Psí hvězda II

Anotace: pokračování prvního dílu

Cestou jsem vůbec nevnímal okolí, moje myšlenky se toulaly někde v minulosti, v minulosti o které jsem velice nerad přemýšlel.
O mojí největší ztrátě.
Ani nevím jak dlouho mi trvala cesta domů. Čas nehrál roli. Hned jsem ze sebe shodil výstroj a pověsil ji na své místo, zbraně umístil do stojanu a pustil si muziku. Pomalá skladba od předkrachové kapely Metalica mi masírovala mozek. Pomilionté jsem si sedl na ošunělý gauč a podíval se na starou fotku v ještě starším rámečku.
Na té fotce byla moje největší bolest. Moje přítelkyně. Tu jsem také ztratil. Jednou jsem přišel domů a ona tam prostě nebyla. Od té doby jsem ji neviděl. Nikdo o ní nevěděl, pátral jsem týdny, pak týdny žil jen smutkem a pak se moje duše a srdce zavřeli, odešla, jako všichni a i já si to připustil.
Přijal jsem jméno Psí hvězdy a žil sám, bez známých, přátel, rodiny, lásky. Bez smyslu života, kromě svojí práce a touhy být v ní nejlepší.

Silou vůle jsem odtrhl oči od její tváře na obrázku a zavřel oči. Chvíli jsem se uklidňoval a pak se zvedl s úmyslem jít do sprchy. Ale to už se mi nepovedlo dokončit, zazvonil mi telefon a já ihned věděl, že ze sprchy nic nebude.
„Slyším“ houkl jsem do telefonu. „Za půl hodiny na Vašem obvyklém místě“ řekl kultivovaný hlas na druhé straně. „Budu tam“ a zavěsil jsem.
Povzdechl jsem a pak se temně usmál. Kdybych věděl, co přinese následující sled událostí, sekl bych mobilem a šel do sprchy, ale, já to neudělal.

Hodil jsem na sebe jen maskovací kalhoty a navrch moji oblíbenou bundu s kapucí přes oči.
Pod bundu schoval do pouzdra malý samopal vz.61 Škorpion a boxer s malými výstupky. Takto vybaven jsem vyšel na cestu.
Měl jsem ještě dosti času a tak jsem nějak moc nepospíchal. Proto jsem povolil v ostražitosti a chlápků, kteří mě sledovali jsem si všiml až ve chvíli, kdy mě předešli, a já inkasoval ránu do břicha. Už dlouho mě nikdo nepřepadl, napadlo mě a prostě jsem se tomu musel zasmát. To ty maníky trochu zmátlo. Jejich zaváhání jsem využil a nasadil si boxer. Když se pak ke mně jeden z nich znova ohnal, jemně jsem se předklonil, čímž se mi povedlo nejen uniknout jeho úderu, ale mohl jsem mu dát přímou ránu na solar. Následně jsem se otočkou dostal za něj a předklonil se. Tím jsem pokazil ránu druhého, který tak přeletěl přez moje záda na toho co se dusil a dopadl přede mě. Podíval se na mě a já se usmál. Pak jsem mu dupl na ledviny a pro jistotu mu ještě svojí ocelovou špicí počechral žebra. Druhý se stále dusil. Nedivil jsem se tomu, boxerem na solar není zrovna pohodová rána. V návalu agrese jsem ho poslal na zem ranou pod bradu. Sedla tak krásně, že chlap odletěl dva metry bokem. Se zadostiučiněním jsem boxer vrátil do kapsy.
Mám pět minut, schůzku stihnu stále včas, pomyslel jsem si a vykročil dál provázen jen chroptěním „banditů“.
Do růže jsem přišel včas. Sedl jsem si ke stolu a téměř ihned u mě seděl klient. Byl to postarší muž, velice slušného vzhledu, ve svém obleku se sem vůbec nehodil. Ale nenechal se tím nijak rozhodit, zřejmě měl naprostou jistotu ve dva bodyguardy co mu stáli za zády jejichž Magnumy u pasu se jim skvěly napilovanými náboji. „Dobrý den Pane Z. N“ začal. „Zřejmě jste velice dobře informovaný, moje jméno nezná skoro nikdo“ podivil jsem se. „To teď není důležité, pokračoval, důležité je, že jsem tu, abych vám dal nabídku vašeho života. Jde o zakázku, jež vám vynese pětinásobek obvyklé taxy za den a výstroj a výzbroj dle vaší volby“. „O co by šlo?“ zeptal jsem se se zdánlivým nezájmem. Ve skutečnosti jsem byl vzrušen na maximální míru. „Zítra v noci odtud vyjede karavana, pojede na poněkud nebezpečné místo. Chci, abyste nás provázel, tam i zpět“oznámil mi prostě, a pak mi podal flash disk, „tady máte podrobnosti a můj kontakt. Zavolejte, jak jste se rozhodl a co za výbavu budete vyžadovat“. Pak se zvedl: „Doufám, že brzy nashledanou“ pokývl a odešel. Neměl jsem důvod se zdržet a tak jsem taky odešel.