Démoní Lord Země II. - XII

Anotace: Tak, sice bych dneska možná stihnul dopsat celou bitvu, ale nemohu odolat té "epizodičnosti", snad se každopádně bitva bude líbit :-)

Místo: Přístaviště v Tokyjské zátoce, Tokyo – Země

„Bone, nemyslíš si, že jsme jich pro ty kameny poslali nějak hodně?“
„Taky si říkám. Stejně se ti ubožáci z Desátého pekelného kruhu teď někde nejspíš třesou strachy.“
Khark se zasmál: „Pamatuješ si ještě na toho jejich vládce?“
„Jo,“ přikyvoval Bone. „Ten ubožák by mohl vládnout tak akorát Minionům.“
„Ale stejně jim to trvá nějak dlouho,“ dodal Khark a jak se znovu podíval na hodinky, rozezněla se Tokyjskou základnou Ďáblova gangu poplašná siréna.
Bone s Kharkem si vyměnili pohled. Úsměv jim zmizel z tváře při myšlence, že na ně útočí Nebeští, Čističi, Vymítači nebo některý z pekelných kruhů. V okamžiku zapomněli na Jin a zamířili na bitevní pole před skladištní halou.

Tokyjský bos Ďáblova gangu stál ve dveřích a díval se do své pracovny, kde uprostřed místnosti stála bedna o rozměrech jednoho metru na šířku a dvou na výšku. V širokém úsměvu cenil své zuhelnatělé zuby a doslova se chvěl vzrušením, při představách toho, co má na dosah, až se drahocenné zboží probudí.
Všechny, kdo s bednou přišli do kontaktu, pro jistotu nechal zabít. Nemohl riskovat, že její obsah bude cítit poslušnost ještě k někomu dalšímu, než jemu. Stálo ho to hodně a také dost riskoval, ale dnes konečně přišla chvíle pro zaslouženou odměnu.
Vzal páčidlo položené na víku a s ním pak bednu rozdělal. Dřevěná prkna odházel k dubovému stolu a polystyrénovou vycpávku rozházel všude po podlaze.
Když nakonec spatřil, jako noc černé, obří vejce, málem neudržel svou lidskou podobu.
Už natahoval ruku a chystal se, před zpečetěním pouta, dotknout temného skořápky, když se rozezněla poplašná siréna. To bose probralo, uklidnil se a sáhl do náprsní kapsy svého saka. Když naplno potáhl z kubánského doutníku, usmál se: „Tak přece jenom přišel,“ řekl sám sobě a potom opustil svou pracovnu. Když za sebou zavíral dveře, naposledy se podíval na vejce a s myšlenkou: ‚Ještě chvíli vydržím. Potom to bude mnohem lepší,‘ zamířil k Jin, dělat jí společnost do chvíle, než dorazí její vládce.

