Adélka - Část II

Anotace: Genitálie drásající pohled zpět.

Adélka byla sirotek. Její rodiče se samozřejmě chytily osvědčeného klišé, nacpaly jí do košíku a nechaly přede dveřmi depresivně se drolícího baráku s pěti tolary za plínou. Bohužel si příliš nelámaly hlavu zjišťováním komu nebo čemu ten barák patří. A tak se Adélky ujala Smrt. Těžko říct co zapříčinilo, že si jí Smrt nechala a jen tak okrajově se o ní začala starat. Možná se v ní probudil dlouho mrtví mateřský cit nebo chtěla prostě mazlíčka, který by troufnul sousedova Yetiho.
Každopádně, to co se zdálo na začátku jako snadná věc – totiž výchova Adélky – se postupem času stávalo stále komplikovanější záležitostí. Smrt si uvědomovala, že nemůže celých osmnáct hodin pracovat a večer potom dohánět výchovu za celí den. Na druhou stranu, Smrt nemohla jen tak lusknout a vzít si mateřskou. Proto se snažila o kompromis a nosila Adélku sebou, v představě, že s dovednostmi které okouká se v životě neztratí. Dokud jí byly dva tři roky, tak to víceméně fungovalo. Jenže jakmile Adélka dosáhla pěti let a její mozeček se rozjel na plné obrátky, začala si tak nějak uvědomovat, že ta kosa není na parádu a že maminčini klienti podezřele často ječí bolestí nebo jim chybí kus končetiny. Začala se vyptávat. Smrt neměla ráda otázky ohledně svého povolání. Tak jí začala Adélka žvatlavě kritizovat a to rovnou před klienty. To nebyla reklama se kterou by se Smrt mohla chlubit. Ne zřídka se totiž stávalo, že se jí nějaký méně inteligentní klient vysmál. Ne zřídka se pak stávalo, že si na dotyčném klientovy dala opravdu záležet.
Zkrátka: Kompromis nefungoval. A díky tomu Adélka poznala Theodora, svou první a poslední chůvu. Theodor byl neslaný nemastný hipík, co se po většinu života pohyboval v marihuanovém oblaku a o výchově dětí toho věděl stejně tolik, jako o chemickém složení toho hnědého cosi ve s vích kalhotách. Ono také dovolit, aby Adélku vychovával zrovna Theodor, nebylo zcela bez rizikovým počinem. Adélka si totiž velice rychle osvojovala Theodorovy návyky a v sedmi letech vypěstovala svojí první rostlinku. Právě ta rostlinka byla důležitým mezníkem jejího života a vlastně odrazoví můstek pro kariéru profesionálního zločince. Brzy na to však zasáhly ti pokakaní dědkové nahoře a Theodora z nejasných důvodů kdosi nacpal do drtičky dřeva. Theodorovy ostatky ještě dlouho občané města používaly jako levné topivo v krbech.
V osmí rok Adélčina na průsery bohatého života Smrt usoudila, že je dost stará na to, aby se o sebe postarala sama. Tenhle katastrofický úsudek stál život dvou lidí a jednoho trpaslíka, jehož zjizvenou přilbu vyplivl Kozonožec, kterého Adélka pro zábavu pustila s chemické laboratoře GMZ*.
Když se okolo Adélky začala úmrtí množit rychleji, než je Smrt stačila odklízet, v obavě o svou práci se rozhodla dát Adélku do dívčí školy v Las Pegas. Dívčí škola madam Podléznice Šílené byla vyhlášenou zašívárnou pro problémová děvčata a Smrt nepochybovala, že tam Adélka skvěle zapadne. Adélka zapadla. Až moc dobře. Děvčata si jí zvolila za fürera a Adélka v první den ve své funkci vyhlásila revoltu vůči Kantorům. Po týdnu těžkých bojů byla revolta potlačena a vše se vrátilo do starých kolejí, snad jen s tím nepatrným rozdílem, že polovina žákyň a učitelek hnila na školním hřbitově.
O desátých narozeninách Adélka vystudovala a na školním výletě v Kanibalské ghettu poznala Davida, slintajícího blbečka ze školy pro malomyslné. Nebyla to láska na první pohled. Nebyla to ani láska na druhý pohled. David za ní následující měsíc neustále dolézal, slinu u huny a v ruce pugét kopřiv.
Bylo těžké ho odhánět, obzvlášť když Adélka nedisponovala mnoha nápadníky a David byl koneckonců lepší než nic. A tak se zrodil krátký, leč slin a kopřiv plný románek, který díky bohu skončil Davidovou smrtí. No, zase úřadovaly pokakaní dědci.
Každopádně, zbytek čtenář ví: Adélka zmáčkla to pověstné tlačítko, v mylné představě, že tím Davida zachrání a místo toho probudila Chaos, konec, šmytec. Jenže – jelikož i tento na hlavu postavený příběh má svou těžko rozeznatelnou zápletku – tím to vše teprve začalo. (Hluboký a nervy drásající smích.)




*GMZ = Genetické mutace zaručeny.