Nový cíl

Anotace: povídka z prostředí hry Dragon age:Origins, drobné doplnění děje, které mi ve hře chybělo, snad se bude líbit :)jedná se o děj před příchodem Duncana s novým šedým strážcem do Ostagaru

Hornoživy opustili krátce před svítáním. Elissa Cousland naposledy pohlédla na svůj domov koupající se v prvních ranních paprscích. Srdce jí pukalo, když odvrátila pohled a následovala snědého muže před sebou.

Bezmyšlenkovité kladla jednu nohu před druhou. Snažila se nemyslet na hrůzy, které nechala za zády. Ale vzpomínky byly příliš čerstvé.

Elisse se o nohu otřel její pes mabari, Noe. Když nereagovala, olízl jí ruku, aby na sebe upozornil.

„Slinto, víš, že tohle nesnáším,“ otřela si ruku do jeho hřbetu a následně zajela prsty do hrubé srsti. Uklidňovalo ji to a on to věděl. Povzbudivě štěknul.

Mabari byli velmi inteligentní rasa, někdy se až divila, co dokážou, jak dokážou být chápaví a pozorní. Kolikrát byli lepší než lidé. Noe byl jejím přítelem už dlouhou dobu, a i když nemohl mluvit, vždy se Elisse zdálo, že jí naslouchá a chápe, co cítí.

Určitě věděl, co se na hradu stalo, ale nedával na sobě znát žádný smutek ani zlobu. Snažil se ji povzbudit, svým způsobem utěšit. Ale rány na duši se nedají zahojit tak rychle.

Putovali svižným krokem na jih. Do Ostagaru. Za vojskem krále Cailana.

Když ji Duncan, Šedý strážce, na prosby jejích rodičů doslova odvlekl tajnou cestou z kuchyně Hornoživského hradu zadal si jednu podmínku. Až dorazí do Ostagaru, stane se z ní Šedý strážce.

Jejich posláním bylo bojovat se zplozenci a zastavit Nákazu. Elissa neměla na vybranou. Přála si vrátit se zpět na hrad a pomstít se zrádnému Howemu, ale rozum jí říkal, že by to byla chyba. Jen by zahodila svůj život a Fergus, její bratr by se nikdy nedozvěděl pravdu. Nikdy by společně nemohli nastolit spravedlnost.

Ale srdce rozum neposlouchá.

Pár hodin před setměním potkali na cestě část královského vojska. Duncan byl mezi nimi dobře znám a nebyl problém, aby mezi sebe přijali dva osamocené poutníky. Elissa se mezi nimi cítila nesvá. Ošívala se kdykoli si všimla zvědavých pohledů a šepotu za zády.

„To je dcera teyrna Couslanda,“ šeptali. Byl zatím tón překvapení, úcty ale i zloby.

Když se na noc utábořili, postavila si stan na okraji tábořiště, co nejdál od všech. Snažila se, aby si jí nikdo nevšímal, aby se nikdo neptal, co tu dělá, proč tu je. Cítila se ztracená mezi tolika neznámými lidmi. Vždy měla na dohled nějakou známou tvář, někoho na koho se mohla obrátit. Tady se cítila sama.

Jakoby Noe vycítil její pocity, zakňučel a položil jí hlavu do klína. Přeci jen nebyla sama, ale ztracenou rodinu jí nahradit nemohl.

Šla spát brzy, ale spánek to byl neklidný. Ve snech jí provázely obrazy mrtvé Oriany a Orena, jejího synovce, obrazy umírajícího otce v náručí matky. Slyšela hlasy a křik. Obviňovaly ji, prosily o pomoc. Elissa myslela, že se z toho zblázní. Nemohla to vydržet, probudila se.

Když vykoukla ze stanu, na obloze svítily poslední hvězdy. Brzy mělo svítat. Věděla, že znovu neusne. Jen v haleně a plátěných kalhotách vyšla do chladného rána. Popadla rodinný meč a štít a zamířila do řídkého lesa poblíž.

