Zpráva číslo 672011

Anotace: Ztracená zpráva mladého vesmírného poutníka svému obyvatelstvu, za účelem je informovat o životě v cizích galaxiích. Odpusťte prosím zdánlivou nevědeckost této zprávy, děkuji. Zvláštnost: Tato zpráva byla nalezena v našem jazyce.

Planeta, o které vám budu bratři a sestry
vypravovat se nachází v poloze 672011. Je to planeta obíhající kolem Slunce jak je celou touto planetou tato hvězda zřejmě nazývána, alespoň je tomu tak dle našich pramenů.
Tato planeta je z podstatné většiny pokryta mořskou hladinou,na první pohled se nevyznačuje ničím zvláštním, ovšem vyjímky které tvoří pevnina mi učarovali: Jako první jsem si všiml jámy, jak by ne, ona jáma pohlcovala a následně žvýkala objekty, které s jistotou nabírala do oné jámy pomocí obratných chapadel jimiž se akrobatickými pohyby objektům vyhýbala a zároveň je stíhala i konzumovat. Jako nezbytný doplněk k této bizarní činnosti sloužila dvě světla fungující jako orientační orgány, s tím že jim pomáhali další čtyři díry: dvě slyšeli a dvě cítili vůně a pachy v okolí. Na bizarnosti celému procesu konzumace dodával fakt, že pravděpodobně ony spolykané objekty planeta trávila a následně je, za eruptivních výbuchů vycházejících z vylučovacího kanálu, vylučovala zpět do kosmu. Po nějaké době kdy jsem tyto jevy sledoval mi došlo, že za vervou s jakou tuto činnost prováděla zřejmě vězí existenční důvody a né hra.
Mimo již zmíněné ústrojí a s nimi spojené činnosti se na této planetě nachází dva neaktivní sopečné ostrovy, u nichž jsem po delším sledování zjistil naprostou neaktivnost a naprostou netečnost, kterou k nim planeta chovala. Jako dva andělé bděli tyto němé ostrovy nad vyschlým jezerem, jeho funkce nebo význam mi byl relativně dlouho neznámý(více o něm níže).
Dalším, a možná ještě bizarnějším úkazem, který jsem u této planety spatřil, byla na souši věž (né nepodobná majáku),která se však ne jako nám známé veže tyčí vzpříma k nebi, nýbrž unaveně leží při zemi a přece se o ní dá s plnou jistotou říci, že je to věž. Hned vám povím proč: Onu povadlou věc totiž ve volné chvíli, kdy je hustota kolem prolétavajících objektů ridčí, stimuluje planeta jedním ze svých chapadel rajblováním sem a tam, do té míry, že se z ní doopravdy stane pevná vež. Ovšem tím tento proces nekončí - chapadlo "leští" věž tak dlouho dokud z otvoru v jejím vrcholu nevytryskne proud tekutiny korunovaný jakoby útrpným stenem planety, věru zajímavý počin. V soucitném rozjímání nad marností této planety mě došlo že to nemá lehké. Za nedlouho se mi však naskytl pohled, o němž jsem usoudil, že přecejenom život této planety není zas tak marný: Byl to den jako každý jiný - planeta zápolila v konzumním shonu. Jako obvykle na večer se jí naskytla možnost trochu si zarajblovat, když v tom se k ní začal divně pomalu přibližovat objekt vůbec né nepodobný naší planetě až na dva velké pevné balóny - určené kdoví k čemu, i přesto šlo však zřejmě o stejné druhy. Čím víc se objekt přibližoval k planetě, věž naší planety se pomalu vztyčovala. Čím to ? Ptal jsem se. Když začal objekt svým otvorem na stejném místě kde má naše planeta vež pomalu věž naší planety pohlcovat, uvědomil jsem si, že není už tak sama, ale měl jsem o ní trochu starost - co když je to hladový vetřelec! Tato domněnka se rozplynula po tom co jsem začal sledovat jak cizí planeta zase ustupuje, když ale opět dorážela do základů věže, řekl jsem si: asi něco zapoměla, když se ale ten pohyb tam a zpět, jako při rajblování naší planety, opakoval, došlo mi že se jim to asi líbí. Což mi dokázal, zřejmě asi kížený vrchol mise - sten obou planet, ikdyž ne současný - cizí planeta zasténala o něco později. Šlo poznat že spolu asi vydrží až do dalšího dne, kdy je rozdělí všední starosti.
Mílil jsem se. Tyto dvě planety se nebáli si navzájem pomáhat v přehledném krmení svých krmných otvorů a navíc naše planeta krmila tu cizí! S tím že každý večer zakončili oním milostným aktem. Bylo to pěkné, ale den co den se to opakovalo a já přestával věřit v to, že je to stále baví.
Jak šel ale čas cizí planeta byla víc a víc pomalejší v konzumaci i v onom aktu a byla více a více závislá na přísunu potravy od naší planety s tím že nebývale nabívala na hmotnosti jak ve středu polokoule tak i balónech. Došlo mi, že s ní asi není něco v pořádku. Jednoho časného rána se mi ale naskytl úžasný pohled: Cizí planeta vydala ze svého krmného otvoru sten aniž by s naší planetou rajblovala, a další a další, asi je nemocná a má bolesti, pomyslel jsem si, když v tom okamžiku zařvala jakoby jí řezali chapadlo a vytryskla z ní malá planetka připoutaná k matce šnůrou, no né, řekl jsem a usmál se, v tom ale mé oči spatřili další bizarnost: Otec uchopil planetku do svých zubů a společně s matkou chapadli plavali směrem od sebe a když šňůra byla napnutá k prasknutí, první letící balvan potravy, který by skončil v otcově náruči přetrhl pouto mezi matkou, středem polokoule dítěte a otcem.
Matka ihned dítě přimknula ke svému balónu a dítě se k němu ihned přisálo a sálo, otec se dal spokojeně
do shánění potravy pro svou novou rodinu
a já veděl proč má otcovská planeta ve středu polokoule vyschlé jezérko...