Ranní Přepad

Anotace: Aneb kombinace larpařské historky a týdeního čtení zaklínače...

Z dálky se počal ozývat řev pobouřeného lidu. Tyr, který byl zrovna na stráži, rozlepil své opuchlé unavené oči, vstal a zamířil k hradební věži zříceniny. Neobratně vykoukl zpoza ní a uviděl od lesa se pomalu blížit rozzuřený dav z nedaleké vsi.
„Ééé…“ Zavil bolestně a zároveň unaveně Tyr a zamířil zpět k ohni. Tam vzal do rukou dvě zasviněné pánve a zhluboka se dvakrát nadechl a vydechl. Pak s výrazem naprostého odporu jimi začal hlasitě tlouci o sebe.
Odpovědí na toto bušení bylo nespokojené breptání a mumlání z okolních stanů a následné šramocení všeho možného. S velkým podivem byli majitelé stanů do minuty venku, držíc se za své hlavy, s bolestnými grimasami a vydávajíc roztodivná leč nemilá úpění.
„Co se to kurva děje? Doufám, že tyhle zvuky nevydáváš jen tak pro svý pobaven, jinak při bozích přísahám, že ti urvu hlavu a naseru ti do krku!“ Zmohl se na první slova vysoký holohlavý svalovec s mohutným knírem.
„Co těnemá Fale,“ začal se bránit o dvě hlavy menší Tyr, „zas takový sebevrah nejsem a mě samotnýmu tohle příjemný není…“
„K věci Tyre, chtěl bych se vrátit co nejdříve ke spánku,“ přerušil ho šedivějící muž oděný v prošívanici.
„Jistě, jistě. Míří k nám rozzuřený dav z vedlejší vsi. Počítam okolo třiceti možná pětatřiceti lidí.“
„Že si ti nuzáci nedaj pokoj…“ zanaříkala Esme a začala tasit svou šavli z pochvy.
„Počkej, počkej, Esme,“ začal ji zastavovat šedivějící muž, „mám nápad.“

Dav už byl skoro u zříceniny. Na jejích zdech se mezitím seřadila šestice podezřele vypadajících válečníků, která začala provádět jakýsi rituál. Původně jasné nebe se zčista jasna zatáhlo. Rozzuřený dav se zastavil a zahleděl se vzhůru.
Z nebe se během chvíle snesl obrovský sloup blesků, který ve vteřině zahubil celý dav vesničanů. Hned na to se obloha opět rozjasnila a vše bylo jako předtím. Tedy až na hromadu těl ve vypáleném kruhu, hodný kus od zříceniny.
„Fajn, to bychom měli,“ řekl spokojeně blonďatý muž v prošívanici a koukl po svých společnících, „Kdo má teď po mě službu?“
„Barchus je v pořadníku,“ prohlásil rezolutně šedivějící muž a zamířil z hradeb.
Skrček v rudé čapce z plna hrdla zaklel a zuřivě si odplivnul ze zdi.