Fate Stay Night: Bedivere the Wise (Česká verze, Fanfic)

Anotace: Můj vlastní fanfic. Nevlastním práva na Vizuální Novelu ani Anime Fate Stay Night. Vychází z premisy vizuální novely, že Bedivere byl muž. Doporučuji všem shlédnout anime, ačkoli počátek je narozdíl od předlohy matoucí.

Varování: Obsahuje spoilery, rovněž i odkazy na příběh anime či vizuální novely(Fate route).

Bedivere věděl, že nikdy nezapomene na ten okamžik. Okamžik kdy král Artuš... k čertu s tím zapíráním... okamžik kdy Arturie zemřela. Usmívala se, před smrtí se usmívala... Jeho jediné přání se splnilo, dívka, jenž vytáhla meč z kamene dokázala najít štěstí alespoň před smrtí, a byla tak šťastná jako nebyla nikdy, když žila. Přesto cítil, jako by to nebylo dostačující, vzhledem k tomu jak trpěla během svého života. Nebylo fér, že taková dokonalá osoba, ta jenž obětovala sebe sama pro dobro lidí byla nešťastná po tak dlouhou dobu. Pozorně hleděl do západu slunce. Byly tomu již tři týdny od toho dne, dne kdy zemřela. "Sen, ten sen jenž ji učinil šťastnou, jenž snila před smrtí... o čem asi byl?" pravil do větru, sedící sám na kopci. "Bedivere, pokud je to tvé přání, mohu ti to povědět." Pravil hlas zpoza něj. Bedivere se otočil. Hlas jenž pronesl tuto nabídku nepatřil nikomu jinému než Merlinovi. "Nemohu vstoupit do jejího soukromí. Nepotřebuji o tom nic slyšet, jsem rád že zemřela šťastná, to mi stačí." odvětil Bedivere klidně.

"Zemřela šťastná pravíš... ano, tak jest. Avšak její posmrtné utrpení... to je jiná věc." řekl Merlin tajemně. "Nepokoušej se mne oklamat, Merline. Nevěřím, že by taková osoba mohla po své smrti trpět. V Avalonu, kde její duše bude věčně odpočívat se každé její přání naplní." oponoval Bedivere. "Ovšem... všechna přání, kromě jednoho. A to jediné nesplněné přání ji bude věčně působit bolest. Nicméně, s tím se nic nedá dělat, takže... i když, mohla by tu být jedna možnost... ne, to ne, taková věc jest nemožná." šeptal Merlin dostatečně nahlas, aby jej Bedivere slyšel. "Merline, čeho se pokoušíš docílit? Jdi k jádru věci, prosím. Jaké přání? Jaká možnost?" ptal se Bedivere ve vzteku.

"Dobrá, pak však ti musím vysvětlit, o čem byl její sen. Respektive, že to vůbec nebyl sen..." pravil Merlin se smíchem. Bedivere si povzdechl. "Jak vidím, ani já tvému přesvědčování nedokáži vzdorovat. Tak tedy dobrá, vysvětluj." Bedivere dál seděl na kopci, naslouchající starému muži, který vyprávěl o Arturiině rozhodnutí získat svatý grál, jenž ji přiměl vstoupit do jistého kontraktu. Byla vytržena z času aby bojovala o svatý grál ve vzdálené budoucnosti, kde potkala muže do nějž se zamilovala. Vyprávěl o jejich lásce a rozloučení, když byla donucena se vrátit zpět do svého života, pár okamžiků před svou skutečnou smrtí. Bedivere poslouchal, občas se na něco zeptal, a občas pouze hleděl směrem na západ, zatímco slunce však již bylo daleko pod obzorem. Nyní již chápal, proč dívka našla štěstí alespoň před smrtí, již chápal ten úsměv. K ránu starý čaroděj ukončil vyprávění, avšak ratíř dále tiše seděl přemýšlejíc.

"Takže říkáš, že se s ním již nikdy nepotká. Až ten muž zemře, bude jeho duše pokračovat v kruhu reinkarnací a on bude žít další jiný život, zatímco její duše zůstane v Avalonu. Rozděleni... na věčnost. Ne, nemohu dovolit aby se taková věc stala, hovořils o cestě, která by tu mohla být. Udělám cokoli mi řekneš, abych jim umožnil se znovu setkat. Nemluv o nepravděpodobnosti takové věci a podobně, vím, žes věděl, že udělám cokoli v okamžiku kdys přišel na tento kopec, tak nepředstírej, že nechceš abych udělal co má být uděláno." Pravil Bedivere po chvilce přemýšlení.

Merlin se usmál. "Ty, Bedivere, jsi neměl být nazýván Bediverem Moudrým, ale spíše Bediverem beranem. Odpovím na tvé otázky. Je zde jedna možnost, kterou bychom jim mohli dát, dveře, které bychom pro něj vytvořili, avšak jestli je využije... to vše záleží na něm. Pokud jeho láska zmizí, nevstoupí do Avalonu" pravil po té čaroděj. Bedivere se usmál. "Nechci věřit, že by v jakémkoli světě mohl existovat takový hlupák, jenž by zradil Arturii. Pokud ji skutečně miloval byť jen na vteřinu, není možné, že by jeho láska mohla být zničena. Neboť Arturie je..." Bedivere zmlkl. Merlin se v odpověď usmál

"Takže..." začal Bedivere znovu. "Co mám udělat, Merline?" zeptal se. "Je jen jedna věc kterou můžeme udělat. Pokud ten muž, Shiró Emiya, se byť jen dotkne pochvy Excalibru, dokud jeho láska k Arturie přetrvá, bude moci vstoupit do Avalonu po své smrti." pravil Merlin. Bedivere vrhl na Merlina nepříjemný pohled. "To jest nemožné, pochva Exkalibru byla odcizena. Nikdo neví, kde se nachází." Pravil. "Vskutku, tak jest, Bedivere. Avšak, pokud bude nalezena a dopravena na jisté místo, budou se moci opět setkat v Avalonu. Avšak, má-li k tomu dojít, nesmíš se dotknout pochvy svatého meče holou rukou." Odvětil Merlin.

