Démoní Lord Země - XIV.

Anotace: Tak, první arch se mi blíži ke konci. Sice jsem původně plánoval tohle rozdělit na dvě části, nakonec jsem se rozhodl to přidat. Pokud se někomu zdá, že má příběh nějaké nedostatky, budu jen rád, když se ozve...

Místo: Palác – 9. pekelný kruh

Yerdol se na chvíli zastavil přede dveřmi trůnního sálu. Měl poslední šanci se vrátit do Tartaru a na všechno zapomenout. Jenže nemohl. Na jednu stranu riskoval život, na stranu druhou se konečně mohl zbavit toho Hada jednou pro vždy. A ještě k tomu navíc získat lepší postavení! Rozrazil dveře a vstoupil.
Tyrael seděla na svém černém trůnu bez špetky života. Seděla tak od té chvíle, co se dozvěděla o Tarovu útěku. Tolik se o něho bála. Věděla, že se její slabosti ostatní vládci vysmívají, ale nic to pro ni neznamenalo. Jediné, na čem skutečně záleželo bylo najít Tara a přivést ho zpátky domů, k ní!
Yerdol za sebou zavřel dveře. Měl štěstí, vládkyně byla sama. Pomalu došel až k trůnu, kde následně u prvního schodu zastavil, klekl si na pravé koleno a vzdal své vládkyni náležité pocty.
Teprve, když Yerdol pronesl: „Buď pozdravena, má paní,“ si ho Tyrael všimla. Na chvíli procitla ze svého žalu a rázem si uvědomila, že Yerdola poslala pátrat po Tarovi do Tartaru. Už chtěla použít vazalskou značku a ztrestat ho za neuposlechnutí jejích rozkazů, když si uvědomila, že Yerdol nebyl žádný hlupák. Uklidnila se a počkala, až co řekne.
„Má paní,“ začal Yerdol a oddychl si. Měl už z poloviny vyhráno. Všechno vsázel na své informace: „Mám pro tebe důležité sdělení, týkající se zrádce z tvého nejbližšího okolí!“
Tyrael Yerdola jednoduše přehlédla a podívala se za něho na dvoukřídlé vstupní dveře. Měla v hlavě pouze a jedině Tara. Uvědomovala si, že by žádného zrádce neměla podceňovat, ale trůn pro ni nic neznamenal. Byl to jen prostředek k tomu, aby mohla Tara ochraňovat. Bez něho nepotřebovala titul vládce.
Pak si vzpomněla na otce. Mocného démona, kterého všichni respektovali a uznávali, ale zároveň se za jeho zády bavili o jeho „odporné“ slabosti v lidech. I ona se dříve divila, proč je lidmi tak fascinován. Uráželo jí, že je dcerou milovníka lidí, ale to bylo jen do chvíle, než se vydal na Zemi a po roce se vrátil zpátky s miminkem v náručí. Její matka, sukuba, pak hned opustila Devátý pekelný kruh. A když pominul její vliv, konečně se sblížila s otcem. Kdyby jí teď tak viděl, určitě by se smál tomu, že se stala stejnou, jako on.
„Má paní,“ promluvil znovu Yerdol. Nechtěl zbytečně zažehávat vášeň vládkyně, když se chtěl nejprve zbavit Hada, ale zdálo se, že není jiná možnost: „Vím, jak najít Vašeho bratra!“ Tyrael zbystřila. Přesně jak čekal. Smutně si přitom povzdechl.
„Mluv!“ rozkázala po trapné chvíli ticha Tyrael rázně. Byl to sice její nejschopnější a možná nejoddanější voják, ale jestli si myslí, že si s ní může zahrávat, bude toho šeredně litovat!
„Pravá ruka,“ vysoukal ze sebe Yerdol trochu přidušeně. Možná většina vládců nepovažovala Tyrael za sobě rovnou, ale on byl jiného přesvědčení. Žil už dost dlouho a sloužil pod několika vládci, aby poznal skutečnou sílu osobnosti. Ostatní byli sice silní, krutí, vypočítavý, zkrátka pravý démoni, ale Tyrael měla něco, co jí dávalo nezměrnou sílu, když se pro něco jednou rozhodla. Bohužel se to týkalo vždycky jen Tara. Yerdol však doufal, že časem Tyrael zmoudří a sama využije svůj potenciál. A až ten den přijde, on z toho bude těžit. Teď si jen musel říci o odměnu, která mu později zajistí spokojený život: „Chci se stát Vaší Pravou rukou!“
Tyrael se trochu uklidnila. Nechala se malinko vyvést z míry. Sice ještě pořád přemýšlela o tom, že by vytřásla z Yerdola život, aby získala informace o tom, kde teď Tar právě je, ale nesměla zapomínat na svět, ve kterém žila. Titul Pravé ruky v pekle neznamenal zrovna málo. Kdyby ho Yerdolovi udělila, stal by se druhým nejmocnějším v Devátém pekelném kruhu, hned po ní. Nemohla však ani pochybovat o jeho věrnosti a dobré službě: „Dobrá, pokud za to ty informace skutečně stojí, staneš se mou Pravou rukou.“
Yerdol se usmál. Dosáhl svého cíle. I kdyby to znamenalo, že se Tyrael rozhodne Hádese ponechat naživu v nevědomosti, že o jeho zradě ví, on mu už poroučet moci nebude. I kdyby se stal namísto Tara generálem. S úsměvem na děsivě vyhlížející tváři pak Tyrael o všem informoval. A jak se domníval, nejprve vládkyně vyskočila z trůnu a vyrazila pátrat po Ditovi. Yerdol jí byl samozřejmě v patách. Přeci jenom cítil vůči tomu zakrslíkovi jistou zášť a nemohl si nechat ujít, jak z něho Tyrael bude páčit informace.

