Démoní Lord Země II. - XIV.

Anotace: Tak a je tu poslední díl druhého archu. Omlouvám se za zpoždění, ale hold to nejde vždycky dodržet... každopádně teď si as beru pauzu před sepisováním další části příběhu, takže se můžete vyjádřit ke všemu, co vám vadilo, abych to mohl ještě upravit :-)

Místo: Portál – 9. Pekelný kruh

Třicet gardistů, spolu s šesti miniony, čekalo u Portálu na svou vládkyni. Ta přišla s velkým zpožděním v doprovodu své Pravé ruky, nastrojená a nalíčená víc, jak obvykle.
Tyrael netrpělivě očekávala tuto chvíli, že ani nepřemýšlela o tom, co si vezme na sebe. A tak, když konečně nadešel kýžený den, nedokázala se vůbec rozhodnout, které šaty by se nejlépe hodily pro setkání s jejím malým bratříčkem. Nakonec zvolila rudé s dlouhou vlečkou, hlubokým výstřihem až k pupíku a rozparkem vpředu, končícím až příliš vysoko nad koleny.
Kadfir přistoupil blíž k Portálu a za pomoci krystalů nastavil vše potřebné k vytvoření průchodu mezi Devátým pekelným kruhem a Zemí. Když se pak utvořil modrý vír a kolem něho procházela Tyrael s eskortou, uklonil se své vládkyni a řekl: „Přeji radostné setkání s Vaším bratrem, má paní,“ potom se postavil vedle Yerdola, který dostal celý Devátý pekelný kruh na starost.
Yerdol se díval na Portál, ve kterém zmizela Tyrael, a nemohl se přitom zbavit zlé předtuchy…

Místo: Toudai, Tokyo – Země

Tarova zranění od boje s Tokyjským bosem Ďáblova gangu se už úplně zahojila. Problémy a naschvály od Hondy juniora ustaly a jeho moc se každým dnem zvětšovala. Dalo se proto říci, že vládci Desátého pekelného kruhu nic nescházelo ke štěstí a radosti. Přesto se Tar nedokázal usmát. Seděl na svém místě v lavici a s bezduchým pohledem upřeně koukal do prázdného místa na tabuli.
Dnes se měl Tar po dlouhé době znovu vidět se sestrou a jeho hlavou se honilo mnoho věcí. Nejvíc se bál toho, že se na něho Tyrael bude zlobit. Snažil se obrnit a dodat kuráž myšlenkou na to, že udělal správně, když utekl z Devátého pekelného kruhu, i tak se však nedokázal uklidnit nebo přejít alespoň na jiné myšlenky.
Když skončila škola, zašel Tar v doprovodu s Jin a Jang na nejbližší stanici metra. Tam se s dvojčaty rozloučil a sám zamířil nejbližším spojem do městské čtvrti Šibuja, kde se měl po včerejším ujednání s Yerdolem sejít s Tyrael. Podle nepsaných pravidel sebou mohl mít maximálně třiceti člennou jednotku strážců, avšak Tar se rozhodl jít sám. Chtěl především vidět sestru, nebral to jako oficiální setkání dvou vládců.

Místo: Hádova skrýš – Tartar

Hádes seděl v přepychovém koženém křesle ve svých komnatách a díval se do plamenů v krbu. Přitom popíjel archivní víno a vzpomínal na dobu, kdy byl jeho bratr ještě naživu. Znovu si vybavil frustraci, kterou zažíval po každém neúspěšném pokusu být lepší, než on.
„Prý Génius,“ řekl nahlas znechuceně a ve zlosti hodil poloprázdnou křišťálovou číši do krbu. Potom se ho zmocnil šílený záchvat smíchu: „Už brzo tě překonám!“
Klepání na dveře vyrušilo Háda, který se otočil ke dveřím, kde stál jeden z jeho poddaných v obleku komořího. „Mluv,“ rozkázal.
„Všechno bylo zařízeno, jak jste si přál, můj pane,“ odvětil sluha, uklonil se a odešel z komnaty.
‚Výborně! Dnes zemře Tyrael a zítra se zmocním Devátého pekelného kruhu,‘ pomyslel si v duchu Hádes. Potom zvedl karafu na víno ze stolku po své pravici, odhodil skleněnou zátku na podlahu, a pořádně se z ní napil. A jak mu tak víno stékalo po bradě, představoval si bolestivou smrt své jediné neteře.