Od toho dne Bedivere cestoval po Anglii, Walesu a Irsku, pátrající po pochvě svatého meče. Lidé věřili, že pátral po svatém grálu, neboť nikdy nikomu neřekl po čem vlastně pátral. Trvalo to pouze pět let. Možná to byl Merlin, kdo mu pomohl, možná to bylo jen štěstí, avšak nalezl pochvu Excalibru. Pamatujíce Merlinovu radu, nedotkl se jí holou rukou a zabalil ji do tkaniny, aby ochránil její čistotu. Poté jej Merlin vyslal do germánských zemí, aby nalezl bezednou propast.

Bedivere, držíce se Merlinových rad, skočil beze strachu do bezedné propasti, aby vstoupil do vzdálené budocnosti, kde předal pochvu Excalibru rodu Einzbernů a poté se vrátil do svého vlastního času. Avšak během cesty zpět do Anglie, byl zasažen do ramena otráveným šípem. Přesto dosáhl svou loď a rozkázal svým věrným mužům aby se vyrazili do Anglie. Když ležel na smrtelné posteli, přišel za ním Merlin.

"Merline... udělal jsem co jsem mohl... řekni mi... dosáhne Arturia... svého štěstí?" zeptal se Bedivere. "Moudrý rytíři... to ti nemohu říci. Nevím nic o tom, jak se věci vyvinou. Avšak věřím. Udělal jsi již vše co jsi mohl. Zbývá jen jediná věc, věřit." odvětil Merlin. "Nedotkl se pochvy Exkalibru a ani tvá láska pro ni nezmizela." dodal. Bedivere se k němu otočil. "Miluji ji. Přeji si jen její štěstí, pročež, věci jako je má vlastní věci jsou vedlejší. Přísahal jsem jí sloužit a to se nezmění. Jsem šťastný že jsem jim dal naději... Merline?" "Ano Bedivere?" zeptal se Merlin. "Chtěl... bych tě požádat... o poslední věc." Zašeptal Bedivere. "Co to je, můj příteli?" zeptal se Merlin a přiblížil své ucho aby slyšel Bediverův šepot. "Víš, kde je Avalon? Mám jednu prosbu..." šeptal umírající člověk.

Příroda avalonu byla čistá... není podivu že nazývají toto místo Utopií. "... muselo by dojít ke dvěma zázrakům." pravil hlas starého čaroděje. "Ty, Arturie, nesmíš zapomenout svou lásku, a Shiró Emiya tě nesmí přestat milovat až do své smrti. Pokud, a pouze pokud se obojí vyplní, bude moci vstoupit do Avalonu." Smutek se vytratil z andělské tváře zlatovlasé dívky. "Než jsem zemřela... říkal si, že není žádná možnost, abychom se znovu setkali. Proč?" zeptala se. "Věci se změnily. Bylo to nemožné... avšak nyní, měla bys mít alespoň tuto naději... Arturie, věřím, že tvá láska překoná všechny zbývající problémy." "Merline? Co myslíš tím, že se věci změnily?" zeptala se dívka. "Jak jsem řekl, nemohu ti o tom více říci. Raduj se Arturie, tvůj sen se ti splní."

Merlin seděl na zemi před nově vykopaným hrobem. "Udělal jsem jak sis přál, příteli, řekl jsem jí o naději, kterou nyní má, aniž bych se zmínil o tom jak se jí té naděje dostalo." zašeptal potichu. Pak vstal. "Zde leží Bedivere Moudrý. Muž odvahy, cti a pýchy. Muž, jenž miloval natolik, že obětoval svůj život aby vyplnil přání dívky, jenž si ani nevšimla jeho lásky. Byl ochoten obětovat pro ni vše, a tak i učinil. Muž, jenž v tu dívku věřil, že i ona by měla být šťastná a smát se, jenž ji respektoval od okamžiku, kdy vytáhla meč z kamene. Jeho láska bude zapomenuta, jeho duch však na ni nezapomene." šeptal si sám pro sebe Merlin. Nikdo zde nebyl, pohřeb proběhl již před dvěma týdny. Pak se Merlin usmál a posléze i rozesmál. "Zde leží muž, jehož láska přežije šestnáct století. Muž jenž zapomene na dívku jménem Arturie, přec nebude milovat nikoho po celých třináct reinkarnací... dokud se znovu nesetkají. Kdo by si pomyslel, že taková láska může existovat... kdo by věřil, přesto, je to pravda. Já věřím, a ač nevím jak to dopadne, nemohu ani pomyslet na něco tak nepravděpodobného, jako že by muž, jehož láska přežila tolik životů a smrtí by mohl nechat svou lásku vyhasnout ve svém posledním životě. Spi sladce Bedivere. Zítra začíná nový den... A jednou se... opět setkáte." pravil Merlin. Šepot zmizel a s ním i tajemný starý čaroděj. Avšak na hrobě zůstal ležet vycpaný plyšový lev.