Miluj mě...

Anotace: Povídka mé dobré známé, inspirovala se mnou básní "Miluj mě, jako by to bylo naposledy a já bych rád, aby to tu bylo zveřejněné, doufám, že se vám to bude líbit, stejně jako mě. Je to inspirováno knihou Twilight. Tyto postavy patří S. Meyerové.

B. POV.

Strávila jsem osm let svého života, sněním o člověku, který se mnou nechce mít co k dočinění… …a ten někdo je Rosalie Hale, slunce, které dokáže rozzářit mé temné nebe. Poprvé jsem se setkala s Rosalie v šesti letech, kdy se se svojí rodinou přistěhovala do Forks. Ona a její bratr Jasper byli v mé třídě. Byli jako tornáda, každý se chtěl s nimi hned přátelit. Měla jsem to štěstí, že si mě oblíbili a s nimi i moji přátelé.
Věci se měnili, pomalu jsme vyrůstali, vztahy kvetly a nejlepší přátelé, se stali nepřáteli.
Stále si pomatuji ten den, kdy se to stalo, jako by to bylo před pár hodinami. Bylo nám třináct a my jsme měli první hodinu tělocviku, rozděleně, chlapci a dívky. Před každou hodinou jsme se museli převléknout v šatně. Zrovna jsem se převlékala, a Alice se mi snažila vyprávět něco o tom, jak se s Jasperem líbali, ale to mě v tuhle chvíli nezajímalo, mojí pozornost upoutalo něco jiného. Chtěla jsem se dívat dál, ale nemohla jsem, věděla jsem, že to není správné. Její pokožka byla tak krásná, hladká a bezchybná. Cítila jsem mravenčení v podbřišku, věděla jsem, co to je.
Byla jsem přitahována k mojí nejlepší kamarádce… K dívce.
Po celý školní rok, jsem se snažila udělat maximum a ignorovat ten pocit, ale bylo to čím dál tím těžší. Jak šel čas, a ona zrála v krásnou ženu, přímo před mýma očima, štvalo mě, že se po ní otáčí spousta chlapců.
A já jako nejlepší přítel musela poslouchat o jejích láskách. To byl problém i směšné zároveň. Nejlepší přítel?
Když jsme spolu s Alice, Angelou a Tanyou odmaturovali, dostali jsme se na vysokou školu. Prošla jsem prvákem, druhákem, a sledovala jsem, jak Rosalie střídá jednoho muže za druhým. Snažila jsem se o to nestarat.
Jednoho dne, při obědě, jsme všichni seděli u jednoho stolu, když najednou jsem se lekla, když na stůl přede mě přistál s hlasitým prásknutím můj deník. Pocítila jsem, jak se mi sevřelo srdce, rychle jsem vzhlédla vzhůru a viděla Rosalie s Tanyou, jak se na mě znechuceně dívají.
Rose se mě zeptala, jestli to, co je napsáno v knize, je pravdou. Odpověděla jsem, že ano. V ten okamžik jsem byla vyhnána od naší skupinky a nikdo z nich se mnou už nechtěl mluvit. Jen Emmett s Edwardem, protože oni byli moji bratranci.
Teď jsem stála u svého bílého klavíru a konečky prstů jsem hladila leštěné dřevo, nechávajíc své slzy kanout mi po tvářích. Nikdy jsem neměla šanci ji milovat, ale stejně za tu dobu co ji znám, jsem ji milovala až po uši. Moje rodina i po tom, co jsem se jim přiznala k homosexualitě, se mnou vychází stále dobře. Milují mě stále stejně a nikdo na tom nic nezmění. Sem tam se scházím s Alice, má mě stále ráda, a snaží se mě chránit před tou bolestí. O šest let později a pár dní, kdy jsem žila svůj život bez lásky, se něco stalo…

