Démoní Lord Země II. - IX.

Anotace: Tak ta odmlka nastala... sice jsem to neplánoval, ale stalo se.

Místo: Kdesi v městské čtvrti Taitó, Tokyo - Země

„Napadlo tě někdy, brácho, že se jednou budeme přátelit s naším pánem?“ prohodil cestou z nákupu Eňos a usmál se na Ňunose.
„To jsi celý ty. Spokojíš se s málem.“
„Co tím myslíš?“
Ňunos si povzdechl: „Konečně máme možnost to někam dotáhnout a ty pořád uvažuješ jako minion.“
Eňos se na bratra nechápavě podíval: „Vždyť jsme minioni. Narodili jsme se jako sluhové a pořád jimi budeme. To se nikdy nezmění.“
Ňunos chtěl něco říct, ale rozhodl se mlčet. Nemělo smysl cokoliv říkat někomu, kdo byl se svým osudem smířený. Sám však nehodlal minionem zůstat navěky! Jednoho dne bude silným a pak všem, kteří se mu kdy smáli nebo ho utiskovali ukáže. Jednou je všechny…
„Nezkrátíme si cestu,“ nadhodil Eňos a pak s Ňunosem nabrali směr k boční uličce.
Démonní bratři sotva zašli do úzké cestičky mezi dvěma několikapatrovými budovami, když proti sobě uviděli kráčet skupinu deseti mužů. Obě strany zpozorněli, když si uvědomili, že naproti nim stojí démoni. Zastavili se a vyčkávali.
Nakonec si Eňos duchapřítomně vyhrnul levý rukáv trička a ukázal druhé straně svou vazalskou značku na rameni. Druhá strana udělala to samé, a když zjistili, že jsou spojenci, s úsměvem pokračovali ve své cestě.
Eňos se postavil ke zdi a pokorně s pohledem upřeným do země počkal, až jedna z Tarových hlídek kolem něho projde.
Ňunos však udělal pravý opak. Postavil se hlídce do cesty, a když podle zmatených pohledů většiny démonů odhadl, kdo je velitel skupiny, rozkázal mu: „Hlášení!“
Velitel hlídky znejistěl. S něčím takovým se doposud nesetkal. V dřívějších dobách by takhle opovážlivého miniona na místě zabil, ale teď váhal. Sloužil novému pánovi, který razil úplně nové názory. Bylo mu také známo, že se v jeho blízko pořád motají nějací dva minioni. A sám byl svědkem toho, že i jeho nynější vládce své poddané klidně zabije. Jako to viděl té noci, kdy si po udílení vazalských značek zjednal u všech respekt usmrcením dvou démonů ve při.
Ňunosovi narostlo hned sebevědomí. Něco takového si nedokázal představit ani v těch nejdivočejších snech. Démon čtvrté třídy ho respektoval!
Dřív, než přišla nějaká reakce od velitele hlídky, rozezněl se boční uličkou bouřlivý smích a u východu, kudy přišel Eňos s Ňunosem, se odmaskoval Khark. Pak k němu ze střechy seskočil Bone.
„Promiň, Bone, ale už jsem to nevydržel. Čím víc je pozoruju, tím jsou mi víc k smíchu.“
Druhá pravá ruka oblastního bose Ďáblova gangu si promasíroval ztuhlý krk: „Dobrý, stejně je na tyhle ubožáky překvapivý útok jen plýtváním času.“
„S kým si myslíte, že mluvíte,“ obořil se na dva démony Ňunos.
„To mluvíš s námi, sluho?!“ řekl smrtelně vážně Bone.
„Já se o ně postarám,“ oznámil všem Ňunos a zamířil na Boneho pravou ruku zaťatou v pěst: „Kamenné dělo!“ Potom mu zkameněla ruka až po loket, kde se následně oddělila a vyletěla vstříc ke svému cíli.
Bone se jen usmál a zůstal stát, aniž by se pokusil chránit si alespoň hlavu. Minionův útok se však roztříštil bez sebemenšího účinku o jeho hruď, kterou si následně Bone levou rukou oprášil s jízlivým komentářem: „Víc nesvedeš?“ Potom namířil na Ňunose svou pravačku: „Spár!“ která se změnila v pařát, jehož jeden z drápů vyletěl jako kopí bleskově na miniona.
„Vzdušný štít!“ zareagoval pohotově Eňos a na poslední chvíli zachránil Ňunosovi život, když za použití svého elementu změnil směr Boneho drápu, který se zabodl do zdi po jeho pravé straně.
Ňunos otřesený tvrdou realitou jen stál se strachem v očích a jedinou myšlenkou v hlavě týkající se jeho bratra: ‚Jak může být takhle silný?‘
„Koukám, že ne všechen odpad je úplně k ničemu,“ dodal Bone, když svou ruku nechal vrátit do původní podoby.
Velitel Tarovi hlídky se chopil situace a zavelel: „Na ně!“
„Musíme ty slabochy naučit, kde je jejich místo,“ řekl Khark a sáhl po svých schopnostech.

