Démoní Lord Země - speciál

Anotace: Tak a je to tady, sice dopsané, ale možná to budu muset odladit... přece jen už pracuju z dost obsáhlým universem. Tak se s čímkoliv ozvěte.

Před 45 lety od současna
Všech devět vládců ve své lidské podobě, a jeden mluvčí za zbylé Ďáblovi věrné, se už poněkolikáté sešli v malé dimenzi uprostřed Pekla. Tam pokračovali v hlasování o tom, kdo usedne na trůn. Z původních devíti kandidátů vydrželi po mnoha spikleneckých dohodách, úplatcích a zastrašování pouze dva mocní Démoni. Vládce Prvního pekelného kruhu Waran a vládce Devátého pekelného kruhu Moloch. První nazýván též jako ‚Vrah Stvořitelů‘ a druhý titulován přízviskem ‚Génius‘.
Waran, s ukořistěným Ďáblovým obouručním mečem na zádech, se ujal slova a zahájil rokování: „Jsem rád, že jsme se tu všichni sešli. Snad tentokrát už dojdeme k rozhodnutí,“ po jeho slovech si polovina Démonů sedících kolem kulatého kamenného stolu znechucením odplivla a zbytek si spiklenecky vyměnil pohledy.
„Jak se vůbec opovažuješ na nás mluvit ty jeden…,“ obořil se na Warana vládce Čtvrtého pekelného kruhu, ale dřív, než stihl vyslovit urážku, Moloch, sedící po jeho pravici, mu položil ruku na rameno a zarazil ho.
Na vládce Prvního pekelného kruhu se snesly pohledy všech spolusedících. Waran ignoroval všechny, až na jediný, patřící mluvčímu za Ďáblovi věrné sedící naproti němu. Nechtěl se hájit, na své straně měl polovinu členů Rady, ale to k dosažení jeho cíle nestačilo: „Jestli jsem se dopustil nějakého hříchu, tak se omlouvám, asi jsem zapomněl, kdo jsem,“ po těchto slovech se jeho přívrženci rozesmáli. „Nebýt Stvořitelů, tak tu nikdo z nás nesedí a jsem jim za svůj život vděčný. Ďábel však ve svém nekonečném soupeření s Bohem jenom ztrácel čas. Troufám si říct, že jedinou věcí, o kterou mu šlo, byla snaha jej akorát pokořit! Stovky let jsme pod jeho velením bojovali s Nebeskými a nikam to nevedlo. Na obou stranách rostly hromady mrtvých a to pro nic,“ ostatní vládci mlčeli, ani jeden z nich to nemohl popřít. „Jedinou věcí, které jsem se dopustil, bylo chopení se příležitosti. A co že jsem přitom někoho zabil, jsme přece Démoni! Všichni, jak tu sedíte, jste po mém činu v honbě za mocí zabili desítky rivalů a z ostatních Démonů udělali své otroky. Tolik se ode mě nelišíte.“
Nastalo mrtvolné ticho, které přerušil až Waranův rival: „Bravo!“ ironicky provolával slávu a do toho tleskal rukama vládce Devátého pekelného kruhu. „Všechny si zachránil. Možná by si neměl být Démon, ale Nebeský… Je pravda, že díky tvému činu jsme získali naše nynější postavení a moc, ale nemluv tu, jako kdyby si o tohle usiloval. Zabil jsi Ďábla, protože si chtěl na jeho místo! Myslel sis, že ti k tomu bude stačit zmocnit se jeho meče. Muselo tě hodně naštvat, když tvé plány nevyšly.“
Waran se na svého rivala podíval a s pokrouceným úsměvem na tváři a pokrčenými rameny se přiznal: „Někdy nám věci prostě nevyjdou. Určitě to i velký ‚Génius‘ zažil.“
V ohromném sále utopeném v temnotě zhoustla atmosféra. Jako mnohokrát předtím, i tentokrát se zdálo, že se oba kandidáti a jejich přívrženci do sebe pustí.
Wornixs si odkašlal a s velikým sebezapřením promluvil: „Co se stalo, vrátit se nedá. Zatímco se tu dohadujeme, Nebeští jsou jednotní a každým dnem sílí. Kdyby se na Zemi neobjevila nová hrozba, dávno by nás napadli.“
Vládce Šestého pekelného kruhu, s novou lidskou podobou černocha, se zapojil do debaty: „Nejspíš mluvíš o ‚Čističích‘. Trochu jsem je pozoroval. Souhlasím, že nebýt jich, už by nás Nebeští napadli. Ale Čističi chtějí zničit i nás!“
„Také souhlasím,“ připojil se do nového tématu vládce Osmého pekelného kruhu. „Čističe a jejich schopnosti není radno podceňovat. Zvláště pak jejich vůdci se v síle vyrovnají nám samým!“
„Moji zvědové zjistili, že dva z jejich nejsilnějších vůdců spolu čekají dítě,“ řekl vládce Třetího pekelného kruhu. „Dovedete si představit, jak mocné bude. Musíme s tím něco udělat!“
Kromě dvou kandidátů na post nového Ďábla a mluvčího Ďáblových věrných, všichni zbylí vládci pokračovali v diskuzi o nové hrozbě. Ale zatímco Waran hleděl do očí svého otce, kterého využil pro zrealizování svého plánu na zabití Stvořitelů, Moloch mlčky přemýšlel.

Nakonec opět nedošlo k žádnému rozhodnutí o tom, kdo usedne na trůn v Pekle a stane se novým Ďáblem. A jak se pak jeden vládce za druhým portálem vracel do své říše, jako poslední zůstali v dimenzi oba kandidáti.
Moloch s Waranem se vzájemně probodávali nenávistným pohledem, až potom vládce Devátého pekelného kruhu promluvil jako první: „Tvůj narychlo vymyšlený plán nevyšel tak, jak sis představoval, co? Myslel sis, že tě ostatní zvolí Ďáblovým nástupcem, ale přepočítal ses.“
„Někdy nevyjdou ani plány, které se plánují roky. Pořád mám ale vysoké šance,“ opáčil Waran a díval se, jak jeho rival mizí v portálu. Když pak vládce Prvního pekelného kruhu osaměl, zničil celý zasedací sál ve velkém výbuchu hněvu. Ale ani trochu mu to nepomohlo zmírnit svůj vztek. Pouze svou nenávistí k Molochovi přiživil Ďáblův obouruční meč s vlnitou čepelí a jílcem ve tvaru lidské lebky s rudě žhnoucíma očima, které teď zářily ještě silněji, než normálně. Nakonec se Waran podíval na dílo zkázy a s myšlenkou toho, že další hlasování bude až za několik let, opustil zasedací sál, který sám vytvořil.

