Orel (5 část 6 z 7)

Anotace: -další části dám o něco déle, protože teď budu procházet jednotlivé kapitoly a upravovat je, plus musím vyřešit pár věcí k větvení příběhu, ale pokusím se dodat další části co nejdříve

Když skoro vyčerpaný Orel vyběhl kopec, který vedl ke vchodu do svatyně, najednou se zhrozil.
Dva strážci, kteří jej měli za úkol střežit, leželi na zemi. Poklekl k prvnímu z nich, aby zjistil, co se mu stalo. Jestli je náhodou nepřepadlo Drughovo bratrstvo, ale muž, kterého kontroloval, byl živý. Pouze byl v bezvědomí.
Přemýšlel, co se zde mohlo stát a náhle jeho smysly vycítily přítomnost magie, která se vytváří s každým portálem. Na nic nečekal a rozběhl se chodbou k portálu, aby mohl podat zprávu mistrům o tom, co se tu přihodilo.
Když doběhl na konec chodby do svatyně, nemohl uvěřit vlastním očím: „Lvice?“ zavolal na postavu v plášti, která stála několik kroků od portálu.
Ta se k němu otočila a stáhla si kápi z hlavy: „Co tu děláš?“ promluvila zmateným a udiveným hlasem.
„Co ty tu děláš? To ty jsi omráčila strážce portálu?“
„Ano,“ doznala se Lvice a v obličeji bylo vidět provinění.
„Ale proč?“ Orel na ni přitom hleděl a nedokázal pochopit její úmysly. „Proč jsi něco takového udělala?“
„Já musela ... Pamatuješ na náš včerejší rozhovor?“
„Pamatuji, ale jak ten vysvětluje tvoje jednání?“
„Vzpomínáš na tvá slova o přísaze? Že každý druiha musí držet své slovo, jinak nedokáže plnit svou povinnost?“
„Ano, ale já nevím, kam tím míříš, vysvětli mi to, prosím?“ a stále na ni udiveně hleděl. Již v jeho očích nebyla nahá žena, která ho k sobě silně vábila, ale žena, která mu pomátla mysl. Udělala něco, na co by nikdy nepomyslel a co by nikdy neřekl, že udělá právě ona.
„Víš, předtím, než se mi otevřel portál a já jím prošla, jsem také přísahala. Tím, že jsem se dala k druihům, má přísaha byla pošlapána ... První roky výcviku má mysl o tom každý den přemýšlela a nevěděla, co si mám počít. Časem však zapomněla. Díky tvrdému výcviku a novým poznatkům mi pochyby o mé přísaze zanikly, ale po našem včerejším rozhovoru se veškeré pochyby vrátily a já již vím, jak jsem se měla rozhodnout,“ odmlčela se a po tvářích ji začaly stékat slzy. „Zradila jsem svou přísahu a nyní se musím vrátit, abych odčinila svou hanbu.“
Orel byl z jejích slov zmaten, ale jeho mysl stejně zaplavovala fakta, která se po jejím činu stanou. Pokud Lvice projde portálem, stane se z ní zrádkyně, kterou se vydají druihové hledat a zabijí ji, aby nemohla svých schopností zneužít.
V Orlovi bojovaly dvě věci. První, že se stane zrádkyní, která bude zabita, a druhá ta, že odejde a on ji víc nespatří. „Ne to nesmíš!“
„Vyřiď velmistru Gahenovi a všem mistrům, že mi to je líto, ale nemám na výběr. Musím dodržet svou přísahu,“ a vykročila pomalu k portálu.
Orel k ní přiskočil, položil jí ruku na rameno, aby ji zastavil, ale Lvice mu odtáhla ruku ze svého ramene a kopem do hrudi jej od sebe dostala tak silně, že letěl vzduchem několik metrů a narazil na zeď svatyně, kde zůstal omráčen ležet na zemi.
Poslední slova, která Lvice pronesla, patřila jemu: „Odpusť mi,“ potom vešla do portálu.