Démoní Lord Země III. - II.

Anotace: -

Tak, další díl, kupodivu v neděli, ale dopředu říkám, že není jisté, že zas rozjedu pravidelnost... Jinak tentokrát je v textu krapet více informací, tak to možná bude matoucí. Pokud ano, budu rád, když se ozvete, abych to později mohl upravit. Jinak příjemné počtení.
***

Místo: Toudai, Tokyo – Země

Potom, co se Tyrael vrátila do Devátého pekelného kruhu, Tar nedokázal myslet na nic jiného, než na jejich poslední rozhovor.
Zotročený duch jeho matky. Co všechno má ještě jejich strýc na svědomí? Přesto sdělení, že jeho matka patřila k Čističům, možná vysvětlovalo tu neobvyklou schopnost pohlcovat magické útoky. Co když svede vstřebat nejen sílu démonů, ale i Nebeských?!
Přesto víc, jak úvahy nad možnými, doposud neobjevenými, schopnostmi, se vládci Desátého pekelného kruhu neustále vracely myšlenky k jeho matce. Wornixs mu o Čističích řekl pouze to, že se nijak neliší od lidí, až na to, že disponují mocí, jako démoni a Nebeští. Přesto Tara více zajímalo, jaká byla vůbec jeho matka? Když žil ještě v Devátém pekelném kruhu, obklopen tíživou láskou Tyrael, nikdy se o ní nezajímal. Byla prostě mrtvá a tím to haslo. Teď však, od té doby, co žil na Zemi, se zajímal o věci i jinak. Chtěl vědět, kým byla žena, která mu dala život a proč vůbec svolila k tomu mít dítě s vládcem pekelného kruhu, když Čističi bojovali s démony, stejně jako s Nebeskými. Jedna záhada zastírala druhou.
‚Klišé, jako z nějakého béčkového filmu,‘ řekl sám sobě v duchu Tar a povzdechl si.
Zazněl zvonek a do třídy vstoupila postarší profesorka angličtiny.
Jin šťouchla loktem do svého vládce, který se na okamžik probral ze zamyšlení. Jang se mezitím ve své duchovní podobě proháněla po škole a hledala něco zajímavého, čím by zabila čas do konce školy.
„Ráda bych vám na úvod hodiny představila dva nové studenty,“ řekla profesorka a pokynula žákům čekajícím na chodbě, aby vstoupili. „Jedno z nich vám nejspíš nemusím představovat.“
„Rád vás všechny poznávám. Jmenuji se Mevlin Mason,“ řekl mladý muž v mírném úklonu s přízvukem. Půlka osazenstva třídy spustila jásot. Hlavně dívky nedokázaly odolat půvabům Angličana s krátkými kaštanovými vlasy a zelenýma očima, který se už několik let úspěšně držel na předních příčkách hudebních hitparád.
„Utište se!“ okřikla studenty profesorka. Pak chtěla představit ještě novou studentku, ale náhle si všimla, že s Mevlinem nevstoupila do třídy. Šla se tedy podívat na chodbu a málem do ní vrazila.
„Omlouvám se, ale ztratila jsem se,“ spustila na profesorku Lily, ale víc ji mrzela ztráta podivné aury, kterou se pokoušela sledovat.
Profesorka si povzdechla: „Dobře, to se stává. Pojď se představit.“
„Jmenuju se Lily. Ráda vás poznávám.“
Tentokrát se zvedl bujarý jásot kluků. Dokonce i Mevlin se podíval na pohlednou blondýnku, avšak u něho to bylo z jiného důvodu, než mělo mužské osazenstvo třídy.
‚A sakra,‘ mihlo se vládci Desátého pekelného kruhu hlavou a hned upozornil Jin, aby byla v blízkosti nové spolužačky opatrnější. Potom hned uhnul pohledem, když ho Lily zpozorovala.
Na krátký okamžik se archandělka ve zkušební době zarazila, když spatřila povědomou tvář. Sice měl blond vlasy, ale pochybovala o tom, že narazí na někoho, kdo by se mohl tak dokonale podobat démonovi. Avšak nevycítila z něho ani slabou démoní auru. Pomalu došla na své místo nad ním a přitom Tara nespouštěla z očí.
Mevlin udělal to samé, jen se posadil ještě o řadu víš, takže měl dobrý výhled na Lily i na Tara. ‚Tak tohle je ten nový vládce? Nevypadá nějak silně.‘ Potom se ještě jednou podíval na Lily a zamračil se. Sice Čističi bojovali s anděli, stejně jako s démony, ale Nebeskými opovrhovali mnohem víc. Kdyby nebylo jich, Kristus by ještě žil.
Po zbytek dne se ve třídě vznášela podivná atmosféra, kdy Tar koutkem oka pozoroval Lily, ta pozorovala jeho a Mevlin si dával pozor na oba dva.

