Mimo Realita

Anotace: Příběh o klukovi, který najde bránu Mimo Reality a změní se mu tím jeho celý život.

Je vesmír a v tom vesmíru jsou různé planety a jedna z nich je Země. V Zemi žije bytost známá jako člověk. Člověk se podle mě dělí na tři typy. Na Realisty, Polorealisty a Mimo realisty. Realista jste určitě vy. Žijete svůj život, plánujete si jakou budete mít budoucnost. Polorealisti jsou lidi, kteří někdy vnímají okolní svět. Mimo realisti jsou, kteří ho úplně nevnímají, to jsou třeba lidi, co se zbláznili. Zvláštní je, že Realista nepochopí Polorealistu. Je stejný jako on, jenže něco bere s humorem. A tak je to stejně s naší Zemí. Jenže ta se dělí na dva druhy.Na Realitu a Mimo Realitu. Mimo Realita není to, co si vytvoříte vlastní myslí. Je to stejný svět jako náš, jenže se tam vytvářejí sny.

Jak to všechno vím? Já jsem se s Mimo Realitou setkal nebo spíš ji našel. Jo vy asi chcete vědět, kdo já jsem. Jsem Dragon a budu vám vyprávět mé příběhy, co jsem zažil.

Byl jsem zrovna u babičky na prázdninách v Litomyšli. Kde jsem našel tu bránu do Mimo Reality, ale nejdřív jak jsem ji našel.

 

Bylo to obyčejného, krásného, slunečného dne, kdy jsem byl doma a strašně jsem se nudil. Bylo kolem jedny po poledni, takže moc brzo na pivko s kamarádama. Po pár minutách jako na zavolanou mi zavolá Tagy. Tak to samozřejmě zvednu.

„U telefonu je znuděný Dragon co nemá co dělat.“řeknu hned po zvednutí.

„Nazdar Dragone, tak to je dobře, že nemáš co dělat. Hele nešel bys sis zahrát airsoft? Potřebujeme okamžitě náhradu a ty už jsi to hrál, takže půjdeš?“řekne Tagy.

„No jasná páka Tagy, jenom nemám žádnou výbavu.“

„To nevadí, velitel snad bude mít tvou velikost a kvér ti taky půjčí. Tak hned vyjdi. Já budu čekat před mým barákem.“řekne Tagy a položí to. Já hned řeknu babičce, že jdu ven a vrátím se kolem čtvrtý, jenže jsem netušil, co se stane.

Jsem před Tagovým bytem, kde už on na mě čeká už v přestrojení a já se s ním pozdravím.

„Čus. Tak co? Kam se vyráží?“zeptám se hned.

„Takže, nejdříve půjdeme za velitelem, který ti dá výzbroj a pak se jede na akci.“vysvětlí.

„Fajn tak vyrážíme.“řeknu a jdeme za jeho velitelem.

Už jsme před velitelovým domem a on zrovna je v garáži.

„Zdar veliteli, tak vám nesu náhradu“řekne a on se otočí k nám a podá mi ruku. Já se s ním potřesu. „Vítám tě..eh?“

„Dragon“doplním ho

„Vítám tě Dragone. Já jsem velitel. Teď ti dám pár otázek. Hrál jsi někdy airsoft? Máš výzbroj?“

„Hrál jsem ho a výzbroj nemám“odpovím mu.

„Fajn tak ti něco půjčím.“řekne a já ho následuji.

V jeho pokoji mi ukáže, co si můžu půjčit. Tak si rychle něco obleču. Pistoli si vezmu dezerta eagla a hlavní zbraň si vezmu AK-47: elektrika. Pak vyjdu ven a Tagy mi ukáže palec nahoru. Velitel nic neřekne a řekne jen, že si máme nastoupit do auta. Určitě si říkáte kolik mi je. V té době mě bylo 17 let.

