Žoldáci Říše: Zničená naděje

Anotace: Stařec Vhegill, Elfka Aertwhill Úvod je momentálně na druhé stránce.

Temnou nocí projížděl zahalený jezdec skrz les.
Přes větve stromů smíšeného lesa se prodíral měsíční svit a slaboučce jezdci osvětloval cestu.
Byl na cestě dobré dvě hodiny, než dorazil na místo.
Chatrč postavená z hlíny, kamení a střecha byla ze ztrouchnivělých dřevěných desek s kůrou.
Přijel ke vchodu, koňskou uzdu přitáhl k jednomu ze stromů. Vzal kožený vak, který byl umístěn z levé strany a zamířil pomalými kroky dovnitř. Ještě před vstupem se pohlédl za sebe a pak
se opovážil vejít...

Vhegillovi bylo skoro devadesát let. Žil osamotě v chatrči v depresivním lese, kde stěží bylo potkat živou duši.
Na tomto místě žije už od svých čtyřiceti let. Byl to typický samotář.
Vše co potřebuje najde v lese, i když ho to stojí v jeho letech mnoho sil.
Už je to skoro třetí týden, když se před ním objevil mohutný jezdec.
Jednu chvíli měl strach, že ho zamorduje. Místo toho...
,,Jak se vede, starče?´´ zeptal se muž s kápí na hlavě, který se objevil ve vchodu.
Tohle samé mu řekl, když se poprvé střetli.
Vhegill se usmál. Zrovna stál u ohniště, kde vařil polevku.
,,Jdeš zrovna v čas můj příteli!´´ odvětil Vhegill a ochutnal polévku.
Vydal zvuk jako had. ,,Ještě moc vřelá?´´ zeptal se jezdec a udělal několik kroků
k improvizovanému stolu z velikého kamene. Položil kožený vak na tento stůl.
,,Dovezl jsem ti dvě skvělá kuřata. Už jsou oškubaná a vyvrhnutá.´´ řekl chladně muž a posadil se
na dřevěný špalek vedle kamenného stolu.
,,Začínáš mě rozmlsávat! Co si počnu, jak odtáhnete dál?´´ usmál se stařec a chopil se dvou dřevěných misek, do kterých naléval polévku s houbami.
,,Můžeš jet s námi.´´ odpověděl muž a sundal si kožené nátepníky z rukou.
Vhegill se plně zasmál, až se rozkašlal.
,,Ne, ne, ne! Mě je nejlépe tady!´´ odvětil a podal mu misku s polévkou.
Jezdec se usmál ,,Chápu tě.´´.
Dřevěnou lžičkou rozmíchal polévku a podrobně prohlédl její obsah.
Vhegill to uviděl ,,Nemusíš se bát, že jsou tam nějaké jedovaté!´´.
,,Se nebojím, ale nemám rád všechny houby.´´ odpověděl Vhegillovi a lžičkou vytáhl několik kousek hub, které se mu nelíbili.
,,Tak jak pokračuje tažení?´´ zeptal se náhle Vhegill, když usedl naproti jezdci.
,,Postoupili jsme hodně daleko od našeho setkání. Už obléháme jejich poslední město.´´.
Vhegill si zhluboka oddechl ,,Bylo to skutečně zapotřebí? Pokud vím, tak jste dříve bojovali
společně proti nepřátelům i příšerám z celého známého světa!´´.
,,To bylo dřív. Nezapomeň, že nás několikrát elfové zradili.´´ odpověděl nepříjemným tónem muž.
,,A vy jste nebyli stejní?´´ položil otázku starý Vhegill.
Jezdec na to neodpověděl. Místo toho v klidu pokračoval v konzumování polévky.
,,Je to rozkaz samotného císaře. S tím já nemůžu nic udělat. Jedině uposlechnout.´´.
Vhegill se podíval na jezdce, který stále nesundal kápi.
Viděl ve světle ohně jizvu, táhnoucí přes celý obličej z levého obočí až do pravé části spodní čelisti.
,,Co když děláte chybu?´´ zeptal se Vhegill opatrně.
,,Jsme jen lidé starče! Děláme chybná rozhodnutí!´´ odpověděl mu a prázdnou misku odtáhl od sebe.
,,Proč to říkáš? Rozhodl ten Císař. Ten určuje chod nás všech.´´
,,Odkdy ty se zajímáš o ostatní?´´ odpověděl mu jezdec otázkou.