Všude kolem probíhal boj a Tar se poprvé ve svém životě ocitl na bitevním poli. Sice ho trochu mrzelo, pro jakou strategii se museli uchýlit. Přece jenom tři až čtyři jeho poddaní proti jednomu členovi Ďáblova gangu nebylo dvakrát férové, ale utěšoval se myšlenkou, že pokud vyhrají a někdy v budoucnu budou muset opět čelit nepříteli, bude to úplně jiné.
Pak najednou přestala první útočná vlna postupovat. Úplně se zastavila a vzduchem začali létat Tarovi poddaní, jako kdyby byla smítka prachu větru.
Arkill zastavil celou skupinu a vykřikl několik povelů.
Bone a Khark zabili poslední opozdilce ve své blízkosti, ke kterým se rozkaz o ústupu ještě ani nedostal. Pak spatřili pána útočníků.
„Tak jsi měl pravdu, Bone. Opravdu to je jen nějaký hmyz,“ řekl Khark a hodil sáček s deseti kameny duší svému parťákovi.
„Musíš se naučit vycítit zoufalství. Jak jinak vysvětlíš tenhle útok?“ odvětil Bone a usmál se na Tara: „Aspoň dokončíme to, co jsme předtím začali,“ pak zamířil svou pravačku v podobě pařátu se třemi smrtelně nebezpečnými drápy na vládce Desátého pekelného kruhu: „Spár!“
Tar se připravil vykrýt útok mečem, ale Arkill ho předběhl.
„Černé meče!“ Pekelný rytíř se postavil před svého vládce, překřížil před sebou dva vyvolané meče, zapřel se a zcela zastavil Bonův útok: „Nejdřív si srovnáme účty my dva!“ řekl, a když se Boneho končetina zkracovala na původní délku, posílil své tělo, přiběhl k němu a udeřil ho hlavicí pravého meče do brady.
Khark si povzdechl: „Zase musím oddřít všechnu práci,“ potom se jeho levá ruka od lokte změnila v metr dlouhý bodec: „Kamufláž!“a zcela splynul s okolím. „Doufám, že své poslední okamžiky prožiješ v hrůze a beznaději,“ zněl Kharkův hlas kolem Tara. Pak se na okamžik odmlčel a až zpoza svých zad uslyšel vládce Desátého pekelného kruhu: „Zemři!“
„Kam ten spěch,“ zvolal Parael a s posíleným tělem na maximum odkopnul Kharka do hromady vyskládaných dřevěných beden: „Každý, kdo chce ublížit mému sladkému vládci, musí nejprve porazit mě!“
Arkill odskočil od Boneho a potom zavolal na Tara:“ Běžte napřed. My to tu vyřídíme a pak vás doženeme.“
Tar byl vyveden z míry. Všechno se seběhlo tak rychle, že kdyby nebylo Paraela a Arkilla, určitě by byl už mrtvý. Nejvíc ho však mrzelo, že nebyl schopný vůbec zareagovat.
Potom, co na něho zavolal Pekelný rytíř, však pevněji sevřel rukojeť meče od otce a se slovy: „Jdeme!“ vedl jednotku Pekelných samurajů do základny Ďáblova gangu s Jang po svém boku.

„Zdá se, že se přece jenom trochu pobavím,“ řekl bos Ďáblova gangu a usmál se na Jin, která pořád ještě předstírala bezvědomí. Pokoušela se prostřednictvím spojení s Jang Tara varovat, ale z nějakého neznámého důvodu se s ní nemohla spojit.
„Měla bys zvednout hlavu, jinak přijdeš o představení,“ promluvil na Jin bos. „Jestli se snažíš zkazit překvapení, tak se díky tomuhle,“ dodal a vyndal z kapsy malou krabičku zdobenou runami. „snažíš marně. Tenhle šikovný artefakt nejen, že zabrání, aby mi někdo vlezl do hlavy, ale také jedince s takovou schopností ve své blízkosti učiní bezbrannými.“
„Seš si jistá, že je Jin za těmi dveřmi,“ zeptal se Tar a potom, co Jang kývla na souhlas se obrátil k Pekelným samurajům: „Zajistěte budovu!“
„Můj pane, nemáme nejdřív…,“ začal namítat jeden ze členů speciální jednotky, ale jeho vládce ho zarazil.
„Ne,“ a potom, co Pekelní samurajové odešli splnit rozkaz, otevřel Tar dveře.
„Jsem rád, že se konečně setkáváme,“ řekl Tokyjský bos Ďáblova gangu a teatrálně se vládci Desátého pekelného kruhu uklonil.
Tar se podíval za svého protivníka, kde uviděl ke zdi připoutanou Jin. Známky mučení byly patrné i z velké vzdálenosti. Bez dalších řečí se ohnal mečem po Tokyjském bosovi Ďáblova gangu.
„Ach to mládí. Je čím dál netrpělivější,“ prohodil bos, když uskočil z dosahu meče. Potom napřáhl obě ruce před sebe: „Výboj!“ a vyslal na Tara několik tisíc voltů.
Vládce Desátého pekelného kruhu však útoku pouze nastavil levou ruku a démonickou moc nepřítele jednoduše vstřebal.
„Tak takhle jsi porazil mé Lovce na tom staveništi?! Vskutku užitečná schopnost,“ komentoval Tarovi dovednosti bos a uskočil před ohnivou koulí.
„Dost řečí! Bojuj,“ vykřikl vládce Desátého pekelného kruhu. Jeho démonická část zuřila vzteky, když ho jeho protivník nebral vůbec vážně.
Bos Ďáblova gangu potáhl z doutníku a pak jej odhodil na zem: „Bojovat říkáš? Jak si tedy přeješ,“ odvětil, vycenil na Tara zuhelnatělé zuby a napřáhl před sebe pravačku: „Kulový blesk!“
Tar se připravil znovu vstřebat útok, ale tentokrát se metr od něho elektrický výboj zastavil, udělal půl kruh a zasáhl nechráněný bok. Pak byl vládce Desátého pekelného kruhu odhozen na zeď a přitom upustil svůj meč.

