Démoní Lord Země - Speciál 1

Anotace: Tak po delší pauze před třetím archem chci vložit takové tři minipovídky, jejichž hlavním smyslem bude humor, snad to je aspoň trochu vtipné... pokud ne, tak to možná nakonec smažu.

Speciál 1. - Dřina s domácím úkolem
Místo: Ubytovna bratří Demosů, Tokyo - Země

Od přepadení Tyrael Nebeskými uplynuly dva dny. Vládkyně Devátého pekelného kruhu se však přes Yerdolovi námitky ještě nemínila vrátit zpátky do své říše a zůstala v ubytovně bratří Demosů, kde se v jednom z prázdných pokojů uzdravovala ze svých zranění.
Tar byl samozřejmě rád, že se jeho sestře nic vážnějšího nestalo. První den dokonce nedělal nic jiného, než jenom seděl vedle jejího lůžka. Potom však zasáhl Wornixs a zavalil svého pána vladařskými povinnostmi a především domácími úkoly…

Tar se hned po probuzení vydal navštívit Tyrael. Ta ještě spala, omotaná přikrývkou, z níž vyčuhovaly smyslné křivky jejího obnaženého těla, jelikož spala výhradně nahá.
Vládce Desátého pekelného kruhu si povzdechl, ale pak se usmál. Když se na něho jeho sestra všelijak nevěsila a nepokoušela se ho udusit ve vášnivém objetí, musel uznat i on, že je překrásná. Přistoupil tedy k posteli a pořádně Tyrael přikryl. Pak v tichosti opustil pokoj a vydal se do kuchyně na snídani.
Byla zrovna sobota a Tar neměl téměř nic na práci. Tím téměř byl jen jeden příklad z matematiky. Diferenciální rovnice, kterou mu Wornixs včerejšího dne, jako učitel, zadal za domácí úkol.
A tak hned po snídani si vzal vládce Desátého pekelného kruhu sešit a v obývacím pokoji se dal do počítání. Neuplynulo však ani deset minut a už byl u Tara první z jeho poddaných, Parael. Ten se uvelebil v křesle naproti němu a začal se na něho upřeně dívat.
Tar doslova cítil ten pohled na těle. Jako kdyby se ho Parael dotýkal. V duchu si zanaříkal: ‚Proč všechny Sukuby a Sukubusové v mém životě musí být takoví?!‘ Bez jediného slova zavřel sešit, sbalil si věci, odešel z pokoje a jen, co za sebou zavřel dveře, posílil své tělo a vyrazil tryskem pryč pro případ, že by se ho Parael pokusil sledovat.
„Jak sladký,“ řekl Sukubus a šel si po své práci.
Druhým místem, kde se Tar rozhodl vypracovat svůj úkol, se stala střecha. Bylo příjemně teplé počasí, obloha bez jediného mráčku a foukal mírný vánek. Vládce Desátého pekelného kruhu se uvelebil na rozkládacím lehátku pod slunečníkem, znovu rozevřel sešit, ale než se stačil do něho alespoň podívat, zjistil, že na střeše není sám.
Jin a Jang věšely na šnůru své čerstvě vyprané prádlo, když si všimly svého vládce. Jang k němu ihned přilétla a počastovala ho jednou ze svých obvykle neobvyklých vět: ‚Přišel ses podívat na naše spodní prádlo?‘
Tarovi prolétla hlavou snad sto a jedna možnost, jak by mohl Jang odpovědět, ale už ji znal natolik dobře, aby věděl, že to nemá cenu. Sbalil se tedy a zamířil pryč.
Jin a Jang se na sebe jen podívaly a jedna na druhou se usmála.
Vládce Desátého pekelného kruhu scházel po venkovním schodišti ze střechy dolů, když zahlédl Arkilla dole na parkovišti před ubytovnou a rychle se skrčil, aby si ho nevšimnul a nechtěl mu třeba dát jednu z lekcí boje.
Pekelný rytíř se ohlédl za svým vládce, nechápající, proč se před ním schovává. Dřív však, než se stačil zeptat, objevil se před ním Kerbie a provokativně na něho zaštěkal. To stačilo, aby Arkill na Tara zapomněl a rozeběhl se za Kerberosem, který ho vyzval k jejich pravidelnému soupeření, tentokrát v rychlosti.
‚Díky, Kerbie,‘ poděkoval Pekelnému psovi Tar v duchu a potom se opatrně proplížil zpátky do svého pokoje, kde na dveře vyvěsil papír se vzkazem: „Nerušit!“ a dole drobným písmem „Pod trestem smrti.“
Když si Tar na stole přichystal vše potřebné, vyčetl si v duchu, proč ho to jen nenapadlo dříve, začal počítat.
Uběhlo několik minut a vše se zdálo perfektní. Už mu zbývalo dosadit neznámé a celý příklad zkontrolovat, když otevřeným oknem do pokoje vletěla masařka.
Chvíli se Tar pokoušel otravný bzukot vydržet, ale pak to vzdal a ohnal se po přerostlé mouše rukou. Neúspěšně. Jen tím na sebe upoutal její pozornost.
Vypadalo to, jako kdyby vládce Desátého pekelného kruhu chtěla masařka provokovat a schválně si sedla na rozevřený sešit. Tar se po ní znovu ohnal, tentokrát srolovaným sešitem společenských věd, ale i když jím máchal kolem sebe jako šílený, masařku nezasáhl.
Bylo to, kdo z koho. Tarovi nervi nebo život hmyzího provokatéra. Nebylo to dvakrát férové, ale přesto posílil své tělo a se zvýšenou rychlostí zaútočil. Těžko vysvětlit, jak se masařka dokázala bleskovému útoku vyhnout, možná při ní stáli všichni svatí, ale dál si vesele bzučela okolo Tarovi hlavy.
„Ty jedna…,“ vládce Desátého pekelného kruhu nechtě vyvolal rudé Plameny hněvu, které spálily všechno v jeho bezprostřední blízkosti, až na masařku, která utekla stejnou cestou, jako se předtím dostala do pokoje. Tar se potom jen podíval na hořící stůl, sebral z něho sežehlý sešit, co se mu rozsypal mezi prsty, povzdechl si a vysílen tělesně i na duchu se svalil do postele, ve které prospal zbytek dne.