„Bello, jak to, že nejsi oblečená, přijdeš pozdě.“ Ozvalo se. Přestala jsem zapisovat noty, které byly klíčem k melodii, na které jsem pracovala už tři měsíce. Chtěla jsem přejít pokoj a zamknout dveře, ale pozdě.
Dnes uvidím svou lásku, jak si bere někoho jiného. Nemohla jsem s tím nic dělat. Rosalie potkala právníka jménem Royce, a byla to láska na první pohled. Ona o něm neustále mluvila, jedna má část žárlila, ale velká část mě byla spokojená, že je šťastná. A to je všechno co pro ni chci. To mi stačí.
„Bello, prosím, nedělej to… Já vím, jak je to pro tebe těžké,“ já se jen zasmála a otočila se.
„Ty… Ty víš, jak se cítím? V tuhle chvíli tady není nikdo, kdo by mohl říct, že ví, jak se cítím.“ Alice byla v okamžiku u mě a přitáhla si mě do obětí. Nechala jsem všechnu svou bolest vyplout na povrch, až jsem vykřikla bolestí.
„Bello, to bude v pořádku. Najdeš si dívku, která tě bude milovat a ty budeš milovat jí. Rosalie není dívka pro tebe,“ snažila se mě utěšovat Alice a Angela s Tanyou přikyvovaly. Odtáhla jsem se od Alice a zadívala se z okna ven.
„Ona je ta dívka, cítím to, vím to, vím, že ona Royce nemiluje. Ona se jen snaží zakrýt fakt, že je přitahována k ženě. Ona nechce zničit sebe tím, že by ostatní věděli, že lesba. Ona se snaží žít život, který je lepší pro ostatní, její výběr není správný, ale já s tím nic neudělám. Ona může dělat, co chce, a dělá, proto si můžete říkat, co chcete, ale ona bude navždy v mém srdci.“
„Bello, už od střední školy bylo Rosiiným hlavním cílem, být populární. A když našla tvůj deník a přečetla si ho… Viděla jsem v její tváři spoustu emocí, ona k tobě cítí nějaký druh lásky, ale nikdy si to nechtěla přiznat. A ano, dnes se vdává za někoho, koho nemiluje a dělá velkou chybu,“ byla jsem ohromena, nikdy v životě jsem neviděla Tanyu mluvit tak moc citlivě. Cítila jsem, jak moje srdce poskočilo v hrudi.
Cítila jsem něco jiného než bolest.
„Bells, nenech ji, aby ti ovládala tvůj život. Jsi krásná žena, a kdybych byla lesbička… Bože, šla bych do tebe,“ ozvala se Angela, takovým způsobem, až jsme se všechny rozesmály.
Cítila jsem se o něco lépe.

Potřebuji něco k pití. Konečně jsme se dostali do kostela, všichni tu už seděli a mluvili. Rozloučila jsem se s holkami, které se vydaly se do šatny. Všimla jsem si Emmetta a Edwarda a tak jsem zamířila k nim.
„Jsem velice překvapený, že jsi tady,“ řekl Emmett. Pokrčila jsem rameny a objednala si něco k pití, zatím co se Emmett smál.
„Chtěla jsem vidět, jak se láska mého života vdává a bere si někoho jiného,“ cítila jsem, jak se má bolest vrací, ale všimla jsem si, jak Edward praštil Emmetta po hlavě.