No než jsme dorazily na místo akce, tak velitel se stavil pro pár dalších kolegů. Jsme na místě. Nabiju si zbraně a pak jdu si poslechnout velitelovu taktiku. Hrajeme v lese, super tam je to větší sranda. Dobře se zamaskujete a musíte dobře mířit na nepřítele, abyste nestrefily strom. Po poslechnutí taktiky, jdeme s Tagym na svoje pozice.

Jsme na svých pozicích a čekáme na rozkaz od velitele.

Pak ho dostaneme. Já se ukrývám mezi stromy a rozhlížím se, jestli náhodou někde není nepřítel. Se svojí skupinou narazíme na menší skupinku nepřátel. Ty je jakoby zabijeme. A postupujeme dál.

Už hodinu bojujeme, a pořád nemůžeme najít jejich základnu. Pak si všimnu, že blízko mě je nepřítel. Vytáhnu si desserta, protože nabít si kalašníkov, je opravdu o nervy. Potom ke mně někdo hodí dýmovnici. Nevidím nic, jen samý kouř. Rychle začnu utíkat, abych se z toho kouřového mraku dostal. Najednou o něco zakopnu.

Vstanu a kouknu se, o co to bylo, jelikož to bylo o něco těžkého. Bolí mě noha jak hovado a pak si všimnu na zemi obrovské železné koule. Snažím se ji vzít, ale nejde to, jako kdyby tam byla přilepená. Potom začnu odmetávat listí okolo té koule. Pak najednou zjistím, že na zemi leží obrovská brána. Já nevěřím vlastním očím. Všimnu si nápisu, který je na bráně.

 

 

Ytilear Omim od putsv

 

 

Nevím, co to znamená, ale pak se z ničeho nic brána otevře. Kouknu se, co je zajímavého uvnitř, ale je tam černočerná tma. Najednou tam spadnu, jako kdyby mě někdo strčil. Jakmile dopadnu na zem, tak vstanu. Rozhlížím se po okolí.

Vůbec nic nevidím, je tu strašná tma, tak začnu hledat baterku, ale než ji najdu, tak mě něco omráčí.

Proberu se v nějaké obří ruce. Nemůžu se hýbat. Pak se porozhlídnu a vidím před sebou velkou býčí hlavu s červenýma očima. Kouknu se na zem a je asi tak 5 metrů vysoký a v levé ruce nese obří kladivo. Najednou se zastaví a položí mě na zem a pak řekne. „Íneřovts énvidop az lešan mesj oc, es etjevídop ěnykdálv.“

Já mu vůbec nerozumím spíš jí, znělo to jako ženský hlas. Rychle se kouknu dopředu, kam se on nebo ona dívá. Vidím před sebou postavu Dahaky ze hry Prince of Persia. Koukne se na mě a pak na mě vypustí svá vlákna. Cítím velkou bolest, nemůžu se ani nadechnout, a pak omdlím. Najednou se proberu, cítím se nějak zvláštně. Kouknu se na své ruce a vidím, že jsou spáleně černé. Chytnu se za hlavu a necítím vlasy, jen nějaké teplo, které obchází mé ruce. Potom si všimnu, ze nemám vojenskou bundu na sobě, jen maskáče mám a boty. Na těle se mi objeví zlatý šroubovité tetování, které mi začíná z pravého boku a končí mi na krku. Vypadá to jako nějaký bič, jenže to má nějaké obratle nebo co. Pak se ozve. „To tetování ti zobrazuje, jaká je tvá hlavní zbraň a tvoje je železný bič.“ Já se prudce otočím a tam je Dahaka a ten Minotaurus. „Kde to jsem? A co jste to semnou udělali?“zeptám se hned naštvaně.

„Vítej v Mimo Realitě. A co jsi teď? Teď jsi jedním z nás.“řekne Minotaurus. „A kdo se vás ptal, že chci být jeden, z vás.!?“zařvu.

„Všichni co zmizí záhadně z Reality, tak jdou sem. Například ten váš Bermudský trojúhelník. Tam je trhlina mezi Realitou a Mimo Realitou, ten problém, nemůžeme stále vyřešit.“řekne Dahaka.