***

„Otče!“ volala Tyrael na vládce Devátého pekelného kruhu, sotva vyšel z portálu. Potom se rozeběhla, skočila na něho a sevřela ho v pevném objetí.
„To je mi ale přivítání,“ řekl Moloch a oplatil dceři objetí. „Nechme si něco na později,“ dodal po chvíli a vysvobodil se ze sevření.
Tyrael propustila otce a poslušně ho následovala s Rudou gardou do paláce.
Vládce Devátého pekelného kruhu zběžně zkontroloval hlášení o stavu své říše: „Dobrá práce, bratře,“ řekl Moloch, aniž by odtrhl zrak z pergamenů.
„Děkuji,“ odvětil Hádes a mírně se uklonil, zatímco v sobě přemáhal vztek nad podřadnou prací, kterou ho bratr pověřil. V duchu ho pak proklínal: ‚Jednoho dne ti vše vrátím!‘
Když Moloch prohlédl poslední pergamen, opustil trůnní sál a zamířil do svých komnat, kde ho nesměl nikdo vyrušovat. Ani Tyrael tam nemohla bez povolení vstoupit. A i když se jí to nelíbilo, respektovala přání svého otce. Stejně věděla, že bude opět pozorovat život lidí na Zemi. Jen nedokázala pochopit, co v tom nachází za zábavu? Několikrát se otce na to i ptala, ale pokaždé od něho uslyšela jen strohé: „Protože v nich vidím příležitost.“ A dosud nepřišla na to, co tím přesně myslí.

Vládce Devátého pekelného kruhu se ve své střídmě zdobené komnatě usadil na pohovce před velkým krystalem a povzdechl si.
Ditorax, v podobě malého chlapce s černými vlasy, mlčky pozoroval Molocha, dokud se neuvelebil a potom na něho promluvil: „Při poslední návštěvě Země se mi podařilo získat zvlášť dobrý materiál. Určitě se ti bude líbit,“ a rukou přejel po krystalu, ve kterém se objevil obraz hádající se dvojice, řešící nějaký problém v domácnosti.
Moloch se chvílí díval na Ditoraxovi zachycené výjevy z běžného života lidí, ale hlavou mu proudily úplně jiné myšlenky. Bylo to zajímavé, každý Démon při pohledu na hádky, vztek, zlost, bolest a jiné negativní emoce měl jisté potěšení, ale už to viděl. Některé problémy dokonce několikrát, jen se u nich vyměnili aktéři. Nakonec mávl rukou a další hádka, tentokrát ženatého muže se svojí milenkou, z krystalu zmizela.
Pouta mezi Démony byly už od počátku složitá. Nultá generace si zachovala hodně emocí z doby, kdy byly Nebeskými. U některých Démonů se proto nedalo říct, že jsou vyloženě zlí a špatní, ale pojem ‚přítel‘ u žádného z nich neexistoval. Buď rozhodoval silnější nad slabšími anebo šlo o dočasné spojenectví v zájmu dosažení určitého cíle.
Ditorax se rozpačitě podíval na svého spojence a zeptal se ho: „Bylo hlasování o novém Ďáblovi zase tak problematické?“
„To ne,“ opáčil vládce Devátého pekelného kruhu. „Bylo to stejné, jako vždycky. Možná jen s jednou drobnou změnou…,“ a pověděl Ditoraxovi o všem, co se stalo.
„O těch Čističích něco vím. Párkrát se mě některý z těch pošetilců pokusil i zabít,“ řekl Ditorax a pobaveně se zasmál. „Ale souhlasím, že jsou silní a měli bychom se jich zbavit!“
„A v tom se podle mého pleteš.“
Ditorax se zaujetím hleděl na Molocha, který právě spřádal plány, a usmál se: ‚Konečně se pohneme vpřed,‘ prolétlo mu hlavou.
„Mám pro tebe úkol,“ řekl po chvíli Moloch a obrátil se k Ditoraxovi.
„Jaký?“
„Vydáš se znovu na Zemi, ale tentokrát zachytíš…,“ a vládce Devátého pekelného kruhu detailně zasvětil svého spojence do nového plánu. „Co si o tom myslíš?“ zeptal se nakonec.
„Je to riskantní, ale na Zemi mají lidé jedno rčení: ‚Odvážnému štěstí přeje‘.“ Odpověděl Ditorax a za pomocí zkratky se přenesl z komnaty vládce až k těsné blízkosti Portálu, kterým se vydal na Zemi.
Když Moloch osaměl, natáhnul se na pohovce a zavolal Tyrael. Ta se v mžiku objevila v komnatách otce, uvelebila se vedle něho a společně s ním hleděla do krystalu, kde vládce Devátého pekelného kruhu nechal promítat námluvy a dvoření lidí. Bylo to úplně jiné, než jak to Démoni měli. Na Zemi většinou muži zdlouhavě nadbíhali a podbízeli se svým vyvoleným, kdežto v Pekle si silnější bral to, co chtěl. Tyrael se obvykle při pozorování lidí nudila a nebýt toho, že s otcem tráví čas o samotě, raději by dělala něco jiného, ale tohle se jí jako poloviční Sukubě líbilo. A to Moloch moc dobře věděl.

***

Tyrael trpělivě čekala u portálu na otce, až se vrátí z dalšího hlasování. Od toho posledního uběhlo přesně dvacet let a za tu dobu se moc nezměnilo. V rozhodnutí o jmenování nového Ďábla stále panovala patová situace. Waran a její otec měli stejný počet přívrženců a podle zbrojení ve všech pekelných kruzích se zdálo, že válka o trůn Pekla bude nevyhnutelná. Alespoň to si myslela. Ve skutečnosti podpora jejího otce klesala. Spousta Démonů se dozvěděla o jeho zájmu v lidech a někteří to považovali za slabost a něco nečistého. A bylo úplně lhostejné, že už jen malá část Démonů byla skutečně čistokrevných.
Z portálu vyšel vládce Devátého pekelného kruhu. Ve tváři se mu odrážela hrdost a vznešenost, ale Tyrael znala otce natolik dobře, že i v jeho vladařské tváři dokázala vyčíst obavy. Mohlo to znamenat jen jediné. Někteří z jeho stoupenců buď přešli na druhou stranu anebo váhají.
Moloch beze slova prošel kolem své dcery a zamířil k nejbližší zkratce do paláce a rovnou do svých komnat.
Ditorax už na Molocha čekal v jeho komnatách. Od jejich posledního setkání uběhlo dvacet let. Pro Démony to byla sotva chvíle z jejich věčného života, za to v lidském to zabíralo čas od dětství až k dospělosti.
„Našel si ji?“ zeptal se vládce Devátého pekelného kruhu ještě předtím, než za sebou zavřel dveře od komnaty.
Ditorax se úlisně usmál: „Našel.“
„Pověz mi o ní?“
Ditorax se posadil do křesla vedle krystalu a lusknutím prstů v něm vyvolal obraz mladé ženy s dlouhými černými vlasy, hnědýma očima, plnými rty a alabastrovou kůží: „Dovol mi představit ti Marii, dceru dvou Apoštolů, Šimona a Jany.“
Moloch se usmál: „Je na čase, aby poznala svého vyvoleného. Co všechno o ní víš?“
„Osud jí rodiče určili hned po narození. Brzy si vezme syna Matouše, dalšího z Apoštolů, a společně počnou nejmocnější rodovou linii Čističů. Její schopností je vstřebání moci a její následné obrácení proti útočníkovi. Sám jsem jí viděl v akci proti několika Nebeským a poslal na ni několik hloupých Vyhnanců. Ale je to jediná věc, kterou svede. Proto se až od jejích potomků očekávají velké věci. Je hodně temperamentní a svéhlavá. To má nejspíš po rodičích. Chce bojovat, pořád proto utíká svým ochráncům…“
„Tolik štěstí najednou se dá nazvat snad jedině osudem,“ skočil Ditoraxovi Moloch do řeči a zadíval se na obraz své vyvolené. „Se smluvenou svatbou nesouhlasí?“
„To ne. Pro ni to je způsob, jak přispět k osvobození lidí od Nebeských a Démonů. Je velmi hrdá a je si dobře vědoma svého postavení. Proti svatbě nic nenamítá.“
„To by mohl být problém,“ opáčil Moloch.
Ditorax se úlisně usmál: „Myslím si, že veliký ‚Génius‘ už na něco přijde. Není hloupá a naštěstí nemůže zaútočit jako první.“
„Pokročíme v plánu. Ty se vrátíš zpátky na Zemi a naplánuješ naše setkání. Já se k tobě brzy připojím,“ rozhodl vládce Devátého pekelného kruhu a rozloučil se se svým spojencem. Potom se vydal do trůnního sálu vyřídit nezbytné formality před cestou na Zemi.