Místo: Šibuja, Tokyo – Země

Tar mířil přímo k místu setkání. Nervozita v něm sílila s každým krokem, jak se dostával blíž k cíli své cesty. Srdce mu splašeně tlouklo v hrudi a hlavou se honily všelijaké myšlenky na to, co se může při setkání se sestrou přihodit. A tak si vládce Desátého pekelného kruhu až se zpožděním uvědomil, že už jde delší čas po ulici úplně sám. Nikde v dohledu nespatřil žádného chodce, ani automobil, či cyklistu, prostě nikoho. Byl tu jen on a mrtvolné ticho všude kolem.
Když se Tar podíval na oblohu, uviděl, že se ulice, ve které se teď nacházel, ocitla v kuželu jasného světla. Pak si všiml další podivné věci. Jeho démonická moc se vytrácela, jako kdyby mu ji nějaká Sukuba vysávala z těla. Něco tu rozhodně nesedělo!
Krátce na to zazněl, kousek od Tara, ohlušující výbuch. Hned a bez přemýšlení se rozeběhl k místu, odkud uslyšel explozi, i když jeho instinkty byly na poplach a pud sebezáchovy nahlas křičel: „UTEČ!“

„Zdá se, že ta informace byla přece jenom pravdivá,“ řekl archanděl v zářivé zbroji ze zlata a nohou strčil do Tyrael ležící uprostřed silnice. Všude okolo pak válely ostatky členů její eskorty, zmasakrovaných přímo před jejíma očima.
„Za tohle budete určitě povýšen, veliteli,“ ozval se jeden z andělů a přistoupil k nadřízenému.
„To máš pravdu. Přece jenom se nestává každý den, že dostaneme některého z vládců! I když tahle moc silná zrovna nebyla,“ odvětil archanděl a přišlápl Tyrael levou ruku tak silně, až vykřikla bolestí. „Taková ubohost. Ani jste si nevšimly Svatého světla, které Vám sebralo většinu síly.“ Potom se velitel jednotky sklonil k vládkyni Devátého pekelného kruhu a se zvráceným potěšením dodal: „Ještě, že se tak lehce zrazujete mezi sebou. To nám vždycky usnadní práci.“
Tyrael se pokusila sebrat zbylou moc k poslednímu vzdoru, ale hrot vysvěcené kopí jí probodl stehno a ona akorát znovu vykřikla bolestí.
„Vzdej to. Nemáš žádnou šanci.“
Vládkyně Devátého pekelného kruhu hleděla na svůj odraz ve výlohách obchodů podél ulice a nikdy v životě si nepřipadala tak ubohá. ‚Opravdu přišel čas mé smrti?‘ položila sama sobě otázku, na kterou nedokázala odpovědět. Pak si však vybavila Tarovu tvář. ‚Ne, nemůžu umřít. Rozhodně ne dokud neuvidím svého malého bratříčka!‘ I když si však tohle v duchu řekla, zbraň Nebeského jí připravila téměř o všechnu moc.
Archanděl pevně sevřel kopí oběma rukama, připraven zasadit smrtící ránu: „Nechceš se vyzpovídat ze svých hříchů?“ zeptal se pro pobavení svých podřízených. Potom udělal nápřah a než se kopí mohlo zabořit do těla vládkyně Devátého pekelného kruhu, zadrželo ho zvoláno od jednoho z andělů stojících okolo.
„Veliteli!“
Archanděl pohlédl na udýchaného mladého muže s dlouhými blond vlasy, který před chvílí přiběhl, jako na nějaké zjevení. „Jak ses sem dostal?“ zvolal udiveně. Potom ho napadlo, že je nejspíš médium. Přesto nakonec pokrčil rameny. Jeho přítomnost nic neznamenala. Své povýšení měl na dosah ruky a znovu se připravil zasadit poslední ránu.