„Fajn. A co je ta Mimo Realita zač? A jak se jmenujete? Já jsem Dragon“řeknu už klidněji.

„Mimo Realita je svět, kde se vytvářejí sny. Proto někdy máte ty inspirace, pro ty vaše díla, ale někdy se inspirujete něčím jiným. Jinak já jsem Akahada vládkyně Mimo Reality a tohle je Moileena strážkyně brány.“řekne a já se zarazím.

„Strážkyně brány? Tak co dělala brána v Realitě?“zeptám se.

„Cože ty jsi našel bránu do našeho světa? Ty jsi nepřišel trhlinou?“zeptá se překvapeně Moileena.

„Ano. Hrál jsem airsoft a najdu tu vaší bránu sem. Proto jsem tady.“řeknu jim.

Moileena něco šeptá Akahadě a pak řekne „Takže Dragone utkáš se semnou v souboji.“

A já si říkám v hlavě: Co to doprdele má znamenat?

Moileena se rozeběhne proti mně a napřahuje svoje kladivo, a já včas uhnul. Jak mám proti ní bojovat, když nemám zbraň.

Pak najednou ucítím v ruce, že držím něco těžkého. Kouknu se a držím železný bič, ale stejně jsem měl problém. Ona je vyšší než já a to se mi nelíbí. Moileena zvedne své kladivo a zase zaútočí no a už mě trefí do břicha tím kladivem. Řeknu vám, takovou bolest jsem ještě nezažil. Tak se ještě zvednu a Moileena se diví, že jsem vstal. Odplivnu si a zjistím, že moje sliny hoří, ale to je jedno. Vezmu si ten bič a začnu sním mávat, až ji seknu do lýtka. Moileena se mě snaží znovu chytit, ale jsem rychlejší, než jsem býval. Pak si uvědomím, že se ten bič prodlužuje, když s ním švihnu. Moileena se pěkně naštvala, jak jsem to poznal? Praštila mě kladivem po hlavě. Slyším, jak vzdychá a čeká, co se bude dít.

Když se nic neděje, tak zvedne kladivo a koukne se. Já tam bohužel nejsem, tak ona zpanikaří a kouká se okolo. Já vyskočím, ze země a omotám ji bičem krk. Pak jen tahám, dokud ta obluda nezemře.

Oklepu se a jdu k ní. Akahada taky.

„Víš, co jsi teď udělal?“zeptá se.

„Zabil jsem ji.“odpovím.

„Ano, ale teď jsi ohrozil Realitu.“

„Jak?“

„Bez Moileeny, se sny můžou stát skutečné, ale ještě je tu naděje. Půjdeš do Reality a najdeš Volieena!“řekne naštvaně.

„Fajn kolik na to mám času?“

„6 dní“řekne

„To je málo.“

„Tady plyne čas pomaleji. Jeden den jsi tady a v Realitě už uplynulo pět dní.“řekne.

„Sakra. A jak ho najdu? Vždyť nevím, jak vypadá?“

„Když jsi blízko něho, tak tvá levá ruka víc zčerná. A pospěš si, než Realita splyne s Mimo Realitou. Pak by se na světě odehrálo skutečné peklo.“řekne Akahada a ukáže mi, kudy mám jít.

Vylezu zpátky do svého světa. Je den, ale kolik? Kouknu se na hodinky a zjistím, že už je den po airsoftu. Koukám se po okolí a všimnu si policie. Hledají mě. To mě mohlo napadnout. Teď se musím dostat z lesa, aniž by si mě všimli. Mají i psi, to mě scházelo.

Naštěstí, že se mi podařilo odlákat pozornost, tak laciným trikem. Hodit někam klacek. Rychle neváhám a utíkám pryč, jenže oni jsou i okolo lesa. To je v háji, kéž by jim vybouchli auta. Pomyslím si a najednou slyším výbuchy. Jdu se kouknout, co se stalo a opravdu se to stalo. Jejich auta vybouchla do vzduchu. Fantastické, co teď dokážu. Můžu klidně odejít pryč. Policajti se teď budou rozčilovat.

