Démoní Lord Země - IX.

Anotace: Dneska trochu kratší, ale přece nebudu zbytečně natahovat text... jinak ještě pár dílů a vesměs všechny hlavní postavy už budou představeny...

Místo: Tokyo, staveniště - Země

Tar rozpřáhl ruce nad hlavou: „Ohnivá koule!“ a vytvořil plamennou kouli, velkou jako menší auto. Nikdy před tím neměl tolik síly, aby něco takového dokázal, ale dnes to bylo jiné. Vydal ze sebe všechnu moc, co získal absorbováním útoku lovců a ještě k tomu přidal svou vlastní. Pak se sám pro sebe usmál a hodil ohnivou kouli po dvojici démonů.
Lovci se marně pokusili zachránit, avšak před útokem takových rozměrů neměli žádnou naději. Ve vteřině se jejich těla, pod náporem nenasytných plamenů, změnila v prach.
Lily zírala na ohromný kráter, který Tar uprostřed staveniště udělal. Nemohla tomu uvěřit. Nechtěla. Nikdy předtím nic takového neviděla. Neustále si dokola pro sebe opakovala: „Jak?! Jak je to možné?“ a očima tikala mezi kráterem a Tarem. Věděla, že je démon, ale myslela si, že je slaboch, ubožák, ale on přímo před ní... dostala strach. Co si má počít, proti někomu takovému? Navíc sama. Nemá sebemenší šanci.
Tar hleděl na kráter a hruď se mu dmula pýchou. Konečně už není slabochem, kterého musela jeho starší sestra pokaždé zachraňovat. Stal se silným. Počínaje dnešním dnem je pá… náhle se mu zatmělo před očima. Obrovská síla, kterou ještě před chvílí měl, zmizela a vzala sebou i tu trošku jeho vlastní. Úplně vyčerpaný se svalil do prachu na zemi a ztratil vědomí.
Lily nechápala, co se stalo, ale pokud to měla být její jediná šance, rozhodla se jí nepromarnit. I kdyby to nemělo žádný účinek, zemře alespoň v boji. Zavřela oči a začala se koncentrovat. Hromadila veškerou svou andělskou sílu do pravé pěsti, kterou posléze obklopilo jasné bílé světlo.

„Viděl si to, brácho?“
„Jo, brácho. Co uděláme?“
„Kdyby tu tak byl Wornixs, ten by věděl, co dělat.“
„To jo, ale ten tu není. Je to na nás?!“
Oba bratři si navzájem vyměnili pohledy. Jejich úkolem bylo pouze sledovat, ale potom, co viděli Tarovi schopnosti, nedokázali zůstat v klidu. Mohl být velkým přínosem.
„Nevím, jak ty, brácho, ale já bych mu pomohl.“
„Jdeme na to, brácho.“
Oba bratři opustili svůj dosavadní úkryt za hromadou dřevěných beden. Postavili se vedle sebe a každý z nich před sebou napřáhl pravou ruku. Nebyli nijak silní, vlastně patřili mezi ty nejslabší, ale vzájemnou spoluprací své nedostatky v síle vynahrazovali. Jeden zemní podstaty a druhý zase vzdušné. Spojili své démonické síly a uvolnili ze sebe tu nepatrnou trošku moci, jíž vládli: „Písečný mrak!“

„Svatá pěst!“ vykřikla Lily. Její nejsilnější útok, na který se musela zdlouhavě připravovat. Jelikož však byl Tar prozatím mimo hru, nic jí nebránilo v tom ho použít. Vykročila k němu. Stačilo ho jen udeřit a síla světla se o zbytek postará. Srdce měla až v krku, ale byla rozhodnutá to dokončit, když v tom ji obklopila písečná bouře, která se rozprostřela jen okolo ní. Drobné kamínky a zrnka písku, hnána silným větrem, bombardovali její obličej a odhalenou kůži na těle. Nic neviděla, ale byla si jistá, že to není náhoda. Stejně jako se rychle objevila, rychle i skončila, jen s tím rozdílem, že Tar byl pryč. „Kruci!“ zaklela. Pak se mraky nad ní rozestoupily a ona se ocitla v kuželu jasného světla. Přímo z oblohy se k ní snesl archanděl s dlouhými blond vlasy, ve zlaté zbroji s mečem u pasu a majestátním štítem v levé ruce. Přistál hned vedle ní.
„Lily!!“ okřikl jí hned na úvod. „Víš jaké jsem měl starosti?! Co tě to jenom napadlo, vydat se sama na lov démonů? Jsi jen pouhý anděl čekatel! Co kdyby se ti něco stalo?!“
Lily sklopila zrak. Tušila, že to přijde, ale její bratr, Ezechiel, si vždycky uměl vybrat tu nejhorší možnou chvíli.: „Já…“
„Nechci slyšet žádné výmluvy. Teď mi povíš, který svatý ti pomohl utéct z nebe tentokrát! Jestli to byl zase svatý P…“
„Ne,“ vykřikla tentokrát Lily a přerušila bratrův proslov. „Tentokrát mi nikdo nepomáhal. Počkala jsem si, až se bude u nebeské brány měnit stráž a pak jsem jim proklouzla za zády.“
„No dobrá, budu ti věřit,… ale jen protentokrát! A teď pojď, když máš čas na takové hlouposti, můžeš jednou udělat zase něco užitečného.“
„Ale já před chvílí bojovala se třemi démony! Jeden z nich byl neuvěřitelně silný, podívej se, bratře,“ a ukázala na ohromný kráter.
Ezechiel se rozhlédl po okolí. Vskutku cítil mizející démoní auru, ale bylo nemožné, aby nějaký démon na Zemi způsobil něco takového. Navíc, kdyby tu Lily bojovala s takhle silným démonem, nenechal byl jí jen tak odejít. Nemohl přece tušit, že se tu za chvíli objeví archanděl: „Vracíme se,“ rozhodl nakonec.
„Ale…“
„Řekl jsem, že se vracíme!“ okřikl Lily Ezechiel a nehodlal o tom dále diskutovat. „Můžeš letět?“
„Ano, bratře.“
„Dobře, jdeme. O zbytek se už postarají čističi.“ Potom Ezechiel roztáhl křídla a vyrazil vzhůru k nebi. Lily učinila to samé, ale jen neochotně bratra následovala. Sice jí nevěřil, ale ona ví, co viděla. A pokud se s Tarem ještě někdy uvidí, příště ho nenechá jen tak uniknout! Do té doby se stane mnohem, mnohem silnější.