Tyrael nevěřila svým uším. Její strýc na tom nebyl jinak, jen s tím rozdílem, že se v něm hromadil vztek. Ona měla dostat na starost celou otcovu říši, dokud se nevrátí z výletu na Zemi. Bylo to tak nečekané, ale zároveň cítila i smutek. Neuvidí otce, kdo ví, jak dlouho.
Moloch přistoupil k dceři, uchopil ji kolem ramen, podíval jí přímo do očí a řekl: „Vím, že to zvládneš. Jsi má krev,“ a dlouze Tyrael objal.
Hádes se na to nemohl dívat, a tak odvrátil zrak. Prvotní radost z bratrova prohlášení, že se vydá na Zemi bez určení doby svého návratu, vzala za své stejně jako plány, jak využije příležitosti a začne se připravovat na uchvácení bratrovi říše pro sebe. Dopředu počítal s tím, že pokud se vládce Prvního pekelného kruhu stane novým Ďáblem, odstraní svého bývalého rivala. A někdo musí nastoupit na bratrovo místo… jenže teď má svázané ruce. Tolik se posledních pár staletí přemáhal, ponižoval a přetvařoval, aby u bratra vzbudil pocit podřízenosti, ale všechno to bylo vniveč. Když se Hádes uklidnil, zapřemýšlel se o celé situaci jinak: ‚Proč vlastně chce navštívit Zemi právě teď, když tím ještě víc ohrozí své šance na získání trůnu?‘ Něco na tom bylo podezřelé…
Přes veškeré námitky svých rádců a Tyrael se vládce Devátého pekelného kruhu vydal na Zemi bez doprovodu. V krátkém odstupu však za ním vstoupil do portálu i Hádes, který si zařídil vše potřebné tak, aby to vypadalo, že nesnesl potupu a zavřel se do své věže, kde trucuje. Jeho cílem bylo přijít na skutečný důvod bratrovi návštěvy Země a využít ho proti němu samému.

***

Místo: New York - Země

Statný muž v černém obleku zaťukal na dveře hotelového pokoje: „Slečno, jste sbalená? Auto už čeká před vchodem.“ Když neslyšel žádnou odezvu, znovu zaklepal a dodal: „Slečno? Nelekněte se, jdu dovnitř.“ Pak zatáhl za kliku a vstoupil do pokoje. V předsíni našel připravené a sbalené kufry, ale i když prohledal všechny místnosti, nikoho nenašel. ‚To snad ne,‘ prolétlo mu hlavou a hned do vysílačky oznámil: „Je pryč! Zase utekla…“
„Sakra! Musela nás slyšet, když jsme se bavili o těch vraždách v okolí,“ řekl jeden ze strážců čekajících u auta druhému.
„Nemůže být daleko. Rozdělíme se. Já půjdu tudy a ty běž na opačnou stranu,“ opáčil druhý a už se chtěl rozeběhnout po ulici, když ucítil silnou auru moci v blízkosti. Vyměnil si s prvním pohled a společně zamířili ke zdroji v naději, že tam objeví i dceru Apoštolů, kterou mají hlídat.