Po třech hodinách dorazím do Litomyšle, jenže takhle se nemůžu vrátit. Musím se někde schovat přes den a hledat ho v noci. V Litomyšli snad neznám, žádný opuštěný dům. No musím se skrýt v lese. Třeba u Benátek, tam je menší lesík. Málo lidí tam chodí, prostě ideální.

Tak jsem v tom lese. Sedím na zemi a přemýšlím, co mi řekla Akahada. Sny se stanou skutečné, takže to znamená, když nějakému vrahovi bude se zdát, že třeba ovládl svět a najednou se mu to splní. Vypadá to, že opravdu nesmím otálet. Musím ho najít, co nejrychleji jak to půjde, než se tak stane. Takže teď mám na starosti Mimo Realitu a Realitu. Skvělí. Lidské životní přání.

V noci je krásný klid divím se, že mi není zima. Pak uslyším kroky. Kdo to může být? Vždyť je devět večer. Kdo by chodil takhle pozdě sem? Schovám se mezi stromy. Vidím jen černý obrys. Vypadá to na ženskou postavu a pak se ozve. „Vylez! Vím, že tam jsi.“

Já teda vylezu, ze svého úkrytu a jdu pomalu k ní.Když jsem u ní vidím ji dobře jako kdyby stála na světle.

„Kdo jsi?A jak jsi věděla, že tam jsem?“zeptám se ji.Ona se na mě podívá a usměje se.

„Já jsem Tereza, ale mé pravé jméno je Xaileena.Taky pocházím z Mimo Reality.Jsem strážkyně Reality“řekne a já se na ní podívám nechápavým pohledem. „To znamená,ti kteří z Mimo Reality přijdou sem, tak mým úkolem je vrátit zpátky,takže to platí i pro tebe.“

„No, ale mě posílá Akahada, abych našel nějakého Voileena, který má zastoupit Moileenu.“řeknu a ona se zarazí, ale pak se zeptá. „Cože? Co se stalo s Moileenou?“

„No po mé velké šikovnosti jsem ji zabil.“odpovím ji a hned mi dá pěstí.

„Ty blbečku!Víš co jsi způsobil?“zeptá se mě rozčíleně.

„Ano vím, a proto jsem tady,abych to rychle srovnal, tak mě mlátit nemusíš!“vykřiknu na ní.

„Ale tebe neznám.Ty jsi nový?“zeptá se mě.

„Ano.Jsem Dragon.Moc mě těší, ale nevím kde mám přesně začít hledat.Může být kdekoli.“řeknu a koukám se po okolí.

„Tak začneme hledat ne?“řekne a já se na ni překvapeně podívám.

„Cože?“

„Budeme ho hledat spolu.Je to teď i můj úkol.Najdeme ho a vrátíme ho zpátky,aby převzal  funkci strážce brány.“řekne a jde o kousek dá. Já tam chvilku stojím a pak jdu za ní. Když jsem u ní vidím ji dobře jako kdyby stála na světle.

„Kdo jsi?A jak jsi věděla, že tam jsem?“zeptám se ji.Ona se na mě podívá a usměje se.

„Já jsem Tereza, ale mé pravé jméno je Xaileena.Taky pocházím z Mimo Reality.Jsem strážkyně Reality“řekne a já se na ní podívám nechápavým pohledem. „To znamená,ti kteří z Mimo Reality přijdou sem, tak mým úkolem je vrátit zpátky,takže to platí i pro tebe.“

„No, ale mě posílá Akahada, abych našel nějakého Voileena, který má zastoupit Moileenu.“řeknu a ona se zarazí, ale pak se zeptá. „Cože? Co se stalo s Moileenou?“

„No po mé velké šikovnosti jsem ji zabil.“odpovím ji a hned mi dá pěstí.

„Ty blbečku!Víš co jsi způsobil?“zeptá se mě rozčíleně.

