CO SI VYBEREŠ ANEB MOON &NIGHT kapitola 9

Anotace: Jak to bylo se smrtí rodičů?

Kapitola devátá
Zůstala jsem vytřeštěně zírat na fotografii. To přece nemůže být pravda. Nebo snad ano? Je možné, aby měl něco společného s vraždou mé rodiny? Ne, prosím ne. Samovolně se mi zase draly slzy do očí. Sakra poslední dobou brečím nějak často.
Nejdřív mně zradí Lena a Alex. Teď zase Daniel. Chtěl zabít teď i mně? Ale proč by to neudělal už dřív?
Všimla jsem si, že mnou někdo lomcuje. Jack.
,, Mari si v pořádku? Sakra, já věděl, že ti je nemám ukazovat. Měl jsem ty upíry zabít sám.´´
,, Ne!´´ Nebo jo? Chci ho vidět mrtvého? Nejdřív chci zjistit, jak to bylo doopravdy.
,, Co, ne?´´
,, Chci zjistit, jak to tenkrát bylo. A vím, kdo nám pomůže.´´
,, Jo a kdo?´´
,, Ten upír tady.´´ A ukázala jsem na Daniela.
,, Mám dojem, že nebude moc sdílný,´´ řekl dost pochybovačným tonem.
,, Bude muset. Teď, když se vyjednává o příměří.´´
,, Co, že se dělá?´´ Vykřikl a nevěřícně na mně hleděl. Vzala jsem ho za ruku, vůbec se nebránil, a vydala se směrem ke škole. Cestou jsem mu řekla, že se v tanečním sálu nachází horda upírů, snažící se o dohodu. A, že je mezi nimi i onen upír z fotky. Jo, a taky to, že je jejich vůdcem. Vzal to celkem klidně. Jak tak přemýšlím, až moc klidně. Sakra, aby něco nevyved. Vstoupila jsem mu do cesty.
,, Nemysli si, že tam uděláš nějaké divadlo. Příměří je dobrá věc. Lycanů je stále míň a míň. Takže se o nic nepokoušej, jasný?!´´ Chytil mě kolem ramen a nasměroval mě zpátky ke škole.
,, Neboj se, copak já se někdy chovám nepatřičně?´´ Zofale se na něho podívám. To ho rozesměje.
,, Dobře, dobře. Bude sekat latinu. Tak mě napadlo, že by nebylo nazmar, se na nějakou dobu zase vrátit sem. Aspoň bych tě měl pořád na očích. A měl jistotu, že neuděláš nějakou blbost, jako s tím výlet do Madridu.´´ Jak o tom sakra ví? Vždyť se to stalo nedávno, ne?
,, Nebyla to blbost a odmítám se o tom bavit.´´
,, Fajn, jak je ctěné libosti. Ale řekni mi jednu věc, co máš s tím upírem z fotky?´´
To nemůže myslet… Ne, jak by poznal… Podíval jsem se na něj.
,, Víš prvořadé pro lovce je to, všímat si různých detailů. Například toho, jak si se tvářila, když si pohlédla na fotku. Jako by ti někdo dal facko.´´ Na chvíli se odmlčel, ale pak pokračoval:,, Ať už je mezi vámi cokoli, drž se od něj dál, než přijedeme na to, jestli s tím nemá něco společného.´´ Co? Žádné vtipy na můj účet? Žádné odrazující připomínky? Že by dospěl.
,, Tak to ti slíbit můžu. Myslím.´´
,, Ok, to mi zatím stačí.´´
Prošli jsme dveřmi do sálu, kde probíhala slavnostní večeře. Ale všichni se tvářili, jak na funusu. Studentky si něco náruživě povídali, studenti zarytě mlčeli. Dokonce i kolem ředitele bylo ticho. Pan Colins nás zpozoroval a na jeho unavené tváři se rozlil úsměv.
,, Á, Jaku! Rád tě zase vidím, chlapče. Připojíš se k nám?´´
,, Taky vás zase rád vidím. Rád bych se připojil, ale máme s Mari nějakou práci.´´ Hodila jsem po něm pohledem. My máme práci, jakou? To, to chce řešit teď?
,, A jakou, smímli se zaptat?´´
,, To je osobní.´´ Po tomto prohlášení se ozval odevšad šum. Daniel a Alexem vrčeli. Ale já na ně nemám náladu. Chci vědět, jestli měl Daniel prsty v smrti rodičů, nebo jestli ne. Syknu na Jacka:,, To může počkat do zítra. Za dvě hodiny je půlnoc. Měli bysme se připravit a vyrazit do lesa. Nehodlám se proměňovat tady.´´
,, Máš pravdu. Pane Colisi, chtěl bych vás požádat o pokoj, dokud nevyřešíme s Maryshkou náš problém.´´
,, Ale jistě, mile rád.´´
,, A co, že ses tak na jedlou rozhodl vrátit.´´ Ozval se Alex. Než stačil Jack odpovědět, vyštěkla jsem po něm:,, No, od tebe to sedí.´´ Alex po mě hodil naštvaným pohledem, ale sklopil hlavu. Mrkla jsem na Daniela. Ten nevraživě koukal na Jacka. Pohlédla jsem vedle sebe. Jack mu jeho pohled vracel. Dloubla jsem ho do břicha.
,, Řekla jsem ti, že to má čas.´´
Přikývl a usmál se. Následně šlo všechno ráz na ráz. Ředitel vyprovodil upíry, akorát Daniel se někam ztratil. Trochu mě to zamrzelo. Colins šel ukázat Jakovy jeho pokoj a já se odebrala do toho svého. Vešla jsem, ale něco mi nesedělo. Šla jsem do ložnice, tam byl na posteli, v celé své kráse, rozvalen Daniel.
,, Co tady děláš?´´
,, Čekám na tebe.´´ Jak si sedl už nevypadal tak v pohodě jako v sále.
,, Můžeš mi říct, co to je sakra za chlapa a jakou s ním máš osobní práci?´´ Řekl a výhružně se postavil.