O vzniku trpaslíků

Anotace: Příběh se odehrává dlouho poté, co byla Vanhamaa stvořena. Vilán se ve snaze zalíbit se Seikatse snaží osídlit zemi živými tvory. Mundo je ovšem proti.

Sbírka: Mytologie Vanhamay

Svět již byl dlouho stvořen a byl pod tvrdou zkouškou bohů. Zkoušeli zdali je Vanhamaa dost hornatá, že je zde dost lesů i nížin. Jestli má dar dát život i smrt. Ale život do světa dát odmítli. Až bohyně Seikatsa rozhodla, že Vanhamaa nebude jen rostlinná země. Zasadila do světa semeno života. Ale byla zde jen zvěř a ptactvo. Někdo, kdo by se o ně staral, tu nebyl. Seikatsa byla velmi smutná. Přestože byl její výtvor všemi obdivován, něco jí chybělo a ačkoliv se nyní vážila veliké úctě jako Matka Přírody (později Matka Příroda), byl jí tento titul k ničemu. Nemohla pro nikoho utvářet rostliny, o nikoho s láskou pečovat. Vše bylo marné, její prosby v živé myslící tvory byly proneseny do větru. Seikatsa se proto rozhodla, že se usídlí ve Vanhamaě a bude to její nový domov.

Vilán tuto zprávu těžce nesl. Seikatsu miloval více než cokoli na světě a bál se, že ji ztratí, když bude žít mimo Božský palác. Mundo mu však zakázal odejít za ní. Od Seikatsy to bral jako rebelii a odmítal ji už v čemkoli podporovat. Měl pro ni však také slabost, vždyť vznikla z něj samotného, z jeho prvního živlu; a tak ji nevyloučil z řad Bohů. Seikatsa žila v harmonii ve Vanhamaě a byla spokojená. Nechyběl jí božský život, měla svého daemona a to stačilo. Po několika letech, kdy Seikatsa utvářela nové živočichy i rostliny, kdy vymýšlela, jak obejít božský zákaz stvořit myslící tvory, to Vilán nevydržel a utekl z paláce za Seikatsou. Ta jej však odmítla s tím, že si jej vezme, až po zemi budou chodit myslící tvorové.

Na jednu stranu doufala, že se Vilán za ni přimluví a Mundo myslící tvory stvoří. Na druhou ale doufala, že tohle se nestane, že si Vilána nebude muset vzít. Neměla jej ráda, byl opakem jí - ona byla stvořena ze Země, zato on z Ohně. Vilán se ihned odebral do paláce a začal prosit Munda o myslící tvory, ale Mundovo srdce bylo uzavřeno. Bál se, že ho myslící tvorové sesadí z trůnu v Božském paláci a zarytě odmítal, jen o nich slyšet. Vilán byl zoufalý a jeho srdce stále více toužilo po Seikatse. A když nedokázal Mundoovo srdce obměkčit, rozhodl se, využít svou moc a myslící tvory stvořit sám. A tak Vilán, Bůh hor, sestoupil do Vanhamay, do svých hor a celé roky tesal do skály malé tvory, kteří by se nedokázali k Mundovi dostat. Všechno důkladně promyslel. Tvorové měli být malí, aby nedosáhli do Božského chrámu. Také se měli bát Slunce - Munda, aby se neodvažovali ho sesadit, a také měli být jistým odrazem Vilána samotného. Seikatsa by milovala je a tím pádem i jeho. Mundo byl velmi rozhořčen, když se Vilán chlubil svým dílem. Nechal si ho povolat do paláce, kde byl postaven před soud.

"Kdo ti dal právo stvořit myslící tvory?" zuřil Mundo.
"Moje láska k Seikatse." Vilán toho nelitoval a Seikatsa plakala.
"Zakázal jsem to, nyní jdi a znič své výtvory!" nakázal Mundo. "A pak si přijď pro rozsudek!"
Vilán neodešel. "Dělal jsem to jen pro ni, stvořil jsem je tak, aby tě neohrožovali. Bojí se tebe, Slunce nad hlavou, jsou věrní služebníci jako já a jsou malí, takže neohrozí tvou velikost. Teď nemůžeš chtít, abych je zničil!"
Mundo se rozezlil ještě více, ale svůj hněv ovládl. Chtěl si vyzkoušet tvory, jenž mu mají sloužit. "Nechť obživnou při prvním doteku slunečního paprsku, který bude přímo ze mě samotného!"
Vilán byl spokojen a ihned po soudu se vydal za Seikatsou: "Takže nyní tě znovu žádám o tvou ruku."

Seikatsa však znovu odmítla s tím, že myslící tvorové stále ještě nežijí. Vilán se tedy vydal za svými tvorečky zjistit, jestli náhodou neožili. Naneštěstí zjistil, že je špatně vytesal. Všude kolem byly hory a Slunce sem nezavítalo. Ze zlosti začal bušit pěstmi do země, až se jedna z hor zhroutila. Brala s sebou lesy a úplně přetvořila ráz krajiny. Na tvory padl první sluneční paprsek. Vilán byl šťastný a vrátil se do chrámu. Mundo zuřil, ale nedal na sobě nic znát.

Znovu si povolal Vilána k sobě: "Jednu věc ti musím uznat, tohle bych nevymyslel. Avšak koukni na své tvory," řekl a otevřel věštecké okno do Vanhamay. Trpaslíci se po prvním doteku Slunce schovali do jeskyní a vyděšeně koukali na svět.
"Dopustil ses hned několika chyb, za které budou tvé děti trpět. Stvořil jsi je pro lásku Seikatsy, ale aby obživli přetvořil jsi svět. Proto je odsuzuji k nenávisti přírody, včetně Seikatsy." Vilán mlčky vyslýchal rozsudek.
"Dále tak, jak jsi sám řekl, budou se bát Slunce, jen málokterý trpaslík vydrží pobyt na povrchu. A proto je odsuzuji k věčnému hloubení a životu pod zemí." Vilán pochopil, že se mu jeho plány vymykají z rukou. Ale stále mlčel.
"A nakonec tě varuji, pokud se pokusíš stvořit ještě nějakého tvora, dopadne to podobně. Za svůj čin musíš trpět i ty." Mundo se na chvíli odmlčel a zavolal Seikatsu.
"Seikatso, dej život tvorům Země. Ti budou žít na povrchu a budou se stranit podzemí. Udělej odraz sebe sama, jako to udělal Vilán. Pak snad pochopí, že Oheň Zemi ničí." Více se již s Vilánem nebavil a Guang, Mundův daemon, odvedl Vilána pryč od soudního dvora. Uvrhl ho do sklepení chrámu, kde ho po čtyřikrát dvě stě nocí hlídal. Vilán byl odtržen od svého daemona a všechna moc mu byla vzata. Takový byl trest za neuposlechnutí Munda, nejvyššího Boha.