„Ano vím, a proto jsem tady,abych to rychle srovnal, tak mě mlátit nemusíš!“vykřiknu na ní.

„Ale tebe neznám.Ty jsi nový?“zeptá se mě.

„Ano.Jsem Dragon.Moc mě těší, ale nevím kde mám přesně začít hledat.Může být kdekoli.“řeknu a koukám se po okolí.

„Tak začneme hledat ne?“řekne a já se na ni překvapeně podívám.

„Cože?“

„Budeme ho hledat spolu.Je to teď i můj úkol.Najdeme ho a vrátíme ho zpátky,aby převzal  funkci strážce brány.“řekne a jde o kousek dá. Já tam chvilku stojím a pak jdu za ní.

Cestou si všimneme,ze něco hoři ve městě.Zrychlíme krok.Běžíme až z Benátek(část Litomyšle)na náměstí. Všechny obchody hoři,co se tu stalo?Xaileena začne hasit všechny v obchody nějakým kouzlem,kterému nerozumím.

"Co tu stojíš?Snad mi pomůžeš ne?"řekne naštvaně.

"Jak?Jsem novy nezapomeň naprostý amatér jako ...dub."řeknu a ona dá nechápavý vyraz.

"Dub?Co je dub?"zeptá se.

"Dragonovi Univerzální Bačkory."řeknu a ona po mě hodí cihlu to byla rána.

"Neblbni a řekni SATEROMUS!!!"zarve a já se podivám na ni nechápavě.Otočím se k hořícímu domu a řeknu: "SATEROMUS." Najednou mi z rukou začne téct voda. 

"Hustý."řeknu a natáhnu ruce.Zvětši se proud vody a začnu hasit vodu.

"Ješte tě učit bojovat a kouzla.To se pěkně zdržíme."řekne uraženě a pak hasíme ten velký požár.

Po tom se koukám po okolí.

"Co hledáš?"zeptá se.

"Příčiny"řeknu.

"Mano.Pomalu to začíná!Některé sny už se stávají skutečné.Pochopíš to!?"řekne naštvaně a odejde.No co jsem proste amatér,co by chtěla po mě profesionála?Blbka. najednou po mě někdo hodí kamen do hlavy.

"Doprdele teď už za co!?"zarvu a kolem mě rozčilení lidi.

"Táhni netvore!Zničil jsi naše město! Vypadni!"rvou a házejí po mě šutry.Já zástavám a pak vytáhnu svůj železný bič.

"Do něj!"zarvou a já švihnu železným bičem a oni se zastavěj.Já se koukám, co se stalo.Divně,jako by se pro ne čas zastavil.

"Tak vidím, ze s se svou zbrani částečně umíš.No snad to bude lehčí s tebou.Ted jim vymažu paměť.Nikdo nás nesmi vidět a ni vedet.Je ti to jasny?"zeptá se a všem lidem se dotkne hlavy,pak jde k jinačím a udělá to samí."Jasny.Jen jak nás nikdo nesmi vidět a ani vědět, jak  ho zvládneme najit?"zeptám se a porad jim asi maze pamět.

"Bude to riskantní akce.Pokud Voileen si všimne,že moc se dějí divné věci,tak možná se objeví."řekne a já ještě popřemýšlím.

"A co když ne?"

"Bud Mimo Realita se splyne s Realitou a nebo ty se staneš strážcem brány."řekne a už asi dokončila mazáni paměti.Jde ke mě a pošeptá mi, ať rychle zmizíme.Já ji poslechnu, už ran jsem dostal dost.

Chce ho nechat vylézt z kukly.Chytrý plán a pokud to nevyjde,tak mi nezbývá vzít funkci Moileeny.Do Prčic, ze jsme ji zabíjel.No spis,ze já hlupák vešel do ty brány.Bylo by to jinačí,ale osud to tak chtěl.Xaileena se  zarazí a otočí se ke mne.

"Co je? zeptám se.