Marie mířila přímým směrem k místu, kde došlo k poslední vraždě. Doufala, že tam narazí na nějaké stopy, co by jí přivedli k vrahovi. Místo toho však vkročila přímo do pasti Nebeských.
„Zabte toho neznaboha,“ zazněl povel a dva archandělé proti Marii vrhli svatou sílu. Ta se však přímo před ní rozplynula, vstoupila do jejího těla a ona ji pak vrátila jejím majitelům, po kterých zůstalo jen několik bělostných pírek, které se pomalu snášely k zemi.
„Tak je to pravda,“ vysoukal ze sebe nevěřícně velitel Nebeských a zavelel k ústupu.
Marie si úlevně vydechla, ale v tom se zapadlou uličkou rozezvučel výkřik: „Smrt čarodějnici!“ a několik mnichů v sutaně k ní běželo s posvěceným stříbrným nožem v jedné ruce.
Vládce Devátého pekelného kruhu si přiložil pravou ruku rozpálenou do ruda těsně k ústům: „Žhavé uhlíky!“ a když do ní fouknul, odlouply se mu drobné částečky kůže, které se nesly přímo na mnichy, skrz jejichž těla se propálily, jako kdyby byly z papíru.
Marie se po prvotním šoku rychle ohlédla a uviděla novou hrozbu. Ohromná aura moci z muže s rudými vlasy doslova čišela. Byl to Démon a ne ledajaký. Zaujala obranný postoj, ale stále se koutkem oka dívala na zabité mnichy na zemi a nedokázala pochopit, proč jí zachránil?
Hádes bratra pozoroval z bezpečné vzdálenosti. Stačilo mu, aby spatřil schopnosti Marie v akci a hned mu došlo, kdo je. Přesto ani on nechápal, proč jí bratr zachránil.
„Nechci ti ublížit,“ promluvil klidným hlasem Moloch a ruce držel tak, aby na ně bylo dobře vidět.
„Kdo jsi a co po mě chceš?“ odvětila Marie a hlavou jí prolétla myšlenka, zda by nebylo nejlepší utéct. Teď poprvé zalitovala, že si před smluvenou svatbou vymohla cestu kolem světa. Kdyby raději zůstala na Atlantidě.
„Mé jméno je Moloch a jsem vládce Devátého pekelného kruhu.“
Hádes i Marie nevěřícně zírali. Hádes nečekal, že by se jeho bratr představil skutečným jménem a Marie nad vysokým postavením Démona před sebou.
„A co tu chceš?“ zazněla další otázka od Marie a hlavu jí zaplnily ještě větší obavy.
„Chci ti pomoct.“
„Pomoct?! Nepotřebuju pomoc od Démona. Umím si poradit sama!“ vyjela po vládci vztekle Marie.
„Tím bych si nebyl tak jistý, Marie, dcero Šimona a Jany,“ po těchto Molochových slovech mladou ženu zamrazilo a ještě víc přemýšlela nad útěkem. „Ano, vím, kdo jsi. A také znám omezení tvých schopností,“ pokračoval vládce Devátého pekelného kruhu a Marie se ohlédla za sebe v naději, že uvidí některého z přidělených strážců. „Nepřijdou. Chtěl jsem s tebou mluvit mezi čtyřma očima a bez vyrušování. Můj společník právě zaměstnává tvé strážce. Ale neboj se, neublíží jim.“
„Tak mluv,“ řekla Marie, když sebrala veškerou odvahu. Démon před ní to měl dobře promyšlené. Pořád však měla nad ním výhodu díky své schopnosti. Pokud tedy neměl nějaké ozbrojené lidské uctívače opodál.
Vládce Devátého pekelného kruhu se usmál, pak se opřel o zeď domu počmáranou nevkusnými grafity a hned vytasil svůj návrh: „Co takhle si spolu udělat dítě.“
„COŽE?!“
„To bylo asi moc náhlé,“ dodal Moloch po reakci Marie a pokusil se to vysvětlit: „Nechci předstírat, že jsem se do tebe zamiloval. To, co ti navrhuju, má svůj důvod.
Možná víš, že je Peklo stále nejednotné. Po smrti Ďábla se všichni vládci, včetně mě, perou o trůn. Situace je natolik kritická, že s největší pravděpodobností dojde k otevřené válce, po které se na přeživší sesypou Nebeští a všechny Démony jednou pro vždy zničí. Možná si myslíš, že to Čističům pomůže v jejich poslání, ale to se pleteš. Nebeští se na vás pak akorát zaměří celou svou silou, a i když si vezmeš syna jednoho z Apoštolů, tak jaký bude výsledek? Má to dítě vůbec naději se dožít dospělosti? My v Pekle a určitě i Nebeští o tobě moc dobře víme. Jsi hrozbou pro obě strany. A Nebeští se o tebe postarají tak, jako se postarali o Ježíše…
Ale pokud bychom měli spolu dítě my, položíme základy velkého spojenectví, které svrhne Nebesa. Jestli se pak po vítězství nad společným nepřítelem Démoni a Čističi do sebe pustí, to ukáže až čas. Teď však ani jedna strana sama Nebeské neporazí.
Po smrti Ježíše jste historii Země zahalily vědeckými teoriemi. Nebesa na to reagovali založením křesťanství. Teď to zkoušíte s nejsilnější rodovou linií. Nejsou to hloupé nápady, ale změní to skutečně něco? Naproti tomu spojení mezi mnou a tebou může přinést skutečného spasitele!
To je vše, co jsem ti chtěl říct. Teď tě nechám o mém návrhu přemýšlet. Pokud mou nabídku přijmeš, znič tento kámen,“ a hodil Marii krvavě rudý krystal, otočil se a odešel.
Marie v oněmění stála snad deset minut, než se vzpamatovala. Bylo toho na ní hodně. Přesto držela Molochův krystal v rukou a vrátila se před hotel, kde našla své uřícené ochránce. Ti marně naháněli Ditoraxe, který před nimi mizel a objevoval se, dokud mu Moloch nedal vědět, že s Marií domluvil.
Hádes nemohl věřit svým uším. Tušil, že jeho bratr má nějaký cíl, ale tohle by ho ani v nejmenším nenapadlo. Mít potomka s lidskou ženou bylo mezi Démony tabu. Ale pokud by to bylo s dcerou dvou Apoštolů, pak možná by to skutečně dalo vzniknout spojenectví, které by zničilo Nebesa. Nemohl popřít bratrova slova, že pokud v Pekle vypukne válka o trůn, tak Nebeští zaútočí a bude to konec pro všechny Démony.
‚Ale pokud by jeden ze zbývajících kandidátů o trůn zmizel, Peklo bude sjednoceno pod novým Ďáblem…,‘ řekl si Hádes v duchu a usmál se. Poprvé v životě pocítil upřímnou touhu bratrovi s jeho cílem pomoci. A dál pak zpovzdálí sledoval Molocha v naději, že Marie přijme jeho návrh a on Waranovi oznámí, čeho se jeho rival snaží docílit.

Místo: Londýn - Země

Marie stála na balkóně čtyřhvězdičkového hotelu v prezidentském apartmá a hleděla na noční oblohu. Svit tisíců hvězd však pro ni tentokrát nic neznamenal. Hlavou ji vířily pouze myšlenky ze setkání s vládcem Devátého pekelného kruhu. V ruce svírala rudý krystal od něho a v duchu si donekonečna přehrávala jeho návrh. Mít s ním dítě by se tolik nelišilo od její nynější smluvené svatby. Ale pořád byl Démon! Jenže na tom, co řekl, něco bylo…
„Zvládneme nad Nebeskými opravdu zvítězit bez pomoci?“ zeptala se sama sebe a ohlédla se na útoky Nebeských, které se poslední dobou stále stupňovaly. Dostala víc ochránců a nesměla nikam sama. Z původních představ, jak dá počít nejsilnějšímu Čističi, který kdy žil, už pochybovala, zda tento plán jejích rodičů má nějakou naději na úspěch.

O pár dní později
Místo: Paříž – Země

„Vztyčte bariéru. Rychle!“ křičel jeden z osobních strážců Marie a skryl se před palbou Vatikánského komanda za auto. Potom se teleportoval za ně a několik jich zastřelil z těsné blízkosti.
Marie se krčila v úzké uličce u popelnic, chráněna vlastními těly dvou ochránců a jen bezradně přihlížela dění okolo ní. Nebesané se drželi vpovzdálí a svou moc využili pouze ke zničení ochranných bariér, takže nemohla použít své schopnosti. A když pak po zásahu odstřelovače na ní spadl jeden ze strážců a cítila jeho horkou krev na sobě, byla rozhodnutá. Vyprostila se zpod mrtvého a sáhla do kapsy pro Molochův krystal. Tím pak vší silou hodila o zem.
Krystal se rozletěl na desítky drobných úlomků, které vzplály rudým plamenem, a přímo před Marií se objevil vládce Devátého pekelného kruhu. „Neříkala si, že ode mě pomoc nechceš?“ řekl Moloch jízlivě a poslal Ohnivou kouli po odstřelovači. Potom kolem sebe vyvolal Plameny hněvu a nabídl Marii ruku.
Všichni zúčastnění, Nebeští i Mariiny strážci, přihlíželi, jak dcera Apoštolů a jeden z vládců kráčí vedle sebe jako nějaký pár. První, kdo se z nepředstavitelného úkazu před sebou, vzpamatoval, byl jeden z Vatikánských kněží, který zakřičel: „Zničte Démona a všechny nevěřící! Ve jménu Boha!“ hned na to byl sežehnut Molochovými plameny.
„Vzkažte mým rodičům, že to dělám z vlastní vůle pro naši budoucnost,“ řekla Marie nejbližšímu strážci a kývla na Molocha. Vládce Devátého pekelného kruhu pak vyvolal portál a s dcerou Apoštolů do něho vstoupil.

