Všichni byli v lidské podobě, v brnění barvy krve a vyzbrojeni magickými zbraněmi.
Portál, trhlina v prostoru spojující všechny démoní dimenze, se uprostřed velkého sálu rozzářil a napjatě očekávaná chvíle nadešla. Navázalo se spojení s Šestým pekelným kruhem a z portálu vystoupila mladá černovlasá žena drobnějšího vzrůstu s malým doprovodem čítajícím půl tuctu sloužících démonů, kteří pouze položili zavazadla na zem a potom se poslušně vrátili do svého domovského kruhu. Černovláska po svém příchodu pak zamířila rovnou k Tyrael, kde se na vzdálenost několika metrů od ní zastavila.
„Vítám tě,“ řekla Tyrael srdečně a vykročila naproti své budoucí švagrové. Neudělala však ani dva kroky a najednou zpozorněla. Zastavila se a důkladně se na Tarovu nastávající zadívala. Lewira na první pohled vypadala jako obyčejná lidská žena. Po ramena dlouhé rovné vlasy, růžová barva kůže, střední poprsí a další vzhledové atributy člověka. Nebyly na ní sebemenší stopy toho, že by byla démonkou. O to podezřeleji působila. Jak si Tyrael Lewiru prohlížela, na malou chvíli uvolnila svou moc, která obklopila i Lewiru a její podoba se rozostřila. Na okamžik vládkyně Devátého pekelného kruhu uviděla skutečnou podobu démonky před sebou. Iluze! „Mohla jsem to tušit, přeci jen jsi neteř vládce Šestého pekelného kruhu…,“ prohodila znechuceně. Po chvíli zamyšlení pak Tyrael dodala: „Bude stačit, když Tarovi neukážeš svou pravou podobu,“ a na Lewiřině tváři se mihl stín hněvu.
„Má paní,“ pronesla Lewira formálně a poklekla před Tyrael na pravé koleno, na důkaz své pokory. Její poznámky pro teď ignorovala, ostatně po svatbě měla dost času k naplánování její smrti. Prostě jí jen zosnuje o něco bolestnější…
Tyrael nepatrně mávla rukou a zezadu k ní přistoupil Yerdol, velitel Rudé gardy: „Ať Tar přijde do trůnního sálu. Měl by poznat svou nastávající,“ rozkázala a Yerdol poodešel zařídit vše podstatné. Tyrael pak udělala několik zbývajících kroků k Lewiře a napřáhla před sebe pravou ruku. Černovláska podle etikety nabízenou ruku uchopila, ale než ji stačila políbit, vládkyně ucukla. V odpověď na tázavý Lewiřin pohled Tyrael odvětila: „Nemusíme dodržovat všechny formálnosti…,“ pak se otočila a vydala se na cestu. Lewira, spolu s tuctem gardistů, ji v krátkém odstupu následovala do trůnního sálu.

Jak se tak vládkyně Devátého pekelného kruhu, Lewira a malý doprovod tvořený gardisty proplétal labyrintem chodeb, ukrývající ve svém středu portál, narazili cestou na nečekanou osobu. Hádes nedokázal zůstat v klidu. Celou noc přemýšlel nad podivným zakončením jeho hovoru s Qerolem, a tak se nakonec rozhodl podívat na Tarovu nastávající/vražedkyni, aby se konečně uklidnil.