,,To si nedělám. Jen mi přijde hodně sobecké rozhodovat takto za všechny.´´
,,Elfové si hodněkrát koledovali o tuto válku starče!´´ řekl jezdec a vstal ,,Zavinili si to sami.´´.
Pomalu zamířil k odchodu. Stařec usoudil, že má dnes jeho nový přítel špatnou náladu, nebo
jej nějak urazil. Nechtěl se ptat, aby vše nezhoršil.
Vhegill vstal také ,,Copak se ti líbí, když rozhoduje pouze jeden muž o osudech ostatních? Kteří touto válkou trpí?´´.
Jezdec se zastavil před vchodem, otočil k Vhegillovi hlavou ,,Náš Císař dal pouze směr. Ostatní
si svůj osud řídí, jak si uznají za vhodné.´´.
Vhegill pokývnul hlavou ,,Kdy se opět objevíš? Nebo už se nevrátíš?´´.
,,Neboj se Vhegille! Na dobré přátele nezapomínám. Určitě se znovu objevím.´´.
Nasednul na koně, Vhegill vyšel z chatrče ven a přistoupil k němu ,,Hodně štěstí!´´.
Jezdec pokývnul a potřásl si s ním ruku, tentokrát i s úsměvem.
,,Díky! Škoda, že takových lidí se nepohybuje po tomto světě více! Sbohem!´´ řekl jezdec
a pobídnul koně tryskem vpřed.
Vhegill za jezdcem zamával ,,Tobě taky sbohem! Ať tě ochrání na tvých cestách naši předci
Stefane von Kessele!´´.

,,Sakra Drimme! Zalez zpátky!´´ vykřikl na mladého lučištníka Danto, který spatřil jak opustil své stanoviště ve křoví.
Drimm se podíval hodně udiveně. Měl dojem, že se nachází na špatném místě.
Podíval se na starého templáře, který vydával poslední rozkazy ostatním žoldákům.
On a přes sto dalších se připravovalo na lesní cestě k přepadu malého oddílu elfů, které spatřila hlídka jet tímto směrem.
Lehce jim pomáhala i ranní mlha. Spatřil jak Griro, jeho kamarád už od mládí zametá kusem větve společně s Hossem a dalšími třemi muži stopy.
Danto mladíka pohlavkoval ,,Sakra chlape! Neslyšíš?!´´.
,,Pardon pane! Omlouvám se!´´ vyhrkl ze sebe a zamířil zpět do křoví.
Danta vždy poslechl. Jeho místo by bylo pohodlné a odkud se dalo skvěle střílet na projíždějící nepřátele, ale ta společnost.
Hned vedle něj ležel na břichu v tmavě hnědé, kožené zbroji Smargo, který to neměl v hlavě zrovna
v pořádku.
Většího psychopata nepotkal. Nikdy u něj nevíte, co udělá. Jestli zabije vás nebo nepřítele.
Nedělal v tom rozdíl. Chtěl neustále zabíjet. Když nemohl, tak s velkou chutí mlátil nováčky, kteří se báli postavit na odpor. A zrovna Drimm je jeden z takových nováčků.
Když spatřil jak vytahuje své dva tesáky z kožených pouzder, tak Drimm hodně sebou cuknul.
Smargo na něj pohlédl a ďábelsky se usmál.
,,Dneska poteče krev! Že bych si vzal ze pár jejich zubů na památku?´´ řekl Drimmovi a položil
si tesáky před sebe. Zrovna ve chvíli kolem proběhl Glick s Agrem v patách ,,Jste připraveni?´´
řekl tichým hlasem Glick.
,,Vše v pořádku!´´ odvětil Smargo.
Glick pokývnul a vyrazil k Dantovi. Šedovlasý templář si ještě prohlížel nepřehledný terén kolem lesní cesty.
,,Snad nám to vyjde!´´ řekl, když spatřil Glicka.
,,Proč by to nemělo vyjít? Už takových přepadení máme za sebou nejméně dva tucty a všechny úspěšné!´´ nechápal Agro.
Danto se trpce usmál ,,Zapamatuj si, že nikdy nebude vycházet do nekonečna všechno tak lehce. Navíc dneska musíme brát i zajatce.´´.
Agro si odplivnul a zamířil do svého úkrytu.
