Démoní Lord Země III. - IX.

Anotace: Původně jsem to chtěl dát na své narozeniny, ale z důvodů výpadku připojení po bouřce mi to nevyšlo. Takže dodatečně zas přidávám další pasáž. Snad se bude líbit.

Místo: Neznámé – Země

Přílivová vlna vmetla studenou slanou vodu přímo Lily do obličeje a probrala jí tak z omráčení. Zvedla hlavu z písku a chvíli se rozhlížela po pláži. Nejprve si myslela, že to je sen, pak ji do tváře uhodila další vlna a rázem si vybavila koncert, Mevlina a Tara… Vyskočila na nohy, přitom se mírně zakolísala, ale ustála to. Znovu se rozhlédla kolem sebe a o kus dál uviděla ve skalisku zaraženého vládce Desátého pekelného kruhu. Byl k ní otočený zády a vůbec se nehýbal. Jeho démonickou auru přitom nešlo přehlédnout. Bez zaváhání začala shromažďovat moc, ale nic se nestalo. Zkusila to ještě jednou, a pak znovu, ale pokaždé bez účinku.
„Marná snaha,“ zavolal na Lily Mevlin a pomalu k ní kráčel po písečné pláži poseté balvany.
Lily se za klavíristou ohlédla a vykřikla: „Ty jsi Čistič!“
„Správně a ty Nebesanka. Asi nemusím říkat, co teď bude následovat,“ Mevlinovo tělo obklopila uvolněná moc a všech deset prstenů na jeho rukou se rozzářilo. Když potom na Lily namířil pravou ruku, luskl prsty: „Zvukový kráječ!“ vyrazil od něho neviditelný útok, jenž prozrazoval pouze ostrý tón a úzká strouha, kterou po sobě zanechával v písku.
Lily sotva postřehla, jak útok rozsekl ve dví balvan, stojící mezi ní a Mevlinem. Potom už byla neviditelná čepel u ní a ona pouze zavřela oči, aby nemusela hledět vstříc své zkáze.
Horký vzduch ovanul Lily tvář, a když opět otevřela oči, uviděla kolem sebe neproniknutelnou hradbu Tarových rudých plamenů.
Vládce Desátého pekelného kruhu se bez větší námahy vyprostil z balvanu, aniž by utrpěl nějaké zranění. Posílení těla mu zjevně zachránilo život. Pak se Tar postavil vedle Lily a řekl: „Nevím, o co přesně jde, ale na koncert jsem se těšil a jeho závěr se mi vůbec nelíbil…“
Mevlin se zamračil: „Zvukový kráječ!“ znovu přitom mířil na Lily, ale hned se teleportoval před Tara: „Ultrazvuková rána!“ a pravačkou zaútočil vládci Desátého pekelného kruhu na břicho. Ten však jednou rukou úder zachytil a na místo bolestivého svíjení, které měl útok způsobit, se sám druhou ohnal po udiveném klavíristovi a zasáhl jej do brady. Přitom jeho plameny stačily současně zastavit Mevlinův druhý útok na Lily.
‚Co se stalo?!‘ položil sám sobě Mevlin otázku a ze země se díval na Tara, kterému zpod rukávu levé ruky vykouklo na předloktí tetování. Na zahálku však neměl čas, neboť se na něho vrhly nenasytné rudé plameny, před kterými se musel teleportovat do bezpečí.
„Tss! Utekl,“ odvětil Tar, když aura moci jeho protivníka zcela vymizela. Pak ze sebe oklepal písek, protáhl se a bez dalších řečí zamířil do vnitrozemí ostrova. Lily se na něho omámeně dívala. Když dorazil na kraj pláže, zastavil a stále otočený k ní zády promluvil: „Jestli tu nechceš počkat, až se vrátí, tak pojď se mnou.“
Lily sváděla vnitřní boj. Na jednu stranu se Mevlinovi nemohla postavit, na stranu druhou jí pomoc z rukou démona přišla potupná. Zvláště od toho, který ji už jednou zachránil. Nakonec však zvítězil pud sebezáchovy její lidské části nad hrdostí Nebesanky a vykročila za vládcem Desátého pekelného kruhu.

Mevlin otřesený ze selhání si ve své mysli dokola přehrával boj s Tarem. Nebylo možné, aby vyrušil jeho útok jen tak. Ale nárůst moci by přece vycítil, když se ho přímo dotýkal. Musel v tom být nějaký trik. Ale jaký?
Mick se na svého přítele chvíli soucitně díval, ale potom se zvedl a opustil úkryt v hoře ve středu ostrova. Na skalním převisu pak otevřel svůj skicák a tužkou v několika vteřinách namaloval detailní kresbu orla bělohlavého: „Zhmotnění!“
Když ze skicáku vyletěl dravý pták a začal kroužit nad skalním převisem, Mick ještě v rychlosti na čistý list sepsal hlášení, vytrhl ho a uložil do kovového pouzdra. To pak vyhodil do vzduchu a díval se, jak jeho výtvor zprávu zachytil v pařátech a zamířil s ní nad otevřené moře, směrem k Mevlinovu a jeho skutečnému domovu, Atlantidě.