***

Kadfir se vrátil do Devátého pekelného kruhu jen pár hodin po Yerdolovi. Kdyby dorazil jen o chvíli dřív, ještě by mohl zastihnout prchající Lewiru, která ve spěchu opouštěla svůj nový domov. Teď, když vládkyně věděla o jejích úmyslech, bylo jediným řešením vzít nohy na ramena. Dokud ještě nějaké měla… Bála se pomyslet na to, jaký osud by ji čekal. Zrada nebyla sice mezi démony nijak neobvyklá, ale v každém pekelném kruhu představoval vládce absolutní moc. Jeho slovo bylo zákon! A před vyřčeným Tyraeliným rozsudkem by Lewiru nijak nezachránilo ani to, že je její strýc sám jedním z vládců…
Jen, co Kadfir vystoupil z portálu, přistoupil k němu jeden z palácových strážných se vzkazem od Yerdola. „Svolej Rudou gardu. Půlka ať zajistí portál a druhou vyšli zajmout toho Hada!“ Bylo stručné znění vzkazu a Yerdolových rozkazů. Kadfir musel uznat, že Yerdolovi velitelské schopnosti byly obdivuhodné. Ač by to do něho nikdo neřekl, plánoval vždy několik kroků dopředu.
Voják se už chystal jít po své práci, když mu Kadfir položil ruku na rameno…

***

Hádes se rozhodl ponechat Ditovo sledování na Lewiře. Nemělo smysl, aby se strýc vládkyně plížil chodbami paláce za nejpodřadnějším démonem v celém Devátém pekelném kruhu. Místo toho se odebral do knihovny, kde jeho bratr po sobě zanechal vlastní rukou psané deníky. Další odporná památka na něho. Hned první věcí, kterou udělá, až se stane vládcem bude ta, že nechá zničit všechny jeho obrazy, deníky a prostě cokoliv, co ho bude připomínat! Přesto díky deníkům narazil na několik užitečných informací. Jednou z nich byla zmínka o zkratkách, které rozmístil po celém Devátém pekelném kruhu. Opravdu užitečný nápad, dostat se ve vteřině z jednoho konce pekelného kruhu na druhý. Bohužel v žádném deníku nenašel umístění jednotlivých zkratek. Sice už o několika věděl, ta nejcennější, kterou objevil, vedla hned k portálu, ale pořád mu jich spousta zbývalo objevit. Nejvíc radosti by mu udělala zkratka do Tyraeliných komnat. Něco mu však říkalo, že taková neexistuje. Přeci jenom jeho bratr nebyl zas až takový blázen, i když sám sebe odsoudil na smrt. Dodnes nepochopil, proč to vůbec udělal?!

