Partie králů Část: VIII

Anotace: Tak zase po dlouhé době jedna...

Sbírka: Partie králů

Voleg si beze spěchu nalil víno s karafy a zhluboka se napil. Víno mu stékalo po bradě a smáčelo mu neudržovaný vous. „Čekal jsem tě dříve,“
Valis pokrčil rameny. „Měl jsem ještě nějakou práci. Královna uvalila navou daň a bylo nutné tuhle novinu dostat do oběhu.“
Voleg přikývl. „To se vám povedlo, povídá si o tom celé město. Jakou chytrou hlavičku napadlo uvalit daň na vagíny?“
„Nejedná se o žádné vagíny. Prostituce je výnosný obchod a královna si chce také urvat svůj díl. Ale já tady nejsem proto, abych s tebou probíral daně. Toho si v Citadele užiji dost. Nedávno jsem ti při hostině nabídl jistý obchod,“ Neušlo mu, jak se ve Volegových očích potěšeně zablýsklo. „Také jsem se shodly, že v této době jsou informace důležitější, než, dejme tomu pytel zlata. Řekněme, že já mám jisté informace, které by se obchodníkovy tvého formátu mohly hodit.“
„Chceš peníze?“ zeptal se Voleg bez obalu. „Pochybuji, že mám dost peněz, které by s vím množstvím upoutaly tvou pozornost. To, co vidíš kolem,“ Přejel rukou síň. „To vše jsou dary od dobrých přátel. Já jsem chudý obchodník a i když to zní jako falešná skromnost, je to čistá pravda. Říká se, že nic neprospívá obchodu tolik jako válka. Nu, pro ty nýmandy tam venku je to možná pravdivá domněnka, ale zde v Královnině baště jsou to prázdná slova.“
Valis s úsměvem zavrtěl hlavou a z vlasů se mu odlouply kusy suchého bahna. „Já po tobě nechci peníze, ale tvé vědomosti, přesněji kontakty kterými disponuješ. Chci tě jako prostředníka a zprostředkovatele. Nemusíš hnout ani prstem a dostaneš své informace.“
„Vážně? To zní až moc dobře na to, aby to byla pravda. Co přesně bych ti měl zprostředkovat?“
„Schůzku. Jen obyčejnou, nevinnou schůzku.“
Voleg si znovu dolil, ale tentokrát přisunul pohár k Valisovy, který se ho ani nedotkl. Voleg pokrčil rameny a přisunul si ho zpátky k sobě. „Nevinnou schůzku?“ zopakoval a znovu se zhluboka napil. „Přijdeš si sem v přestrojení a zřejmě tajně, takže se domnívám, že ta tvá nevinna schůzka zase tak nevinna nebude. Hrozně by mě zajímalo, proč si s tím přišel za mnou? Určitě máš dost poskoků, kteří by ti rádi dělaly poslíčky a tu schůzku ti domluvily.“
Valis zavrtěl hlavou. „Všichni ty poskoci nejsou mými poskoky, ale královninými. Informují ji o každém mém kroku a rozkazu, který jim vydám a já má rád diskrétnost, hlavně co se obchodu týče. Proto jsem si vybral tebe. A dalším důvodem proč jsem přišel za tebou je ten, že ten člověk, se kterým se chci sejít a se kterým máš domluvit tu schůzku, je hodně tajnůstkářský a jen málokdo s ním dokáže navázat kontakt.“
„Hm, tvé lichocení je vážně příjemné, ale stále jsem neslyšel jméno.“
„Zamboul,“ zašeptal Valis. Vždy ho udivovalo, co takové jméno dokáže s člověkem udělat, když se pronese ve správnou chvíli. Protože všechny ty nepatrné útržky se poskládají dohromady a člověk je ihned v obraze. Jméno Zamboul, znamenalo v překladu totéž co smrt a jak Valis tak Voleg moc dobře věděly, kdo má skončit v Zamboulově „náruči“.