Úsvit (2. část)

Anotace: Jelikož si 1. díl přečetlo pár lidí a některým se to i líbilo, tak jsem se rozhodl napsat další díl. Není již co víc říci, snad jen... byl bych rád za kritiku a komentář.

Pomalu pozvedl meč a zaujal bojové postavení. Ireth a Maranwe učinili totéž. Tento starý kamenný most přes řeku Oreth byl ideálním místem k obraně. Měřil něco málo přes pět metrů na šířku a na délku více než padesát metrů. V hluboké propasti pod ním se bouřlivě hnala řeka úzkým korytem vystlaným hojným množstvím kamenů.
Prvního nepřítele skolil jedenapůlručním mečem bez sebemenších problémů, vždyť kdysi býval nejlepším šermířem u dvora. Odrazil meč a rychlým sekem přes ruku mu proťal krk. Voják se odpotácel pár kroků na stranu a svalil se do kaluže své krve, která pomalu mířila k okraji mostu. Ireth si vedla podobně, až na to, že ní dorážela skupinka několika vojáků. Rozmáchlým úderem shora dolů ťal po rameni prvního muže, vytrhl meč z těla. A dále pak následovala rychlá série úderů a krytů, po kterých zůstala na zemi krvavá hromada těl. Padlé vojáky nahrazovali stále další a další, během pár minut i z nich vyprchal život v podobě sytě rudé krve. Když se vojáci dali na ústup, aby si promysleli strategii, protože hrubou silou své nepřátele neporazí, si Vrael oddychl a prohlédl svá zranění. Jednoduchým zaklínadlem si škrábanec na stehně vyléčil, kdyby nepoužíval magický štít bylo by to daleko horší. Rychlým pohledem zhodnotil situaci a přistoupil k Ireth
Ta se třásla po celém těle, nebyla žádnou válečnicí, a tohle byl její první střet kde musela zabít. Pohlédl na ošklivě krvácející ránu na jejím předloktí, v očích se ji zrcadlil strach.
„Utíkej pryč, je jich příliš mnoho, musíš podat hlášení Lize. Ta sem snad vyšle posily nebo zakročí nějak jinak.“ Něco si strhl z krku a dal ji to do ruky.
“Tady máš, aby ti věřili,“ naposledy ji pohlédl do jejích překrásných očí, „a teď už běž, jinak tě stihne stejný osud jako nás.“Jemně ji odstrčil dozadu. Ireth se už dále nerozmýšlela a běžela pryč od toho strašného místa.
“Jak jsi na tom ty, Maranwe? Řekl klidně Vrael.
“Jde to, zatím žiju,“ kriticky zhodnotil svůj plášť, ve kterém přibylo několik dalších děr, „ale zdá se, že z pláště mi zbyla jen hadra. Nový asi už stejně nebudu potřebovat, co?“ Řekl s trochu nuceným úsměvem.
“Jestli se z toho dostanem, tak dostaneš nový, to ti slibuju.“ Poplácal ho po rameni starší elf.
Dále už čekali mlčky, každý se svými vlastními myšlenkami.

