Stíny ve tmě

Anotace: malá ochutnávka z nového, právě psaného díla, podle mě je to velice podařené,také bych byl rád za komentáře.

Temně hnědými, do tmy ponořenými chodbami sklepení starého domu se ozývají chvatné kroky a zrychlený dech. Postava dlouhých tmavých vlasů zahalená do černého pláště míří čím dál víc do větší a větší tmy. Není tu žádné světlo, které by rozčíslo černý plášť noci. Jen sem tam prosvítá zabarikádovanými okny měsíční paprsek a odkrývá nějaký detail na kamenné zemi. Kroky se zdelšují a dech neznámé osoby se zrychluje. Nohy obuté do pevné obuvi nesou svého pána čím dál rychleji. Nervózní hlava zahalená do kapuci se každou chvíli otáčí, aby spatřila někoho, nebo něco ve tmě, co jí pronásleduje. Postava při svém úprku nedbá na žádné překážky a její nohy každou chvíli probíhají kaluží vody, která se tu sráží, kvůli velké vlhkosti. Dlouhá chodba najednou jakoby naschvál končí zdí s obnaženými cihlami. Studené a roztřesené ruce šmátrají po zdi a snaží se najít něco, co by mohlo pomoct zoufalé osobě. Po chvíli nezdaru ruce klesají k bokům a hlava s kapucí se opírá o studené vlhké cihly. Nohy po chvíli udělají jednoduchý krok a otočí celou postavou směrem, kudy před tím přišla. Bílé ruce jsou připraveny kdykoliv zasáhnout proti jakémukoliv útoku. Nic nepřichází. Nic se neděje. Najednou se ve tmě objeví malé červené světélko a hned poté z toho samého místa vyletí rudý závoj energie. Letí vstříc tajemnému neznámému. Ten vztáhnul ruce a ty obalili energii svojí energií, která má žlutou barvu. Obě energie rázem zanikají a tmou ihned letí další a další rudý útok. U obou to dopadlo stejně. Nastalo ticho. Nic. V okamžiku proti postavě vyletěl další proud rudé energie. Napadený se připravil, že se ubrání. Ale proud se v místech, kde měl narazit na bílé ruce tvořící žlutou obranu, rozdělil a zasáhl obě ramena zoufalé osoby. Nohy uklouzli po mokré podlaze a celé tělo spadlo k zemi. Při pádu spadla kapuce z hlavy a odkryla tak muže přibližně ve věku kolem padesátky. Zvrásněný obličej naznačoval tomu, že muž v poslední době prošel těžkým obdobím. Jeho hnědé oči v zapadlých důlcích hleděly do tmy a ústa chtěla něco říct. Ruce neschopné pohybu jen tak leželi na podlaze a jediné, co se mohlo hýbat, byla hlava. „Proč to děláš?“ vyšlo z popraskaných úst pohybu neschopného muže. Žádná odpověď. „Nenech se jím ovládnout, ještě to můžeš změnit." Zaznělo opět z úst do tmy.
„Sám dobře víš, že nemůžu.“ Ozval se útočník hlubokým hlasem. Starý muž jen vzdychl a dál hleděl do tmy. „Teď to zruš.“ Ozval se opět útočník, ale muž se jen zasmál a neřekl nic. „Zruš to!“ Vykřikl hrůzostrašně útočník, ale muž neřekl nic. Teprve, když rozkaz zazněl tmou potřetí, muž klidně řekl: „Přišel si pozdě. Moje slova se naplnila a proroctví už roste. Řekni mi, co asi udělá tvůj mistr, až zjistí, že si neuspěl?“ Řekl muž a chraplavě se zasmál.
„Ty lžeš.“ Odporoval útočník, který stále nebyl vidět.
„Nelžu, je to pravda. Proroctví se naplnilo a on se před malou chvílí narodil. Je to chlapec a má velkou sílu.“ Odpověděl mu muž a koukal do tmy na přibližující se postavu.
„Pokud je pravda, co říkáš, nezbývá mi nic jiného, než ho najít a zabít.“ Říká útočník za chůze.
„To neuděláš, to ti nedovolím.“ Rozčílil se muž a pokusil se vstát, ale nemohl.
„Mám pro tebe jednu zprávu. Ať se teď stane cokoliv, tak ty už se tím trápit nemusíš.“ Prohlásil klidně útočník a jeho ruka v černé rukavici se dotkla mužova čela. Rukou projel rudý záblesk a na čele starého muže se objevil černý flek s rudým ohraničením. Muž byl mrtev. Útočník ještě rukou zavřel jeho víčka. Když útočník zavíral mužova víčka, zeď, o kterou byl muž opřený, se začala rozestupovat. Útočník se napřímil a otočil se k odchodu. Ve zdi se udělaly dveře a do tmavé chodby proniklo světlo z rušné uličky osvícené petrolejovými lampami. Co však bylo divné je to, že sklep byl pod úrovní ulice a právě otevřené dveře vedli do ulice, která byla na stejné úrovni, jako podlaha sklepa a podél ulice se tyčili domy, které ve městě nikde nenajdete. Byl to vchod do jiného světa. Světa, kterému vládnou jiné zákony, než v tom našem. Městečko to bylo malé, sotva několik ulic. Z právě otevřených dveří vyšli dva mladíci ve věku asi dvaceti let. K nohám jim padl mrtvý muž a oba se nad ním sklonili, aby zjistili, proč tu tak leží. Když zjistili, že muž je mrtvý, jeden z nich vypustil do tmy zelený proud energie, který měl osvětlit chodbu. Světlo letělo až na konec chodby, ale za celou svou dráhu neosvítilo nic jiného, než holé zdi a pavučiny na stropě.