Gwyn 2.část

Anotace: POkračování příběhu o Gwynovi.

Pořádně najezený, hezky pod přikrývkou, to se hned člověku dobře spí. Spánek s těmi nejsladšími sny, které působí jako balzám na duši. Jenže hezké věci nemají dlouhého trvání. Stejně jako tak sladký spánek a klidné snění Gwyna. Už vám někdy někdo strčil ve spánku nasliněný prst do ucha? Je to dost nepříjemný pocit na to, aby vás probudil, a ucho pak ještě nějakou chvilku bolí. Není divu, že Gwyn byl okamžitě ve střehu a pěkně naštvaný. Rozespalýma očima se rozhlížel po okolí.

„Blíží se ze severu, jsou čtyři, myslím, že lapkové,“ ozval se známý hlas vedle něj.

„Co to proboha bylo?!“ zasyčel nepříjemně a podíval se na svůj meč, který už držel v ruce.

„Musela jsem tě probudit, nebo jsem je měla nechat tě okrást nebo zabít? Fajn, příště si to klidně celé prospi,“ ušklíbla se Chloe a dotčeně zavrtěla hlavou.

Gwyn si ptal sám sebe, proč ženské musí být někdy tak... ženské.

Nechápal jejich logiku a doufal, že jeho vidina moc té ženskosti nepochytila. To by se zbláznil už úplně. Na hádky se svou vlastní představou měl dost času i potom, ale teď už byl ve střehu a přemístil se do stínu jednoho z mohutnějších stromů. Podíval se na nebe, aby se ujistil, že stojí ve správném směru, který mu poradila Chloe. Přimhouřil oči. Začala pomalu a jistě změlčovat a prodlužovat nádechy a výdechy, až nebyl vůbec slyšet. Noční hudbou byly jen ptáci noci.

Tak pět kroků nalevo od Gwyna praskla větévka. Snadno by to kdekdo přeslechl, ale ten, který věděl, co hledá, to uslyšel. Tichý nádech a zašustění látky. Sevřel pevněji meč v ruce a co nejpomaleji otočil hlavu tím směrem. Zahlédl čísi postavu a druhého hned v závěsu za ním. Ještě byli někde dva. Bylo by pošetilé a s prvky sebevražednosti, kdyby na ně zaútočil, aniž by věděl, kde jsou ti ostatní. Jeden dobře mířený šíp a i ten nejlepší bojovník skončí svou pouť. Z doslechu znal mnoho takových příběhů. Rozhodně se nechystal se stát jedním z těch mužů, co takto padnou. Věděl, že je chráněn tmou a dokud se neprozradí, bude v bezpečí. Ten druhý se zdál být vystrašený. Toho bude moc nechat až na konec. Gwyn se rozhlédnul kolem. Naštěstí nemusel moc dlouho hledat ty další dva. Všichni v rukách krátké dýky a všichni uměli akorát tak se plížit a útočit na spící jedince. Nebylo nač čekat. Boj nesnesl odkladu. Vykročil ze stínu z rychlostí a vrhl se na nejbližší dva. Viděl strach v jejich očích. A v tu chvíli si něco uvědomil.

 

„Tohle je snad nějaký vtip?“

Ukázal mnohokrát skládaný papír i své vidině. Dívka si jej prohlédla a povytáhla obočí. Mezitím se podíval na tvář poblíž ležícího útočníka, který tiše chroptěl.

„Buď si na tom vážně zakládají a jsou úplně hloupí, a nebo to je nějaká docela chytrá past...“ poznamenala nejistě.

Gwyn opět sbalil onen papír a schoval jej do kapsy. Jestli skutečně ti chlápci, byli těmi chlápky, za které se v tom papíře nabízela odměna, mohl si přijít docela na balík jen za to, že je dovede do nejbližšího města. Byla částí jeho já, takže bylo přirozené, že věděl, co chce Chloe namítnou. Jen mávnul rukou, když otevřela pusu na protest. Tyhle její přednášky ho docela nudily. Připadal si jak v nějaké klášterní škole. Poslouchat moudra jiných, kteří vás nutí jít pouze tou nejsprávnější a nejkajícnější cestou. Která byla přirozeně ta nejpochybnější a naprosto k ničemu. Přešel ke své torně.

„A jestli to je past, tak se hold zase jednou pořádně procvičím v boji. Dnešek se za boj ani počítat nedá. Kuřata. " Odfrkl si. " Nevíš kde mám...?“

„Pod tou láhví kořalky, vedle těch starých hadrů,“ odpověděla mu aniž by se na něj podívala, a nebo ho nechala doříct větu. Byla skloněná u jednoho z těch zraněných. „Vážně to je ten z toho plakátu...“ poznamenala s přimhouřenýma očima. Až se zdálo, že vidí něco víc než jen kůži a krev na jeho oblečení. Gwyn našel provaz přesně, kde říkala. Aspoň na něco je, že s ním tráví čas ženská, která má jako vždy až nezdraví přehled o věcech.