„Kde to jsme?“ zeptala se Marie, když se rozhlédla po vnitřku dřevěného srubu a z okna spatřila les. „Takhle vypadá Peklo?“
Moloch se pobaveně zasmál: „Ne. Jsme pořád na Zemi.“
„Proč?“
„Jak už jsem říkal, v Pekle probíhá boj o trůn. Každý vládce by se chtěl stát novým Ďáblem a kdyby se dozvěděli, co mám v plánu, všichni by se proti mně spolčili. Každému Démonovi jde v první řadě o vlastní zájmy,“ odvětil Moloch.
Marie se na vládce Devátého pekelného kruhu podezřívavě zahleděla a pak se zeptala: „A o co jde tobě?“
Moloch přistoupil k oknu a podíval se skrz něj na les: „Nejsem jako většina Démonů, patřím k Nulté generaci. Byl jsem dřív jedním z Nebeských, dokud se Ďábel nerozkmotřil s Bohem a nestvořil Peklo. I když na to nevypadám, prožil jsem toho spoustu a současná situace se mi nelíbí. Vrah Stvořitelů usiluje o trůn Pekla a díky jeho činům nás Nebežští nejspíš brzo zničí. K čemu pak bylo tohle všechno? Tohle ani jeden ze Stvořitelů určitě nechtěl! Už dávno jsem se rozhodl, že to změním. A jestli proto mám obětovat svůj život, tak to udělám!“
Marii se rozbušilo srdce. Najednou Molocha viděla v trochu jiném světle. Až dosud na ní žádný muž takhle nezapůsobil. Ale nebyla naivní. Bylo jí jasné, že pro něho je pouze věcí, která mu pomůže v dosažení jeho cíle. Na druhou stranu tou byl i on pro ni. Bez dalších zbytečností se svlékla, přistoupila k němu zezadu a řekla: „Nejsme tu snad z nějakého důvodu.“

„Kam jdeš?“ zeptala se Marie Molocha, když se právě chystal zmizet v portálu.
Vládce Devátého pekelného kruhu se otočil čelem k dceři Apoštolů v pátém měsíci těhotenství a odpověděl: „Dochází jídlo a potřebujeme zjistit, jestli nám někdo není na stopě.“ Ve skutečnosti však Moloch toužil i po klidu a odpočinku od ženy se splašenými hormony.
„Kup mi něco dobrého. Koláč… ne, radši dort, ten je větší.“
Moloch obrátil oči v sloup: „Dobře, ale teď si běž zas lehnout. Ve svém stavu se nesmíš moc namáhat,“ po těchto slovech vládce zmizel v portálu.

Moloch nejprve obstaral zásoby. Dort, koupil jako první, protože kdyby na něj zapomněl, čekalo by ho peklo. Přitom se nedokázal ubránit myšlence, kdo z nich dvou je opravdu Démon, jestli on nebo těhotná žena… Po vyřízení nákupů se vládce Devátého pekelného kruhu sešel v opuštěném skladišti s Ditoraxem.
„Jak to vypadá?“
Ditorax vyskočil na dřevěnou bednu, kde se usadil a řekl: „Nebeští a Čističi zmobilizovali všechny své síly. Ostatní vládci zatím nic.“
„Dobře. Vše jde podle plánu.“
„Když bude třeba, svedu je ze stopy,“ dodal Ditorax.
Vládce Devátého pekelného kruhu se podíval na svého spojence a krátce se zamyslel: „To raději ne. Mohlo by to přitáhnout pozornost ostatních vládců a to si nemůžeme dovolit.“
„To je pravda…“
„Já se už vrátím. Ty udělej to samé. Na Zemi teď pro Démony není dvakrát bezpečno. Ani pro ty, co mají ve svém držení artefakt Bolesti,“ řekl Moloch a vyvolal portál.
A mezitím, co se Moloch vybavoval s Ditoraxem, Hádes provedl ve srubu tajnou kontrolu stavu Marie a sám si plánoval nejvhodnější čas, pro uskuteční svých plánů. Dokud se bratrův bastard nenarodí, nechtěl nic uspěchat. Potřeboval hmatatelný důkaz, a tak kolem bratrových ochranných bariér vytvořil ještě nějaké své pasti.

***

Dlouho očekávaný den konečně přišel. Moloch nechtěl nic riskovat, a tak vzal Marii raději do nemocnice. Čas skrývání se stejně blížil ke konci.
Kolem nemocnice vztyčil ochranné bariéry a i během porodu byl kdykoliv připravený zasáhnout. Uvolnil se jen na kratičký okamžik, ve chvíli, kdy doktor řekl: „Blahopřeju, máte zdravého chlapečka,“ a podal novorozence jeho matce do náruče. Tou dobou už ale Hádes rozjel své vlastní plány. Díky pomoci bratra vládce Šestého pekelného kruhu udal pozici Marie a Molocha Nebeským.