Glick lehl blíže k cestě. Hoss k němu přiběhl a zaházel ho listím.
,,Snad nezaspíš žalude!´´ dodal Hoss.
,,Zase začínáš?´´ zakřípal zuby Glick, ale to už Hoss neslyšel a zmizel za Glickovými zády.
Danto se ukryl ke křovisku na opačné straně naproti Glicka.
Připadalo to všem jako věčnost. Tuto část nikdo neměl v lásce. To únavné čekání, jak se objeví.
Po patnácti minutách uslyšeli žoldáci dusot kopyt.
Lesní cestou se prohnali dva elfští průzkumníci.
,,Už je to tady!´´ řekl tiše Smargo a chopil se tesáků.
Drimmovi připadal ten hrdlořez jako nějaké zvíře, které je zvyklé bojovat v arénách na život a na smrt.
Přes husté křoví, které se tady nacházelo stěží uviděl první elfy na koních.
Přesto rozpoznal pozlacené lehké zbroje elfů, které se nedali přehlédnout. Stejně tak i jejich zahnuté šavle, typické pro elfí bojovníky.
Nervozita byla u Drimma větší a větší každým okamžikem.
Kolem jeho úkrytu už projelo nejméně dvacet elfích jezdců.
Pak spatřil ji. Otevřel ústa dokořán, když uviděl elfí velitelku na bílém koni, obklopená osobními strážci.
Byla nádherná! Zlatavě dlouhé vlasy se táhli pomalu až k pasu. Měla na sobě lehkou jezdeckou zbroj. Na obou bokách měla pověšené dvě šavle.
Teď nevěděl, jestli má bojovat nebo se k ní připlazit.
Z transu ho dostal až výkřik Danta, který vystřelil ze svého úkrytu obrovitou rychlostí.
Na padesát elfů se vyřítila z obou stran početní převaha.
Vzduchem zasvištělo několik šípů, které zasáhli cíle.
Elfí velitelka řekla jejich řečí a tasila pravou šavli.
Jezdci se rozjeli na obě strany, doufající, že zaženou nepřítele k útěku.
Agro svou obouručným mečem složil k zemi jednoho elfa i s koněm.
Glick mu šel na pomoc, když se k němu mířil jeden z elfích jezdců do zad.
Nakonec to vyřešil Drimmův šíp, který elfa zasáhl do hlavy.
Danto s Hossem se probíjeli k velitelce, která byla obklopena čtyřmi strážci.
Když dvojici spatřili, ihned vyrazili kupředu proti nim.
Kopí prosvištělo kolem pravého ramene Danta a zasáhlo jednoho z jezdců.
Měl teď volnou cestu, zatímco Hoss zaměstnával druhého jezdce.
Elfka neměla jinou možnost, než zaůtočit.
Danto si ale na její první krok vzkušeně počkal. Když byla dostatečně blízko, tal se přikrčil
a uhnul stranou, před sekem a silnou ranou svým kladivem zasáhl koně do kloubu u přední nohy.
Za bolestivého řevu koně je složil k zemi.
Velitelka stačila vyskočit ze sedla včas a odkutálela se pět metrů bokem.
Danto se chtěl dostat co nejrychleji k elfce, ale do cesty mu vstoupili další dva elfové.
Rozhodně ji bránili za cenu svého života.
,,Ta bude hodně důležitá!´´ procedil skrz zuby a soustředil zrak z elfů na jejich vůdkyni, která
se postavila na nohy a dala se na útěk z bojiště.
Danto se zadíval na všechny strany. Všiml si Glicka s Grirem a Hossem, kteří stáhli z koně jednoho
ze strážců. Glick mu podřízl hrdlo a podíval se na Danta.
Danto ukázal směrem k prchající velitelce ,,Zastavte ji! Pokud možno živou!´´.
Glick přikývl a společně s Hossem a Grirem se rozběhli přes lesní cestu k pronásledování.
Danto se zatím věnoval boji. Vrhl se mezi elfy na koních, kteří tento manévr vůbec nečekali.
Jeden z nich udělal chybu a otočil se za Dantem. Toho využil Smargo, který právě klečel nad mrtvolou elfa, jeho dýka byla v srdci padlého. Rozběhnul se a skočil po elfovi.
Stáhnul ho váhou svého těla ze sedla. Ve vzduchu vystříkla krev, když ještě během pádu Smargo
podřízl elfovi krk.