R POV

Dýchej!
Všechno je v pořádku, klid, relaxuj a dýchej, můžeš ho milovat.
Miluješ ji.
NE! Miluji Royce a dnes se za něj vdávám.
Bella zkurvená Swan.
Můj sen a moje noční můra.
Od svých dvanácti let jsem byla šíleně zamilovaná do ní. Její velké hnědé oči, její drobné pihy na nose, chtěla vědět všechno o mně. Vždyť jsem Rosalie Lilian Hale!
Sakra, nebyla jsem žádná lesba! Já jsem byla populární a nejkrásnější dívka na škole, nemohla jsem si to dovolit. Byla jsem velkým lákadlem pro každého. A ona byla moje nejlepší kamarádka, a nejlepší přátelé si všechno sdělují, nebudu lhát, když řeknu, že jsem vynechala to, říct jí, co k ní cítím. Ona tu byla vždy pro mě, a poslouchala mě, když jsem chtěla mluvit o čemkoliv. Na rozdíl od Royce, který si myslí, že trávit čas na kulečníku je lepší než být se svou budoucí manželkou. Slyšela jsem, jak se otevřely dveře, a uviděla, jak do místnosti vstoupila Tanya, Alice a Angela s mojí matkou, všechny zalapaly po dechu, když mě uviděly.
„Můj bože! Tobě to sluší,“ rozplývala se má matka, všechny byly moc dojaté a Alice si dokonce utírala slzy.
„Doufám, že jsou to slzy štěstí,“ zasmála jsem se. Alice kývla a vpustila dovnitř fotografa. Měli jsme něco starého, nového a něco modrého.
Emmett a Edward přišli po krátké chvíli a za nimi byl Jasper s naším otcem. Cítila jsem, jak se uvnitř mě něco láme. Ona tu není.
„Alice,“ zvedla hlavu a usmála se na mě, když si všimla, jak se ošívám. Byla jsem nervózní se zeptat na to, co mě tolik tížilo. Tanya to uviděla a usmála se na mě.
„Ano, Rose, je tady,“ všichni přestali mluvit a dívali se na mě, ale já jsem se o to nestarala.
Byla tady. Usmála jsem se.
„Opravdu?“
„Ano… Sice se nechystala přijít, ale tady ten malý skřítek ji sem dotáhl.“ Podívala jsem se v překvapení na Alice.
„Nebyla to moje práce, to Tanya, dala jí všechny záminky proč přijít. A Bella jen chtěla, abys byla šťastná, i když ne s ní. Plus věděla, že jste byly nejlepší přátelé, a že ti slíbila, že přijde na tvou svatbu.“ Cítila jsem slzy. Ona byla venku. Mám ji hledat? Mám s ní mluvit? Co mám dělat?
„Běž ji najít, prosím, musím jí před obřadem něco říct,“ Alice a Tanye to došlo a podívaly se na sebe.
„Jsi si jistá, že je to dobrý nápad, Rosalie?“ Nevěděla jsem, jestli je to správně. Moje srdce bušilo jako o závod. Do háje.
Slyšela jsem Alice, jak mluví a potom odchází z místnosti.
„Hodně štěstí,“ zašeptala ke mně Tanya. Moji rodiče odcházeli s ostatními, když Alice přivedla Bellu. Podívala se na mě a naše oči se setkaly.
Usmála se a přešla ke mně, naše oči stále zamčená, když se tiše natáhla a smetla mi z obličeje pramen vlasů.
„Jsi nádherná nevěsta,“ slzy mi tekly po tvářích, stejně jako jí. Byla tak milá, i po tom všem, co jsem ji provedla.
„Bello, já,“ řekla jsem, ale ona mě objala.
„Tohle je tvůj den a není nic důležitější v tuhle chvíli ty. Musíš si vzít svého manžela.“ Mohla jsem cítit stopu stresu v jejím hlase, když to říkala, a ta poslední část byla procítěna bolestí. Otočila hlavu, aby mě mohla políbit na tvář. Nepřemýšlela jsem o tom, co dělám a tak jsem na poslední chvíli otočila hlavu a naše rty se setkaly v polibku.

B POV

Políbila mě. Ona mě do háje políbila, po tak dlouhé době. Byla tak nádherná v těch bílých šatech s jejími blonďatými kadeřemi, přála jsem si umřít, vždyť ona se bude za pět minut vdávat. Cítila jsem se tak špatně.
Nemohla jsem to udělat.
„Je mi to líto, ale já nemůžu,“ řekla jsem jí a vyběhla pryč. Slyšela jsem, jak volá moje jméno, stejně jako Alice a moje matka. Cítila jsem slzy, ale nevnímala jsem je. Běžela jsem pryč, skrz kostel a ven, běžela jsem tak rychle jak jsem mohla. Zastavila jsem se a rozvzlykala. Cítila jsem silné paže, které mě vtáhly do objetí.
„Bello… Ššššš… To bude dobrý,“ byl to Edward, tiskla jsem se k němu jako o život. Z kostela se ven nesl svatební pochod, ale oba jsme seděli celý obřad před kostelem. Edward byl na mé straně. Neměl Royce rád.
„Jsi v pořádku?“ Vstala jsem a pokrčila rameny.
„Jo… Ona se právě vdala, tak před deseti minutami. Potřebuju se napít,“ zasmál se a oba vešli dovnitř. Vše bylo v plném proudu.
Rychle jsem šla k baru, když jsem uviděla Royce a Rosalie jak tančí na jednu z těch hip hopových písní. Topila jsem se v pití, pak odložila už několikátou skleničku a vydala se k pódiu a popadla mikrofon.
„Ehm… Ehm… Někteří z vás mě znají, ale někteří ne… Já jsem Bella… Kamarádka Rosalie, a já chci, aby tenhle pár byl šťastný. Rosalie vždy mluvila o tom, jak si jednou vezme někoho, kdo ji bude milovat a ctít, řekla jsem jí, že až najde takovou osobu, že bude mít to největší štěstí v životě. Někteří lidé si myslí, že Rosalie je trochu povrchní, ale když si dáte čas a lépe ji poznáte, zjistíte, že je to naprosto úžasná osoba a že ji budete milovat. Je to tak snadné,“ všimla jsem si, jak se na mě dívá, ale neměla jsem tu odvahu se na ní podívat zpátky. Musím zazpívat tu píseň a nepotřebuji ztratit odvahu.
„Napsala jsem písničku… Popsala jsem tam všechno, je to o posledních chvílích, pokud byste měli žít už jen jednu minutu, a chcete tomu člověku říct, jak moc je zvláštní, a jak moc ho milujete a navždy budete.“ Šla jsem ke klavíru, zavřela oči a nechala se prostoupit svými pocity.