***

Dito se jako obvykle volně procházel chodbami paláce bez povšimnutí. Pro ostatní démony byl nickou, která nestála ani za to, aby si ho dobírali. To mu vyhovovalo a přesně to si i přál. Všichni ho podceňovali a díky tomu se mu celé ty dlouhé roky dařilo všechny klamat.
Pohladil vazalskou značku na své tváři a usmál se. Cítil, jak se mu jejím prostřednictvím do těla vlévá démonická síla a liboval si. Bylo to opojné a zároveň návykové. Na chvíli se podivil, že se bez své moci dokázal tak dlouho vůbec obejít. Kolik to už bylo? Dvě stě, tři sta nebo snad tisíc let, kdy byl plně při síle. Teď už na tom nezáleželo. Ještě chvíli a vydá se za Tarem…
Jak se tak Dito zamyslel, dopustil se nejklasičtější chyby všech démonů. Přílišné sebejistoty! Neuvědomil si totiž, že ho jeho pronásledovatelé už dávno nesledují. Místo toho uviděl v chodbě přímo před sebou Tyrael a hned za ní Yerdola s tuctem gardistů. Tyraeliny oči doslova žhnuly vztekem a Yerdolův úsměv na tváři také hodně prozrazoval. Okamžitě pochopil. Prokoukli ho! Otočil se čelem vzad a začal prchat.
Tyrael Ditův útěk jen potvrdil Yerdolovi informace. Ukázala tedy na démona maskujícího se podobou osmiletého chlapce a vykřikla rozkaz: „Chyťte ho!“ Yerdol a gardisté okamžitě vyrazili splnit povel. Yerdol přímo hořel touhou, i když si v duchu neustále připomínal, že Dita nesmí zabít.
Ačkoliv byl Dito oproti svým pronásledovatelům několikrát menší, ukázal obdivuhodnou rychlost. Jediný Yerdol a Tyrael s ním dokázali udržet krok.
Tyrael se za Ditem sama rozeběhla poté, co uviděla, že gardisté nedokáží stačit Ditovu závratnému tempu. I jí to dělalo problémy, ale naděje v Tarovo nalezení jí poháněla kupředu. I když mohla použít své démonické síly nebo vazalskou značku … u obojího se však bála, aby jí její emoce neovlivnili natolik, že by z Dita moc nezůstalo.
Dito mířil rovnou do svých tajných komnat. Avšak s Yerdolem a Tyrael v patách nemohl použít klasický postup. Proto jednoduše zničil přístupovou cestu do tajné komnaty, výsledkem čehož se uprostřed chodby vedoucí k trůnnímu sálu objevila v prostoru trhlina a v ní dveře. Dito nebyl hlupák a počítal i s touto možností, proto už měl portál předem připravený. Stačilo do něho jen vstoupit.
Yerdol vyvalil oči překvapením. O něčem takovém neměl v paláci ani ponětí. Vlastně bylo to poprvé, co něco takového uviděl. Dveře do místnosti uprostřed chodby v prostoru. Opravdu důmyslné. Teď pochopil, proč se otci Tyrael přezdívalo „Génius“! Musel však jednat. Nevěděl sice, co se za dveřmi skrývá, ale jeho instinkty mu napovídali, že ať je to cokoliv, stane se potom pro něho Dito nedosažitelný! A to nemohl dopustit. Vydal tedy ze sebe maximum a několika přískoky dohnal Dita. Nechtěl riskovat, že by ho zabil, a tak se jen rozmáchl a udeřil. Byl si jistý, že ho tím nezabije… alespoň v to tedy doufal.
Dito na poslední chvíli zastavil a místo toho, aby se Yerdolovu úderu vyhnul, sáhl po nastřádané moci od Tara a jednou rukou ránu zastavil. Udivený Yerdol zíral na Dita a chvíli nechápal, co se děje. Pak se ale napřáhl k úderu druhou rukou.
Dito se jen usmál a řekl: „Takhle mě nepřemůžeš!“ a jako by Yerdol vůbec nic nevážil, hodil ho přímo proti dveřím v trhlině. Yerdol jimi proletěl skrz a zastavil se až o stěnu v malé komnatě. Dito pak v klidu vstoupil do středu velkého pentagramu na podlaze a aktivoval portál.
Udivená Tyrael pomalu došla ke dveřím od tajné komnaty. Když viděla jak špatná je situace, zbývalo ji jediné. Soustředila se a ukazováček pravé ruky namířila na Dita. Musela použít vazalskou značku, na nic jiného nebyl čas. „Okamžitě toho nech!“ rozkázala a chtěla Dita za pomoci vazalské značky ochromit. Nic se však nestalo!?
Dita začalo obklopovat modré světlo, ale ještě předtím, než zmizel se na Tyrael podíval a řekl: „Já poslouchám pouze svého Pána!“ a zrušil iluzi na tváři. Jak při aktivaci portálu používal svou démonickou sílu, začala jeho vazalská značka rudě zářit. Tyrael nemohla uvěřit svým očím. Ten symbol! Nechtěla tomu věřit, ale byla si tím jistá.
Když bylo Tarovi sedm let, chvíli toužil stát se jedním z vládců. Byl to jen naivní dětský sen způsobený jeho lidskou stránkou, který trval krátce, ale neustále kreslil svou vazalskou značku. Pentagram a v jeho středu římská desítka. A přesně ten samý symbol, který před lety viděla na papíře, teď zářil na Ditově tváři.
Yerdol se zvedl na nohy až potom, co byl Dito pryč. Tyrael mlčela a upřeně hleděla na pentagram na podlaze. Yerdol ve vzteku udeřil do zdi, opět Dita podcenil! Chtěl se aspoň vypořádat s tím Hadem, ale bál se teď vládkyni cokoliv říci.