„Strýčku?! Nečekala bych, že tě tu potkám?“
„Má paní,“ pronesl Hádes a poníženě se Tyrael uklonil. „Vím, že se to nehodí, ale Tar je přeci jenom můj jediný synovec a vždy mi šlo o jeho blaho….“
Tyrael se vlídně usmála a ustoupila stranou, aby Hádes mohl spatřit černovlásku stojící za ní, která se hned na to uklonila: „Dovol mi, abych ti představila Lewiru, neteř vládce Šestého pekelného kruhu. Možná znáš jejího otce, Qerola.“
Hádes na několik okamžiků oněměl. Stěží se udržel pod kontrolou. Ještě déle mu pak trvalo, než rozdýchal Lewiřinu poznámku: „Můj otec Vás srdečně pozdravuje.“
Tyrael se otočila k Hádesovi a překvapivě se zeptala: „Ty se znáš s jejím otcem?“
Hádes spolkl celou svou hrdost, už teď mu bylo jasné, že několika denní mučení lidských duší v jeho věži mu náladu nezlepší: „Ehm, ano, známe se, … já a Qerol jsme kdysi úzce spolupracovali, ale to už je minulost…,“ sám pro sebe pak v duchu dodal: „Jak je vidět.“

Když se Tyrael s Lewirou konečně dostala do trůnního sálu, čekalo ji další překvapení. Tar tam nebyl. Rozhlédla se, jestli se náhodou neschoval za některý z ozdobných sloupů, jak to jako malý dělával, ale ani tam ho neobjevila. Pokynula tedy na Yerdola, který k ní šouravým krokem nepříliš ochotně přistoupil.
„Kde je Tar?“
Yerdol si setřel pot z četa, když šlo o bratra, vládkyně se často nechovala klidně, natož rozumně. Připravil se na nejhorší a řekl: „Ve svých komnatách nebyl.“
„Cože?!“ Tyrael ztrácela na klidu a její moc se drala na povrch. Byla jako sopka těsně před výbuchem: „Kde je můj bratr?“
„Dal jsem po něm vyhlásit pátrání. Brzy ho jistě naleznou,“ pokoušel se Yerdol vládkyni uklidnit, ale něco mu říkalo, že to je pro něho předem prohraná bitva. Krátce na to do trůnního sálu, v doprovodu dvou gardistů, vstoupil Dito a Tyrael se trochu uvolnila. „Právě včas,“ úlevně si Yerdol vydechl.
Dito upíral svůj pohled do Země. Jeden z gardistů mezitím podal hlášení Yerdolovi o tom, jak Dita našli spoutaného v Tarově pokoji. Nezapomněli přitom zmínit, že oblečení a pár dalších věci bratra vládkyně též zmizelo.
Dřív, než stačil Yerdol zopakovat hlášení, Tyrael přistoupila k Ditovi, poklekla u něho, vzala jeho hlavu do dlaní a přinutila ho, aby se na ní podíval. Všechny v trůnním sále tím šokovala, ale nikdo na to nic neřekl. Pak se Tyrael vlídně zeptala: „Ty víš, kde teď Tar je?“
Dito se rozbrečel, jako kdyby byl jen obyčejným osmiletým chlapcem. I přes svůj podstatně vyšší věk, než měla Tyrael, pak mezi jednotlivými vzlyky odpověděl: „Tar šel do Tartaru… už dál nechtěl … způsobovat problémy … své sestře.“ Tyrael klesly ruce. Připadala si, jako kdyby z ní někdo vysál veškerou sílu. Jako kdyby někdo sfoukl plamen jejího života.
Lewira v duchu zaklela. Pak se ale podívala na Dita a rázem o celé jeho historce začala pochybovat: „Však já už si zjistím pravdu…“
Yerdol se také díval na Dita a i jemu to přišlo podezřelé. Nikdy démonovi beroucímu na sebe podobu lidského chlapce moc nedůvěřoval, ale zatím jeho chování neshledával důležitým, ostatně někteří démoni měli mnohem horší úchylky… Už se chystal vládkyni navrhnout, že pokud mu dá svolení, dostane z Dita celou pravdu, ale v tom Tyrael vykřikla: „Najděte mého bratříčka!!“ a vzápětí nechala zburcovat celou armádu Devátého pekelného kruhu, aby se Tara vydala hledat do Tartaru. Yerdol si jen povzdechl, teď už bylo na námitky pozdě. V tomhle rozpoložení nebyla s vládkyní žádná řeč…