Moloch se spokojeně díval na Marii a svého syna. Jeho plány se uskutečňovaly, ale pořád před ním byla dlouhá cesta a teď se dostával do její nebezpečnější části. „Půjdu zkontrolovat okolí. Hned se vrátím,“ řekl a Marie přikývla na znamení souhlasu, aniž by od Tara odtrhla oči.
Když vládce Devátého pekelného kruhu odešel, dcera Apoštolu položila syna na postel a sama z ní vyskočila. Od porodu uběhlo sotva několik hodin, byla zesláblá, ale musela začít jednat. Během těhotenství se Molocha vyptávala na Démony a i trochu víc ho poznala. Nepochybovala o jeho cílech a právě proto musela jednat. Spasitel, o kterého usiloval, se narodil a ona se pro něho stala nepotřebnou. Rozhodně nehodlala dopustit, aby její dítě sebral a zmizel s ním do Pekla. Rychle se přestrojila, pak přistoupila k telefonu na stolku vedle postele, podívala se na smějícího se Tara: ‚Neboj se, maminka nedopustí, aby se ti něco stalo,‘ a vytočila jediného člověka, který se jí vždycky zastal. Když se navázalo spojení a po pozdravení si vyslechla prvotní káravý proslov, řekla: „Jsem v pořádku tati…,“ a stručně informovala nejsilnějšího z Apoštolů o tom, že se stal dědečkem a kde se teď nachází. Jakmile dotelefonovala, vzala Tara do náruče, vykoukla ze dveří na chodbu, a když nikoho nespatřila, zamířila rovnou k požárnímu schodišti.
Hádes hlídal nemocnici z bezpečné vzdálenosti. Přitom netrpělivě vyčkával Nebeské. Už chtěl zanadávat na Querola, když v tom se mraky rozestoupily a střemhlav k zemi se snášeli archandělé. Jeho bratr se hned objevil na střeše a vyvolal svůj ohnivý meč. Potom několik Nebeských z oblohy sestřelil, ale krátce na to byl obklíčen a donucen bojovat tváří v tvář.
Marie vycítila blížící se Nebeské. V duchu se modlila, aby to její otec stihnul včas. Přidala do kroku. Když vyběhla z nemocnice na ulici, musela se prodrat skrz hlouček přihlížejících lidí, kteří pozorovali probíhající bitvu na střeše. Potom bezmyšlenkovitě vybrala náhodný směr a rozeběhla se. V patách přitom měla několik archandělů.
Hádes se podíval na bratra v zuřivé bitvě. Na kratičký okamžik mu hlavou prolétlo: ‚Kdyby ho tady tak zabili,‘ pak si však povzdechl. Kdyby bylo jeho bratra tak snadné zabít, udělal by to sám už dávno. Nechal ho tedy být a vydal se za Marií. Nemohl dopustit, aby se jeho synovci něco stalo. Aspoň ne do chvíle, než poslouží jako důkaz.
Nebeští zahnali Marii do slepé uličky. Ta pak odložila Tara za popelnice a postavila se mezi pronásledovatele a svého syna. Dcera Apoštolů byla na pokraji zhroucení, ale mateřská láska jí dodávala sílu.
Hádes počkal, dokud se Marie nevypořádala se všemi pronásledovateli, a pak se objevil na scéně: „Počkej!“ vykřikl, když proti němu Marie vrhla uzmutou sílu Nebesanů a uskočil za odpadkový kontejner, odkud zvolal: „Nechci ti ublížit!“
„Kdo jsi?“ opáčila Marie a přelétala pohledem mezi kontejnerem a Tarem.
„Jsem Hádes, Molochův bratr. Přišel jsem ti pomoct.“
Marie až teď rozeznala, že nově příchozí je Démon. „Vylez a žádné rychlé pohyby.“
Hádes udělal vše, co mu Marie nařídila. Ruce přitom držel nad hlavou, jak to viděl u Molocha, když se poprvé setkal s dcerou Apoštolů. „Posílá mě bratr. Musíš odtud zmizet.“
Marie doufala, že vydrží do příchodu otce. Ale strach o Tarovo bezpečí byl silnější: „Dobře,“ souhlasila, otočila se k Hádovi zády a vykročila k Tarovi. „Kam…,“ stačila ještě vyslovit a pak už se dívala na Hádovu ruku, trčící z jejích prsou. Z posledních sil se usmála na své dítě a potom navždy zavřela oči.
„Nenapadlo by mě, že to půjde tak snadno,“ opáčil Hádes a dalším rychlým pohybem osvobodil svou ruku z těla Marie i s jejím ještě tlukoucím srdcem, které v dlani přeměnil v kámen duší. Potom se vytratil před blížícím se bratrem.
Moloch do slepé uličky dorazil, až když bylo po všem. Na tělo Marie se ani nepodíval a rovnou mířil k Tarovi. Vzal ho do náruče a zběžně prohlédl, jestli mu nic není. Pak ucítil obrovskou vlnu moci nepatřící však Nebeským a raději hned otevřel portál do Devátého pekelného kruhu.
Člen Rady a nejsilnější z Čističů, Šimon, dorazil k nemocnici. Plný hněvu na vládce Devátého pekelného kruhu, který si zmenšoval na Nebeských všude kolem. Ostatní Čističi se proto raději drželi od něho v bezpečné vzdálenosti.
Šimon se teleportoval do nemocničního pokoje své dcery. Ten byl však prázdný. Chtěl začít prohledávat okolí, když si všiml fotografie na stolku, kterou udělala zdravotní sestra. Na ni byla usmívající se Marie s Tarem v náručí. Rozhněvaný otec si ji chvíli prohlížel a hněv ho opouštěl při skutečnosti, že se dnes stal dědečkem. Z drobné radosti ho ale vytrhl posel špatných zpráv. Ten jej pak přivedl do slepé uličky, kde našel svou dceru. V ruce zmuchlal fotografii a vrhl se na zbývající Nebeské, kteří se před ním vydali na útěk. Mnoho z nich se však do Nebe už nestihlo vrátit.

Místo: Devátý pekelný kruh

Šokovaná Tyrael beze slova zírala na Tara v otcově náruči. Neviděla ho skoro rok a teď se najednou objeví s novorozencem, o kterém navíc říká, že je to její bratr.
„Musím jít něco udělat. Zatím se o něho postarej,“ řekl vládce Devátého pekelného kruhu a předal Tara do rukou Tyrael. Potom spěšně zamířil do své dílny.
Tyrael se stále nezmohla ani na půl slova. Prkenně stála uprostřed trůnního sálu, obklopená členy Rudé gardy a nevěděla, co si má počít. S otcem sice při pozorování lidí viděla i nějaké matky s dětmi, ale nebyl způsob, jak by jí něco takového na tuhle situaci připravilo. Až když se na ní Tar usmál, pochopila, že on je jejím osudovým mužem. Anebo jen její Sukubí část jím byla poblázněná, a tak se s ním vydala do svého pokoje.
Molochův nečekaný návrat domů nezůstal bez odezvy. Všichni jeho poddaní se mezi sebou začali dohadovat nad tím, co se teď bude dít. Ti duchapřítomnější přemýšleli dopředu a zvažovali, kterému jinému vládci by nabídli své služby. To však vládce Devátého pekelného kruhu teď neřešil. Bylo jen otázkou času, kdy se o Tarovi dozvědí ostatní vládci. I když Marii řekl, že jejich dítě bude spasitel, který Démony a Čističe spojí v boji proti společnému nepříteli, tak nejprve musel dospět. Ale žádný z vládců by se nevzdal svého postavení a moci ve prospěch Tara. Ve světě Démonů platil pouze zákon silnějšího. A pokud Tar po Marii zdědí její schopnost a zároveň bude vládnout jeho živlu, jednoho dne si Tar ostatní vládce podrobí. Ale nejprve musí přežít.
Ditorax už čekal na Molocha u výhně. Ta nejriskantnější část plánu teprve měla přijít. Přesvědčit ostatní vládce o tom, aby Tara nechali naživu. „Vážně do toho chceš jít?“ zeptal se.
Vládce Devátého pekelného kruhu se odstrojil, do výhně naházel několik tuctů nejčistších kamenů duší a pokynul Ditoraxovi ať začne. Potom teprve odpověděl: „Teď už nejde vycouvat.“ Společnými silami se pak dali do práce na nejúžasnějším výtvoru, jaký kdy ‚Génius‘ mezi Démony udělal.
Moloch počítal s tím, že jeho plán mu přinese smrt. Ale ta vyvolá mocenské vakuum, kdy jeho přívrženci mezi ostatními vládci budou před hlasováním pro Waranovo zvolením váhat a naopak pár podpůrců vládce Prvního pekelného kruhu uvidí příležitost a sami se pokusí získat trůn. Ať to bude jakkoliv, měl by mít Tar dostatek času, aby dospěl, zesílil a začal bojovat o titul Ďábla ještě předtím, než ho získá Waran.
„Už to bude,“ zvolal Ditorax a dál skrze měchy do výhně přiváděl svou moc, která kameny duší spojila v jeden celek.
Moloch výslednou rudu vyňal z výhně a na kovadlině ji opracoval do požadovaného tvaru. Když měl meč hotový, zbývalo udělat poslední. Pravou rukou si sáhl do prsou a vyndal z ní něco, co by se dalo nazvat srdcem. Kdyby nebyl Démon, byl by mrtvý. Kouli z rudých plamenů pak sevřel v obou rukou, soustředil se, a když je dal od sebe, v pravé dlani mu zůstal krvavý rubín. Ten s vypětím všech sil zasadil do jílce meče a málem se zhroutil na podlahu, kdyby ho spojenec nezachytil.
„Opatrně,“ řekl Ditorax.
Moloch se jen mírně usmál: „To říkáš někomu, kdo bude brzo mrtvý.“ Potom svůj výtvor předal spojenci do úschovy, než nadejde vhodná doba, aby ho Tar dostal.

