Orel (5 část 1 z 7)

Anotace: byl bych rád, pokud všichni, co četli některou část toho, co jsem napsal, a našli v něm chybu nebo něco, co nedávalo smysl, aby mi to napsali do komentáře nebo na mail Petr.sirda@seznam.cz, abych to mohl opravit - všem předem děkuji

Orel se probral až ve své posteli, kam ho zanesla stráž od portálu, která tam nalezla jeho vysílené, zesláblé, zubožené a bezvládné tělo, potom, co se tam zhroutil.
Celé tělo teď bylo pokryté obvazy a každá rána byla pečlivě potřena léčivými mastmi. Viděl vedle svého lůžka sedět Bizona zabředlého ve svých myšlenkách, který, jak dobře věděl, po celou dobu seděl vedle něj bez odpočinku a ani na minutu se nevzdálil.
Tento muž byl jedním z jeho nejlepších přátel, vlastně mu byl bližší víc, než kdyby měl naživu nějakého příslušníka z vlastní rodiny s jeho vlastní krví v žilách. Po několika měsících, co přišli portálem a rozhodli se přijmout poslání, které jim určil osud, se on a ostatní z jejich party velmi sblížili.
Všichni mistři jim během výcviku vtloukávali do hlavy, že druihové jsou jako rodina, že všichni jsou bratry a sestrami, ale jediní oni během rozhovoru mezi sebou se občas oslovovali bratry. Jeden ke druhému byli totiž nějak spojeni a pohromadě tvořili neporazitelný tým. Nikdo však nedokázal jejich souhru nijak vysvětlit. Začalo se jim říkat mezi všemi Sedmice neporazitelných.
Bizon byl neobyčejný muž. Pocházel ze světa, kde se narodil jako syn farmáře a čekal ho v dospělosti stejný úděl, jako jeho otce, aby nastoupil na jeho místo a převzal farmu, ve které vyrostl.
Jednou na jejich farmu zavítala banda deseti motorkářů, kteří ohrožovali jeho otce, matku a dokonce se snažili znásilnit jeho starší sestru. Jemu bylo tehdy patnáct, ale už tehdy byl svou postavou obrovský. Něco v tu chvíli, jak se sápali po jeho sestře a slyšel její prosby o pomoc, v něm vyvolalo odpor a nekontrolovatelnou běsnící zuřivost.
Jako jeho otec i on totiž nevyhledával konflikty a svou sílu, kterou měl tou dobou větší než dospělý muž, používal jen k práci na poli. Odtrhl ze sebe dva motorkáře, kteří jej drželi, jako nic a přes všechny ostatní, kteří se mu postavili do cesty, se vydal na pomoc sestře. Muže, který se pokoušel z ní servat oblečení a měl rozepnutý pásek u kalhot, popadl za koženou bundu a prohodil ho oknem ven na dvůr. Stejným způsobem naložil i s dalšími, co byli v domě. Vyšel ven na dvůr a začal jednoho po druhém mlátit hlava nehlava. Jeho silné ruce dávaly údery samy od sebe a přesila mužů neměla sebemenší šanci na úspěch, i když se na něho vrhali najednou.
Jeho otec od toho dne na něho hleděl úplně jinak. Muž, který pohrdal násilím, se i přes skutečnost, že jeho syn zachránil jeho, matku a sestru dokonce před znásilněním, zřekl svého syna.
Tehdy to Bizon nesl velmi těžce. Když se mu pak otevřel portál a naskytla tato nabídka, okamžitě ji přijal, protože nechtěl vidět v otcových očích výraz odporu nad tím, co se z něho stalo. Teď po letech, jež prožil výcvikem druihy, mu přišlo, že otcův názor na něho musel být součástí jeho osudu a přísahal na jeho památku jednu věc. Pokud uvidí někoho v úzkých, pomůže mu za každou cenu.
Teď se z něho stal mohutný dvoumetrový chlap s nevídanou silou a odolností. Díky druihskému výcviku v sobě objevil zásoby síly, které dokázal využít k doslova neuvěřitelným věcem. Tam, kde se někteří museli pořádně zapřít, aby jejich síla uzvedla těžký předmět, nebo jich muselo být víc, jemu stačilo pohnout pouze jednou rukou. Byl tak silný, že dokázal uzvednout až jednu tunu.
Za zbraň si pak vybral obouruční kladivo, jež se v jeho rukou stalo zkázonosnou zbraní, která při dopadu rozdrtila opravdu cokoliv, co zasáhla. Nezáleželo, zda se jednalo o kámen, železo nebo kosti člověka. Vše bez námahy pod silou jeho mocného úderu a tvrdosti zbraně bylo zničeno.
