Orel (část 6 2 z 5)

Anotace: rád bych požádal všechny, kteří chtějí pokračování co nejdříve, aby k tomuto textu dali nevyplněný komentář, abych mohl aspoň informativně vědět, kolik lidí by chtělo další pokračování co nejrychleji a kolik lidí zaujalo to, co píšu, všem předem děkuji

Uvnitř tábora amazonek bylo živo. Všude se něco vyrábělo, opravovalo, stavělo a nikdo nezahálel. Od kovárny se ozývaly zvuky kladiva opracovávajícího zbraň, ze středu tábora nárazy zbraní o sebe, jak se cvičily mladé amazonky v boji. Tábor fungoval skvěle, jako každý jiný, a vůbec mužská ruka v něm nechyběla.
Aida kráčela se dvěma druihy táborem, kudy prošli, se činnost amazonek zastavila a pozorně si prohlížely nové návštěvníky. Oči žen upřeně hleděly na Bizona a Orla s nezájmem přelétly.
Mířili doprostřed tábora k obydlí náčelnice kmene a s nimi od brány šlo čím dál víc amazonek.
Když došli do obydlí náčelnice, vyšla z něj Lvice a všechny amazonky jí provolaly slávu s obrovským nadšením a úctou. Bizon a Orel si vyměnili udivený pohled a jen si ze všech sil přáli, aby Lvice nepoužila schopností druihů k získání vlády nad kmenem amazonek, protože by byla odsouzena k smrti za zradu a nic by jí nepomohlo.
Lvice a Orel si pohlédli dlouze do očí. Oba zasáhl příval radosti, když spatřili toho druhého, ale zároveň obav, co se stane dál.
Lvice zašla zpět do obydlí a Orel s Bizonem ji následovali. Ostatní amazonky zůstaly venku stát a čekaly, co se stane. Některé opovrhovaly muži a byly připravené kdykoliv vtrhnout na povel své náčelnice dovnitř a usmrtit oba druihy. Z jiných vycházela touha být s jedním z druihů někde sami.
„Věděla jsem, že za mnou někdo přijde, ale nenapadlo by mne, že to budeš ty a Bizon.“
Bizon se posadil na kožešiny u ohniště a nechal je, aby si promluvili v klidu sami. Stejně tu byl jako pouhý doprovod Orla a moc se ho to netýkalo.
„Vrať se s námi. Pokud jsi neporušila žádné z pravidel, můžeš pokračovat ve výcviku,“ začal Lvici přemlouvat Orel.
„Nemohu,“ a Lvice svůj zrak odvrátila do ohně. Potom začala vyprávět: „Když jsem se vrátila mezi své sestry a chtěla dodržet přísahu, naskytl se mi strašlivý pohled, jak byly vystrašené, zničené a na pokraji před zkázou. Když se mi otevřel portál a já odešla mezi druihy, amazonky byly silné a mocné bojovnice. Nikdo je nenapadal, protože se bál jejich odplaty. Teď je vše jiné,“ začala mluvit s odporem a zlobou. „Pořádají se na ně hony, které chytí, jsou pak zneužívány a slouží jako otrokyně. Jednají s nimi jako se zvířaty.“
„To už se tě netýká. Pamatuješ na svou přísahu.“
Lvice doslova vybuchla vzteky: „Jistěže se mě to týká. Jsem jedna z amazonek a nedopustím, aby se to dělo!“
„A co chceš dělat? Naučit je všechny bojové techniky druihů?“
„Když to bude nezbytné, tak ano,“ pronesla odhodlaně.
„Víš, co se stane. Přijde sem spoustu vycvičených druihů a všechny, nejen tebe, zabijí a budeš za to moci ty!“
„Amazonky se nikdy nebály. A já nepřipustím, aby je kdokoliv zničil.“
„To je bláznovství. Sama dobře víš, že celý tábor i s tebou by nedokázal porazit jediného vycvičeného druihu, až sem přijde.“
„A kdo říká, že zde budeme?“
„Najde vás, i když budete odsud třeba tisíce mil.“
Lvice se na Orla podívala tajemným pohledem: „Ale já nemluvila o přestěhování kmene někam daleko. Já celý kmen odvedu do jiného světa.“
„To je nemožné, to nejde,“ Orel přitom sám sobě pokládal otázku, zda by něco takového dokázala.
„Můj výcvik je dál než tvůj. Já zjistila část našeho daru, zatím co ty o něm nemáš ani ponětí. Pojď se mnou. Společně uděláme z amazonek to, čím doopravdy jsou. Sjednotíme je a povedeme k vítězství.“
„Lvice, co to říkáš? Já jsem přišel, abych ti nabídnul možnost, že se vrátíš, a zachránil ti tak život. Pokud se se mnou nevrátíš, rada tě prohlásí za zrádkyni a víš, jaký je trest.“
Lvice na něho zklamaně pohlédla: „Vím, pošlou za mnou druihu, který mne zabije. Mrzí mě však, že jsi odmítl moji nabídku. Doufala jsem, že ji přijmeš.“
„Přijmout tvou nabídku? Vždyť já si zvolil svoji cestu. Jsem druiha, jako ty!“
„Já jsem a vždy budu amazonka.“
„A co přísaha druihů? To byla lež, neříkala jsi mi, že musíš dodržet přísahu, nebo to jsi také lhala?“
„Já,“ Lvici zaplavily rozpaky a chvíli se odmlčela, „se již rozhodla. Nemohu opustit své sestry, když jim hrozí smrt. Je mi líto,“ v očích se jí zableskly slzy.
„Prosím. Přemýšlej o tom. Ještě zde pár dní s Bizonem počkáme, než odejdeme zpět,“ Orel doufal, že si to rozmyslí a nakonec s nimi odejde.
„Dobrá, budu o tom ještě přemýšlet, ale ty přemýšlej o mé nabídce. Mohli bychom být spolu a žádná pravidla by nás neomezovala.“
„Počkáme tři dny. Pak odejdeme.“
Lvice zavolala jednu z amazonek a přikázala jí, aby dovedla oba druihy do jednoho z příbytků a donesla jim jídlo. Pak Orel a Bizon odešli s amazonkou a Lvice zůstala sama s hlavou plnou myšlenek.