Hvězda Ashenu 3. část

Anotace: Třetí pokračování Hvězdy z Ashenu. Vesnice byla napadena neznámým nepřítelem, jak se rozhodnou tři přátelé ? Dají se na zbabělý úprk z Borůvkového kraje nebo půjdou možný nebezpečí obhlídnout ? Za případný češtinářský chyby se omlouvám :)

Noreel s podezřívavostí a netrpělivostí čekal u Morietovo prahu. Pozdravil ho slovy "Všiml jsem si že jsi mi zcizil jednu lilii. Jako kamarádovi ti to prominu. Ale chci vysvětlení. Víš jak jsem okolo majetnických věcí tak háklivý" " Tu lilii jsem nesl Tie, je mi líto, že tvoje zahrádka přišla o jednu lilii, i když jich tam máš dvěstěosmdesátjedna, neustále je počítáš a zpravuješ mě i Cohena o jejich počtu. Mimochodem pár liliích semínek jsem ti dal ze svých zásob, nechápu tu tvoji háklivost" Noreel se zastyděl a pronesl " Nevím co to do mě vjelo, normálně by mi to bylo jedno. Dneska je takový ... jiný den, odlišný od těch ostatních, cítím to v srsti. Stalo se snad dneska něco mimořádného ?" " Ne, jen mi přišel dopis s medailonem ..." " Takže nic důležitého. Tak asi sbohem. Uží si výlet" " Počkej. To si šel sem jenom kvůli těm liliím ? Nechceš vytáhnout paty z domy a podívat se někam kde to neznáš ? Pojď, aspoň zažijem nějaký dobrodružství než neustále počítat lilie a naše drobné neúspěchy .." řekl Moriet se zapáleným hlasem. Noreel se usmál jako nikdy v životě a odvětil "Dobře. Přesvědčil jsi mě. Jedeme, lilie můžou počkat, počítání už mám stejně plný kecky. Jen si sbalím a sejdem se na pahorku víl" "A co Cohen ? Mám ho zverbovat na výpravu za mým strýcem taky ?" Moriet se myšácky usmál. Noreel se na Morieta podíval a pravil" Cohen je hodně zvědavý myšák, slyší všechno co se šustne, pokud náhodou ve dne nespí, ví skoro o všem co se děje. Myslím, že tam bude na nás čekat, zpravovat ho o výletu není nutný" " Dobře, domluveno. Tak se sejdem na smluveným místě" s těmito slovy Moriet zaklapl dveře a dobalil poslední maličkosti. Břemena který sebou táhl i přes velkou váhu hravě unesl, vzal si krosnu na záda a vyrazil, mezitím Noreel spěchal k sobě domů sbalit. Moriet si to našlápl rovnou k pahorku, celkem se při cestě zapotil, krosna začínala být čím dál těžší každým krokem. Když už byl Pahorek víl v dohlednu, potkal cestou jednu vývesku na který stálo " Dál už jen na vlastní nebezpečí" Moriet se podivil a zadíval se pořádně na ceduli protože taková tu dříve nebývala. Museli ji sem dát obyvatelé vesničky nedávno. Nevím co by tady pohlédavalo nějaké nebezpečí, v tomhle odlehlém klidném kousku knížectví. No co, půjdu a vystoupám na pahorek a budu se snažit bez mrknutí dávat pozor., řekl si v duchu Moriet. Na pahorku už čekal Noreel, ten si musel zabalit během vteřiny, nebo už měl zavazadlo na výlet už dávno připravené. Moriet v myšlenkách nedával pozor a málem slítl z kopce. Ufff, Moriet znovu získal ztracenou rovnováhu a podíval se okolo sebe, viděl jen travnatý kopec zalitý světlem západu slunce " Zdravím Noreele, to je ale překvapení. Jsi tu dřív než já. Jak je to možné ? " " Hned ti to vysvětlím, jen vylez na vrchol kopce a podívej se dolů." Moriet vystoupal na kopec a rovnou zhlídl z kopce na krajinu, nepřipadalo mu nic zvláštního. Noreel začal nervozně koukat na Morieta a řekl " Ty to nevidíš ? Tich stínů je asi o polovinu víc, slunce svítí z východu a máme tu co dělat s vícero stíny" " Já nevím co řešíš, máme jít na výlet za mým strýcem a ty máš halušky" " Nemám .. já jen .. to je jedno. Tak vyrazíme ? A co vlastně Cohen ? Ten už tu měl dávno být .." " Asi zase přečkal noc v hospodě .. jak obvyklé u něj" " Dobře. Tak ho navštívíme a pozvem ho taky. Snad se tam moc nepřepil, aby byl vzhůru " Oba myšáci vyrazili zkratkou ke Cohenovi