„Ale pane,“ podotkl seržant, „viděl jsem jak ten staroch rozsekal Joshuu a Dereka a věřte mi, ten je setsakramentsky rychlej. Já sám jsem to poznal na vlastní kůži.“ Ukázal na krvácející ránu na boku.
„Kam se vlastně poděla ta holka?“ ozval se jiný. „Měla luk a nerad bych tady chcípnul s opeřeným klackem v břichu.“
„Ticho!“ Zařval mladý poručík., „Nechte mě chvilku přemýšlet.“ Během několika chvil přišel o víc než patnáct vojáků...
„Veliteli, měl bych nápad.“ Ozval se Lothraine.
„Sem s ním.“
„My se o ně tadyhle s Thorikem postaráme.“ Ocelová pěst se sevřela kolem jílce obouručáku. „Pokud se nám to nepodaří, tak nám to už bude stejně jedno.“ řekl chladným hlasem Thorik
„Tak tedy budiž, můžete jít.“ Naštvaně mávl rukou poručík, kdyby se něco zvrtlo tak tam pošle svoje lidi. Čistě pro jistotu.
„Ještě jednu maličkost, nepleťte se nám pod nohama, my to zvládnem sami.“ Odtušil Lothraine a vedl svého malého přítele k mostu.
„Taky sis toho všimnul?“
„Co přesně myslíš?“
„No, ten s těma bílýma vlasama skoro vůbec nepoužil magii,“ gestem utnul otázku trpaslíka, „podívej se na jeho auru, cítíš tu moc?. Dokázal by je rozmetat jedním kouzlem a ani by se nezadýchal.“
„Tak proč to neudělal, he?“ Zašklebil se Thorik.
„Nemám zdání, ale měli bychom to co nejdříve zjistit.“

Úžasnou scenérii slunečního svitu, třpytícího se v kapkách vodopádu teď kazila zohavená těla a všudypřítomná krev..
„Maranwe, připrav se, už je to zase tady“, řekl Vrael.
„Mistře, něco se mi nezdá, proč by na nás posílali jen dva?“ divil se mladý strážce hranice.
„Podívej se na ně pořádně, tihle vládnou mocí.“
„Cože?“ divil se Maranwe, „Jak je to možné? Lidé a trpaslíci přece neovládají magii!“
„Je toho ještě mnoho, co neznáš. Občas se stává, že někteří z podřadných ras projeví schopnost ovládat proudy magie. Tito jedinci jsou v útlém věku odebráni od svých rodin do chrámů boha Ulrika. Zde je učí ovládat a zdokonalovat své schopnosti. Ti, kteří jsou příliš schopní se stanou velkoknězi nebo jsou posláni do válek, aby se zde naučili to, co je v chrámu nenaučí. A proto jsou zřejmě tady. “ vysvětlil Vrael.
Maranwe jen zaraženě mlčel. Nikdy nepotkal někoho jiného s darem, než Ireth a Vraela, a teď před sebou vidí další dva a navíc to ještě nejsou elfové. Jejich aura zlatě zářila jako druhé slunce, které viděli pouze oni. Vzduch okolo nich se plnil mocí, zlatá záře se střetla s tmavě zelenou. Do Maranweho udeřilo neviditelné kladivo a srazilo ho na kolena.Netušil co se děje, uměl zapálit oheň pohybem ruky, vyléčit drobná zranění, zvednout kamínek do vzduchu či sestrojit primitivní magický štít, ale tohle přesahovalo jeho schopnosti. Magii je třeba studovat dlouhá léta a on je teprve na začátku této cesty. Zničehonic napětí povolilo a mistr vyběhl proti neznámým s mečem v ruce. Maranwe neotálel, protože vycítil, že nepřítel zakolísal. Vyškrábal se na nohy a následoval svého mistra.
Střetli se zhruba uprostřed mostu, Vrael útočil kombinací rychlých seků a výpadů. Než se tam Maranwe dostal jeho mistr už stihnul škrábnout trpaslíka na rameni. Vrhl se na trpaslíka a vší silou bodl proti jeho boku. Kopí místo toho, aby prošlo skrz na skrz tělem se otřelo o neviditelný štít. Thorik vztekle popadl kopí pravou rukou a kladivem v levé ruce udeřil na ratiště kopí, to prasklo jako suchá větvička. Znechuceně odhodil hrot kopí a zaútočil. Prvnímu úderu Maranwe unikl se štěstím, druhá rána kladivem ho však dostihla a prorazila mu hrudní koš. Mladík nechápavě civěl na vousatého trpaslíka a vůbec si neuvědomoval bolest. Když odplul do milostivé náruče tmy, stále křečovitě svíral roztříštěné ratiště kopí.