***

Hádes zběžně prolistoval už třetí deník. Nenarazil však na jedinou zmínku o tom, co byl Dito zač. Sice se jednalo o deníky z té doby, kdy ho jeho bratr sebou přivedl do Devátého pekelného kruhu, ale krom několika nedůležitých zmínek nic nenašel. Zlostně hodil deník k ostatním na rostoucí hromádku na stole a už se natahoval po dalším, když do knihovny vstoupil jeden z palácových strážných, uklonil se mu a podal mu zapečetěný svitek se slovy: „Mám prý počkat na odpověď.“
Hádes převzal svitek a rozbalil ho. Několikrát si krátkou zprávu přečetl a potom nechal pergamen v rukou shořet. Strážný mezitím trpělivě čekal na odpověď. Místo ní však Hádes sáhl pravou rukou po obřadní dýce za pasem a potom mu ji až po rukojeť zabodl do břicha. Pak všeho nechal a vydal se ke zkratce. Nikdy by ho nenapadlo, že za její objevení bude jednou tak vděčný…

Mezitím členové Rudé gardy dohnali svého velitele a vládkyni a začali v Ditově tajné komnatě pátrat po čemkoliv užitečném. Tyrael se opřela o zeď a stále upřeně hleděla na pentagram na podlaze. Mohl vést kamkoliv. Bylo nebezpečné ho použít bez znalosti místa určení, ale bylo to jediné vodítko, co měla.
Pak do Ditovi komnaty vstoupil Kadfir, celý uřícený. Tyrael se na něho ani nepodívala, ale Yerdol k němu hned přistoupil celý nedočkavý.
„Hádes uprchl!“
„Cože?!“ Vykřikl Yerdol a ve vzteku znovu udeřil do zdi. Další neúspěch. Začínalo to s ním vypadat bledě. „Jak?“ zeptal se hned na to.
Kadfir řekl, že po obdržení vzkazu udělal přesně, co mu rozkázal. Nejprve svolal Rudou gardu a potom ji rozdělil na dvě skupiny. Jednu nechal u portálu a druhou poslal zajmout Hádese. Ve své věži podle hlášení důstojníků, kteří ho sledovali, nebyl, a tak po něm pátrali v paláci. Přitom objevili mrtvého strážného v knihovně. Pak gardisté u portálu vyhlásili poplach. Následně vypověděli, že se Hádes najednou objevil za jejich zády hned u portálu, kterým následně opustil Devátý pekelný kruh.
Yerdol přistoupil k Tyrael: „Má paní, já …“
„Ticho!“ Vykřikla Tyrael. „Vyber si tucet gardistů a začni s Ditovým pronásledováním.“
„Ale vždyť nevíme kam…,“ snažil se namítat Yerdol, ale přísný a nekompromisní pohled vládkyně umlčel veškeré jeho námitky.
„Neudělala jsem tě snad svou Pravou rukou?! Jako takový máš plnit mé příkazy bez odmlouvání! Tak běž, než si to rozmyslím a zabiju tě!“ řekla Tyrael a z jejích slov bylo patrné, že ani trochu nežertovala.