Danto mezitím úderem kladiva srazil druhého, kterého následně dorazil.

Griro běžel první a pomalu doháněl elfí bojovnici.
Za ním s posledními silami se vláčel Glick s Hossem.
,,Zastav ji!´´ vykřikl Glick na něj, když se musel zastavit, aby popadl dech.
Hoss mezitím pokračoval za Grirem.
Byla před Grirem necelých deset metrů. Už uštědřil několik šrámů od nízkých větví, stejně na tom byla i elfka.
Na Grira se usmálo štěstí ve chvíli, kdy už to chtěl pomalu vzdát.
Elfka upadla na zem a nechtěl zaváhat a zároveň propástnout takovou příležitost..
Z posledních sil k ní přiběhnul a už se ohýbal, aby ji chytil za rameno.
Jenže stalo se něco, co neočekával.
Elfka s obrovitou rychlostí se postavila na nohy a šavlí sekla Grira do ramene.
Zařval bolestí a ustoupil několik kroků zpět, z dosahu elfky.
Byl to jen trik, aby se zbavila posledního pronásledovatele. Ti další dva ji zmizli z dohledu.
Podívala se na vyděšeného Grira mrtvým obličejem.
Ten očekával rychlý konec. Místo toho elfka pozvedla šavli na něj a kráčela od něj pryč.
Vzdálila se od Grira ani ne patnáct metrů, když z jejího levého boku vyřítil Hoss a svou váhou a silou elfku srazil k zemi. Hoss neváhal ani vteřinu a kleknul si na její záda.
Elfka křičela bolestí, když ji Hoss chytil za ruce. Chtěl ji znehybnit, než dorazí jeho druhové.
Což se mu povedlo. Glick prošel kolem Grira, který nevěřícně zíral do prázdna.
Glick ho probudil poplácáním na neporaněné rameno a pokračoval k Hossovi.
,,Kupodivu máme ji!´´ začal vesele Glick.
Hoss se na něj pobaveně podíval ,,Máme ji? Spíš já ji mám! Kde ses flákal?´´.
Glick pokrčil rameny ,,Chtěl jsem tobě a Grirovi nechat veškerou slávu.´´.
,,Aspoň nekecej! Máš provaz? Ať ji svážem.´´ dodal Hoss.
Elfka se snažila celou dobu zbytky svými silami bojovat, ale na sílu Hossa rozhodně neměla.
Nakonec boj o svobodu vzdala a přestala se vzpírat.

I když Drimm už sloužil nějaký ten měsíc, tak ho vždy překvapilo jednání některých žoldnéřů.
Zvlášť Hauffa a Bergeho. Dvojčata, která s velkou oblibou usekávala hlavy mrtvých nepřátel,
které následně napodla na kůl podél cesty. Dnes nebude žádná výjimka a opět se vše opakovalo.
Hodně ho znechucoval pohled, jak okradají mrtvé o cennosti. Tohle Drimm rozhodně nedělal.
Přišel, aby bojoval za svoji rasu.
Žádný z elfů nepřežil. Napočítal dvacet mrtvých spolubojovníků.
Úspěch to rozhodně byl, když Griro s ostatními dovlekl zajatou elfku.
Musela hodně trpět při pohledu na napodané hlavy. Hodně nepříjemných pohledů
si vysloužila od lidí, kteří ji pozorovali a nic neřekli.
Danto přikročil k ní ,,Moc si nepotrpím na řeči. Tak mi to prosím usnadni a řekni mi, kdo jsi.´´.
Místo odpovědi od ní ale dostal od Lirga, který stál hned za jeho zády ,, Jmenuje se Aertwhill.
Je to dcera nepřátelského generála.´´
Danto se podíval vážným pohledem na Lirga. Měl dojem, že si dělá legraci.
Že by měli takové štěstí? Lirg jen pokývl hlavou na souhlas ,,Vím to pane.´´.
Okamžitě všichni žoldáci se začali seskupovat kolem Danta a elfky.
Byly to obličeje naplněné touhou zabíjet, Dantovi to došlo.
,,Tahle kořist je pro Stefana von Kessela! Kdokoli, kdo ji ublíží bude popraven!´´ řekl Danto,
aby uhasil požáry co nejrychleji.
Rozhlédl se kolem sebe a snažil se najít někoho zodpovědného. Nakonec se podíval na Hosse, který
Aertwhil stále držel kolem ramen.
