Partie králů Část: XII

Anotace: Bez popisu.

Sbírka: Partie králů

„A co vrchní Dahl? Mám za to, že zde v Tobaru je zvykem, svěřit trůn vrchnímu Dahlovy, dokud nebude lord schopen vlády nebo nezemře.“
Khal Oliver se nervózně ošil a rozhlédl se kolem, jako by se mermomocí snažil najít únikovou cestu. „To je pravda. Bohužel vrchní Dahl, sir Osmund, se ztratil při lovu v horách. Horalé z Ophiru tvrdí, že spadl ze skály. Všichni doufáme, že jsou to pouze povídačky, ale jelikož už dva týdny o něm nemáme žádné zprávy…“ Khal Oliver pokrčil rameny. „Tobar potřebuje vládce. Princeznin strýc a zároveň její náhradní regent, sir Marlon, nedávno zemřel a princezna Khyra měla právo vznést nárok na trůn, což také učinila.“
Evis se kousl do rtu. Královna mu nekladla na srdce, ona mu přímo rozkázala, že se poselství musí dostat pouze do rukou lorda Flinta. Z jejího na oko přátelského tónu mu bylo jasné, že kdyby jí neposlechl, jeho mrtvola by se houpala na stromě. Měl jednoduše rozkaz nevracet se, dokud nesplní co má a lord Flint nedostane poselství.
Co teď, pomyslel si? Je důležité – nebo to tak alespoň vypadá – abych to poselství odevzdal. Co vněm je? To je jedno, čím dříve ho odevzdám, tím dříve budu moci jít domů. Dá se princezně věřit? A i kdyby, neporušil bych tím svou přísahu? Královna by přeci musela pochopit, že jinak to nešlo. Musela? Evis věděl, že jen malá část lidí, kteří na podobné „musela“ spoléhaly, zůstala na živu.
„Je mi lorda Flinta upřímně líto,“ slyšel se, jak říká. „Je nějaká možnost, že bychom zde mohly setrvat pár dní a počkat, zda se jeho stav nezlepší?“
„Mé město je vám samozřejmě k dispozici a myslí, že mohu mluvit i za princeznu když řeknu, že zde můžete setrvat jak dlouho si budete přát. Bohužel vám musím připomenout, že tu máme ohledně cizinců jistá pravidla. Ale to koneckonců můžeme probrat později.“ Otočil se na jednoho ze zbrojnošů a něco mu krátce pošeptal. Zbrojnoš přikývl a odspěchala mezi skaliska.
Khal Oliver se otočil zpátky k Evisovy. „Upozorním princeznu na váš příjezd. Pokud vám to nebude vadit, musím vás a vaše muže požádat, aby jste prozatím zůstaly na lodi, dokud pro vás nenajdeme vhodné ubytování.“