Aryana Nyrwana 2

Anotace: Za chvíli to začne, cítím, jak ovzduší neproniknutelně houstne. Kdo zvítězí, stane se...

Za chvíli to začne, cítím, jak ovzduší neproniknutelně houstne. Kdo zvítězí, stane se po boku princezny Nyrwany vládcem celé Země. Tak určili bohové - předkové, kteří se odvolávali na dávné a neporušitelné tradice. Připadají mi nerozumné, proč by lidem měl vládnout ten největší zabiják? Osudy lidí by přece měla řídit osoba moudrá a lidsky citlivá, která o moc ani neusiluje. Když už Země potřebuje jednoho jediného vládce, určitě by to neměl být žádný agresivní jedinec. Myslím, že ostatní bojovnícici můj názor nesdílejí. Jen někteří z nich se zdají být čestnými lidmi – vysoký hnědovlasý Polák Krzysztof Kaminski, brazilský mistr capoiera - snědý černovlasý Paolo Cavalero, indický světec – usměvavý stařík ne nepodobný Gándhímu (vedle něj i já vypadám jako mladík) - Ravi Rustom, čínský šaolinský mnich Jang Fu. I Němec Klaus Gemer mi pocitově připadá jako zásadový charakterní člověk. Ten se určitě nenechal koupit skrytými vládci. Dnes v noci jsem je oslovil, abych je varoval a zároveň požádal o spolupráci. Nikdo z nich mi nevěřil, ale snad budou obezřetnější a přece jen spojí své síly se mnou proti služebníkům mocných. Chápu jejich pochyby, sám jsem nereagoval jinak, když jsem si vyslechl informace českých bratrů Barešových. Až úkladná vražda slavné bratrské dvojice, která se stala legendou světových zápasnických arén, nahlodala bariéru mých pochybností, stala se přímo před mýma očima. Jen díky tomu jsem se dozvěděl o spikleneckých plánech, které měly výsledek bitvy přizpůsobit potřebám těch nejmocnějších. Co proti tomu zmůžu já? Kým jsem, abych se postavil takové mašinérii, která bez milosti semele každého, kdo se jí nepodřídí? Bratři Barešové byli velkými favority dnešního klání a odmítli se připojit. Proto museli zemřít. Dnes zemře ještě více čestných lidí, pokud se něco nestane.
Musím v sobě najít tu sílu, kterou jsem pocítil ve svém snu. Vybavuji si podrobnosti – sál, dívku, hudbu, která se začíná v mém nitru rozeznívat a stává se neodbytnou melodií. V tom okamžiku celý stadion ztichne a hlavy všech přítomných se otáčí jedním směrem. Na čestné tribuně se objevuje král Perun ve zlatobílém overalu, přes ramena purpurový plášť se zlatými střapci. Na hlavě má jednoduchou zlatou korunu, zepředu ozdobené velkým sytě zeleným kamenem. Po boku mu stojí jeho dcera Nyrwana v modrozelených šatech. Přesně v tomtéž oblečení, v jakém byla zahalena má tajemná tanečnice! Je to ona, mimo jakoukoliv pochybnost! Už nepotřebuji vidět její tvář, vím, že je to ona. Toužím se k ní přiblížit, říct jí, že ji znám, že jsem se do ní zcela beznadějně zamiloval a že budu bojovat jen pro ni. A bude –li to nutné, zemřu pro ni s úsměvem na rtech, plným blaženého štěstí. Jen bych ji chtěl ještě jednou sevřít v náručí, ponořit se do rytmu hudby, která se mi v hlavě znovu rozeznívá a nechat se unášet prostorem i časem ve společném tanci.
Přes velikou vzdálenost mezi námi cítím její blízkost, v duchu ji hladím a objímám. Náhle se naše pohledy setkávají. Usmívám se na ni a zvednutou rukou ji jakoby vybízím k taneční piruetě. Pochopí to? Zřejmě ano, protože náhle zatahá otce za rukáv a ukazuje mým směrem. Hledíme si do očí všichni tři, Perunovu přísnou aristokratickou tvář olemovanou šedými dlouhými vlnitými vlasy znám z televizních obrazovek. Zdá se mi, že tvrdost jeho rysů zjemňuje náznak úsměvu, ale na tuto vzdálenost se může jednat o pouhý výplod fantazie.
Král odvrací svůj pohled ode mne a zvedá obě ruce. Přes přítomnost tolika lidí nastává naprosté ticho,které svým cvrlikáním narušuje jen hejno vrabců, kteří se pod tribunou pošťuchují o zbytky odhozených housek.