A mezitím, co měl vládce Devátého pekelného kruhu plné ruce práce s vytvořením svého odkazu, jeho bratr si dal s Waranem tajnou schůzku v zasedacím sálu. Teď víc, než kdy jindy, se Hádovi hodilo, že Moloch usiloval o trůn Pekla. Jinak by si z něho Waran neudělal svého špeha v Devátém pekelném kruhu a on by nemohl dát do chodu svůj vlastní plán.
Waran za informace Hádovi samozřejmě slíbil, že mu přenechá trůn Devátého pekelného kruhu, když mu odpřisáhne věrnost. Neměl tím, co ztratit. Po všech těch letech měl svůj cíl konečně na dosah. A to všechno jen díky Molochovi. Ani v nejmenším by neočekával, že jeho největší překážka na cestě k trůnu bude také tou, která mu zajistí vládu nad Peklem. Hned po setkání s Hádem proto svolal všechny ostatní vládce a vyrazil s nimi do Devátého pekelného kruhu.

Moloch seděl na trůnu a čekal na ostatní vládce. O jejich příchodu se dozvěděl od jednoho ze svých přívrženců. Věděl, že to přijde, a tak nekladl odpor. Bylo to nevyhnutelné.
Hádes se vkradl zpátky do Devátého pekelného kruhu a pomocí zkratky se od portálu vrátil do své věže. Po bratrově popravě nechtěl mít v počátcích své vlády žádnou rebelii, a tak svou zradu hodlal ponechat v tajnosti. Zbývalo mu jediné, počkat si, až ostatní vládci přijdou. Úplně se chvěl nedočkavostí. Doširoka se usmíval a přemýšlel, jak by si zkrátil čas. Potom si vzpomněl, že sebou v kapse pořád nosí novou sloužící, kterou si přinesl z návštěvy Země. Vyndal tedy její kámen duší, udělal na něm několik run a vyvolal duši Marie. Hned na to jí poprvé ztrestal. Dělalo mu dobře, když své nové sloužící zbavil hrdosti a dal jim nový život v ponížení a bolesti.
Tyrael si hrála s Tarem ve svých komnatách. Nevěděla, jak přesně zabavit malé dítě, a tak zkoušela, co jí napadlo. A když byla sama, tak většinou v jednom kuse trénovala své schopnosti. Tarovi se očividně ohnivé koule líbily, a tak před ním s nimi žonglovala a čím víc se na ní usmíval, tím zkoušela stále složitější triky. A zrovna ve chvíli, kdy se pokusila žonglovat s deseti ohnivými koulemi, jí jedna vyklouzla z rukou a spadla přímo na Tara. Tyrael se po ní ještě s posílením těla natáhla, aby jí zachytila, ale bez úspěchu. Jaké bylo o to větší překvapení, když viděla, jak se ohnivá koule vznášela mezi drobnýma Tarovýma rukama, který ji ještě přiživoval, až rostla do obřích rozměrů a nakonec vybuchla. Tyrael exploze odhodila ke dveřím od její komnaty a nebýt posílení těla, kdo ví, jak by na tom byla. Přece jenom byla jen z poloviny ohnivým démonem. Ze země pak zaslechla Tarův radostný smích, ale zpoza dveří rozhovor mezi dvěma členy Rudé gardy.
„Co si myslíš, že se stane, až se tu objeví ostatní vládci?“
„Náš pán je jeden z kandidátů…“
„Já vím,“ skočil první gardista druhému do řeči. „Pořád ale porušil jedno z nepsaných pravidel. Zplodil bastarda!“
Zbytek hovoru už Tyrael nevnímala. I ona si teď plně uvědomovala situaci. Bylo jedno, že byl její otec vládce a jeden ze dvou zbylých kandidátů na trůn Pekla. Vlastně právě proto byl jeho čin mnohem závažnější. Vládce Prvního pekelného kruhu bude chtít jeho přestupek využít proti němu.
‚Co si jen myslel,‘ prolétlo Tyrael hlavou a zapřemýšlela se nad tím, jak by otci pomohla. Potom se podívala na Tara a dostala nápad. Kdyby viděli, že nemá žádnou moc, možná z toho otec nějak vyvázne. Vstala tedy ze země, přistoupila k bratrovi a vzala ho do náruče. Její Sukubí část by si s tím měla poradit. Doposud však nikomu moc nevysála, a tak se začala bát, že by tím Tarovi ublížila. Byla bezradná, a tak bratra k sobě akorát přivinula. V duchu nad pak přemýšlela, jak by mu vzala jeho síly, když v tom si uvědomila, že to najednou nevědomě dělá. ‚No ovšem! Nemusím ho kvůli tomu hned políbit.‘

