Magická hádanka

Anotace: Nevyřknutá otázka, jejíž náplní dílo toto jest. Je to takový krátký pokus, noveletta, jestli mi nedělá problém kraťoučká věc. Každý komentář je vítán.

Erik se procházel po kamenné cestě, což byla asi jediná krásná věc na tomto království. Hodinu jízdy od větších měst jste narazili na upravené silnice. Kámen nebyl nijak kvalitní, ale proti písku, prachu a štěrku to mohlo vyhrát jakoukoli soutěž. Hradní pánové si nejspíš dali záležet, aby měli více, než ostatní. Chtěli být lepší, jako ostatně všichni.
Erik byl původem šlechtic, ale jako třetí z rodu nemohl uplatňovat žádná privilegia a dal se na cestu duševního strádání. Absolvoval celou linii, což činilo několik let, Port Doctrina, kde mu vtloukli do hlavy základy všech světů a následně i Port Magica, což mu přišlo mnohem zábavnější. Ostatně jako každý žák Scholy, který vystudoval, uměl pracovat s ohněm bez dřeva i s ledovým světlem, díky kterému si mohl svítit na cestu i na knihy, a protože absolvoval i hodiny levitace, zvednout předmět do hmotnosti jednoho balvanu, mu nečinilo potíže. Například nyní si pohazoval s kamenem, ač se ho ani nedotkl.
Bylo poledne, když si všiml znaků, které ukazují, kde se nachází nejbližší elfská vesnice. Erik pociťoval hlad a rozhodl se požádat o jídlo za své služby. Nikdy si neuvědomoval svou moc, ani teď. Mohlo za tuto skvrnu štěstí nebo temné síly? Odpověď nám dá jen čas. Vesmír je nevyzpytatelný, magie i síla jsou v rovnováze. Kdy dojde k narušení sil, objevením Erikova nitra? Která strana získá? Odpovědi se snad dočkáme ve věcích následujících.
Došel k vesnici. Kolem něj se proplazil had.
"Nejssi, vítán. Odejdi v pokoji pryččč!" zasyčel a rozplynul se.
Erik přes varování varování došel k prvním domům a požádal prvního muže o jídlo. Elf sáhl do mošny a hodil mu kus chleba.
"Neruš náš klid a odejdi!" varoval ho přitom. Erik zaváhal, ale pak vykročil směrem k návsi.
"Páni elfové, jsem čarodějnický tovaryš. Chtěl bych vám nabídnout své služby!" zahalekal, aby ho všichni slyšeli. Z jednoho domku vyšla osoba v rouchu a s dřevěnou holí.
"Dostals' dvě šance odejít z míst, kde nejsi vítán. Dostals' jídlo, které sis přál a přec jsi neodešel. Odejít nesmíš, zůstat nemůžeš. Co uděláš, je již tvoje věc." Erik nemusel moc přemýšlet. Rozhodl se získat respekt obyvatel.
"Tak se teda dostanu pryč pomocí kouzel. Porazím vás všechny a odejdu."
"Vybral jsi si špatně, ale tvá volba bude respektována. Budiž tedy souboj mezi námi," odpověděl starý elf.
Chlapec zaútočil, od konečků prstů se mu oddělily fialovo-červené čáry. Smrtelné paprsky se však minuly účinkem. Od elfa se neškodně odrazily zpět. Erik se nedokázal zabít, alespoň mohl pochopit, proč kouzlo nepůsobí. Měl moře času.
Elfové jsou bytostmi smrti. Jen někteří nežijí v zemi stínů s mrtvými, ale s lidmi. Nelze je zabít - oni nežijí.
Tak přišel svět o čaroděje,
druhý Merlin nebude.
Vojáci vidí, co se děje,
nic než bojovat nezbude.