Démoní Lord Země II - V.

Anotace: Předem se omlouvám, pokud je v textu nějaká chyba, protože fotbal nehraju a nějak ho moc nemusim, ale i když jsem se na internetu prohrabával pravidly, může se vyskytnou nějaká ta chyba, tak budu jen rád když mě někdo případně opraví...

Zazněla píšťalka rozhodčího a Tar sotva postřehl rozehrání. Takashi mu sice vysvětlil základní principy ve fotbalu, zvláště zdůrazňoval, že musí neustále sledovat míč a pokaždé, když některý protihráč k němu s ním poběží, bude jeho úkolem pokusit se mu ho vzít. I tak to ale pro něho nebylo nic lehkého.
Dali ho na pozici prostředního záložníka, takže měl největší pravděpodobnost, že se s útočícím protihráčem střetne. A už se také k němu jeden řítil.
Takashi měl úplnou kontrolu nad celým hřištěm. Pro bohaté byla realizace pomsty zkrátka vždy jednoduchá. Proto se k němu po rozehrání dostal hned míč a už se s ním řítil k Tarovi, který proti němu poslušně vyběhl. Bylo to tak snadné, že se téměř začal smát. Kopl vší silou do míče a mířil přitom na Tara. Toho zasáhl do levé holeně, zrovna ve chvíli, kdy pravou nohou našlapoval a tím ho doslova sestřelil jako kuželku v Bowlingu. Tar tvrdě přistál obličejem napřed a Takashi dal signál rozhodčímu, který pak přerušil hru.
„Jsi v pořádku? Nejsi zraněný,“ vyptával se hned s hranou starostlivostí Takashi.
Tar vyplivl kus trávníku a odpověděl: „Nic mi není.“
Takashi nasadil kající se tvář: „Omlouvám se. Jak vidíš, samotnému mi to moc nejde…“
„To je dobrý,“ skočil mu Tar do řeči. Sice přistání bylo tvrdé, ale proti Arkillovu tréninku to pořád nic nebylo.
Diváci na tribunách mlčeli. Mezi sebou si jen zmateně začali šuškat o tom, co to má být vůbec za zápas. Asogi Ryon mezi nimi se jenom napil koly a otevřel si sáček chipsů. Pochyboval, že by toho po jediném faulu Honda nechal.
Znovu zazněla píšťalka rozhodčího a Tarův tým rozehrál. Zatím všechno vypadalo dobře. Dostali se s míčem až k velkému vápnu a zdálo se, že dostanou příležitost skórovat, ale i když útočník příležitost měl, Takashi učinil smluvené znamení a on pak nahrál Tarovi.
Vládce Desátého pekelného kruhu si v klidu zpracoval přihrávku, ale dlouho u něho míč nezůstal. Takashi se přiřítil z pravé strany a při skluzu mu hroty kopaček mířil přímo na kotník. Chvíli to vypadalo, že Tar své působení na hřišti bude muset ukončit, ale k překvapení všech se zvedl ze země a postavil se na své místo, aby se mohlo pokračovat.
Do konce poločasu se hra nesla v podobném duchu. Jediný z Tarových poddaných, Parael, byl svědkem toho, jak je jeho vládce otloukán lidmi, plnící rozkazy Honda juniora do puntíku. Možná bylo štěstí, že tomu přihlížel právě Sukubus. Vidět to Pekelný rytíř nebo jiní démoni, asi by tvrdě zasáhli. Parael se místo toho jen o pauze pokusil vplížit do šaten.
„Tady nemáte, co dělat, pokud nejste členem týmu,“ vyštěkl na Paraela jeden ze dvou Tarových spoluhráčů u vstupních dveří do šatny, kteří měli zajistit, aby nikam neutekl.
„Dělejte, jako kdybych tu nebyl,“ odvětil Sukubus a pak na oba použil uhranutí.
Tar si masíroval bolavé modřiny a namožené svaly na nohou. Začínal litovat toho, že hned po přednáškách nešel do ubytovny. Pak nečekaně ucítil pár rukou, které mu začaly masírovat ramena.
„Jste moc ztuhlý, můj pane,“ prohodil Parael jakoby nic a pokračoval v masáži.
Tar byl až moc potlučený, aby se zmohl na větší odpor, a tak jen chladně řekl: „Co tu chceš,“ a dělal, jako kdyby s ním v místnosti Sukubus vůbec nebil.
„Přišel jsem vás jen povzbudit, můj pane,“ komentoval Parael Tarovo chladné chování vůči němu s hraným ublížením.
„To už jsi udělal. Teď můžeš zase jít, než tě tu někdo uvidí!“
Parael přestal s masírováním: „Jak si přejete,“ pak vyrazil ke dveřím, ale než opustil šatnu, ještě jednou ke svému vládci promluvil: „Chtěl jsem vám jenom říci, abyste se přestal chovat jako člověk. Začněte být tím, čím skutečně jste!“ Potom nechal Tara být a vydal se za rozhodčím.