Yerdol neměl na vybranou. Namátkou vybral dvanáct gardistů okolo sebe a s nimi potom vstoupil do středu pentagramu. Kadfira nechal v Devátém pekelném kruhu. Dokud se nevrátí, tak tu musí být alespoň někdo schopný a důvěryhodný. Potom se ještě naposledy podíval na vládkyni a pak aktivoval portál. Netušil sice kam se dostane, ale něco mu říkalo, že tam bude pořád bezpečněji, než v Devátém pekelném kruhu.


P.S.: Tohle mělo být ještě na začátku, ale pak jsem si po opětovné úpravě uvědomil nebo se mi to zdálo nějak zbytečné... akorát jsem to nesmazal, protože jsem se mohl třebas mýlit, takže i když to je jen jednou upravované, tedy v menší kvalitě, tak pokud se to někomu zdá podstatné, tak ať mi řekne, abych to přece jen upravil a přidal na místo kam to patří...

„Proč bych ti měla věřit?!“ řekla Lewira potom, co si vyslechla obchodní návrh Bezejmenného. Jestli to má být její zkouška důvěry vůči Tyrael, nepodaří se jim uspět s něčím takovým. Přesto jí Bezejmenný vrtal hlavou. Necítila z něho žádnou démonickou auru.
Když Bezejmenný do detailu převyprávěl její rozhovor s Hádesem, Lewiřin postoj se úplně změnil. Těšilo ho, když viděl její iluzorní tvář v zajetí strachu a obav.
„Co mi brání v tom, abych tě nezabila?“ řekla chladně Lewira po chvíli.
Bezejmenný se usmál. Čekal to. Ničeho jiného ani démoni nejsou schopní. Jen rozdávají výhružky na každou stranu bez toho, aniž by pořádně zvážili svou situaci. „Nejistota,“ odvětil stručně.
Lewira byla stále víc v úzkých. Přeci jenom věděl o její zradě vůči Tyrael a takový přečin se trestal smrtí. Tedy mezi démony by to byl ještě nízký trest, pravděpodobnější bude, že jí někam zavřou a každý den bude podrobována mučení do skonání světa. „Tvá cena?“
„Jeden krystal s duší,“ odpověděl Bezejmenný.
Lewira se podivila nad tak směšnou cenou. Žádný démon by si nikdy o nic tak malého neřekl. Každý by chtěl, aby mu byla navěky zavázána, ale … ale tím líp. Hlavně, když se dozví, co potřebuje. Z kabelky vytáhla zelený krystal, velký jako mandarinka a podala ho Bezejmennému. Ten na okamžik odhalil průsvitnou ruku a potom ji i s krystalem schoval zpátky do bezpečí svého pláště. Potom teprve Lewiru informoval, že Yerdol o všem ví. Pak se beze slova rozplynul. Prozatím už v pekle víc nepotřeboval…
Lewira spěšně zamířila k portálu. Jestli to byla pravda, určitě po ní brzo půjdou. Zůstávat v Devátém pekelném kruhu se rovnalo sebevraždě. Pokud byla oklamána, může říci, že se potřebovala domů pro něco vrátit, ale jestli jí Bezejmenný říkal pravdu, nepomůže ji ani to, že její strýc byl sám jeden z vládců. V každém pekelném kruhu představoval tamní vládce nejvyšší moc a mohl si dělat cokoliv se mu zachtělo.