Tazemě; Deník- červen

Lina Povídky » Fantasy

Ztrácíme pojem o čase. Co je vůbec za den? A kolik je hodin?

Naše "hráčská horečka" nás již naštěstí opustila, ale musím se s vámi podělit o skvělou historku- S Karou a Tentym jsme hráli hru na Kobru 007, já jsem byl hubenej vysokej a Tentambyl byl ten malej a tlustej . KaraFIAT se na chvíli stala zlodějkou diamantů a nejméně celé dva dny jsme se na lodi bavili tím, že jsme Karu pronásledovali a stříleli po ní pistolemi s barevnými přísavkami, takže po takové době byla chudák Kara naprosto k nepoznání, jelikož její panenské tělo bylo pokryto tisíci malých přísavek. Oba, já ovšem s mnohem větším zaujetím pro Karu, jsme se pustili do jejich sundávání. K našemu překvapení zanechaly Kaře některé přísavky, zvláště ty přicucnuté na obličeji či jiných citlivých partiích, malé červené flíčky a při setkání se Snopem jsme ty cucflíčky zahrály do autu a svedli toto kožní onemocnění na otravu zkvašeným špenátorem.

Nenudíme se tu.

 

Když jsem psal, že se nenudíme, lhal jsem. Je tu nuda, protože se nám ráčil pan Snop představit v celé své egoistické namyšlenosti. Jeho nudný monolog zkreslil mé představy o jeho vtipném nitru..

 

Zábava je opět v plném proudu. Konečně jsme se dostali do toho opravdového stavu bez tíže. Největší legrace byla, když Tentambyl zakopl o kličku u okýnka a rozlil si Coca Colu, které je stejně v mrazáku za tajnými dveřmi nejmíň dalších sto litrů. Potom jsme všichni tři létali po lodi a srkali kapičky Coly z prostoru. Já, Kara a Tentambyl se nenudíme- děláme přemety, po celé lodi hrajeme střílečky a jíst bez nožolžičky je tak skvělé! Nejhorší bylo udržet hrnec na varné ploše, ale byla naštěstí magnetická. Ale než jme přišli na to jak se v takové zdánlivě normální kuchyni vaří ve stavu bez tíže, létala kolem nás na plátky nakrájená mrkev, suchá voda v kapkách, sem tam kousky různé jiné zeleniny a především spousta nemagnetického kuchyňského náčiní.

Nechápu co může celý dny dělat u sebe v "kajutě" Snop. Musí se strašně moc nudit. Včera večer mě napadlo ho jít navštívit. Zaklepal jsem na dveře, zaklepal jsem po druhé. Jeho dveře do pokoje byly jako jediné v celé lodi černé, proč? Nevím. Zaklepal jsem znova. Nic. Zabušil jsem- nic. Nejmíň deset minut jsem strávil kopáním a mlácením do dveří, po prvních pěti minutách mě to dokonce začalo bavit a vybuchával jsem různé melodie písniček..

"O co vám sakra jde?" zařval na mě po delší době Snop. Odpověděl jsem mu velice slušně "Jsem tu sám.."

Chvíli bylo ticho ale po další a delší chvíli se pootevřely dveře. Snop na mě vykoukl a za ním jsem viděl vznášet se nespočet různých papírů. Zelených, růžových a modrých menších obdélníčků. Zaradoval jsem se- on se tu nenudí! Pořádá věčírky! Procpal sem se i přes jeho kvílení a soptění do jeho pokoje. Tohle jsem ještě neviděl, po pokoji nelítaly obyčejné papírky, byly to plutony, spousta plutonů.

 

Tímto krokem mě Snop opět zklamal. Vyhodil mě z pokoje se slovy, ať mu já ani mí kamarádi nelezem do zadku. Teď mě tak napadá…- však já mu vlez jenom do pokoje!?

 

Neustále trpím pocitem méněcennosti. Tentambyl na mě přenesl snad všechny frustrující pocity, které existují. Cítím tíseň, hněv, zlobu, nevyváženost, nevyrovnanost, osamělost, paniku, nepokoj a neklid. A právě teď se cítím jako naprostý šílenec zralý na odjezd na Měsíc do psychiatrické léčebny. Cožpak je možné, aby mě Tenty takhle nakazil?