Lily následovala Tara v těsném závěsu, když si prorážel cestu bujnou vegetací tropického ostrova. S každým krokem si pak stále víc uvědomovala, jak se stává na vládci Desátého pekelného kruhu závislou. Bez svých sil nebyla ničím, mohla jen sedět a čekat na smrt.
„Co teď budeme dělat,“ zeptala se po chvíli.
Tar se na Nebesanku za sebou ani nepodíval, jen odvětil: „Ty možná jíst nemusíš, ale já jsem poloviční člověk a potřebuju jídlo a vodu.“
Po těchto slovech se Lily na chvíli zarazila. Byl jako ona! Též si pak uvědomila, že základní potřeby pro přežití bude sama muset začít řešit.
Tar nakonec hlouběji ve vnitrozemí ostrova narazil na zdroj pitné vody. Pramen vyvěrající ze země s malým jezírkem, kolem kterého rostly i nějaké ovocné stromy. S chutí se zakousl do ananasu, zatímco Lily k jeho údivu zhltla pár banánů. Přesto se po ovoci necítil zrovna nasycený.
Jako na zavolanou se k prameni přišel napít jeden z obyvatelů ostrova. Drobný býložravec patřícímu k nějakému poddruhu antilopy.
Dřív, než se Lily stačila pokochat pohledem na nevinného tvora, posílil Tar své tělo, ve vteřině stanul u něho a v té další mu jediným úderem roztříštil hlavu.
„To jsem asi přehnal,“ konstatoval sám sobě vládce Desátého pekelného kruhu, pak mu ale zakručelo v břiše a hned začal vyvrhovat svou kořist. I když to nikdy v životě nedělal, počínal si velmi obratně a chybějící nástroje kompenzoval hrubou silou.
Lily stála v po vzdálí a jedla už čtvrtý banán. Ale ani ji velké a šťavnaté ovoce zcela nezasytilo. Proto se po očku dívala na Tara, a když skončil, vzedmula se v ní opět pýcha Nebeského: „A co teď? Sníš to syrové a ještě od krve?!“
Tar neodpověděl. Vzal jen úlovek do pravé ruky, došel s ním k pramenu, kde ho následně důkladně omyl, stejně jako sám sebe. Potom se začal rozhlížet po okolí.
„Pochybuju, že tu bude nějaké suché dřevo,“ dodala Lily a poukázala na přílišnou vlhkost ve vzduchu.
Vládce Desátého pekelného kruhu na výtky nereagoval. Pouze utrhl z nejbližšího stromu několik větví, ze kterých následně zhotovil hrubý táborák, jen bez ohniště, na něž umístil svůj úlovek připravený k opékání. „Já jsem ohnivý démon,“ řekl hrdě a v dlani levé ruky se mu objevil plamen. Tím potom začal opékat maso, zatímco druhou rukou úlovkem na podivném rožni otáčel. Sílu plamene pak reguloval vůlí a za krátko se do okolí linula vábivá vůně pečínky. I Lily se začaly sbíhat chutě.

Místo: Ubytovna bratří Demosů, Tokyo – Země

V suterénu ubytovny došlo opět k důležitému rokování. Wornixs, Arkill a kupodivu i Dito se sešli u jednoho stolu, na kterém ležel Tarův meč, jako upomínka toho, co je potřeba probrat.
„Takže naším dalším protivníkem jsou Čističi,“ shrnul fakta Pekelný rytíř.
„To si nemyslím. Útoky a únos našeho vládce jsou dvě rozdílné věci,“ oponoval Arkillovi Wornixs.
„Proč si to myslíš,“ připojil se k debatě Dito, který doposud mlčel.
„Mevlin, který má na svědomí zmizení našeho vládce, je na škole už několik dnů. Myslím si, že o nás věděl už dávno předtím. Pravděpodobnější vysvětlení je, že šel po Nebesance a náš pán se jí rozhodl znovu zachránit,“ řekl svou teorii Kronikář a Dito souhlasně pokyvoval hlavou.
„To ale na věci nic nemění! Náš vládce je kdo ví kde a jestli zemře, se vším je konec!“ vrátil debatu na samý začátek Arkill.
Zatímco si Wornixs s Pekelným rytířem vyměnili pohledy, Dito se zahleděl na krvavý rubín v jílci Tarova meče a řekl: „Seženu potřebné informace. Jen mi dejte pár hodin. Do té doby se připravte na všechno, co může přijít.“ Poté bez dalších průtahů vytvořil portál a zmizel, aniž by víc vysvětlil, co má v plánu.
„Nelíbí se mi být s ním v jednom týmu,“ řekl Arkill a Wornixs souhlasil: „Ani mě ne. Ale musíme Tara najít, jinak budeme zase na začátku.“