Démoní Lord Země III. - VIII.

Anotace: Tak, chtěl jsem to dát až zítra, ale už se mi to zdá hotové a zítra si asi dopřeju počasí a tudíž nebudu moc chtít s tím víc něco dělat... snad se podání koncertu bude aspoň trochu líbit:-)

Čističi, Nebeští a Pekelníci. Tři strany s rozdílnými cíli, které však spojuje jedna věc. Lidé. Slabí a bezbranní, kteří jsou nejčastějšími obětmi v naší válce, ale zároveň i důležitým zdrojem síly. Zatímco však démoni lidi loví pro jejich duše, Čističi a Nebeští získávají moc skrze uctívání. Ironií je, že právě tyto dvě strany, které jsou si v mnoha věcech tak podobné, si jdou navzájem nejvíc po krku.
Úryvek z Wornixsových pamětí

Den koncertu
Všechny přednášky rychle utekly, jako kdyby i samotní profesoři se nemohli dočkat Mevlinova koncertu. Ten si navíc vynutil, aby všichni zůstali ve škole, dokud se nezačne stmívat. A tak se studenti po přednáškách ještě několik hodin rozvalovali v lavicích, povídali si, hráli karty a všemožně se snažili zabít čas, dokud jim nebude povoleno vyjít ven.
Když nastal kýžený čas a dveře se konečně otevřely, okolí univerzitního kampusu vypadalo, jak z jiného světa. Chodníky lemovaly hořící louče a koruny rozkvetlých sakur osvětlovaly lampióny.
Všichni studenti, v čele s Tarem a Lily, zírali na tu krásu. Personál je pak v klidu a spořádaně odvedl na předem vyhrazená místa, přičemž Mevlinovi spolužáci dostali VIP sedadla hned v první řadě u pódia.
Jakmile se všichni usadili, na pódiu začala komornější pyrotechnická show. Římské svíce a větrníky vystřelující zářivé jiskry na všechny strany nenásilně všechny přítomné umlčely a upoutaly jejich pozornost. Poté reflektory zabraly střed pódia, kde se v kuželu světla z kouře zhmotnila silueta klavíristy. Z pravé strany pak větrák odehnal dým a na Mevlina ještě vyslal stovky okvětních lístků sakur, které ho na malý moment opět znovu zahalily. A když uměle vytvořených vichr zmizel, okvětní lístky klesly na zem, byl klavírista opět pryč.
„Všechny Vás tu srdečně vítám,“ řekl do mikrofonu Mevlin, nacházející se za zády všech přítomných. Odezvou tomuto kouzelnickému triku mu byl bouřlivý aplaus. „Jsem rád, že se Vám toto kouzlo líbilo. Možná dnes koncert zruším a předvedu pár dalších triků… Ne, to byl samozřejmě žert.“
Lily a Tar, omámení zábavnou podívanou ani nepostřehli, že nešlo o trik, ale normální využití moci. Jen dvojčata stojící opodál si to uvědomila a rozhodla se vyhledat Wornixse, dokud ještě k ničemu nedošlo.
„Hned na úvod jsem si pro Vás připravil svou zbrusu novou skladbu. Snad se Vám bude líbit,“ pokračoval Mevlin, nacházející se už opět na pódiu. Potom dal signál asistentům, kteří k němu dotáhli klavír. „Název skladby zní: Pád Nebes,“ pak se posadil ke klavíru a začal hrát.
Když z klavíru vyšly první tóny, všichni studenti se začali usmívat. Mnoho z nich si vyměnilo vlídné pohledy, dvojice se chytily za ruce a jeden ke druhému se přimkli. I Lily hned zapomněla na dopis od bratra a trochu pookřála.
Vládce Desátého pekelného kruhu však vnímal i něco jiného, než líbivou melodii. Zdálo se mu, jako kdyby v minulosti podobnou skladbu už slyšel, jen si nemohl vybavit kde a od koho.
Studenti se vlnili do rytmu Mevlinovi hry na klavír a s tím, jak se hudba posluchačům líbila, obdiv a zalíbení v nich se přeměňovalo v sílu, která naplňovala mladého Angličana. Nikdo si ničeho nevšiml, až když se něžná a harmonická melodie změnila ve zběsilý úprk Mevlinových prstů po klávesách, po nichž následovala teskná a bolestivá hra o několik tónin posazená níž. Potom teprve Tar a Lily zaregistrovali, jako jediní mezi posluchači, něco divného. Vlastně jako jediní nezírali na Mevlina s prázdným a upřeným pohledem.
‚Co se to…,‘ než stačila vládci Desátého pekelného kruhu vůbec hlavou prolétnout myšlenka, sáhl Mevlin do náprsní kapsy u svého saka a vyhodil do vzduchu nad pódium několikrát zmenšený obraz pláže. Ten se hned zvětšil do původní velikosti a kresba na něm opět ožila. Tentokrát do sebe ale obraz začal vtahovat věci z okolí. Tedy jednu konkrétní.
Lily spoutaly neviditelné řetězy a táhly ji k obrazu. Marně se přitom snažila vzdorovat.
Tar ze zvyku sáhl po meči, s cílem opět chránit Lily, ale byl sražen zvukovou vlnou a meč mu přitom vypadl z ruky. Ze země pak přihlížel, jak Lily už téměř celá zmizela v obraze. Měl sotva pár vteřin na rozmyšlenou, přesto nezaváhal. Posílil své tělo na maximum a hned se ocitl u Lily. Ta se na něho podívala stejně, jako tenkrát na staveništi, ale to bylo tak všechno, co stačila udělat. Pak je oba dva do sebe vtáhl obraz.
Mevlin dohrál skladbu, vstal od klavíru a obraz mu spadl přímo do náruče, když z něho vyprchala veškerá moc jím vložená a stalo se z něho pouhé malířské plátno v rámu s kresbou pláže. Potom se podíval na stále nepřítomné posluchače: „Koncert se Vám opravdu líbil. Za hodinu přijdete k sobě a rozejdete se v klidu domů. Zítra si koupíte mou novou desku a budete pět ódu na dnešní koncert,“ řekl, luskl prsty a všichni ve stejnou chvíli usnuli.

Když dvojčata přivedla Wornixse k pódiu, bylo už po všem. Nalezli jen spící studenty, personál a několik profesorů, ale po Mevlinovi, Lily ani jejich vládci nikde ani stopa. Kronikář si pouze všiml na zemi pohozeného Tarova meče, zvedl ho a beze slova se vydal na cestu do ubytovny, následován Jin a Jang.