Prokletí - Kapitola 3. Přitažlivost

Anotace: ve třetí kapitole se příběh rozjíždí, Leila se mění a do poslední chvíle netuší jak moc, dokud nepotká někoho, kdo si prochází úplně tím stejným...

Oblékla se a v kapse se jí rozdrnčel mobil. Už dávno vypnula zvonění a ponechala jen vibrace. Měla poslední dobou nějak přecitlivělé uši.

"Ahoj Lei, přemýšlela jsem, jak tě přivést na jiné myšlenky. Dneska bude menší dámská jízda, přidáš se?"

"A kdo všechno půjde?"

"Já, Lucka, Veronika a doufám, že i ty."

"Dobře půjdu, myslím, že právě tohle přesně teďka potřebuju," souhlasila nadšeně Leila. Chtěla si vyčistit hlavu, třeba se i pořádně opít a na chvilku na všechno zapomenout. Až na to čtení myšlenek se její život zase vracel do starých bezpečných kolejí.

Domluvily se na srazu o půl deváté před klubem Oáza. Byla tam předtím jen párkrát, nebylo to zrovna místo podle jejího vkusu. Hlavně co týkalo hudby, ale Lucku by člověk jinam nedostal, tak to vždy nějak přežila. Stačilo pár panáků nebo drinků a bylo jí jedno co hrají.

Vkusně se namalovala a oblékla, tedy podle vlastního názoru a vydala se na cestu. Většinu cesty zvládla pěšky, dneska se chtěla se jen tak projít a bylo ještě celkem světlo. Celá natěšená potom stepovala před vchodem, protože ostatní ještě nedorazily. Nečekala dlouho, kamarádky přišly včas.

"Fakt ti to dneska sluší Lei," ohodnotila ji Lucka. "Třeba tam někoho ulovíš. Potřebuješ to jako sůl holka."

Uvnitř bylo už celkem plno, ale pořádně to ožije až kolem půlnoci. Zabraly si jeden opravdu dobrý stůl s výhledem na parket a objednaly si pití. Leile to chvíli trvalo. Vzpomněla si totiž na svou příhodu s cukrem. Od té doby ho nikde nepoužila, ale v jejím oblíbeném Mojitu ho bylo hodně. Nechtěla nic riskovat, tak si raději dala vodku. Na ex ji do sebe obrátila a objednala si další.

Zvláštní bylo, že zatímco v sobě už měla třetí, nic necítila. Jako by pila snad vodu. Vždy ji na chvíli zahřála, ale jakmile uběhlo pár minut, už necítila vůbec nic. Žádné brnění rukou, nohou ani těžkost jazyka.

Na chvíli to pustila z hlavy a zapojila se do živého rozhovoru, který vedla Verča s Luckou. Dvě hodiny uběhly jako voda a první odvážlivci křepčili na parketu za hudby Boba Sinclaira.

"Co říkáte půjdeme taky?" navrhla Leila. Nemohla se dočkat až upustí páru a shodí ze sebe události posledního týdne. Nebylo nic lepšího, než se jednou za čas pořádně vytancovat, smát se, a potom vyčerpaně padnout do postele.

"Tak jdem, sice se mi trochu motá hlava, ale to je vedlejší," zasmála se Lucka už trochu v navátém stavu.

Jako na zavolanou začala hrát ta správná hudba aby se mohly všechny pěkně odvázat. Tanec byl jeden z jejích oblíbených způsobů jak se zbavit stresu. Sice ji ta hudba skoro trhala uši, ale po chvilce si na to zvykla. Komu vadilo mít na chvíli zalehlé uši, když se může odpoutat od starostí běžného života. Byla jen ráda, že se naučila blokovat lidské myšlenky do té míry, že mohla být nerušeně mezi lidmi. Nedokázala si představit, jaké by to bylo, kdyby se to nedalo ovládat.

"Támhle tě jeden kluk přímo hypnotizuje očima," šeptla Verča Leile do ucha. "Běž za ním." Jenže se ani nestihla otočit a dotyčný zmizel.