Musím se vám ještě přiznat. Včera se mi moje Kusvola otřela o nohu, zamňoukala a koukla na mě těma svýma nádhernýma očima. V tu chvíli jsem se do ní zase zamiloval, intuitivně jsem ji pohladil, vyskočila mi na klín, spokojeně vrněla a usla. Né, vůbec mi to nepřišlo divné, že mi můj výplod choré mysli spí na klíně..

 

Domluvili jsme se s Karou a Tentym na pomstě pro Krále Ego Arogance. Každou chvilku mu posíláme do kajuty škvírou pod dveřmi natrhané papírky se vzkazy, tak nějak ve stylu: "Nebuď nepřítel!" "Musíme táhnout za jeden provaz!" "Buď s námi!" "Máme tě rádi, i když tě neznáme!" "Máme tě rádi i přes to že nás nenávidíš!" a podobně. Mám takový dojem, že se mu miliony našich vzkazů právě teď vznáší po pokoji a Snop si v naprosté euforii přepočítává svůj peněžní obnos.

 

Je to syčák! Něčím si zacpal díru. Tu pod dveřmi, samozřejmě, abychom mu nemohli posílat srdceryvné vzkazy. Klesl u mě, už po několikáté. Nevím na co si před námi hraje. Snaží se být za každou cenu tím největším originálem. Už abychom přistáli a šli si každý svou vlastní cestou. Pokud na nás ovšem na té slavné Tazemi nečeká nějaká sviňárna v podobě "Teď se všichni vydejte stejnou cestou, jako patra přátel a najděte si někde klidné místo a…" Nikdy! Spíš to vidím tak, že na Tazemi vystoupíme z lodi, nikdo tam nebude- nanejvýš nějaký praštěný naprogramovaný robot, a pošlou nás někam makat jakožto nově příchozí a zatím nevyčerpanou sílu. Už chci vidět Snopa jak bude dělat něco užitečného pro ostatní! Cha! Teď jsem se nad svou úvahou pobavil..

 

Snop ze své kobky neustále nevychází. Kara mu jednou dokázala strčit mezi dveřmi teplou večeři. Prý ani nepoděkoval. A ty plutony tam za ním lítaj pořád, povídala Kara. Je to neznaboh a hamoun- nemám ho rád, ale Kara se okolo něj hrozně moc točí. Myslím, že Snop ji přitahuje a to především po jeho finanční stránce. Za tolik peněz- to by bylo šatiček, botiček a sexy prádélka… Už zase smýšlím jako ženská! Inu, být ženská… to by Snop stál za hřích!

 

Na palubní desce naší lodi svítí mnohem víc světýlek, než jak to bývalo. Hledali jsme nějaký manuál, ale na místě řidiče jsme našli jen Příručku malých svišťů. Málem mě to rozplakalo ještě dřív, než Tentambyla. Ve chvíli kdy jsem já zamáčkl slzu, ozvalo se pode mnou hysterické fňukání a kvílení.

No, byla škoda, že v té příručce nebylo nic o tom, jak ovládat kosmický lodě.

 

Těch tlačítek přibývá, furt se nějaké rozsvěcují. Tenty a Kara napsali zpátky na Pluto, zda-li je to normální, nebo jestli se nám loď porouchala. Během pár sekund přišla odpověď: "Nebojte se, toto je normální, během pár dní přistanete.." Taky se mohli rozepsat trošičku, alespoň malilinko víc. Ale co po takovejch lidech z Pluta chceš, ještě aby ti třeba napsali jak bude přistání probíhat, nějaký rizika, kdy a kde a proč a jak.. To se nikdy nestane. I v Plutovinách jsme měli stotisíce naprosto nezajímavých novinek z Galaxie, ale žádný článek, který by něco podrobně rozebral. Hold, u nás se šetří podrobnostmi.

Bůh ví, čím se bude šetřit na Tazemi…

 

Na řídící desce u pilota už není jediný světýlko, který by nesvítilo.