domů k sousední vesnici, cestou si prozpěvovali aby zahnali nudu. Cohenův dům byl zarostlý mechem a lišejníky, byl to starý dům, cohenův rod ho zdědil po jednom baronovi který kdysi ve válce bojoval proti Agateynu. Před domem stála poštovní budka s nápisem neodemykat, okolí přikrášlovala menší zahrádka s břízami a duby. Celková atmosféra tohoto místa byla ponurá a příjemná zároveň, Moriet se na okamžik podivil nad zvláštní budkou, ale neměl na to dost času, protože ve dveřích už stál Cohen. Myšák s rudým pruhem srsti na čele a jeho neznatelný plné černý zorničky kontrastovali s jeho plátěným bílo -modrým oblečením který dokreslovali jeho ne moc vídaný vzhled, Chvíli je pozoroval a pak spustil "Zdravím vás klucí, už se připravuju, takže za pár minut můžem vyrazit Jenom se musím převléct do něčeho pohodlnějšího na cestu. Vydržte.chvíli" Noreel začal stepovat a naříkal na Cohenovo loudavost, Moriet si dále prohlížel poštovní budku jako kdyby to bylo něco co kdysi neviděl. Krajinou zavanul silnější vítr, pár listí spadlo pod sílou větru na zem, v tu chvíli přišel Cohen s prakticky laděnou tornou v hnědé kůži.. Oblečen v černý kazajce a hnědých kamaších, houkl na psy aby se vrátili na zahradu z polí. Noreel na něj hodil ostrý pohled za jeho pomalost a zdržování výletu " Tak co vyrážíme ? Nebo tu budeš ještě venčit psy ?" " Jasně, že jdu. Ale ještě musím psy dostat do domu jinak se nedostanou domů a nějaký monstrum v lesích je uloví" " Dobře, ale pohni kostrou" Cohen dostal psy do domu a připravil jim jídlo na pár měsíců, aby mohli obyvatelé domu jim pravidelně dávat žrádlo " Tak můžem vyrazit, co říkáte, přátelé ? " Jdeme" řekl Noreel s Morietem jednohlasně. Všichni tři kamarádi vyrazili na cestu, ale něco ve vzduchu jim napovídalo, že není vše v pořádku. Ale nenechali se zneklidnit. Byl tu jen jejich cíl cesty a pohoda která u nich panovala když se někam vypravili. Prošli cestičkou poblíž obilného pole když narazili na Tiu, ta celá zadýchaná a nemohoucí popadnout po dechu je zastavila a stále lapala po dechu. Když po chvíli nabrala dech, tak spustila na překvapenou trojici výletníků " Něco .. něco napadlo vesnici. Starší mě poslali za váma, vy tři jediný jste schopný s tím něco udělat." Moriet ihned zareagoval, ale Noreel ho nenechal mluvit " Co napadlo vesnici ?. Hezky si odpočin a vše nám řekni" " Já nevím, nějaký stíny kteří začali na sebe brát podobu, Nedává to smysl. Jak se něco takového mohlo stát ?" Moriet ale ihned zareagoval a tentokrát nenechal Noreela aby převzal iniciativu " O čem to mluviš Tio ? Jaký stíny ? Příšery možná ano, ale stíny, to je i na mě trošku moc" " Dobře, všichni se uklidníme a trošku uvolníme napětí. Pokud mluví Tia pravdu, je celá vesnice v pěkném průšvihu. Více stínu oproti normálu jsem viděl už když jsme vyráželi. Jak mohlo něco takového někoho napadnout, taky nevím." zničehonic se ozval Cohen " Tak to jdem omrknout, co říkate ?" Moriet ale zakroutil " Ale co náš cesty ? Jsou ty stíny doopravdy skutečný ? Tvrdil to Noreel, teď dokonce Tia. Necháme toho všeho a půjdem se do vesnice kde podle Tii "straší" ?" Cohen se zamračil a řekl " Tia je přece příčetná a rozumná dívka. To bys měl vědět, vždyt se s ní už nějakou dobu znáš. Dokonce jsi s ní chodil. Záchrana vesnice je přednější. Je to naše povinnost, jako že jsme obyvatelé Borůvkového Kraje !" Noreel mžoural očima a řekl " Nejdříve musíme zvolit nějakou strategii aby jsme tam nevkročili nepřipravený ..." Cohen ho ale zarazil " Pojď ty "stratégu". Prostě to obhlídneme, přemýšlet budem až pak". Tak se všichni tři přátelé vydali do vesnice kde s největší pravděpodobností děje něco z čeho by jim stály vlasy na hlavě.