 

*

           

            Nevěděl, jestli byl prostě podezřívavý k tak velké odměně, kterou měl dostat za ty chlápky, co ho napadli, a nebo si přál, aby to byla past. Už dlouho nebojoval v žádné zajímavější bitvě. Rvačky o stolu, sem tam se vypravit s kolonou vozů, nebo vymlátit z někoho peníze. To nebylo prostě ono. Jednou se o tom prořekl před Chloe, když seděli u ohně v lese.

 

            „Ani tu blbou princeznu jsem jaktěživ nezachránil!“

            Za což se během chvilky nenáviděl, protože se na něj jeho představa podívala s tím zvláštně tázavým pohledem, pod kterým měl co dělat, aby se nezačal vrtět.

            „Ty chceš zachraňovat princezny?“     

            „Ale tak víš, co když se na úlovek dá podívat, tak proč ne. Ale máš pravdu, další užvaněnou ženskou bych asi nesnesl. Dostala by roubík.“

            Zasmála se.

            „Udatný Gwyn děsivý barbar! Nebojí se draků, hordy nepřátel, ale užvaněné ženské...“ usmála se, vrtěla hlavou a otírala si slzy z očí. „Jo, to zní přímo skvěle.“ 

            Možná to bylo tím, že ten večer se už něco málo napil, ale tentokrát se zasmál s ní.

            „Kdyby jsi s nějakou chvilku musela pobýt, věděla bys, jak je to nepříjemné. Ale ne, nebudu zachraňovat žádné princezny, to mají na starost ti  krásní, urostlí, slizcí a příliš o sebe pečující princové, ne?“ ušklíbl se a znovu si upil.

           

            „To co tady stojí, platí?“

            Podal šedivějícímu muži s pořádným pivním pupkem papír s kresbami těch tří mužů. Pod jejich zdařile vyvedenými podobiznami byla velkými číslicemi napsána suma, která se zdála, pro někoho, kdo živoří ze dne na den, více než slibná. Postarší muž, který sotva popadal dech, jak rychle přišel na náměstí, se na ten papír bodře zakoukal.

            „Ach, jistě! Odměnu. Jistě, jistě!“ usmíval se muž a rozhazoval rukama. „Sotva měsíc tu úřaduju a už jsme chytili zločince. To je skvělé. Vý-teč-né!“  radoval se muž, zatímco přivolal rukou k sobě poblíž postávající strážníky, aby lapky odvedli do vězení. "Prokázal jste nám velkou službu, pane..." tázavě se podíval na Gwyna.

            "Gwyn, budou mi stačit ty peníze," zabručel s rukou na jílci meče a po očku sledoval kolemjdoucí a zvědavce, kteří se odvážili přijít blíž a poslouchat. Čekal, kdy někdo z nich vytáhne zbraň a odhalí se, že to všechno byla jen léčka na něj. Avšak nic takového se nestalo. Starosta, jak se za chvilku ten muž představil, mu vřele gratuloval a dokonce hned poslal pro pokladníka, který měl Gwynovi  vyplatit odměnu.

            "To byla cena za jednoho, takže to máme krát tři! A že jste je přivedl všechny živé a až sem, tak tady malý bonus, dobrý pane!"

            V tuhle chvíli byl Gwyn rád, že je nezabil. Mohl se hrdě poplácat na rameni, jak tu noc poznal, že oni rozhodně neumí bojovat. Rozvaha někdy nebyla tak špatná věc. Rozvázal měšec s penězi a nestačil se divit. Všude skutečně byly jen a jen peníze. Což bylo víc než čekal, ale on rozhodně nebyl ten, co by na to řekl ne. Peníze se hodí kdykoliv.

            "Stačí těch úslužností," promluvil, když si schoval měšce do torny. "Nemusíte  mi podlézat, jen mě nasměrujte do nějakého většího městečka, kde bych tyhle prachy mohl hodně rychle utratit..."

            Chloe za mužem protočila oči a zavrtěla nespokojeně hlavou. Na to se Gwyn jen usmál. Tohle ani jako uražení brát nemohl. Byla to jeho představa. A sice byla někdy na nervy jdoucí, musela chápat, že tohle je prostě jeho život. Nebo to si Gwyn aspoň myslel. Tuto teorii potvrzoval i fakt, že na cestě, do sousedního města, se na něj nemračila a vedla si svou konverzaci o něčem. Ale o čem to nevěděl. Přestal ji poslouchat asi před minutou, ale ona si toho nevšimla. Povídala dál a dál až do chvíle, kdy si všimla, jak na ni zvláštně kouká.

            „Proč se na mě tak díváš?” zastavili se navlas shodně. 

            „Nevím, připadáš mi taková, barevnější... jasnější. Jak to?” zeptal se a povytáhl obočí.

            Chloe se na chvilku zarazila, než jí došlo, že by měla něco udělat. Podívala se na sebe a chvilku si zamyšleně prohlížela látku.

            „No, asi... jsi odpočatý a tvá mysl funguje jasněji? Nebo je slunečný den?” prohodila a pokrčila rádoby nedbale rameny, ale bylo to spíše takové nervózní trhnutí.

            Ty teorie byly určitě možné a opodstatnělé, ale Gwyn jen zavrtěl hlavou. Tohle mu jako ta správná odpověď nepřišlo. Nicméně na nic lepšího nepřišel, a tak se opět vydali na cestu k městu.

 

*