Realita nebo Představa

Anotace: Je to příběhově slabší, nevím jak dobře čitelné, pointu v tom možná najdete, ale slíbil jsem to, tak je to tu. :P Pro zatvrzelé Ateisty odpad!

Zhasnul jsem světlo v koupelně a lehl si do vany. Pustil jsem vodu, nejteplejší co jsem snesl. Spolu s přibývající vodou jsem pomalu začal usměrňovat své myšlenky, šlo to jen velice těžko, takže jsem se úplně uvolnil teprve v okamžiku kdy byla van plná vařící vody. Mé oči jž přivykly tmě, takže jsem začal rozeznávat obrysy stropu. Ponořil jsem hlavu do vody a vyčistil ji od všech nepotřebných myšlenek. Chtěl jsem něco zkusit, nacož jsem se potřeboval plně soustředit.

Začínalo mi být teplo, takže jsem připustil trochu ledové vody.
Pak jsem se začal soustředit na svoji původní myšlenku. Chtěl jsem se stát lepším. V duchu jsem chvíli prosil boha, poté se snažil domluvit sám sobě, a poté hledal něco jiného než je bůh.
Nějaká černá šmouha se mi mihla před očima, a pak mi v mysli vyvstanulo nějaké jméno, nejsem si přesně jistý jak znělo, Kerena nebo Kerana vážně nevím. Nemám nejmenší tušení co to bylo zač, bylo to celkem přátelské a chtělo to vyhovět mému přání. Hned mi bylo jasné že mi to nedá nic zadarmo, a že to bude chtít něco výměnou. Vzpoměl jsem si na pohádky o upsání se ďáblu a tovrech co kradou lidem duše, možnost darování své duše jsem hned zamítl a začal přemýšlet co jiného můžu nabídnout. Nic, došlo mi, ale přece jen, mohl bych něco napsat, něco co přivede spoustu dalších hlupáků ke styku s touto věcí. Něco co by jí mohlo pomoc. Myslím že ta bytost souhlasila, souhlasila a možná mohla být i spokojená. Její přítomnost zmizela stejně rychle jako se objevila, snad jsme byli dohodnuti.

Nedá se říct, že bych věřil v duchy, nedá se říct, že bych věřil v boha.
Od tohoto zážitku uplynulo již několik měsíců a já nevím jestli jsem se za tu dobu nějak změnil, ale samotná vzpomínka mě nakonec donutila o tom napsat jak jsem slíbil.