Hledání síly temnoty (část 1.)

Anotace: Pokračování k povídce Richter Rosenheim. Vypovídá o tom, co Richter dělal ve 4 týdnech a jak sehnal armádu

Richter vyráží z pevnosti Durintaru. Prší, je šero. Vyráží hledat nové spojence. Spojence pro válku mezi dobrem a zlem. Měl několik přátel, co věděli na koho se obrátit. První jeho cesta směřovala do hostince "U Prašivého psa".
Richter přijel k hostinci a slyší obvyklý hukot. Zpěv, bouchání žejdlíků piva, a jiné rány. Blíží se k hostinci a ze dveří vyletí jeden sedlák. "Dneska je nadmíru živo" utrousil Richter nad sedlákem. Překročil ho a vstoupil dovnitř. Uvnitř byla rvačka jak předpokládal. Rychlostí blesku se protáhnul mezi rváči a zamířil k baru. Přisednul k baru, sednul si na stoličku a začal se ptát:"Byl tady Lurai?" Barman ukázal do jednoho z temných rohů. "Díky." poznamenal Richter. V rohu byl maličký stůl. U stolu seděla osoba v kápi. Richter přisedl a začal se ptát:"Neviděl si někde v poslední době Amaruakka?" Lurai se divně podíval a odpověděl:"K čemu potřebuješ nemrtvého vůdce?" "Ále, bude válka, a potřebujeme nějaké spojence." Lurai vytáhl starou, místy roztrhanou mapu. Ukázal na hory. Do míst, kde ležel Průsmyk zkázy. "Tady??" zeptal se Richter. V těchto místech kdysi byl postaven magický přístroj, který měl vysát všechnu magickou energii Harkneje. Amaruakk té době velel armádě orků, horských lidí(horští lidé se od ostatních lidí liší svojí zarostlostí + že neměli rádi normální lidi, tudíž se hlásili ke straně zla), ale stalo se nečekané. Elfská armáda našla ten přístroj a zničila ho. I přes to, že přístroj se nedostal do konečného stádia, tak napáchal dost škody. Při výbuchu to zabilo většinu elfů, horských lidí a orků. Amaruakk se ochránil temnou magií, ale nezachránil se úplně. Stal se z něho kostlivec. Ti, co zemřeli po pár letech vstali z mrtvých. Zasáhla je Amaruakkova síla. Stali se z nich zombie. Amaruakk a jeho armáda od té doby cestovala celou Harknejou a skrývala se před světem. Lurai byl stopař, zvěd. Měl informace o všem v Harkneje. Richter mu poděkoval za informace, přihodil mu váček zlata a odešel z hostince.
Richter vyšel z hostince. Zašeptal v rychloti zaklínadlo a změnil se v netopýra. Rychle letěl směrem k Průsmyku zkázy. Věděl, že tam Amaruakk nemusí být dlouho. Po pár desítkách minutách letu se pod Richterem začaly rozkládat hory, ve kterých ležel Průsmyk zkázy. Začal se pomalu snášet k zemi. Nikoho neviděl, letěl ještě níž. Ani noha nebyla nikde vidět. Sletěl tedy k zemi a proměnil se zpátky v upíra. Něco se za ním mihlo. Rychle se otočil. Nic neviděl. "Copak tady hledáš Richtere?" ozval se ledový hlas. "Jsem tu v jednání všeho zlého." odpověděl s klidem Richter. "Mmmmm" ozvalo se a před Richterem se zjevil Amaruakk. Amaruakk byla vysoká kostra, v ruce držel magickou hůl z kostí draka. Zahalen byl v plášti s kápí. "Čekal jsem, že někdo přijde. Ale nečekal jsem, že přijde syn Alberta" řekl Amaruakk. "Bude válka, potřebujem vojáky." odpověděl Richter. "Najednou scháníte kostlivce a mrtvý, když vám teče do bot a nikoho jiného nemáte?" zasmál se Amaruakk. "Ano pomůžu, ale něco na oplátku." Co na oplátku Amaruakk chtěl, to nevím ani já. Každopádně se domluvili.
Richter se vrací z průsmyku. Už tolik nespěchál. Přemýšlel. Přemýšlel nad tím, jestli jeho otec vlastně žije, či padnul. Přemýšlel o pomstě, kterou vykoná nad lidmi. Jeho další cesty vedly do Temného hvozdu.
Temný hvozd, místo, odkud moc lidí nepřichází zpátky. Je to místo, kde žijí vyhnaní elfové. Nelišili se od těch normálních po stovky let. Jednoho dne se však rozhádali a část elfů odešla hledat nový domov. Našli ho ve Temném hvozdu. Richter byl u začátku hvozdu. Pohled to nebyl nijak krásný, ale i přesto tam šel. Prodíral se křovím, lezl přes popadané stromy. Richter ve hvozdu byl už čtyři dny a nemohl najít útočiště Temných elfů. Zdálo se mu, že tam je strašlivě dlouho. Po týdnu jednou v noci seděl pod stromem a načerpával síly. V dálce uslyšel mírné šustnutí. Než se nadál, ozvalo se další. Richter vstal a udělal pár kroků kupředu. Kolem něho se rychleji, než byste mrknuli okem objevilo několik zahalených postav. Ano, byli to elfové. Jeden z nich se začal vyptávat: "Kdo jsi a co chceš v Temném hvozdě?" "Kdo jsi ty?" odvětil nepříjemným hlasem Richter. "Né tímhle tónem. Jsem Bluodik. A prohlašuji tě za zajatce" odpověděl Bluodik. Richter se bez jakýchkoliv námitek ocitl v zajetí. Stačil si uvědomit, že to nejsou elfové, kteří spadali pod Krále hvozdu. Byli to lovci odměn, na Richtera byla kýmsi vyhlášena odměna.