Zjevení víly

Anotace: Toto je sepsáno podle skutečnosti, přečtěte si a nechám na vás, jestli věříte či ne...

Je pondělí a musím vstávat do školy, což mi přijde po tak pohodovém a klidném weekendu skoro nelidské. Přesto se probudím dřív, asi tak v šest hodin.
Ležím si tak na posteli a říkám si, musím si užít poslední chvíle ve své vyhřáté posteli. Ale mám takový zvláštní pocit, že se na mě někdo nebo něco dívá.
Rozhlédnu se po pokoji a co nevidím, na křesle proti mně něco je. Protřu si oči, jako bych měl mžitky a podívám se znova. Trochu se mi zrychlil tep, na křesle něco sedělo.
Ležím na boku a zírám na tu věc. Její (ačkoli nevím, jak jsem přišel na to, že je to ona) tělo bylo průsvitné a okraje tohoto těla tvořila šedá obruba.
Nevím proč, ale uklidnil jsem se, jen se na ní díval. Ona dělala to samé, když vtom mi začala něco říkat (jelikož říkám, že je to podle skutečnosti, nebudu si vymýšlet, prostě si to nepamatuju).
Otočil jsem se na druhý bok a začal jsem tak zmírna podřimovat.
Bylo 6:30 a můj budík začal zvonit, unaveně jsem ho vypnul a šel jsem znovu do postele. Nicméně po malinké chviličce přiběhla moje matka a porušila tak posvátné ticho v mém pokoji. ,,Tak rychle vstávej, musíš do školy!" vyhrkla na mě
,,Bohužel," řekl jsem jen.
Protože jsem trochu zaspal, tak mi ihned začala dělat svačinu a snídani.
Rychle jsem se oblékl, dal do tašky a šel jsem se nasnídat.
Dala mi rohlík s marmeládou a čaj. Moc si mě nevšímala a šla se do ložnice převléknout z pyžama do jejího domácího ,,úboru".
Hlavu jsem si složil do svých věčně studených dlaní a přemýšlel jsem, co to bylo. Nakonec jsem učinil rozhodnutí, že to byla víla snů, nevím proč zrovna snů, ale pořád mně to jméno vyplouvalo z mozku, přestože pořád čtu fantasy, nikdy jsem o něčem takovém nečetl, takže to buď byla slátanina vylezlá z mý bedny nebo... něco víc.
Podíval jsem se na hodiny a divil jsem se jen, že ten čas tak letí. Křiknul jsem na matku: ,,Já jedu na kole, autobus už stejně nestíhám."
,,Tak dobře, ale vem si bundu a rukavice, je tam chladno."
Vyčistil jsem si tesáky, učesal vlasy a vzal bundu. Na rukavice jsem se vykašlal, nechci vypadat jako hošíček, co posluchá maminku na slovo.
Vyjel jsem na kole a za chvíli jsem byl u školy, protože je ve vedlejí vesnici vzdálené sotva dva kilometry.
První dvě hodiny jsem seděl v lavici, zaražený, občas jsem se zasmál vtípku své spolužačky, spolusedící a o hodinách jsem byl aktivní, tak asi jako lenochod, občas jsem se zastihl, jak nedávám pozor a přemýšlím o svém zážitku.
Přesně po tomhle moje duše toužila už hodně dlouhou dobu, o ukázku kouzelné bytosti, prostě jsem chtěl nějaký paranormální jev zažít na vlastní kůži. A když se to stane? Nic, jenom hloubám nad tím, jak se něco takového mohlo stát, prostě jsem se choval, jako nějaký vědec, který se snaží na všechno odpovědět.
A pak o velké přestávce, jsem se svěřil. ,,Normálně to by jsi nevěřil, co jsem viděl," řekl jem panu x, dalšímu čtenáři fantasy.
,,No povidej P...e."
,,Viděl jsem vílu," řekl jsem bez obalu
,,Cože, P...e řekni, že sis to vymyslel?!" řekl a podíval se na mě podezřívavím pohledem, jakobych lhal.
Vtom zbystřil další člověk, byl to pan y
,,A co si viděl nebo co ti říkala??"
,,Co mi říkala, to si už nepamatuju, ale vím, že tam něco bylo."
Pak k nám přišel ještě pan m, který se o fantasy nezajímá, ale kamarádíme se s ním.
,,No tak tam byla tvoje máma," řekl pan m, jakoby se snažil udělat vtip.
Já se jenom usmál a mlčel.
,,Ty vole kecáš, kdyby jsi něco takovýho viděl, byl by si z toho pořádně vyplesklej!"
,,Ale já vim, že to byla dobrá věc, mistře x, nemusíš se bát, nechtělo mi to ublížit."
Mistr x, jako by nechtěl přiznat, že by se mohlo něco takového stát. A pořád do kola opakoval: ,,Ty vole P...e, řekni, že kecáš."
To, jak jsem se usmíval, považoval za známku toho, že lžu.
Pak ještě pan y dodal: ,,Věřil bych tomu, kdyby na tebe nemluvila, jako, že by to byl optický klam."
Já se jen usmál a řekl jsem: ,,Já nevím, co mi říkala, ale jsem přesvědčený, že v mém pokoji něco bylo," to jsem opakoval každému, kdo mi nevěřil.
Ten den už jsme se o tom moc nebavili a taky si říkám, jestli ještě něco někdy uvidím, asi se s tím nikomu svěřovat nebudu, měli by mě za podivína.
Doufám, že si i nadále vystačím se všemi knížkami, protže tohle nebyl zážitek, který by se mně stal všedním.
Dodávám ještě, že zjevení nebylo vyvoláno drogami a že se skutečně stalo!
P.S. Ta víla byla na straně dobra, to vím jistě, takže se nebojte a můžete jít v klidu spát! Jen říkám, že i takové věci se v našem svěřě dějí, když budete vnímavější, možná si jich taky všimnete!!!