Seznamte se (3. část)

Anotace: Zase budu rád za každý komentář.

Vlna se rychle blížila k hrázi. Muži znervózněli. „Klid,“ křikl seržant. Tím chtěl uklidnit své vojáky i sebe. Moc to nezabralo. Všichni zírali na blížící se masu těl a kovu. Mezi vojáky nastálo hrobové ticho. Uběhlo jen pár sekund, ale mohlo se to zdát jako věčnost. „Připravit!“ ozval se do ticha seržantův hlas. Lukostřelci natáhli tětivy. Masa se dál přibližovala s jediným cílem, zaplavit vojáky. Zbývalo:
100 metrů,
50,
30,
20.
„Palte!“ Ozvalo se zasvištění šípů. Seržantovi ovál slabý vánek obličej. První řady nestvůr zakolísaly. Šípy nalezly svůj cíl. Na tuto vzdálenost prorážely brnění a vnikaly do těl. Nepřítele to zpomalilo. Pak ale pokračoval dál. Ne však s takovou razancí.
10,
5,
0.
S lomozem se bojovníci střetli.
* * *
Jan běžel k nehybnému tělu svého bratra. Cestou minul vojáka, kterému chyběla spodní část těla. Jan si toho nevšímal a běžel k bratrovi. Jen pár metrů a věděl by, co je s jeho bratrem. Od brány byly slyšet zvuky boje. Ale bitva teď jako by neexistovala. V Janových myšlenkách byl pouze bratr, ničeho jiného si nevšímal.
Když doběhl, zjistil, proč se jeho bratr nehýbá, i když se na první pohled zdál v pořádku. Z prsou mu čněla obří tříska, která Toma připíchla k zemi. Jeho bratr byl mrtvý.
Jak to zjistil, padl na kolena. Upustil meč a štít. Ty dopadly po jeho boku. Chytl bratr za ruku a zavřel oči. Ještě pořád nemohl uvěřit, že jeho bratr je mrtvý. Před očima Janovi běžely všechny chvíle, které spolu strávili.
* * *
Těla padala k zemi. Ratiště se lámala. Vzduchem létaly kapky krve. Střet byl tvrdý, ale vojáci z něj vyšli líp. Zeď z kopí zabrala. Nestvůry tlačené svými druhy vzadu se vlastní vahou nabodaly na kopí. Ale nepřátel bylo příliš mnoho. Řada mužů začala povolovat pod tlakem těl a železa, a to i přesto, že s hradeb na nestvůr y přilétaly kameny a šípy. Vojáci, kteří v rukou drželi zbytky kopí, ustoupili dozadu a do první řady nastoupili vojáci se sekerami a meči. Ty byly na boj na blízkost mnohem vhodnější. Nestvůry, které ještě držely v rukou kopí, byly rychle likvidovány. Nestvůry však svoji chybu rychle napravily. Některé odhodily kopí a tasily své zahnuté meče. Ty se v nadlidsky silných rukou staly nemotornou, ale děsivou zbraní. Tomu vojáci už jen stěží odolávali. A linie vojáků se rozpadla. Boj se přemístil mezi trosky brány. Nyní se bojovalo ve skupinkách nebo muž proti nestvůře./

HiS