Osm vládců stálo před Molochem, sedícím na svém trůnu, a čekalo na jeho odpověď. Ale co měl říct na slova: „Víš jaký je trest za porušení nepsaného pravidla?“ když věděl, že je jím pouze smrt. Chvíli se díval na své stoupence mezi vládci, pak na přívržence svého rivala a na závěr pohlédl Waranovi do očí. Potom promluvil: „Mám podmínku.“
„Nejsi v pozici, kdy by si mohl o něco žádat! Porušil si pravidla a za to zaplatíš životem,“ řekl Waran. Hádes přihlížející opodál si v duchu jásal.
„Já o nic nežádal,“ dodal Moloch a celý trůnní sál se otřásl jeho uvolněnou mocí. „Buď mi vyhovíte, nebo s vámi budu bojovat!“
V některých vládcích zavládla nejistota. I když byli v přesile, pořád byl Moloch natolik silný, aby jednoho nebo dva vládce vzal sebou. Nikomu se život dvakrát riskovat nechtělo.
Pak se vládce Sedmého pekelného kruhu zeptal: „Jaká je tvá podmínka?“
„Chci, aby vláda nad Devátým pekelným kruhem připadla mé dceři,“ řekl Moloch a nechal Tyrael zavolat.
Mezi ostatními vládci začalo menší dohadování, které utichlo až ve chvíli, kdy Tyrael vešla do trůnního sálu s Tarem v náručí.
„A co s tím tvým bastardem,“ opáčil vládce Třetího pekelného kruhu.
„To ať rozhodne ona sama,“ dodal Moloch a ostatní vládci se znovu začali mezi sebou dohadovat. Tyrael mezitím beze slova přistoupila k otci a postavila se vedle něho.
Waran se díval na Tyrael. Od Háda se dozvěděl, že ke svému otci chová silné city. To považoval za vliv její Sukubí krve. Když popraví jejího otce, určitě bude z jeho smrti vinit toho bastarda a sama to s ním skončí. A už teď mu bylo jasné, že spousta Démonů po Molochově smrti opustí Devátý pekelný kruh a nabídne své služby jiným. Bez delšího přemýšlení za všechny vládce promluvil: „Dobrá, souhlasíme.“
Hádes nevěřil svým uším. Waran ho zradil! Stačil jeden krátký pohled do jeho očí, aby pochopil, že byl jen využíván. Vládci Prvního pekelného kruhu šlo jen o jeho cíl. Na slibech, co dal, nezáleželo.
Většina ostatních vládců s Waranem souhlasilo, ale několik jich váhalo.
„Mám tedy vaše slovo?“ zeptal se Moloch ještě jednou. A všichni vládci jednohlasně kývli na souhlas. Potom vstal ze svého trůnu, aby na něj mohla usednout Tyrael. Přitom jí řekl jediné: „Vím, že to zvládneš a nezklameš mě.“ Tyrael se zahleděla otci do očí. Chtěla něco namítnout, aby ho nepopravovali, ale Moloch jen pokýval zamítavě hlavou. A když viděla, jak se otec ještě podíval na Tara, došlo jí, co musí udělat.
„Jak nová vládkyně Devátého pekelného kruhu naloží s tím bastardem?“ zeptal se Waran za všechny vládce a byl šokován rozhodnutím Tyrael.
„Nechám si ho jako svou hračku.“
„To myslíš vážně?!“ obořil se na Tyrael vládce Třetího pekelného kruhu a už se pomalu chystal zasáhnout, když se na něho podíval Moloch a trochu se zklidnil. Potom ještě dodal: „Víš, že tě jednou může připravit o trůn? Lepší je se ho zbavit teď.“
„A jak by to udělal?“ opáčila Tyrael. „Nemá žádnou moc,“ pak vstala z trůnu a přistoupila s Tarem k vládci Třetího pekelného kruhu. Ten nejprve trochu vyveden z míry nevěděl, co se po něm žádá, ale pak si Tara důkladně prohlédl. Po výbuchu smíchu vládce vykřikl: „Opravdu v sobě nemá ani kousek moci!“
Waran se podíval na Molocha, který byl šokován jako většina ostatních vládců. V duchu přemítal nad příčinou a došel k jediné příčině, která by to mohla vysvětlit a to, že se v Tarovi schopnosti Marie a Molocha jednoduše navzájem vyrušily. Ještě naposledy prohodil k bývalému vládci Devátého pekelného kruhu kousavou poznámku: „Neboj se, budeme na tebe dlouho vzpomínat jako na velkého ‚Génia‘.“
Tyrael se s Tarem vrátila zpátky na trůn a cestou ještě mrkla na otce. Ten signál zachytil a s předstíraným výrazem poraženého předstoupil před Warana.
„Nějaká poslední slova?“ zeptal se vládce Prvního pekelného kruhu.
Moloch neodpověděl. Postavil se jen zpříma, hrdě a nehnutě, jak se na pravého vládce sluší. Waran si ten okamžik vychutnával. Sundal ze zad Ďáblův meč a jediným švihem svému rivalovi oddělil hlavu od těla. Tělo bývalého vládce Devátého pekelného kruhu se na podlaze jeho trůnního sálu během chvíle rozpadlo v prach.
Po vykonání popravy se všichni vládci spořádaně vrátili do svých říší.
Hádes zuřil, ale pořád se ještě nevzdával naděje. Po smrti jeho bratra u všech jeho poddaných zmizela vazalská značka. Jeden za druhým teď budou ti nejsilnější Démoni odcházet a on svou neteř v nestřežené chvíli sám zabije a uchvátí trůn pro sebe.
A přesně jak si Hádes v duchu plánoval, Tyrael přihlížela odchodu nejsilnějších členů Rudé gardy a dalších otcových poddaných. Nemělo cenu cokoliv říkat, a tak jen s potměšilým obličejem seděla na trůnu s Tarem na klíně a čekala, až se situace uklidní.
Najednou udělal jeden z důstojníků něco, co nikdo nečekal. Byl to dobrý voják, který se teprve nedávno dostal k Rudé gardě a rychle stoupal po hodnostech nahoru, až se stal v rekordním čase důstojníkem. Přistoupil k trůnu a poklekl před Tyrael na jedno koleno.
„Jak se jmenuješ?“ zeptala se Tyrael už s vladařskou autoritou.
„Yerdol, má paní,“ odpověděl a dodal: „Rád bych vstoupil do Vašich služeb.“ Jeho čin se rychle roznesl mezi ostatní bývalé poddané Molocha a najednou do trůnního sálu přicházel jeden Démon za druhým. Sice žádný z nich nepatřil k elitním silám jejího otce, ale Tyrael radostně každému dala svou vazalskou značku.
Hádes zuřil. Ale i on poklekl před svou neteří a přislíbil jí věrnost, i když jen dočasnou. Bohužel pro něho se Yerdol dovtípil o jeho cílech a kolem Tyrael měl vždy skupinu věrných stráží.

Po Molochově popravě se stalo přesně to, co předpokládal. Waran nebyl ostatními vládci jmenován novým Ďáblem. Naopak se všichni chopili příležitosti a každý se snažil pro sebe uzmout ještě více moci. V zasedacím sálu, který vládce Prvního pekelného kruhu vytvořil, se tak už žádné další hlasování nekonalo.
Tyrael zahrnovala Tara sesterskou láskou a péčí. A aby byl v bezpečí a žádný z ostatních vládců neusiloval o jeho život, každý den mu díky svým Sukubím schopnostem vysávala moc. A v tom pokračovala i poté, co dospěl a ze své neschopnosti byl sám sebou znechucený.