Bohyně noci - II

Anotace: Je to pokračování tý pitomosti, ale mám teď fůru času, a tak píšu i takovýhle pitomosti. Kritizujte, komentujte!!!

Elen se objevila uprostřed obrovské místnosti bez oken, byla dekorována stříbrnou a černou. Rozhlédla se kolem sebe, podél stěn byly police s knihami v pevné kožené vazbě. Uprostřed byl malý černý stolek a u něj stála dvě stříbrně čalouněná křesla. Úplně na druhém konci místnosti stála postava. Byla to ta žena ze včerejší noci.
„Vítám tě,“ řekla a pokynula Elen rukou k jednomu z křesel, „jen se posaď.“
Elen poslechla. Žena se posadila naproti ní.
„Asi jsi z toho včerejšího setkání překvapená, že?“
Elen mlčky přikývla.
„Říkej mi Lara,“ napřáhla žena ruku, „tykej mi.“
„Ehm... já jsem,“ začala Elen, Lara se na ni podívala, ale potom kývla, „já jsem Elen.“
Lara vyskočila, dala si ruku na ústa a její šat se rozevlál do všech stran.
„Víš o nás něco?“ zeptala se Lara, když se zklidnila. „O nás, o Bohyních noci?“
Elen překvapeně zavrtěla hlavou. O čem to sakra Lara mluví?
„Vůbec nic?“ zeptala se Lara skoro prosebným hlasem.
„Nic,“ zavrtěla Elen hlavou.
„Dobře, dobře, takže od začátku...“ usadila se Lara v křesle, „budu ti vyprávět příběh o tom, jak jsme vznikly. A prosím, moc mě nepřerušuj,“ potom se Lara kriticky podívala na Elenino oblečení.
„Dobrá volba barvy, ale jinak..... bohyně je prostě bohyně,“ okomentovala ho potom, „převleč se, prosím.“
„Já,... ale,“ zarazila se Elen, s tímhle nepočítala, „nemám nic na převlečení.“
„Dobře,“ přerušila ji rázně Lara, „neustále na to zapomínám. Stoupni si.“
Elen ji poslechla. Lara pozvedla pravou ruku, na které byly též ony znaky, něco zamumlala, kolem jejího těla se utvořila ona zářivá aura a z ruky jí vytryskl krátký zářivý paprsek. Elen se cítila, jako by byla nahá, podívala se dolů. Měla na sobě stejný oděv jako Lara.
„Tak už je to lepší,“ ohodnotila své dílo Lara.
Elen si znovu sedla.
„Takže,“ začala Lara se svým vyprávěním, „kdysi dávno, hodně dávno, existovali na světě jen elfové. Lidé se objevili až o mnoho století později. Elfové oplývali inteligencí a moudrostí, dokázali mluvit se zvířaty a též s rostlinami, žili v souladu, byl to nádherný lid a nedal se srovnat s ničím jiným. Všichni elfové byli mírumilovní, ale přesto se musel někdy objevit nějaký zvrat. Ten přišel záhy po spojení dvou různých rodů, takovéhle spojování bylo zakázáno, a proto bylo i prokleto. První dítě, které se Saree a Ligerenovi, to byli ti dva elfové, narodilo, zemřelo, když mu byly tři roky. To je v elfském životě jako chvilka, když si vezmeš, že elfové žijí i několik tisíc let. To Saree a Ligerena na chvíli odradilo od pokusu vytvořit nový rod, ale asi po padesáti letech Saree znovu otěhotněla. Narodily se dvojčata, a právě ty byly předurčeny k velkým skutkům. Jedna z dvojčat, Claere, měla velmi výbušnou a prudkou povahu, což bylo u elfů nezvyklé, a druhá, Elen, byla zase obdařena obrovskou mocí...“
„Cože? Elen? Elfové?“ Elen už to nevydržela, nemohlo přeci existovat to, co jak ji učili, vlastně neexistovalo. A navíc, proč se ta elfka jmenovala právě Elen.