"Slyšela jsem tvé myšlenky.Umím je číst.Má speciální schopnost.Kazdy kdo je z Mimo Reality,tak umí něco,co ostatní neumí i v Mimo Realitě."řekne a já kývnu.

"Takže jen ty umis cist myšlenky ostatní,kteří tam pocházejí už nemůžou?"zeptám se a ona kývne.

"Fíha.Takže,co budu mít já se dozvím později."

"Někdy to trvá a když jsi ten prostě amatér"řekne takovým hlasem stejně jako v mí hlavě. Je dobra.

"To si piš, že jsem dobra."řekne pyšně.

"Můžeš mi přestat cist myšlenky?To abych se bal myslet na holky."řeknu a ona se usměje.

"Co je?"

"Mas zajímavou přítelkyni.Matty.Zajímavé jméno."řekne a já ji k ni s těžkým krokem.

"Nech toho!je to přezdívka.Jako u mě Dragon"řeknu a ona jde ke mě.

"Tak promiň K...teda Dragone.Jen...no radši nic. Půjdeme ho hledat."řekne a rozeběhneme se pryč.

Musíme ho najit nechci byt v tyhle podobě napořád.Mam tu super kámoše a ze najednou zmizím a nebudou se mě pamatovat? Tak to teda ne!To nedopustím.Xaileena se na mě koukne a pak se radši divá na cestu.Jenom jak ho najit?Země je veliká a může byt kdekoliv.Nemusí byt v Litomyšli.

"Mas tu mě ne?Řekla jsem ti, ze jsem strážkyně Reality. Vracím všechny z Mimo Reality zpátky,takže ho můžu ucítit."řekne a já ji sleduji, co mi asi zbývá.Najednou se zastaví u jednoho velkého parku.Je tma,tak to moc nepoznávám.

"Čas menšího tréninku."řekne a přemění se. Má taky černou spálenou kůži, místo vlasu černé plameny a na sobe má černé Jeany a černý korzet na kterém má zlaty obrázek dvou dýk.

"Tak co mě naučíš?"zeptal se a zaútočí na mě.Já uskočím v čas jinak bych to schytal.Zatraceně, to má být zkouška,jak bojuji?No hlavně ji nezabíjej Dragone. Na to jsi dost velký expert.

Vytáhnu svůj železný bič.Začnu sním mávat okolo, jenže je fakt dost Rychlá.Objeví se zamnou a  kopne mě do zad.Svalím se na zem a rychle vstanu.

"Vylepši si svoji rychlost a reakci."řekne a zase zaútočí.Já vezmu bič,švihnu a její dýky omotám,který ji pak seberu.

"Fíha.To nebylo špatný.Bojovat částečně umis.Kouzla naučíme později."řekne a jde pomalým krokem pryč.To bylo vše?No něco se i naučím v jinačích soubojích,jestli teda nějaké budou.Musí byt.Když mam zbraň,tak musí byt.Rychle se rozeběhnu za ni.Najednou jsme před nějakým domem.

"Jsme tady"řekne a vstoupíme dovnitř. To jsme ho tak našli rychle?Když ho asi cítí.Sakra proč si to říkám v mysli, stejně mě jakoby slyší.

"Pojď.Setkáme se s Voileenem"řekne a vykopne dveře.Ou.Ten nebude mít radost,ze mu vykopla dveře.Vejdeme dovnitř.Moje tetováni a její obrázek začnou víc svítit.Kouknu se na pravou ruku je víc černá než předtím a nebo je to tím, ze je vedle mě Xaileena?Najednou se ozve taseni meče.To bude on.Jeho zbraň je tedy meč.