Začal druhý poločas. Skóre bylo kupodivu za stavu 0 : 0 pořád nerozhodné, ale o to během dnešního zápasu vlastně ani nešlo.
Tarovi se v hlavě pořád ozývala Paraelova slova. Přesto nechtěl použít svou moc. Jako někdo, kdo zažil bezmoc ve světě, kde síla rozhodovala o všem, by použití jeho démonické moci bylo vůči ostatním značně nefér. Po dalším tvrdém faulu a opětovném se zvedání z trávníku však Tar změnil názor a chystal se aplikovat Arkillův trénink v praxi. Přeci jenom už i jemu dávno došlo, že se děje něco divného, když je jako jediný na hřišti pořád faulovaný…

***

O několik dnů dříve:
Během čekání na Paraelův příjezd byl Tar v bezpečí své osobní dimenzi, kde Arkill dostal příležitost k jeho výcviku. Než ho však mohl začít něco učit, potřeboval vědět, jak je na tom: „Můžeme začít s posilováním a po několika dnech odhadnu, jak jste na tom. To je první způsob…“
Tarovi bylo samotnému jasné, že čas hraje proti nim a skočil mu do řeči: „Jaký je ten nejrychlejší?!“
Pekelný rytíř se usmál a bez varování udeřil Tara pěstí do břicha. Ten následně odletěl dobrých pět metrů daleko, kde jeho let zastavila zeď. Jedna z výhod Tarovi osobní dimenze byla v tom, že pokud se v ní něco poničilo, samo se to po nějakém čase opravilo.
„To bude práce,“ komentoval Arkill stav svého vládce. Podle toho, co právě viděl, neprodělal žádný skutečný výcvik. Byl vesměs zázrak, že ho vůbec někdo naučil ten jeden magický útok, co uměl.
Tar se zvedl ze země. „Jaký to mělo smysl?“ zeptal se Pekelného rytíře a rukou si masíroval břicho. Kupodivu mu úder nezlámal žádné kosti, což ho samotného překvapilo.
„Chtěl jsem jen vědět, jak dokážete používat svou moc,“ opáčil Arkill. Nepřekvapilo ho, když se jeho vládci objevil ve tváři nechápavý výraz: „Určitě víte, že v Pekle jde především o moc! A jsou dva způsoby, jak ji lze používat,“ začal s vysvětlováním. „Ten první znáte. Mám na mysli útoky, jako je ohnivá koule. Druhý je neméně účinný a slouží k posílení vlastního těla.“
Tar moc dobře nechápal, kam tím Arkill míří. I když všichni předešlí učitelé, které Tyrael pověřila jeho výcvikem, se ve skutečnosti nikdy moc nesnažili vštípit mu něco do hlavy. Vždy svůj úkol považovali za jakýsi trest, když museli trénovat „bastarda“, který byl ztělesněným porušením všech démonních zákonů. Navíc se k němu nemohli chovat ani nijak hrubě, jinak je potom vládkyně Devátého pekelného kruhu zabila, takže si každý dával dobrý pozor a ve výsledku Tara nic kloudného nenaučili.
Arkill si odkašlal a probral tak svého duchem nepřítomného vládce: „Každý si myslí, jak je velikost důležitá. Že být větším znamená mít větší sílu. To však není pravda! U démonů rozhoduje o silnějším vždy moc. Můžete být třikrát menší, ale ve výsledku soupeře jednou ranou zabijete. Stačí si jenom mocí posílit tělo. A není to jen o síle. Posílením těla zlepšíte všechno. Odolnost, rychlost, zrak, sluch, hmat, ale dokonce i reflexy. A to budeme prozatím trénovat.“

***

Tar si posílil tělo. Ve vteřině získal dokonalý přehled o všem, co se kolem něho dělo. Všiml si i Hondových signálů, které naváděli jeho vlastního spoluhráče, aby se připravil, a když pak k němu dorazila přihrávka, vystřelil na Tara s úmyslem zasáhnout ho do zad. Vládce Desátého pekelného kruhu se však jen předklonil, míč ho sotva lízl po hřbetě, a místo toho zasáhl soupeře před ním do břicha.
Diváci na tribunách najednou zbystřili.
Tar se usmál, když zaslechl klení Honda juniora. Potom se podíval na tribuny, kde seděl i Parael, který se spokojeně usmíval.
Rozhodčí píšťalkou zahájil další rozehrávku a Tar vyrazil k hráči s míčem. Dával si přitom dobrý pozor, aby jeho rychlost nebyla nijak přehnaná. Bez větších potíží se mu podařilo ukořistit míč a dostat se s ním úplně sám na území soupeře. Na spoluhráče nespoléhal, věděl, že by to nemělo smysl.
Jelikož už v prvním poločase okusil pozici hráče ve zdi, měl jasný cíl. Těsně před velkým vápnem zpomalil, počkal si, až mu nějaký protivník bude chtít skluzem vzít míč, a pak posílil své tělo.
Rozhodčí přerušil hru a nařídil přímý trestný kop. Brankař si nechal postavit zeď, do níž si stoupl i Takashi, který nenávistně probodával Tara svým pohledem. Bylo zřejmé, na co myslí.
Tar viděl slepé místo v obraně, kam by mohl kopnout míč a dát tak gól, ale i když by tím zajistil vítězství, nějak se nemohl zbavit pokušení. Nakonec to nechal plavat, rozeběhl se a pořádně nakopl míč.
Všichni diváci, i Asogi Ryon, se ve stoje dívali na hřiště. Byli svědky toho, co si většina z nich přála sama udělat, ale nikdy by se toho neodvážila.
Takashi Hondo junior se svíjel na trávníku po zásahu míčem s vyraženým dech a nalomenými žebry. Přesto se mu naskytl dobrý výhled na to, jak Tar po jeho zasažení ještě vyběhl a podruhé kopl do míče, který pak skončil v bráně. Tím skončil fotbalový trénink, po němž Hondova nenávist k Tarovi opět o něco stoupla.