***

Tar se spokojeně vracel pěšky z univerzity a usmíval se na všechny kolem sebe. Jin šla ani ne metr za ním, Jang se vznášela vedle něho a neustále o něčem mluvila, ale to už vládce Desátého pekelného kruhu nevnímal.
Pak začal Tarovi vyzvánět mobil. Zvedl příchozí hovor od Wornixse: „Kde jste?!“ uslyšel zvýšený Kronikářův hlas, což vládce Desátého pekelného kruhu zneklidnělo. Wornixs nikdy nemluvil tak přímo, pokud nešlo o něco vážného.
„Na cestě do ubytovny,“ odpověděl.
„Hned se teleportujte do své dimenze. Útočí na nás!“ řekl Kronikář a potom z mobilního telefonu zazněl výbuch a dál byl slyšet jen šum.
„Kdo útočí? Wornixsi?! Odpověz,“ křičel Tar do telefonu, ale odpovědi se nedočkal.
„Mám vyvolat portál,“ ozvala se tiše Jin.
Tar schoval mobil zpátky do náprsní kapsy: „Ne. Nebudu se schovávat!“
„Tak co podnikneme?“ zeptala se Jang a přesunula se k Jin, odkud s ní společně pozorovala vážnou tvář jejich vládce.
‚Kdyby tak byl způsob jak zjistit…,‘ potom Tar dostal nápad: „Na jak velkou vzdálenost dokážete vycítit ostatní démony?“ obrátil se na dvojčata.
Jin a Jang se na sebe podívali. Jang nejprve dodala: „Doufám, že za to dostanu nějakou odměnu,“ mrkla na Tara a pak se s Jin spojila.
„Tak co?“ vyzvídal vládce Desátého pekelného kruhu netrpělivě.
„V okolí je spousta démonů. Budeme je nahánět postupně?“ odvětila dvojčata.
Tar si vzpomněl na část jedné z mnoha Wornixsových přednášek: ‚Všichni démoni jsou bojechtivý. Ale jen málo z nich bude bojovat se silnějším protivníkem, než jsou oni sami. Proto většinou stačí vyřídit vůdce skupiny a je hned po boji.‘
„Zaměřte se na ty nejsilnější!“ zněl vládcův příkaz a dvojčata vzápětí určila směr.

***

„Vypadá to, že je čas to skončit,“ pronesl Bone a podrážkou levé boty pomalu drtil Ňunosovu hlavu o beton. O kus dál pak ležel Eňos v bezvědomí a kolem něho se váleli všichni členové Tarovi hlídky až na velitele. Ten byl napíchnut na metrový bodec, do kterého se vsakovaly poslední kapičky jeho krve obsahující démonickou moc. Seschlou mrtvolou pak Khark mrštil na zem ke svým nohám, kde se krátce na to rozpadla v prach. Na to se uličkou prohnala ohnivá koule, která sežehla vše, co bylo metr nad zemí.
Khark a Bone před útokem vyskočili na střechu domu, kde na ně už čekal Tar. Dvojčata se mezitím podle plánu šla podívat po přeživších.
„Kdo si myslíš, že jsi, chlapečku,“ zeptal se Bone a jeho pravá ruka se opět změnila v pařát.
„Vládce Desátého pekelného kruhu. A kdo jste vy?“ zazněla odpověď a Tar už sahal po svém meči.
Bone a Khark si vyměnili pohledy.
„Zdá se, že dneska máme štěstí, Kharku,“ řekl Bone a olízl si jeden ze tří drápů na pařátu.
„Vypadá to. Aspoň tuhle trapnou záležitost rychle ukončíme.“
Potom se dvě pravé ruce oblastního bose Ďáblova gangu vrhli na Tara.
„Bariéra!“
Bone a Khark narazili na neviditelnou clonu mezi nimi a Tarem a o něco se stáhli.
„Jste v pořádku, můj pane,“ řekl Kronikář se svým obvyklým klidem.
„Wornixsi?! Já myslel, že jsi mrtvý,“ opáčil Tar.
„Mrtvý? Ale co vás nemá. To jen, že už jsem dlouho nebojoval. Přecenil jsem je. Na chvíli mě jejich početní převaha vylekala, ale to byla jejich jediná výhoda.“
„Přestaň zbytečně žvanit! Je čas to tu vyřídit,“ zazněl obvykle hrubý Pekelný rytíř.
„Arkille!“ otočil se ke svému generálovi Tar radostně.
„Kde jsi se zdržel?“ zeptal se Pekelného rytíře Kronikář rýpavě.
„Musel jsem se postarat o dotěrný hmyz,“ odpověděl Arkill.
„Opravdu? A kolik těch brouků bylo?“
„Tři-…“
„Já jsem se musel vypořádat s patnácti a jsem tu dřív, než ty,“ skočil Arkillovi Wornixs do řeči.
Pekelný rytíř následně spolkl zbytek své odpovědi a začal se ho zmocňovat vztek: ‚To by tak scházelo, aby jich dostal víc, než já!‘ s touto myšlenkou zařval: „Tihle jsou moji!“ a vyřítil se na Boneho s Kharkem.
„Pro dnešek se rozloučíme,“ řekl Khark, pak položil Bonemu ruku na rameno a oba zmizeli.
„Ukažte se. Zbabělci,“ křičel Arkill, ale nepřítel nemínil vyhovět jeho žádosti.
Jin zběžně ošetřovala Eňosova zranění, zatímco Jang zjišťovala, jestli náhodou není ještě někdo z hlídky naživu.
Když v tom se Khark odmaskoval Jin za zády, jednou rukou ji ucpal ústa, aby nemohla vykřiknout a s tichým zašeptáním: „Šéfa bude zajímat, proč si nedokončila svou práci, za níž si dostala už zaplaceno,“ i s ní zmizel pryč.

Příště:
Začnu to trochu stáčet na přípravu k první "větší" bitvě, tak snad výsledek nakonec bude uspokojivý.