Tazemě; Deník- květen

Lina Povídky » Fantasy

 

Dalo mi zabrat rozpomenout se a přijít na pracnou kombinaci písmen a číslic. Věřte mi, opravdu mi to dalo zabrat.

Inu, už uběhlo dalších pár dnů a já i mí spolucestující se začínáme lépe poznávat. Například Tentambyl. Je to prostě parťák do nepohody. Je sice téměř o metr menší než já, ale s přehledem si na mě vystačí svojí nebojácností a odhodláním. Ne, dělám si legraci. Tentambyl je ten největší poseroutka a depkař na Plutu! Neznám nikoho, kdo by se mu alespoň za mák podobal. Měl jeden den takovou depresi z toho, že nenašel starý e-mail z Pluta, kde podle něj psali kdy máme na Tazemi přiletět. Ve své schránce tu zprávu nemohl najít, tak jsem se podíval já. Nevěřil mi že tam nic o příletu napsáno není. Prostě mi nevěřil! Byl z toho naprosto roztěkaný. Myslel si, že o tom četl. Bůh ví, co se mu přes noc dostalo do hlavy. Nějaký COSMObrouk, anebo něco tomu hodně podobného. Ze stresu, že tu všichni umřeme, si okousal nehty na levé noze. A ještě vám chci říct- v naší lednici je plno kosmické suché vody a CSC-jídla. Mě se tu líbí!

 

Tentambyl si přes noc okousal nehty i na pravé noze.

 

S Tentambylem si rozumíme. V herně, kterou jsme spolu objevili, sme našli spoustu naprosto nepotřebných věcí. Copak si může člověk těžce inteligentní, jako jsme my, hrát s brčkem, COSMOmouchou, kuličkami, lepidlem, jednou gumovou rukavicí, tkaničkou, šroubky a dalšími naprosto, ale naprosto nepotřebnými věcmi? Co s tím asi tak máme dělat?

V nouzi poznáš přítele. Tentambyl, když má jednu ze svých nejlepších nálad, dokáže se i usmát. Chvíli jsem seděl před velkoplošnou televizí a pozoroval jsem naučný film o tom jak se rozmnožují vorvani, ale pak mě Tenty zavolal. Ve své slabé chvilce dokázal slepit z brček, kousků papíru a dalšího materiálu legendární horskou dráhu dělanou přímo pro kuličku. Mě pochopitelně jako správňáka napadlo, přilepit na jednu ze skleněných kuliček naši kamarádku Suchou COSMOmouchu. Držela díky nové technologii lepidla tak pevně, že se dokázala pustit až po třetí zatáčce a do cíle přijela v podobě titěrného prachu a jedné nožičky (na kuličce). Pak jsme v herně jen seděli a Tenty mě krmil řečmi o tom, jak umřeme. Snažil jsem se nějak ho odvést do tématu, nakonec mě zaujaly dvě kolečka na jedné z největších stěn. Jedno zelené a druhé zelené. Po bližším ohledání jsem zjistil, že šlo o tlačítka. Zmáčkl jsem to zelené a v zápětí to zelené. A nic.

 

Na lodi se zdržuji dál od ostatních a utišuji Tentambyla. Včera v noci se mi zdálo, že se mnou v posteli spala moje Kusvola. Jde o zvláštní druh naprogramované kočky- tak moc mě milovala..a museli jsme se rozloučit. Vlastě- ani jsme se nerozloučili. Ze samého smutku mívám vidiny. Už jsem zahlídl Kusvolu ležet na posteli, viděl jsem ji když šla za mnou po chodbě. Slyšel jsem ji robomňoukat za dveřmi do mé místnosti v COSMOlodi. Je to se mnou špatné. Právě teď sedí na stole vedle mě- to není normální. Tohle opravdu není normální.

 

Cesta ubíhá pomale. Chtěl bych vám vlastně říct pár slov o lidech, které vyhnali společně se mnou. Takže, jsme tu tři chlapi a jedna slečna. Arogantní, sobecky zaměřený a zcela společensky nevychovaný snob- Snop. Potom je tu starý známý přítel Tentambyl. Jde o zcela záhadného člověka s velice depresivním postojem k životu. A potom! Nádherná blond slečna, s úžasnou postavou, vkusem a chováním. Jmenuje se velice umělecky- KaraFIAT. Je skvělá, má nádherné modrošedé velké a poutavé oči s mohutným vějířem černých řas. Nemám slov..

 

Začíná se mi dělat špatně z neustále stejné denní stravy.

 

Celý den jsem strávil na WC. Není mi dobře. Abych řekl pravdu, tak mi je špatně. Hodně špatně. Je mi zle, zle a zle.

 

Po dlouhé době mi je konečně líp. S KaraFIAT jsme se dokonale seznámili. Nosila mi každý den kakao z Mléčné dráhy a sušenky, které za pomoci naší nově objevené a skvěle vybavené kuchyně upekla.

Když jsem zahloubal v tom, co se během posledních pár dnů stalo, moc toho nebylo. Na lodi se sobě všichni s přehledem vyhýbáme. Tentambyl tráví celé dny zavřený ve sklepní kobce, kde si vytvořil řadu všemožných vynálezů, například velkou plácačku proti otravným COSMOmouchám, přístroj na čištění vzduchu, aby náhodou nechytl nějakou vesmírnou nemoc, stroj proti COSMOaktivitě a velký pozorovací systém po celé lodi. Je toho hodně, o tom si nebudeme povídat, jen by bylo dobré, kdyby alespoň jeden z jeho rádoby vynálezů fungoval. KaraFIAT se neustále "šlechtí" před zrcadlem, denno denně si rozčesává své dlouhé vlnité blond vlasy. Každý den ráno se maluje, dřív než vyjde ze svého pokoje. Ano, chce se nám líbit, ale někdy bych ji rád viděl dočista přirozenou..

Úplně bych zapomněl na Snopa. Je to takový zvláštní muž, který se straní jakékoli lidské přítomnosti. Myslím si, že do své EGO party si bere jen pořádný pracháče. Prostě- vypadá na to.

 

Naše první společná večeře! S KaraFIAT jsme se domluvili a připravili večeři pro nás čtyři. Konečně jsme využili naši luxusní jídelnu, kupodivu vybavenou s přehledem pro deset až patnáct lidí. První dojem z jídelny a prvních pár chvil v ní strávených stálo za to. Takový luxus, blahobyt a přežitek! To jinde v galaxii nenajdete! Ani na Zemi, ani na Marsu či na supernové nově osídlené Venuši! Moje srdce jedlíka plesá. A toho nadpozemského jídla a pochutin, co jsme naprostým omylem našli v kuchyni. Jen tak do větru- je skvělé objevovat nová a nová tajemství naší lodi.

Zpátky k té večeři- servírovali jsme zeleninový salát s krevetami jako předkrm, polévka byla ananasová s plátky citronu a jako hlavní chod o dvou chodech byl jeden skvělý chod a to humr s tympánovou zálivkou! Slast pro oči, uši, nos, ústa a …tak dále.

Ovšem naše jídlo jsem ocenil jen já, Kara a Tentambyl. Snop na naším jídlem ohrnul svůj namyšlený nosánek a odpochodoval ještě dřív než přišel.

 

Vidím to tak, že tu s Karou a Tentambylem začíná být zábava. Od včerejšího večera jsme zavření v herně a hrajeme ty nejlepší hry na PSP28. A je to fakt zábava! Loučím se a jdu si zastřílet..