Místo: Ubytovna bratří Demosů, Tokyo – Země

Arkill si vzal z lednice plechovku piva a jako každou středu, po čtvrté hodině, zamířil do obývacího pokoje, kde mu v televizi měl běžet pořad o motorkách. Bohužel zjistil, že ho někdo předběhl.
„… pro veřejnoprávní televizi, Mizuki Kawada,“ řekla mladá tmavovláska na obrazovce, s po ramena dlouhými vlasy. Potom Wornixs stiskl tlačítko pauzy na dálkovém ovladači přehrávače a pohlédl na Pekelného rytíře.
„Já myslel, že se ti lidské ženy nelíbí? Promiň, vlastně se ti nelíbí vůbec žádné,“ rýpnul si do Kronikáře Arkill a vypil téměř celou plechovku na ex.
Wornixs si urovnal brýle na nose: „Nezajímám se o reportérku, ale o její práci! Na svůj věk má dobré instinkty. Když se podíváš na všechny její reportáže, mělo by ti dojít, že je ve své práci důkladná!“
„To pořád myslíš na tu potyčku s Ďáblovým gangem?“
„Ano. Vyšetřování stále ještě neukončili. Mám z toho špatný pocit.“
Arkill zatřásl s plechovkou piva, aby zjistil, že je téměř prázdná. Smutně si povzdechl, otočil se a už chtěl zamířit zpátky do kuchyně pro další, když se na moment zarazil ve dveřích a řekl: „Když bude až moc důkladná, tak se o ní postaráme. Měla by sama nejlíp vědět, že práce novináře je nebezpečná.“
„To bych právě nerad,“ odvětil Wornixs, když Pekelný rytíř opustil obývací pokoj. Přitom si vybavil, s jakou vášní mu během jeho přednášek protiřečila, ale pak to pustil z hlavy. Tehdy byl ještě Vyhnancem a teď je poradcem vládce pekelného kruhu. Ona už také není jeho studentkou potom, co si v letošním ročníku zvolila jiné předměty. Vypnul televizi a už se chystal jít si po své další práci, když zaslechl křik svého vládce.
„Průser!!“
Arkill s Wornixsem na sebe zmateně pohlédli, zatímco se Tar občerstvoval. Podle toho, jak byl zpocený a v jakém stavu měl uniformu to vypadalo, jako kdyby běžel celou cestu z univerzity až sem. Netrpělivě tedy čekali, co se stalo, a když jim jejich vládce pověděl všechno o nové studentce, znovu si vyměnili pohledy.
‚Tak Nebeští začínají jednat. Děje se to dřív, než jsem předpokládal.‘ Kronikář nasadil vážnou tvář a podíval se na svého vládce: „Jenom klid. Zatím o nic nejde. Dokud nepoužijete svou moc, všechno bude v pořádku,“ snažil se Tara uklidnit. Potom lehce kopl Pekelného rytíře do holeně tak, aby Tar nic nezpozoroval.
„Jo, přesně tak,“ vyhrkl ze sebe Arkill a znovu se vrátil k bitevním strategiím, které se mu honily hlavou. „Kdyby něco, mám pár nápadů, které nám získají čas,“ dodal ještě s úsměvem nakonec.
Kronikář se praštil rukou do čela. Ten bojechtivý maniak udělal přesně to, co nechtěl, aby udělal.