Démon a Nemrtvý II

Anotace: Porpox a pan Mrtvý.

Uběhlo několik hezkých, podzimních dní, naplněných pilným studiem nekromancie. Pan Mrtvý si za tu dobu zkusil i pozici prodejce, ovšem moc zákazníků si ze sortimentu obchodu nevybralo. Většina z nich svůj nákup omezila na panický řev a následný úprk z Královy magické dýky. Porpox výhody svého zástupu však obratně využil a emigroval na chvíli do blízkého hostince „U tří setnutých hlav“, kde trávili svůj volný čas i jeho pravidelní zákazníci (vesměs začínající černokněžníci, kteří si zatím nenašetřili na vlastní černokněžnickou věž). Sedmý den pobytu, přišel pan Mrtvý za Porpoxem. Měl na srdci, tedy spíše na kostech, docela vážnou záležitost.
„Mohu Vás na chvíli otravovat?“ zeptal se slušně vychovaný, nemrtvý.
Porpox seděl v čalouněném křesle, které měl za pultem a četl jakousi magickou knihu, z níž se ozývaly tlumené výkřiky. Podíval se do, tentokráte červených, očí kostlivce a odhalil řadu svých špičatých zubů. Úsměv impa dokázal být někdy dost strašidelný.
„Co bys potřeboval, kámo?“
„Víte, uvažoval jsem, co teď budu dělat.“
„A k jakýmu závěru si došel?“ přerušil Porpox svou otázkou chvíli ticha.
„No, chtěl bych rozjet svůj vlastní podnik. Všiml jsem si, že máte nad obchodem zcela volnou a nepoužitou místnost.“
„He he! No to je jasný. Používal ji původní majitel ke svýmu vosobnímu životu, chápeš ne? Mojí maličkosti stačí tenhle krámek a pak kutloch,“ ukázal palcem na červenou plentu za sebou „víc nic nepotřebuju.“
„Chtěl bych si ji pronajmout. Tedy pokud počkáte s nájmem, než si vydělám první Bahňoun.“
„Bezevšeho. Ale mám podmínku!“
„Ale jistě, jakou?“
„Že tady za mě někdy zaskočíte, když bude třeba!“
„No ano, ale vaši zákazníci ze mě většinou mají strach.“
„Heh, ten co neustojí pohled na kostlivýho vobchodníka s magickým nářadím, není hodnej toho, aby tady nakupoval!“ usmál se Pox.
„To je skvělé. Tak tedy dohodnuto?“
„Jasná páka. A v čem budete jako podnikat?“
„Chtěl bych si otevřít soukromou detektivní kancelář.“
„Detektivní? Ty s tím máš nějakou zkušenost?“ zeptal se ohromený imp.
„No, podle toho co si pamatuju z dřívějšího života, tak ano. Má rodina podnikala mimo jiné i v tomto oboru.“
„Zajímavý. A jak to budete řešit se svejma zákazníkama? Mám pocit, že většina z nich si pustí do kalhot dřív, než na něj promluvíš.“
„Najmu si lidského zprostředkovatele.“
„Musíš to mít dobře promyšlený. Seš slušně vychovanej kostlivec.“
„To bych prosil!“ řekl pan Mrtvý a barva plamínků se opět změnila na zelenou. Plamínky teď hořely v jeho černých důlcích klidně a spokojeně.
„Tak tedy platí.“ Porpox si plivl do dlaně a nabídl ji panu Mrtvému.
****
Nebe se zatáhlo a spustil se déšť. Z bažin vyjela malá karavana a zamířila přímo k branám Bahnova. Podobné obchodní skupinky se u města objevovaly snad každý den. Tenhle měsíc jich však přicestovalo více, než bylo obvyklé. Každou chvíli mělo v horách začít sněžit a průsmyky se pak stanou neprůchodné. Doprava zboží do města bude potom možná jen po moři. Tato karavana patřila k těm posledním.
U hlavní brány zastavil první povoz naložený zbožím z dálného východu. Vedle vozky seděl mladý, hnědovlasý muž oblečený v potrhaných šatech. Přes rameno měl přehozený cestovní vak a na hlavě měl klobouk ozdobený dlouhým sojčím pírkem. Seskočil z vozu, podal ruku vozkovi a pokračoval skrze bránu do města. Celou karavanu ještě čekala celní kontrola, která měla svou malou dřevěnou budku hned vedle strážnice.
První městské budovy zapůsobily na mladého muže silným dojmem. Pocházel z malého městečka ze severu a nikdy neviděl vyšší dům, než byl chrám zimního boha Tervuse v hlavním městě barbarského království Nurk. Chvíli bloudil v přeplněných ulicích, míjel přepychové paláce a s kručením v břiše si prohlížel výkladní skříně pekáren a uzenářství. Najednou ho cosi zlákalo na tmavé uličce, vedle níž procházel. Zabočil do ní a narazil na dřevěnou tabuli před malým krámkem. Stálo na ní „Dobře zavedená detektivní firma Démon & Nemrtvý, hledá schopného pomocníka. Více informací uvnitř krámku Králova magická dýka.“
Když si nápis přečetl, sáhl do své kapsy, ze které vytáhl jeden malý stříbrný peníz a dva knoflíky. Nahlas povzdechl, ozvalo se při tom i silné zakručení a poté vstoupil do krámku. Zvonek nad vchodem nezazvonil.