Pokud bych neměla více času,
Neměla více času, na to být zde,
Pokud byste milovali někoho, koho jste mít nemohli,
Ale byl pro vás vše, co jste hledali.
Pokud bych nemohla cítit dotek tvůj,
A ty si nemohla být už se mnou,
Přála bych si, abys tady se mnou byla,
Jsi všechno, co jsem kdy hledala.
Nechci, zapomenout, vždyť přítomnost je dar,
A já nechci brát tu chvíli, kdy jsi se mnou,
Za samozřejmou…
Příčina? Jen náš pán ví, ale skutečnost, není zaručena…

Nechala jsem své slzy kanout po tvářích, dávala jsem jí najevo vše. Ale stejně už byl konec, ona byla vdaná. Nechala jsem trochu pootevřené oči a viděla, jak Rosalie tiskne pevně k sobě čelist a jak jí po tvářích tečou slzy, chtěla jsem přestat, ale nemohla. Zpívala a hrála jsem tuhle píseň s veškerou vášní a surovými emocemi, jak to jen šlo.

Po každé, když mě objímáš,
Drž mě, jako by to bylo naposledy.
Pokaždé, když mě políbíš,
Polib mě, jako bys mě neměla nikdy už vidět.
Pokaždé, když se mě dotkneš,
Dotkni se mě, jako by už nikdy po tom.
Slib mi, že mě budeš milovat.
Miluj mě, jako kdybych měla zemřít.
Ooo… Ooo… Oooo…
Kolik z nás ví, co je to láska?
Miliony lidí to nikdy nepozná…
Poznáte to, až když o ni přijdete.
Že to, co jste hledali, jste měli u sebe,
Když se ráno probudíte.
Ty jsi vedle mě
A já jsem tak vděčná, že jsem tě našla.
Jsi všechno co, jsem hledala.
Nechci, zapomenou, jenže přítomnost je dar,
A já nechci brát tu chvíli, kdy jsi se mnou,
Za samozřejmou…
Příčina? Jen náš pán ví, ale skutečnost, není zaručena…
Po každé, když mě objímáš,
Drž mě, jako by to bylo naposledy.
Pokaždé, když mě políbíš,
Polib mě, jako bys mě neměla nikdy už vidět.
Pokaždé, když se mě dotkneš,
Dotkni se mě, jako by už nikdy po tom.
Slib mi, že mě budeš milovat.
Miluj mě, jako kdybych měla zemřít.

Pokaždé, když se mě dotkneš
(a já doopravdy nevím, kdy to přijde)
Dotkni se mě, jako by to mělo být naposledy
(protože kdy je náš konec, to se doopravdy nikdy nedozvíme)
Slib mi, že mě budeš milovat
(Chci, abys mi to slíbila.)
Miluj mě, jako kdybych měla zemřít.
(protože se už nikdy nemusíme vidět znovu)

Dozpívala jsem a nechala doznít poslední slova, nemohla jsem dýchat, rychle vstala a opustila místnost. Nakonec jsem jí řekla všechno, co jsem chtěla, a ona teď mohla dělat, co chtěla ona. Teď bylo všechno vyrovnáno.
Šla jsem na parkoviště, bylo to takový můj způsob definitivního úniku, když jsem uslyšela křik Rosalie. Křičela mé jméno. Viděla jsem ji, jak v těch bílých šatech běží ke mně. Zastavila jsem se a dívala na Rosalie. Byla jen pár kroků ode mě, ale já nic nechápala.
„Bello, co to bylo?“ ptala se, obtočila jsem paže kolem sebe. Mohla se ptát na cokoliv.
„To bylo co? To co jsem hrála, nebo něco jiného?“ dívala jsem se jí přímo do očí, Rosalie došla až ke mně, setřela jsem ji slzy a objala ji. Ale až na poslední chvíli jsem si všimla auta, které Rose neviděla. Nepřemýšlela jsem a odstrčila ji od sebe…