Na první pohled by každý podle vzhledu usoudil, že tento muž se svaly musí být násilník, hrubián a možná v jeho maskovaném chování to tak bylo na první pohled vidět, ale skutečnost byla zcela jiná. On byl totiž nejcitlivější člověk, jakého kdy Orel poznal. Jemu nikdy nešlo o to, aby někomu ublížil, ale vždy mu šlo o pomáhání těm, kteří pomoc potřebují. Ať se jednalo o ochranu před někým nebo fyzickou pomoc, kde bylo obrovské síly zapotřebí. Vždy a ochotně pomohl.
"No konečně," zvolal Bizon mohutným hlasem s radostí, když si všimnul, že Orel nabyl vědomí.
"Jak dlouho?" pronesl k němu zraněný muž.
"Co jak dlouho?"
"Jak dlouho jsem spal?" upřesnil více svou otázku, ale v hlase trochu místy vynechával.
"Jo aha... Nahnal jsi nám všem velký strach. Potom, co tě stráž u vstupu do údolí našla ležet kousek od portálu, kam ses doplazil, se zbytek party chtěl vydat do toho světa, aby našel ty, kteří tě tak zřídili, ale velmistr Gahen to zakázal, dokud se od tebe nedozví víc ... jo promiň, ještě jsem ti neřekl, jak dlouho jsi spal. Jsem celý radostí bez sebe. Je to asi už šest dní, co tady ležíš jako mrtvola."
Orla zajímala především jedna věc a toužil znát odpověď: "Kdo všechno byl u mé postele, když jsem spal?"
Bizon začal chvíli přemýšlet a rozvážně promluvil: "Samozřejmě já a ostatní z naší party, potom se přišli podívat i někteří mistři, dokonce i velmistr Gahen u tebe chvíli poseděl a ještě i Lvice se na tebe zašla podívat, i když jsem vůbec nevěděl, že se znáte," potom se podíval zkoumavě na Orla a čekal, co řekne. Taky hledal v jeho tváři reakci na Lvici. Moc dobře si všiml výrazu v jeho tváři, když uslyšel o ženě, kterou viděl zcela nahou, co mu rozproudila krev srdci a nenechala jeho mysl v klidu.
Orel si všiml, po čem pátrá. "Tolik lidí? Dyť jsem ani nic moc neudělal," pokoušel se slovy vyvrátit zjištění, které Bizon objevil, ale bylo pozdě. Prokouknul jeho snahu a na víc se vzhledem k jeho stavu neptal, protože zraněného přítele nechtěl zbytečně trýznit. Dělal raději náznak toho, že skočil na jeho úskok a zavedl rozhovor jinam.
"Prosím tě! Dyť jsi jeden z nejlepších druihů, kteří se tu cvičí," pokoušel se, aby mu uvěřil jeho slova a neprokouknul, že zjistil jeho tajemství. "A navíc, každý je celý bez sebe z toho, co se ti mohlo přihodit, že takhle vypadáš, proto zjišťují, jestli už nejsi vzhůru."
"Na to, co mě tam potkalo, jsem nebyl dost dobrý, takže slova chvály mi nenáleží," odvrátil tvář na stranu, aby neviděl v jeho očích bolestné vzpomínky, které se mu vybavily, ve kterých byla smrt Katy a sžíravá nenávist k Azranovi. "Chyběli jste mi tam hlavně. S vámi bych to tam všechno vyčistil lehce. Bylo by to rychle za námi a já teď na sobě neměl tyhle obvazy a neležel v posteli," otočil zpátky tvář k Bizonovi a pousmál se. Ten mu jeho úsměv vrátil svým.
"Teď si odpočiň. Půjdu zpravit velmistra Gahena a ostatní, že jsi již z nejhoršího venku. Všichni budou chtít vědět, co tě potkalo," potom vstal a odešel z pokoje.
Orel chvíli hleděl před sebe a začal si vybavovat vše, s čím se setkal na své misi, aby nevynechal jedinou věc, až se ho budou ptát. Vybavil si tvář Katy těsně předtím, než ji Azran bez sebemenšího důvodu chladnokrevně zabil. Viděl před sebou její oči, které říkaly, že kvůli němu zemřela. Přísahal si jednu věc! Že Azrana zabije, za jeho zločiny a skutky, které napáchal, ale hlavně za Katy, jejíž tvář bude navždy vidět ve snech, dokud se mu nepodaří její vraždu pomstít.
Potom konečně usnul, ale jak si přísahal, tak se stalo a tvář zavražděné jej provázela během spánku.