"Pozor Dragone.Voileen nemá rad slabochy.Poraz ho a pak mu dej příkaz,aby vzal zodpovědnost strážce brány."řekne jakoby věděla,hned ze ho porazí.Mana, moc toho neumím.Nic nevidím je ti strašná tma.Pak se ozve cinkot kovu.Xaileena sním bojuje.Zatraceně!Kam zmizela?Kde je sakra?Vždyť byla před chvíli vedle mě!Co má sakra za speciální schopnost?Ovládáni stínu?Co vlastně mam já?Třeba to zjistím v tomhle souboji.Vzpamatuj se Dragone.Sice Mimo Realita,ale není to žádná hra.Tady jde opravdu o tvůj krk.Vezmu bič a začnu sním otáčet nad sebou.Zavru oči a přemýšlí,kam sním mam švihnout.Stale slyším ten cinkot kovu.Soustřeď se Dragone. Soustřeď. najednou ucítím, že někdo je zamnou.Rychle se otočím a švihnu s bičem.Mel jsme pravdu.Zamnou byla středně vysoká mužská postava.vypadal stejně jako já jen mel na tele zlaté tetováni meče.To necekal.Najednou se ozve.

"Zajímavé Xaileeno.Mas mezi sebou nováčka?Nemysli si, ze nevím proč jste tady.Moileena je mrtva.Mel by jit ten,kdo ji zabil a ne já.Nemyslíš?"

Co to?To snad ne.Jestli půjdou proti mě oba dva jsem v háji jako při písemce z matematiky.Je ticho.mam rad ticho,ale když vám jde o kejhák,tak to neznamená, ze jste v bezpečí jako v hororech,když je ticho myslíte,ze jste v bezpečí a ono ne,ten grázl se jen zastavil a čeká až uděláte hluk,pak zaútočí.Xaileena mě nevidí,ale Voileen určitě ano.Tohle bude teda zajímavý první souboj po lepu.

Zavru oči,snad uslyším jeho dech.Musí byt někde tady. Počkat nepřemyslím moc? Muže mě tím najit Xaileena?Nebudu stát jak nějaký blbec i když jsem,ale budu něco dělat.

"GAIGOMERDUS!!!"vykřiknu ani nevij proč a najednou cely dum vyletí do povětří.Mě to odhodí pěkný kus dal.Ležím na zemi a koukám se na hořící dum.Najednou je ume Xaileena.

"Hisanamejci!Kvůli tobě nám pláchnul!"zarve na mě. Já se zvednu ze země a zklamaně vydechnu.

"Co to bylo za kouzlo, co jsi použil?"zeptá se mě.

"Jak to mam říct,aby to neudělalo znova?"zeptám se.

"normálně to řekneš.Nesmis to vykřiknout nahlas"řekne.

"Gaigomerdus."řeknu a nic se nestane,jen Xaileena se drží za hlavu.

"Ty jsi vážně Hisanamejc.Použit tak nebezpečné kouzlo.Ještě není konec."řekne a vytáhne si dýky.Kouknu se na hořící dum a z něho vyleze obrovsky hořící obr.

"Co to sakra je?"zeptám se.

"To je Kaizer ementál ohne.Ty jsi ho vykouzlil.Má radši poradny boje.Ted po nás půjde."řekne a já vytáhnu železný bič.Ementál ohne,tak to by jsme mohli vyvolat ementál vody.

"Dobry nápad,ale všechny ementály jsou spojenci.Ty ho vyřiď a já jdu dohonit Volieena.Hodně štěstí Dragone."řekne a uteče pryč.Já proti tomu obrovi?Děla si snad srandu? To už fakt přehání.No můžu si za to sám,ze použiji něco,co nevím,co to udělá.

Natáhnu ruce a vykřiknu.

"SATEROMUS!"z rukou mi začne prudce téct voda.Kaizer se jen směje.Co to?To mu ta voda nestačí?No jo je velký a já jsem malý teď.Už vím jak se cítí ostatní trpaslici.

Kaizer nevypadá moc rychlej.Mohl bych mu utéct,ale aby mi zničil mé oblíbené město,tak to teda ne!Začnu roztáčet můj a švihnu sním.Bič ho zasáhne,ale nezraní ho.