„Pozemský národe! Nastal čas, aby se vaším panovníkem stal vítěz dnešního bojového klání. Vše se děje v duchu starodávných moudrých tradic, na které jste bohužel již zapomněli. Lépe řečeno, nehodily se vládcům, kterým se již pro své právo na vládnutí nechtělo nasazovat vlastní život. Bylo pro ně lákavější ustanovit nové zvyky, které jim zaručovaly neomezenou moc. Kněží pro zachování starých obyčejů neudělali nic, podvolili se vůli panovníků. Když pak jejich rody během tisíciletí zpohodlněly, staly se snadnou kořistí nové generace skrytých vládců. Ta z vás vysávala všechnu vaši tvořivou energii a přiváděla milióny lidí do chudoby, otroctví a zoufalství. Nechtěla nést za své národy panovnickou zodpovědnost, záleželo pouze na zvyšování vlastního bohatství a upevňování moci. Trpělo tím téměř celé lidstvo. Nyní nastal čas ke změně, vracíme se znovu ke starým tradicím. Nechť o vítězi rozhodne Síla. Nemylte se, nemyslím sílu těla. Myslím na sílu ducha, který se dokáže spojit se Silou prostupující celý vesmír. Já sám jsem si kdysi musel své právo na vládnutí vybojovat, vím tedy, o čem mluvím.
Bojovníci! Bezpochyby znáte pravidla. Překročením bílé okrajové linie dáváte najevo, že podmínky přijímáte a že jste připraveni i zemřít. Kdo ji překročí nazpět, bude ze soutěže vyloučen. Kdo zůstane sám ležet na zemi a do pěti sekund nevstane, bude pořadateli odnesen. Apeluji na váš smysl pro férovost a čestný boj. Vězte, že nečistá mysl k sobě vesmírnou energii nepřitáhne. A bez ní nemáte šanci v turnaji obstát. Vyhlašuji začátek klání!“
Dává rukou pokyn a dunivý zvuk mohutného bronzového gongu proniká do sluchu a mysli všech přítomných. Dokonce i vrabci se přestávají mezi sebou hašteřit.


Následně byly na adresy vládnoucích špiček, nejmocnějších lidí světa, odeslány osobní pozvánky ke konferenci o budoucím uspořádání světa. Ze strachu z léčky nikdo z nich svou účast nepotvrdil. Během několika hodin byl unesen americký prezident, který byl velmi dobře hlídán v utajeném podzemním opevnění. Vzápětí byl ale propuštěn s poukazem na bláhovost obav mocných o svůj život. Vzkaz doručený prezidentem byl následovný: Velmi dobře víme o všech mocných lidech, víme kde se nacházejí a neexistuje úkryt, kam by se před námi mohli schovat. Není pro nás nich lehčího, než vás všechny pochytat a k jednání přinutit násilím. Není ale naším cílem, snižovat vaši důstojnost a právo na svobodné rozhodnutí. Kdo se na konferenci nedostaví, bude z další účasti na správě planety vyloučen. Žádáme proto ještě jednou velmi zdvořile a naléhavě o zvážení vašeho rozhodnutí a o potvrzení účasti. Potvrdili všichni. Vybraní komentátoři dostali rovněž tajnou pozvánku na akci s prosbou o naprostou mlčenlivost. Nikdo z nich samozřejmě nic neprozradil, jednalo seo něco tak exkluzivního, že si každý z nich tajemství hájil jako oko v hlavě. Pouze Halvorsenův kolega, který onemocněl, se obrátil na svého přítele. V určenou dobu se pak dostavil na odlehlé místo kde byl spolu s některými dalšími lidmi vyzvednut menším létajícím objektem mimozemšťanů. Ti vypadali stejně jako lidé, vysoké štíhlé postavy světlé pleti, dlouhé vlasy různých barev i úprav, jež se ihned staly vzorem pro účesy mnoha pozemšťanů, kteří zrovna měli delší vlasy. Oči byly v různých odstínech šedi. Jejich overaly byly sněhobílé, jen dva členové na sobě měli světlemodré. Vyzařovali ze sebe klid a rozvahu.
