CO SI VYBEREŠ ANEB MOON &NIGHT kapitola 10

Anotace: Danielova pravda

Kapitola desátá
Ucouvla jsem zpět. Chce mě zastrašit? Koukla jsem mu do očí. Nebylo v nich nic, než strach, možná zloba, ale hlavně smutek.
,, Je to kamarád. A s něčím mi pomáhá.´´
,, S čím?´´ Už mě nebavilo lhát. Ale Jakovy jsem slíbila, že nic neřeknu. No co, já mu to teda řeknu. Alespoň se snad dozvím pravdu.
,, Je to sice kamarád, ale pracuje pro mě. Hledá vrahy mích rodičů.´´
Jeho pohled zjihl. Přistoupil ke mně blíž a chtěl mě nejspíš obejmout, ale já nemohla. Ustoupila jsem zpět ke dveří.
,, Co se děje? Je ti dobře?´´
,, Je mi skvěle. Jen chci znát pravdu.´´ Řekla jsem a vytáhla fotku, na které je on a dva mě neznámí. Natočila jsem ji směrem k Danielovi.
,, Máš něco společného se smrtí mých rodičů, Mary a Thomase Molieri?´´
,, Co, já? Jak si něco takového můžeš myslet?´´ To mě pěkně naštvalo. Strčila jsem mu foto téměř před nos.
,, Takže ty mi tvrdíš, že tyhle dva, tyhle vtahy, neznáš?´´ Konečně jsem ho donutila, podívat se na obrázek držící mu před obličejem.
Kouknul se a v očích mu zračilo pochopení. Co to sakra má znamenat?
,, Tak povíš mi to konečně?´´ Vyštěkla jsem.
,, Maryshko je mi moc líto tvé ztráty, ale já s tou vraždou nemám nic společného.´´
,, Tak odkud znáš ty vrahy?´´ Napětí v mých ramenou sice opadlo, ale pořád mi něco nesedělo.
Povzdech si a řekl:,, Ještě dříve než jsem se stal vůdcem Madridského klanu, patřil jsem do jiného, menšího klanu. Avšak tito upíři byli, dá se říci smrtící komando, ale neměli pevnou morálku. Proto se jejich vůdci často střídali. Zůstal jsem s nimi dva roky.´´ Odmlčel se, ale rázem pokračoval. ,, Ti dva na té fotografii jsou žoldáci, členi onoho klanu. Nájemní upíři. Verbují si je větší klany, aby je za ně dělali špinavou práci. Najímají se převážně na zabíjení lovců. Tyhle dva jsem tenkrát potkal jen náhodou. Kdybych věděl, co udělali, tak bych…´´
Dál už jsem neposlouchala. Tvrdě jsem dosedla do křesla. Takže smrt mích rodičů si někdo objednal? Panebože, ale proč? Ano, byli sice nejlepší ve svém oboru, skvělí lovci. Ale takových Lyonů je spousta. Čím se mí rodiče lišili?
Daniel přede mnou poklekl a chytil moje ruce do svých a stisk. Tímto nepatrným gestem mi dodal odvahu.
,, A kde je ten klan teď? Jsou ti dva pořád členy? A jak se vlastně jmenují?´´ Vychrlila jsem na něj otázky co, mě pálili na jazyku.
,, Nevím, kde se nyní klan nachází. Často se, co si pomatuji, stěhoval. Pokud jde o ty dva, jsem si celkem jistý, že jsou pořád členy. Zastávali totiž vysoké postavení. Myslím, že se jmenovali Chosé a Marian.´´
Snažila jsem se vstřebat nové informace, ale za celý den, co den, za celý týden, se jich prostě nahromadilo moc. A navíc mě ještě dnes čeká proměna. Musím si alespoň na chvíli lehnout. Zvedla jsem se z křesla, ale nohy nějak nesloužili. Zavrávorala jsem, ale Daniel mě v čas zachytil. Zvedl mě do náruče a odnesl do postele. Jemně položil mé ochablé tělo a sám si přilehl. Přitiskla jsem se k němu a hlavu položila na jeho hruď. Ovinul ruce kolem mého těla a ještě víc si mě k sobě přitiskl. Už jsem z něho neměla strach. Naopak jsem ráda, že je tady se mnou. Možná by nám mohl pomoct.
,, Něco mi řekni. Ví ještě někdo, co provádíte … ´´
,, Jackem Petersonem. A ne, nikdo to neví. Je to tajemství.´´
,, Proč ti pomáhá zrovna on. Když jsi mi teď prozradila, jak se jmenuju, vzpomněl jsem si, co jsem o něm slyšel. Je to prý nájemný lovec a pěkný sukničkář. Prý každou dostane do postele.´´ Musela jsem se usmívat.
,, A žárlíš hodně?´´
,, No dovol. V životě jsem na nikoho nežárlil.´´
Chtěla jsem ho trošku pozlobit.,, Já myslím, že je roztomilí a taky hodně s-.´´
Daniel mocně zavrčel a povalil mě pod sebe na postel. ,, Jediný kdo pro tebe může být roztomilí jsem já. Urvu každému, kdo se k tobě jen přiblíží, hlavu. Tak mě nepokoušej.´´ Řekl a tvrdě a majetnicky mě políbil. Ještě víc jsem se zavrtala do polštáře. Pronikl mi do úst a začal je jazykem zkoumat. Polil mě žár. Když se konečně odtrhl řekl:,, Pomůžu ti najít ty vrahy. Ale vyřídím je sám. Nechci tě s ním nechávat samotnou. Na můj vkus na tebe nějak často koukal.´´ Myslí si, že je zabije sám? Ani omylem, to je moje práce.
Nyní věnovat svou pozornost mému krku. Přesouval svá ústa níž stále níž, až narazil na korzet šatů. Začal mně z něho osvobozovat. Koukla jsem se na budík. Hodina do půlnoci.