"Ty!Jak se opovažuješ mě vyvolat do tak nudného boje!Za to tě zničím!"zarve.Proč všichni musí mít tak nudný kecy?No a jak ho kurňa zastavím?Počkat je z ohne a oheň potřebuje kyslík na hořeni.No jo zatracena chemie je mi k užitku.Sakra nechci uvěřit,ze jsem myslel na školu.Začnu obíhat kolem něho rychle,ale nějak to nestačí je opravdu dost obrovský.Zkusím to i s bičem.Bodnu bič do země a ostři kolem něho udělá šroubovici.Čepele se začnou roztáčet,tak rychle,ze veškerý kyslík zmizí a jeho obrovský oheň uhasíná.

"Ne!Takový skrček mě nemůže porazit!"zarve,ale pak úplně vyhasne.Spadne na zem a pak ho poslu zpátky pryč,než se zase rozhoří.Musím dohonit Xaileenu,třeba ho chytila.Jen kudy to jen běžela?Jo musím tudy.Rozeběhnu se a najednou se objeví otevřená brána a já omylem vstoupím dovnitř. Byla to brána do Mimo Reality.Co teď po mě chtějí?Ona ho chytla?Super!Budu mít pokoj!Můžu žit normální život.OH yeah!Diky Xaileeno.

Jsem zase zpátky v ty zemi kde je červena obloha a mraky jsou černé.Jinak vše, půda,stromy budovy je černobíle.Najdu před sebou nějakou knížku.Otevru ji,jestli náhodou mimo realistická literatura není v něčem zajímavá.Ano je.Přečetl jsem si,ze každý novaček má schopnost vrátit čas.Ty jo to by bylo super.Kdybych se vrátil,před tím než jsem našel Mimo Realitu,tak by bylo vše v pořádku.Normální život,žádny honěni Voileena s Xaileeno.No uvidíme,vše vymysli oni.

Dojdu ke trůnu,kde sedí Akahada.Pokloním se před ni.

"Dragone.Svou misi jsi nesplnil.Voileen ti utekl a nemáme čas ho hledat.Proto ty budeš novy strážce brány."řekne a já prudce vstanu

"Tak to teda ne!"zarvu a kolem mě se objeví podivní muži s lebkami na hlavě.Zaútočí samozřejmě na mě.Rychle je postupně zabíjím svém bičem.Akahada asi po par mrtvých se přípoji do boje.No sakra tu nedám.Je moc obrovská a určitě silnější než Moileena,tak asi použiji tu speciální schopnost na jedno použití.

Vrátím se v čase. Jsem v době kde začínám utíkat před těžkou palbou.Je divné vidět sám sebe dvakrát,ale co musím ho zabit.Jakmile mé druhé já zakopne, tak přiběhnu k němu a uškrtím ho bičem.Tělo zmizí a já se měním do své podoby.Brána taky zmizí.Dokázal jsem to?Asi jo mam na sobe airsoftove vybaveni.Jdu mimo kouř z dýmovnice.Všimnu si par nepřátelských jednotek.Ty je jako zastřelím.Utíkám dal a najdu par zbylých.Všechny jsme je dostal,jak jsem to poznal? Řekli mi, ze jsme vyhráli.Oznámím to Tagymu,ze je konec a pak i kapitánovi ten se začne radovat a vylezeme z toho lesa.Parádní to hra byla.Pozval pak nás na pivo,tak jsme se vrátili domu a převlíkli se. Vyrazili jsme do hospody,kde jsme pili a bavili. 

Jakmile se vrátím domu,tak si všimnu leskle věci pod mou posteli.Kouknu se a to je  železný bič.Co to má znamenat?Už nejsem jeden z nich.Najdu i tam dopis.

 

Výborně Dragone.Tady mas svoji zbraň na památku.

Xaileena

 

No tak to je skvělý. Mam železný bič,ale musím ho ukryt pečlivě,co by na to řekli rodiče.No asi si myslíte,ze jsem mel s Mimo Realitou konec.Bohužel ne.Ještě jsem se sni párkrát setkal,ale to už je něco jiného.

KONEC