Létající prostředek válcovitého tvaru ze stříbřitého kovového materiálu nepůsobil z vnějšku nijak nápadně. Ani interiér ničím zvláštním pozornost nevyvolával. Převažovala bílá barva, jednotlivé doplňky pak byly pestrobarevné. Po uzavření vchodového otvoru uslyšeli tiché bzučení . Když po chvíli zvuk utichl, vchod se opět otevřel a ocitli se v zeleni překrásného parku s menšími upravenými stromky, keři, květinami a krátce střiženou trávou. Zvlněnou krajinou protékal zurčící potůček přerušovaný rákosím lemovanými tůňkami, ve kterých se proháněly barevné rybky. Teprve pohled vzhůru odhalil, že se jedná o park umělý, pod střechou. Rozměry místnosti, ve které se nacházeli, byly impozantní, obyvatelé zde mohli během dlouhých cest relaxovat.
Posádka je odvedla do jiné velké místnosti, ze které byl skrz veliká čiré stěny nádherný výhled na celý park. U okna stál sám král Perun, vysoký starší muž s prošedivělými delšími vlasy v purpurové kombinéze se zlatými vodorovnými pruhy na prsou. Po chvilce se k nim otočil, pozorně si prohlédl přítomné hosty, usmál se a čistou angličtinou řekl: „Děkuji, že jste přišli. Prokázali jste tak mnohem víc odvahy než vaši vládcové. Teprve strach ze ztráty moci je donutil přijít. Nemají sebemenší právo vám vládnout, škody už nadělali víc než dost. Chci, abyste průběh konference, která bude natáčena, pozorně vyslechli a lidem podali pravdivé informace. Lidstvo se těchto parazitů musí zbavit samo, nemůžeme to udělat my, jinak byste zůstali dětmi, které někdo musí vést za ruku. Nastal čas dospělosti.“
Do místnosti vstoupila ve zlatobílých dlouhých šatech vysoká štíhlá dívka. Měla zahalenou i hlavu a tvář, jen krásné šedé oči svítily jako démanty. Vznešené držení těla a ladný krok dávaly tušit, že se nejedná o řadového člena posádky. Král se k ní otočil, usmál se, chytl ji za ruku a představil ji: „Moje jediná dcera Aryanna Nyrwana. Stane se ženou budoucího vládce Země. Tím se stane jeden z vašich mužů, který se ukáže být tím nejlepším a nejvhodnějším. Teprve jemu poprvé odhalí svou tvář. My ostatní se vrátíme na svou planetu, až budeme mít jistotu, že jste se dokázali postavit na vlastní nohy. Nebude pro mě lehké pomyšlení, že svou dceru dlouho neuvidím. Ale pevně věřím, že bude v dobrých rukou.“ Trochu se mu na konci zlomil hlas, proto zmlkl. Po chvilce zvedl ruku ke gestu rozloučení a sdělill, že mají ještě asi hodinu čas, ať si odpočinou ve vedlejší místnosti. Pak se rychlými kroky vzdálil. Princezna se jich ujala a vedla je k odpočívárně.
V jejím středu byl velký stůl plný vybraných pokrmů a nápojů, po stranách místnosti pohodlná sedátka se stolečkem na odložení přinesených lahůdek. Lidé se nenechali dlouho pobízet a zvědavě zvažovali, co by jim tak mohlo chutnat. Jen Sander zůstal stát a prohlížel si zahalenou dívku. Cítil se k ní přitahován jako k magnetu. Neodvážil se však učinit ani krok, jen se očima vpíjel do jejích velkých očí.
Princezna chvíli pohled zvědavě opětovala, pak svůj zrak sklopila a odvrátila se. Brzy nato hosty opustila. Sanderovi však její oči zůstaly natrvalo vypáleny v mysli, nedokázal myslet na nic jiného, cítil se jako omámen. Ze zadumání jej nemile vytrhl až hlas jeho souseda: „Ahoj, já se jmenuji Martin Steiner a jsem redaktorem serveru pro vědeckotechnické novinky. Co na to tady říkáš?“ Sander chvíli mlčel, ale pak jej napadlo, že potřebuje přijít na jiné myšlenky a přinutil se ke konverzaci. Představil se jako náhradník svého onemocnělého kolegy. Martin se zasmál: „Tak to je dobré, já jsem taky náhradníkem za kamaráda, který musel řešit rodinné problémy se svou dcerou. Byl z toho úplně šílený a nešťastný, hrozně mu záleželo na tom, aby sem mohl přijít. Pro mně samozřejmě dobré, v životě bych se na takové setkání nedostal.Divím se, že pozvánku dostal zrovna Václav Kryl. Je to dobrý chlap, ale žádné eso to není, jak a kde ho vyhrabali, to netuším. Ale nebudu to zkoumat, budu se snažit, jako nikdy před tím.“