Bitva s upíry I.

Anotace: je to úplně něco jiného, než co obvykle píši.. prosím vás, hlasujte, ať vím, jak se vám to líbí...

Žili byli král Largoth a královna Ravindel. Patřilo jim království jménem Kamie. Královna měla brzy porodit a oba dva si vroucně přáli, aby to byla dívka. Co však osud nechtěl, narodil se jim znetvořený chlapec. Královna sama o tom nevěděla, poněvadž porodní bába to dítě vyměnila za „čerstvě“ narozenou krásnou holčičku. A chapce, který měl být princem, strčili do chudé rodiny místo děvčete. Ani jedna matka nevěděla, co se stalo, protože byla pod vlivem uspávadel. A tak když se královna probudila, byla velice šťastná, že se jí narodila, tak krásná dcera a král samosřejmě taky. A ti, kterým bylo ukradeno jejich pravé dítě, rádi, že je živé, avšak nepříliš nadšeni, že je tak znetvořené, ale přesto si ho ponechali. Malá princezna Norael byla učena politice, psaní, čtení, tanci a boji, aby byla dobrá vládkyně, až tu oni dva nebudou. Když Norael dosáhla věku 18-ti let, její rodiče jí předali trůn a odebrali se na malý hrádek poblíž. Když se dostala k cenným listinám, zjistila, že království je zadluženo. Jediný a největší dluh mělo u Lamského království. Divila se, že se jí rodiče nesvěřili, a tak se za nimi vypravila na Letní hrádek.
,,Přeji vám dobrý den, matko a otče.“ Pozdravila je Norael, přičemž na stůl hodila dluhopisy.
,,Myslela jsem, že naší zemi netrápí dluhy, a pak najdu toto.“ Bylo na nich vidět, že jsou překvapení, poněvadž se po sobě ostražitě podívali předtím, než bývalý král promluvil:
,,Kde jsi to našla?“ Norael si odfrkla, i když se to právě na ni vůbec nehodilo.
,,No není to sice důležité, ale v knihovně mezi nejzastrčenějšími a nejménně používanými knihami. Pak jsem ale neměla čas si to prohlédnout, a tak to zůstalo na pracovním stole mezi cennými listinami, ovšem než jsem se k tomu vrátila.“
,,Tohle jsi nikdy neměla najít,“ pronesla pomalu matka. ,,To náš rádce, ten to způsobil. Půjčoval si od Lamského krále obrovské peníze naším jménem, ale sám je pak utrácel. A pak za námi přišel posel, abychom splatili část dluhu, ale my nevěděli, o čem to mluví. No a pak se to všechno zjistilo. Král nám slíbil, že nám dluh odpustí, pokud mu toho rádce vydáme. Ale bohužel, pak nastoupil na trůn jeho syn a ten trval na jeho splacení, jinak nám prý vyhlásí válku.“ Norael se zamyslela a poté svou myšlenku i vyslovila:
,,Tak to by neměl být problém, poněvadž naše armáda je třicetkrát větší, jak ta jeho. A kdybychom spolu měli bojovat, tak nepochybuji o naší výhře.“ Král se smutně usmál:
,,Tím bych si tak jistý nebyl. Princ je zlý a údajně má svou vlastní obrovskou armádu z podsvětí. Jsou neživí a ve světě se jim říká upíři. Je jich prý něco okolo 777 tisíc a využívají nejen meče, ale i svých zubů, kterými sají lidskou krev. Zabiješ je jedině tehdy, když jim probodneš srdce stříbrným mečem.“ To Norael zrovna nepotěšilo. Popadla dluhopisy a spěchala do hradu. Tam si hned nechala zavolat svého nejlepšího přítele – Ghalatha. Byl by pěkný, jen kdyby neměl znetvořený obličej. Když vešel, objala ho a hned mu vše vylíčila. Líčila mu to, neboť si vždy vážila jeho rady, která byla nesmírně cenná. Nejzvláštnější na tom bylo, že když se naň podívala, tak jí připomínal svého otce, ale dlouho se nad tím nezamýšlela.. Ghalath jí poradil, aby všechny obeznámila s tím, koho proti sobě budou při boji mít a taky, jak je zabít. A najednou zničehonic přišel posel s dopisem. Norael ho otevřela a začala nahlas předčítat:
,,Královno Norael, jelikož vůči mému království máte obrovské dluhy a já smrt vašeho rádce nepovažuji za dostatečnou odplatu, vyhlašuji Vám já Relevang II., král Lamského království, tímto dnem válku.“ Spěšně se podíval na Ghlatha. Ten jen pokrčil rameny: ,,No tak to abys jim to řekla, co nejdřív,“ a odešel.