Svět se kolem ní začal probouzet z nočního spánku. Elissa se ale nešla kochat přírodou. Zastavila se na malé mýtině a potěžkala meč. Jednalo se o perfektně vyváženou zbraň. Na jílci byly vytepány znaky rodu Couslandů. Levou rukou vklouzla do popruhů štítu s erbem jejího rodu.

Párkrát švihla mečem. Pustila se do nacvičených cviků. Trénovala, až se jí halena lepila na tělo, údy ztěžkly a jen stěží popadala dech. Při každém seku, při každém úderu si představovala tváře blízkých, které ztratila předchozí noc. A tvář Rendona Howea.

Elisse po tvářích tekly slzy. Každý útok doprovázela zavrčením. Ztratila se ve vzpomínkách, nesledovala čas ani své okolí. Málem vyletěla z kůže, když její čepel zařinčela o jinou.

„Hněvem ničeho nedosáhneš, děvče,“ poznamenal snědý strážce. Duncan. Elissa si uvědomila, že stále tlačí mečem na jeho dýku. Ustoupila.

„Bojuješ dobře, ale nerozvážně. Nevšímáš si okolí, soustředíš se jen na jednu věc a to tě bude stát život,“ poznamenal a schoval dlouhou dýku do pochvy.

„Nepotřebuju vaše rady,“ odsekla. Sedla si na zem a z tváře otřela pot a slzy.

„Myslíš, že ti pomsta uleví od bolesti?“ zeptal se.

„Howe musí zaplatit za to, co jim provedl,“ přestože se Elissa snažila potlačit vzlyknutí, její hlas zněl přiškrceně a plačtivě.

„Souhlasím,“ tím Elissu překvapil. Myslela, že ji bude soudit jako nerozvážnou snobskou holku. „Howe bude náležitě potrestán.“

Elissa si o tom myslela své. Znala Arla od svého narození, byl dlouholetým přítelem její rodiny. Ale přesto byl vždy tak úlisný, slizký jako had. Ačkoli byli Couslandové druhou nejmocněji rodinou Fereldenu, nemyslela si, že by mu to dokázali prokázat. Mohl se odvolat na cokoli.

Elissa se cítila naprosto bezmocně. Přitáhla si kolena k hrudi a schoulila se do sebe. Ramena se jí otřásala vzlyky.

„Proč to udělal?! Byl to jejich přítel!“ křičela. Co s tím ona mohla nadělat. Zničil jí svět, ve kterém vyrůstala, zabil všechny, které znala. Plakala, odevzdaná všemu, co se stane.

Duncan k ní přistoupil a přehodil jí plášť přes ramena.

„Nedokážu říct, proč udělal, co udělal. Ale jedno vím jistě, není moudré sedět na studené zemi v propoceném oblečení,“ poznamenal chlácholivě a pomohl Elisse zpátky na nohy. Podlomila se jí kolena a nebýt Duncanových silných paží, skácela by se na zem. Vděčně se o něj opřela a čerpala útěchu z jeho hřejícího těla.

Společně se vydali zpět do tábora. Slunce pomalu stoupalo nad obzor. Byl čas vyrazit. Noe poslušně seděl před stanem a čekal na návrat své paničky.

Když se převlíkla a sbalila, vyrazili na cestu. Duncan jí byl neustále na blízku. Vyprávěl o Šedých strážcích, o legendách, které se o nich vypráví i o pravdivých událostech. Vyprávěl Elisse o své minulosti, o dobrodružstvích, která prožil na cestách.

Přivedl ji na úplně jiné myšlenky. Donutil Elissu myslet na budoucnost ležící před ní. Stane se Šedou strážkyní a u Ostagaru bude bojovat proti Nákaze. To byl její nový cíl.

Ale i přesto musela najít Ferguse a říct mu celou pravdu, musel se dozvědět, co se stalo s jeho rodinou. A až vyhrají u Ostagaru, bude čas starat se o Howeho.

Nikdo nepochyboval o jejich vítězství nad Nákazou…