"Asi ztratil zájem." A třeba by se jí vůbec nelíbil, nebo by se ho lekla. Místo toho na ni mrkli dva týpci sedící u baru a Leila měla co dělat, aby z nich nedostala osypky. Na takové slizké frajery neměla náladu (naháněli jí hrůzu) a zdálo se, že ani Verča ne.

Uběhlo snad jen půl hodiny a musely si jít odpočinout ke stolku. V tom přišel číšník a postavil sklenku vodky před Leilu. Zvedla tázavě obočí - nic si neobjednala.

"Od toho pána u baru v zeleném triku," odpověděl čísník a ukázal směrem k baru. Ale ona tam nikoho takového neviděla. Divné. Dostávala z toho husí kůži.

"To si tu snad někdo ze mě dělá srandu nebo co?" rozčilovala se, aby zakryla narůstající strach. To ji tu někdo sledoval?

"Třeba máš nějakého tajného ctitele…," přidala se Lucka a chvilku Leilu popichovaly.

Vzala sklenku do ruky a přičichla si k jejímu obsahu. Voněla stejně jako ty předtím. Hodila ji do sebe a mělo to zase ten stejný účinek - zpočátku jemná vlna tepla a potom zase klid.

"Zatancovala by sis se mnou?" ozvalo se za jejími zády. Otočila se a usmála se. Docela se jí ten kluk líbil, takže nebyl důvod proč se nenechat odvést na parket.

Skvěle se bavila, byl dobrý tanečník a písně hrály podle jejího gusta. Zrovna v tu chvíli jí nevadily ani jeho myšlenky. Přímo jakoby je vysílal do prostoru a bylo těžké je zarazit. Někteří jedinci mají holt silnější vůli, bude na tom muset zapracovat. Nebyla zvědavá na všechny ty prasečinky, co se mu o ní honily v hlavě.

Konečně pustili i jeden z pomalejších songů. Přitiskli se k sobě a lehce tancovali do rytmu. Ruku jí pomalu přesunul na zadek a usmál se.

Nestihla však uběhnout ani minuta a někdo surově odhodil jejího tanečního partnera. Dva se rozestoupil jako vlna a zase se zavřel.

Byl to ten muž, se kterým se tenkrát srazila v obchodě. Jeho neodolatelná vůně zastřela její vědomí a rozum si vzal dovolenou. Pevně si ji k sobě přitisknul a díval se jí do očí. Neprotestovala. Nedokázala od něj odtrhnout pohled. Celým tělem ji projelo vzrušené chvění a neustále nabývalo na síle. Cítila jak pomalu přestává kontrolovat to co dělá. Jako čarovné mlze prožila asi tři pomalé písně, než hudba konečně zase zrychlila.

"Chceš něco k pití?" zašeptal ji tak blízko ucha, že ji ovanul jeho horký dech.

"Ráda." Víc ze sebe nedostala. Hlas se jí chvěl vzrušením a dokázala myslet jen na jeho jemné doteky při tanci.

U baru objednal ten prozatím neznámý muž koktejl B52, jehož základem byl absinth. Drink se zapálí a v tu chvíli se musí rychle na ex vypít.

"Jmenuji se Lukáš," usmál se. Ale říkají mi Luku, a jak tobě?" mrknul ni svým tajemným pohledem. Přitahovala ho jako magnet a on se od ní nechtěl ani na chvíli vzdálit. Měl zoufalou potřebu ji sevřít v náručí, dotýkat se jí. Tak krásně voněla…

"Já jsem Leila, ale Lei je mi milejší," usmála se na něj a prohlížela si ho od hlavy k patě. V jejím těle rostl nový hlad - nedokázala si to vysvětlit, ale šíleně ho chtěla. Nejraději by se na něj vrhla teď hned. To jí nebylo podobné. Ale ta Leila, klidná a rozvážná, byla už skoro pryč a na její místo nastoupila šelma, která toužila uspokojit své choutky. Bylo na něm něco zvláštního, zvířecího, co ji takovým šíleným způsobem popletlo hlavu.