R POV

Poslouchat ty slova, cítila jsem, jak se moje srdce rozbíjí na miliony kousků, zvlášť když jsem viděla, jak utíká pryč. Bez přemýšlení jsem vstala rozhodnutá běžet za ní, když mě Royce popadl za ruku.
„Kam jdeš?“ Dívala jsem se na něj, jeho obličej byl rozlícený. Vytrhla jsem ruku z jeho sevření a zamířila k východu, ale jeho hlas se rozezněl po místnosti.
„Rosalie, nedělej to! Je to do háje lesba, nech ji!“ Šla jsem k němu a vrazila mu facku, jak ta sedla.
„Víš, pokud by sis dal tu práci a poznal mě, a znal mě tak jako ona, věděl bys, že jsem taky lesba, ty zasraný blbče!“ pronesla a běžela jsem, co nejrychleji mohla ven, Alice byla hned vedle mě s úsměvem tak velkým, že to vypadalo, jako by ji měl natrhnout tvář. Viděla jsem pak jen Bellu, jak přešla přes ulici a tak jsem zakřičela její jméno.
„Bello,“ otočila se, její oči byly červené a opuchlé. To mojí vinou. Zpomalila jsem a dívala se na ni.
„Bello, co to bylo?“ zeptala jsem se a dívala se, jak se objala a pokrčila rameny.
„To bylo co? To co jsem hrála, nebo něco jiného?“ Objala jsem ji a nechala své slzy plynout, ale než jsem ji mohla říct, že ji miluji, tak mě odstrčila dozadu a já spadla. Podívala jsem se na ní zmateným pohledem, ale místo toho jsem zahlédla auto, které do ní tvrdě narazilo.

Pokaždé, když se mě dotkneš,
Dotkni se mě, jako by už nikdy po tom.
Slib mi, že mě budeš milovat.
Miluj mě, jako kdybych měla zemřít.
Nééééééééé!

Nechci, zapomenou, jenže přítomnost je dar,
A já nechci brát tu chvíli, kdy jsi se mnou,
Za samozřejmou…
Příčina? Jen náš pán ví, ale skutečnost, není zaručena…

Její tělo dopadlo na zem tak moc tvrdě. Nehýbala se a já jsem byla jak přilepená. Nemohla jsem se pohnout. Zachránila mi život, můj bože. Cítila jsem, jak mě moje matka objala kolem pasu, vytrhává mě z mojí strnulosti. Křičela jsem tak hlasitě, jak jsem mohla, abych vypustila tu bolest, co mě ničila.
„BELLLLLLOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO!“ Běžela jsem k ní a přitáhla si ji do náručí, všude kolem se ozýval pláč a řev, ale já se dívala na Bellu, jak se snaží dýchat. Snažila jsem se, aby dýchala.

Pokud bych neměla víc času,
Pokud bych neměla více času pro to tu být,
Byla jsem všechno, co jsi milovala, všechno co jsi měla,
Byla jsem všechno, co jsi hledala.

Pokud bych nemohla cítit tvůj dotek
A nebýt s tebou,
Ale já chci, abys tu se mnou byla,
Chcete-li být všechno co jsem hledala.
Nechci zapomenout, jenže přítomnost je dar,
A já ji nechci brát za samozřejmou chvíli, protože v tu chvíli jste tu se mnou.
Příčina? Jen náš pán ví, ale skutečnost, není zaručena…

N POV

Krev byla všude, Rosalie neustále opakovala Belle, aby dýchala, držela ji, ale Bella už byla pryč, každý křičel, Renée a Charlie křičeli, jak tam jejich dcera ležela v posledních vteřinách svého života.
Carlisle pomalu zavřel oči mrtvé dívky, Rosalie si přitáhla do náručí její matka. Vzlykala smutkem z toho, že její dcera s jejím nejlepším přítelem dlouho popírali svou lásku, A teď se Rosalie snažila jí být blíž, blíž k srdci.

Po každé, když mě objímáš,
Drž mě, jako by to bylo naposledy.
Pokaždé, když mě políbíš,
Polib mě, jako bys mě neměla nikdy už vidět.
Pokaždé, když se mě dotkneš,
Dotkni se mě, jako by už nikdy po tom.
Slib mi, že mě budeš milovat.
Miluj mě, jako kdybych měla zemřít.

Rakev, bílá a zlatá, přestože všichni kolem byli oblečeni v černém a dívali se jak jejich…
Dcera…
Bratranec…
Sestra…
Nejlepší přítel…
A… milenka…
Byla pečlivě dána do země. Alice držela Rosalie, společně se dívali, jak Bella pomalu mizí. Házeli její oblíbené květiny na rakev, stojíc opodál blízko hlíny, která brzy na ní spočine.
Miluji tě Bello, navždy…

Miluj mě, jako by si mě už nikdy neměla vidět…