„Nevím, jak si to udělal, ale podruhé se ti to už nepodaří,“ řekl Khark, když vylezl z hromady dřevěných beden, z nichž dobrou polovinu při dopadu rozlámal: „Kamufláž!“
Parael jen zavřel oči. Přestal vnímat zuřící bitvu okolo a soustředil se pouze na prostor kolem sebe do vzdálenosti tří metrů. Víc nepotřeboval. A jakmile vycítil démoní auru, opět posílil své tělo, vyhnul se a podruhé Kharka odkopl mezi dřevěné bedny. „Já jsem Sukubus! Proti mně jsou ty tvoje triky k ničemu.“

Bone vyplivl chuchvalec slin, krve a dvou zubů. Potom si změřil Arkilla pohledem a tentokrát už lépe vážil svá slova: „Vypadá to, že nový pekelný kruh má přece jenom pár schopných jedinců.“
Pekelný rytíř však místo slov udělal další útok, který Bone svým pařátem stěží vykryl. Proto i svou druhou ruku nechal změnit do skutečné podoby a ohnal se po Arkillovi z obou stran současně, aby si od něho udělal aspoň malý odstup.
„Nic víc, než se chvástat, nesvedeš?“ hecoval Pekelný rytíř Boneho.

„Neříkej mi, že už máš dost?“ řekl bos a kopnul vládce Desátého pekelného kruhu do žeber, když se po jeho předešlém útoku stále ještě nepohnul.
Tar byl sotva při vědomí. Oba boky ho příšerně bolely, ale odmítal se vzdát. Levou rukou vyblokoval další kop a sám pak pravou nohou zasáhl bose plnou silou do holeně. Potom se odkulil z jeho dosahu.
Jang se mezitím spojila s Jin, ale i když se z nich stala plnohodnotná démonka, neměly dost síly k přetrhnutí řetězu. A tak bezmocně přihlížely probíhajícímu boji.
„Výboj!“
Tar oběma rukama absorboval útoky svého protivníka, čímž se jeho podivná kérka na předloktích stále víc rozšiřovala po obou pažích, až už mu přes černou vrstvu nebyl vidět ani kousek kůže. Potom vládce Desátého pekelného kruhu bolestivě pochopil význam tetování, když už nedokázal vstřebat další útoky.
„Copak se stalo? Už nedokážeš pohlcovat mé útoky nebo si to snad vzdal?“ odvětil bos a vychutnával si Tarovi výkřiky.
Tar sebral poslední zbytky sil a všechno vsadil na svůj další útok: „Ohnivá koule!“
Bos Ďáblova gangu se však slabému útoku lehce vyhnul, vysmál se Tarovi, a pak ho podaroval další várkou elektřiny.

Wornixs spolknul předposlední kámen duší, co měl. Nečekal, že vytvoření bariéry těchto rozměrů bude až takový problém. Na okamžik se politoval, jak slabým se stal, a potom se zase soustředil na práci.
Tara sice neviděl, ale aspoň Paraelův a Arkillův boj se podle toho, co z dálky viděl, zatím vyvíjel dobře.