Mluv anebo mlč na věky věků...

Jdu tmou. Černou jako sama temnota, ale něco je jiné nemyslíš??? ... Další z nocí, která se nedá ovlivnit. Mé prokletí. Bloudím po světě ve jménu smrti. A proč by ne??? I když co je krásné na tom zabít??? Zničit jeden lidský život, rozervat ho na kusy... To je nádhera sama o sobě. Řeknete si, že jsem blázen, ale já to ale jinak ani nechci. Chci žít jako jiní prokletí. Bojovat do konce života a ničit a ničit...

Tak se cítím vždy když litry šarlatově rudé, horké, krve padají hluboko do mého hrdla. Ach ta moje nenasytnosná žízeň. Ale něco se děje. Chci víc a víc. Vymyká se mi to z rukou. Z jedné mrtvoly jsou najednou tři a ze tří pět. Jsem zoufalá. Bojím se dne kdy zničím své milované. Budu sama.

A pak jednoho dne... Krev. Kovová chuť. Je tu to všude. Tu noc si pamatuji přesně... Proměna, výkřiky, smrt. Já, já, se nenávidím. Jsem sama. Jsem (v)...