„Přestaň!“ vykřikl vládce Desátého pekelného kruhu a snažil se popadnout dech.
„Ta … re,“ vyklouzlo Tyrael ze smyslných úst, které teď zdobila nepěkná podlitina a natržený ret, jak dostala facku od velitele Nebeských.
„Co si to říkal?! Víš, s kým mluvíš, člověče. Právě se tu snažím vykonat Boží spravedlnost! Dělám to pro dobro všech lidí, tak proč mě chceš zastavit?“ zvolal archanděl a upřel na Tara zlostný pohled.
Vládce Desátého pekelného kruhu ze sebe uvolnil veškerou zbylou moc, kterou z něho Svaté světlo ještě nestačilo vysát. Vzduch kolem něho se zavlnil a zem mírně roztřásla. Blond barva mu doslova stekla z rozpálených vlasů a odhalila skutečný odstín, krvavě rudý. I jindy hnědé zorničky zčervenaly. „Dej ty svý Nebeský pracky pryč z mojí sestry!“ zavolal Tar plný zlosti.
„On je démon,“ vykřikl jeden z andělů a pevněji sevřel rukojeť meče.
Archanděl změnil postoj: „Nevím, jak si dokázal skrýt svůj původ, ale na tom nezáleží. Zemři!“ a hodil po vládci Desátého pekelného kruhu své kopí.
„Uteč,“ vykřikla z posledních sil Tyrael a doufala, že poslední věc, kterou před smrtí uvidí, nebude smrt jejího bratra.
Tar sahal po meči, ale bez posílení těla, na které už neměl žádnou moc, byly jeho pohyby proti rychlosti vrženého kopí, jak ze zpomaleného filmu.
„Černé meče!“ Arkill se objevil těsně na poslední chvíli před svým vládcem, připraven zbraň Nebeského vykrýt, ale než to mohl udělat, Tarův Kerberos kopí chytil ve vzduchu, jako kdyby to byl nějaký aport, a potom ho překousl na dva kusy.
„Arkille, Kerbie, co tu děláte?“ vykřikl Tar.
Pekelný rytíř na pekelného psa vrhl nenávistný pohled, ve kterém říkal: ‚Tentokrát si vyhrál, ale příště neprohraju!‘ Potom se otočil k Tarovi: „Nehodlám si hledat nového pána! Navíc by bylo ostudné, nechat svého vládce bez ochrany,“ na to se odevšad vynořili další Tarovi poddaní, kteří úplně obklíčili skupinu Nebeských. „A teď je čas podat si ty přerostlé mouchy!“
Dřív však, než stačil Arkill nebo jiný poddaný zaútočit, vykřikl vládce Desátého pekelného kruhu: „Stůjte!“ a strhl na sebe pozornost úplně všech. „Tihle jsou moje kořist,“ pak Tar, prostřednictvím vazalské značky, si ze svých poddaných doplnil moc. Potom se obrátil k archandělovi, který ještě pořád stál nad zbitou Tyrael a jak se podíval na sestru, zmocnila se ho obrovská nenávist k Nebeským, jakou nikdy předtím v životě nezažil: „Jak se opovažujete zranit mou SESTRU!!“ a vzduch kolem něho vzplál krvavě rudými plameny. Pak Tar pravou rukou ukázal na archanděla a oheň spálil Nebeského na popel.
‚To jsou Plameny hněvu! Jedna z nejvyšších technik ohnivých démonů. Kdy se stal takhle silným,‘ problesklo Tyrael hlavou a vzpomněla si na otce, který tuto techniku měl ve velké oblibě. A zatímco byla ponořená v minulosti, Nebeští, jeden po druhém nalezli smrt v plamenech ovládaných Tarovou vůlí a rukama.