„Klid!“ okřikla ji Lara, „Elfové, ano elfové. Elen, tys asi nevěděla, jak mocný elf nosíval tvé jméno. Ale teď mě prosím už opravdu nepřerušuj. Později, když Claere vyrostla, našla zalíbení ve všem odporném, zlém a krutém. Elen byla zase velmi učenlivá, ale stačily dva roky a byla nejlepší ze všech elfů, už nebylo, co by se učila, a proto zůstávala její síla nevyužita. Claere se nakonec přestávala vracet ze svých obchůzek močálů a jednou se už vůbec nevrátila. Elen Claere milovala, když uslyšela od nejstaršího a nejmoudřejšího elfa z vesnice, že je asi mrtvá, pohltil ji zármutek. Později se ale všechna lítost proměnila ve vztek, Elen myslela, že za smrt její sestry může právě ten elf, který tuto zprávu první vyřknul. Šla a zabila ho, nebylo to lehké, bránila ho snad polovina jednoho rodu, ale Elen se tím nezabývala, zabila je prostě všechny. To z ní udělalo krutou bytost a ona si podmanila celý elfský lid. Jednou pak, když lovila v osudných močálech, kde se ztratila její sestra, nastal pro ni obrovský šok. Potkala totiž svou sestru živou a zdravou. Chtěla ji přivítat a jak se patří hostit, ale Claere odmítla. Vysvětlila Elen, že celou dobu žila, že se celou dobu jen ukrývala a že se náramně bavila, když Elen popadl vraždící amok. Potom zabila všechny elfy z Eleniny družiny a zmizela. Elen se z toho nemohla vzpamatovat, všechna krutost a nenávist zmizela. To, pro co měla, nebo si alespoň myslela, že má, odůvodnění, se stalo vraždou. Nebyla to už ta silná elfka, stal se z ní slabý vystrašený vrah. Začala Claere nenávidět a to jí zřejmě zachránilo život, nenávist jí vracela sílu a touhu po pomstě. Jednoho dne se Claere konečně objevila v Elenině říši, ale bohužel nebyla sama. Pronásledovalo ji tisíce duchů a démonů a taky jeden muž, nebyl to elf a nebyl to člověk. Tak se stalo, že Claere vlastně stvořila úplně prvního Pána temna. Claere se zakrátko objevila i na Elenině sídle, nebyla už tak silná a odvážná. Prosila Elen, ať jí všech těch duchů zbaví, že se polepší. V tu chvíli si ale Elen vzpomněla na všechnu nenávist, kterou k sestře chovala. Na poslední chvíli se ale ovládla, sestru nezabila a jen jí řekla, že jí nepomůže. To však asi neměla dělat. Claere se rozčílila a začala i se svými duchy proti Elen bojovat. Elen jen napřáhla ruku, aby Claere zabila, nic víc pro to udělat nemusela, Claere padla mrtvá k zemi. Elen potom bojovala i s démony a Pánem temna, ale při tomto souboji jí až nezvykle rychle docházely síly, na poslední chvíli se jí podařilo je alespoň odehnat. Po tomto souboji Elen chřadla, jako by to démoni vycítili, začali napadat její říši. Elen věděla, že umírá, zatím se dokázala bránit, ale co potom, co po její smrti? Pán temna se mezitím změnil ve velice silného černokněžníka a začal sám vytvářet démony a jiné podobné tvory. Po chvíli už toho bylo na Elen moc, těsně před smrtí si povolala svou nejoddanější přítelkyni Myru a té předala jak celou svou sílu, tak i plán k vytvoření obrany.“ Lara se na chvíli odmlčela.
„A co pak?“ zeptala se netrpělivě Elen, už ji to začalo bavit a dokonce tomu i věřila.
„No, Myra plán zodpovědně přijala,“ pokračovala Lara, „když se naučila ovládat novou sílu, tak ho dokonce i vylepšila a nakonec ho uskutečnila. Byl to plán stvořit silné ženy, už tehdy se vědělo, že magickou sílu umí lépe ovládat ženy než muži, které by měly všechny tyto bytosti zahnat a chránit elfský lid před jejich nárazy. Problém byl, jak by se moc předávala. Nakonec Myra vymyslela plán, vytvořila Bohyně noci, které prošly výcvikem. Každých 500 let se pak narodila další elfka s větší mocí, která byla vyškolena. No, tyto Bohyně působí až do dnes, i když už o nich málokdo z lidí ví. A ty jsi jednou z nich.“
„Počkat, takže já jsem Bohyně noci a mám chránit svět před zlými tvory?“ ohradila se Elen.
„Přesně tak,“ usmála se Lara, „zítra začneme s výcvikem, který bude každý den.“
„Ale počkat, vždyť já chodím taky do školy!!“ vyjekla Elen.
„Neboj, až se teď vrátíš domů, bude stále 22:30. Když jsi tady, čas na Zemi se pro tebe zcela zastaví. Můžeš tu být třeba i roky a nic se nestane.“ Lara se usmála, když si všimla, že chce Elen ještě něco říct, jen zavrtěla hlavou a položila si prst na ústa. „A teď honem domů, Elen.“
Elen ještě viděla, jak Lara natáhla ruku, ale pak ji zase pohltilo to světlo. Objevila se zpět na své posteli, budík ukazoval stále 22:30. Ačkoliv Elen věděla, že nebude moct usnout, praštila sebou do postele a zachumlala se pod peřinu. Měla teď hodně času a hlavně námětu na přemýšlení, tohle se totiž nestává každý den.