Nahnul se k ní a políbil ji. Leila, balancující na tenkém ledě, ztratila poslední nitky sebeovládání a vrátila mu polibek mnohem vroucněji, než zamýšlela. Chvíli na to už se spolu vášnivě líbali. Nevšimla si udivených pohledů svých kamarádek.

Pár písní spolu tančili vlastním tempem skoro uprostřed parketu a při každé příležitosti se k sobě chtivě přisáli a hladově se líbali. Celé tělo se jí chvělo, hlavu měla lehkou jako obláček a toužila jen po něm. Snad už se zpožděním začal působit alkohol, pomyslela si, ale u mělo to úplně jiný původ. Leila procházela proměnou. Její tělo, její smysly byly zjitřené, ale mozek si to ještě plně neuvědomoval. Šelma nad ní zvítězila, jako tolik nocí před tím.

"Vypadněme odsud," zašeptal jí do ucha.

Šibalsky se na něj usmála a vyrazila ven jako první. Jen, co uběhla pár metrů, přitiskl ji svým tělem na zeď starého domu. Nechala jeho ruce objevovat všechny křivky jejího těla. Vrčel jí přitom do ucha. Nebyl to obyčejný mladý muž. Potkal ho stejný osud jako Leilu. Měnil se a sám to vůbec netušil.

Odhalila své zuby a zakousla se mu roztouženě do krku. Vzdychl a také ochutnal její krev.

Chtěla si hrát, vzrušovalo ji to. Vyšplhala na nejbližší budovu a lákala ho k sobě. Snažil se jí dostihnout, ale ona ladnými skoky přeskakovala z jedné střechy na druhou. Občas trochu zpomalila a nechala se chytit. Zatímco jí líbal, rukou ho dráždila v kalhotách až myslel, že už víc nevydrží. Potom se mu zase vysmekla a sváděla ho k dalšímu pronásledování.

Dostali se až na kraj města kde začínal hustý les. Skočila na zem a utíkala se ukrýt do stínu stromů, ještě se dostatečně nepobavila.

Luke byl už silně vzrušený a neovládal se. Už si nechtěl dál hrát. Chytil ji kolem pasu a hltavě políbil.

Strhali ze sebe navzájem všechno oblečení a přesunuli se na zem. Začal se násilně dobývat mezi její stehna. Nebránila se, spíše ho ještě více dráždila svými rty a přitáhla si ho k sobě.

Otevřela oči a zděsila se. Obklopovala ji černočerná tma a země nepříjemně chladila. Zamrkala a začala rozpoznávat obrysy. Temnota ustupovala a ona vedle sebe spatřila nějakého muže. Nahého muže! A co víc? Jeho záda zdobila tmavočervená kožnatá křídla a kolem nohou měl omotaný zelený šupinatý ocas.

Už chtěla začít křičet, když si všimla, že i ona má ocas i křídla. Nevěřila svým očím a raději se štípla. Nespala. Byla vzhůru a pomalu začala propadat panice. A právě v tu chvíli si na všechno vzpomněla.

Na to kam mizela každou noc a proč se budila na různých místech. Létala totiž nad městem jako pták a užívala si svobody. Proč se jí to vybavovalo až teď?

Podívala se na toho muže a poznala ho. Jmenoval se Luke a včera večer se setkali v Oáze. Lehce vyjekla. Panebože co to s ním dělala a kolikrát?

Trhnutím se probudil, v očích se mu zračila zmatenost. Rozhlédl se kolem a spatřil Leilu. Pěkně se lekl, ale i on si na vše najednou vzpomněl. Jak skoro ve snách bloudil městem, skákal po střechách, a také na včerejší večer.

Seděla vedle něj oděná jen v rouchu svých vlasů a byla tak nádherná. Znovu ho začal ovládat zvířecí chtíč a jeho rozum zahalila mlha.

Jedním pohybem ji uvěznil pod svým tělem a políbil. Přivinula se k němu bez odporu, protože už se také ztratila v té toužebné mlze.