,,Hossi, máš ji na starosti.´´ řekl Danto a otočil se k ostatním ,,Na co ještě čekáte?! Máme před sebou dlouhou cestu zpět do tábora!´´.

Přepadení se odehrálo necelé dva dny od tábora armády Kessela.
Všichni žoldnéři šli v nekoordinovaném hadovi za Dantem, který mlčky kráčel jako první.
O pravé rameno měl opřené svoje válečné kladivo, potříštěné krví.
Někde uprostřed davu vláčel Hoss za provaz elfku.
Drimm kráčel téměř vedle Aertwhill. Pořád si ji prohlížel.
Ta její dokonalá pleť a nádherné živě modré oči ho doslova učarovali.
Náhle se Danto zastavil a dal signál i ostatním k zastavení.
Ostatní slyšeli řenčení zbrojí a nepravidelný pochod.
Drimma vždycky naháněli různí tvorové hrůzu. Zvlášť skřeti.
Tmavě hnědy prapor skřetí armády, která procházela na opačnou stranu kolem nich si
vysloužila mnoho pohledů, které jimi buď opovrhovali a nebo chtěli hned nejraději zmasakrovat.
Jenže momentálně skřeti jsou nečekaným spojencem lidí, kteří se kupodivu dobře osvědčili.
Aertwhill sklonila zrak k zemi, když kolem procházelo přes tři sta skřetů.
Danto pokývnul na pozdrav skřetímu veliteli, který udělal stejné gesto.
I když to byla odporná stvoření, měli i své pravidla.
Když zmizeli Dantovi a ostatním žoldnéřům z dohledu, vydali se dál.
Nakonec se utábořili u lomu, který byl zatopen a obklopen lesem.
Ideální tábořiště na noc.

Aertwhill byla dobře přivázana u kůlu uprostřed tábořiště. Aby byla neustále na očích.
Už si vytrpěla několik urážek na svoji rasu, či plivanec na svoji tvář.
Jenže i ona má svoji hrdost a určitou hranici únosnosti.
Nevydržela pohled, když jeden ze žoldnéřů ji namočil do misky s vodou.
Bez váhání ho nakopla mezi nohy a podrazila mu je tak šikovně, že žoldnéřova hlava skončila v oné
misce a vysloužil si posměch od svých druhů.
Muselo být po desáté večerní hodině, když se vedle ní posadil Hoss.
Aertwhill se podívala, co drží v ruce. Byla to keramická láhev s pitnou vodou a ve druhé ruce držel
opečené maso s obdélnikovým chlebem ,,Tady máš!´´ pobídnul elfku.
Zadívala se mu do očí. Nevěřila mu, že to myslí vážně.
Hossovi to chvilku trvalo. Nakonec se usmál a položil ji maso s chlebem před ní.
,,Kdo jsi?´´ řekla tichým hlasem elfka.
Hoss neměl náladu vykládat o sobě a usoudil, že bude lepší ukončit debatu co nejrychleji ,,Jsem jen obyčejný žoldnéř, jako tito ostatní.´´, ukázal na spící druhy.
Elfka zavrtěla hlavou ,,Tak jsem to nemyslela. V tobě je něco víc. Určitě musíš být z nějakého šlechtického rodu.´´.
Hosse, který mezitím kráčel pryč se zarazil. Jak to mohla k čertu vědět. Chvilku váhal.
,,To je minulost, kterou jsem nechal za sebou. Měla by sis odpočinout. Cesta bude dlouhá.
Dříve jak večer dalšího dne se nedostanem do tábora a tam se rozhodne o tvém osudu.´´.
Elfka se usmála ,,Chtěl jsi říct, jak mě popravíte ne?´´.
Hoss už neodpovídal a zamířil na své místo, kde má hlídkovat.
Opřel se o strom a pozoroval hvězdy, které se objevili nad ním.
Viděsil ho Danto, který se z ničeho nic objevil před ním.
,,Neměl by ses takto povídat s vězněm a navíc nepřítelem.´´ začal templář vážným pohledem.
Hoss zamrkal a hledal nějakou odpověď.
Danto mávnul rukou ,,Nic neříkej! Všechno jsem viděl i slyšel. Měl by sis dávat pozor.´´ řekl
nakonec Danto a šel zpět do svého stanu....