Kruh se uzavírá - kapitola I - Slzy (Dragon Age - fanfikce)

Anotace: Solona Amell, premiantka Kruhu mágů, velitelka Šedých strážců a přemožitelka Arcidémona, se vrací na počátek. Několik nedokončených úkolů však uzavření kruhu oddaluje. (Dragon Age: Origin patří BioWare)

Sbírka: Kruh se uzavírá

"O Stvořiteli, děkuji ti, že jsi vyslyšel mé prosby!" hlasitě zadeklamoval mužský hlas a donutil Solonu Amell zvednout hlavu, byť jen ze zvyku. Ve dveřích hostince stál na nejistých nohou jakýsi zarostlý chlap, v očích zbožnou bázeň a díval se přímo na ní. Dívka v černém dlouhém plášti se zamračila do zpola dopitého korbelu piva. Nestála o pozornost a doufala, že kápě přes hlavu a místo v nejzazším koutě putyky to dávají dostatečně najevo. To měla za to, že než ještě jednu hodinu klopýtat po tmě, rozhodla se přespat v Redcliffu, a k tomu v hospodě již nějakou dobu přejmenované na Strážcův odpočinek, kde na ni ze všech stěn shlížely portréty její maličkosti ve všech možných hrdinských pózách. Koho pak mi připomíná, pomyslela si osvoboditelka Fereldenu na zapřenou, když se narušitel jejího odpočinku přibližoval.

"Věděl jsem, že se dočkám pomoci!" Ovanul ji rumový odér. Byla doma.

"Copak se děje, Owene?" zeptala se co nejklidnějším hlasem. Hosté se jeden po druhém otáčeli a teď stáli kolem nich a čekali, jak bude představení pokračovat.

"Pojď, paní, prosím se mnou k Valeně!" sepnul místní kovář a opilec v jednom ruce a k hrůze mladé čarodějky se mu začaly v očích lesknout slzy, "je na tom zle a náš jediný léčitel je pryč a já nevím, co si počnu...," chrlil ze sebe zoufale. Solona si nenápadně povzdechla. Nechtěla být opět zatažená do věcí jen proto, že šla náhodou kolem. Měla by mu dát léčivý lektvar, případně protijed a ujistit ho, že by lidé měli více spoléhat sami na sebe, než na hrdiny, zvláště pak na ty bývalé. Rozhlédla se kolem sebe a jedním tahem dopila sklenici. "Jdeme," řekla pouze.

Ještě že už byla tma, jinak by Owenovo pokračující hořekování cestou přilákalo mnohem více zvědavců. Snažila se z trhaných vět zachytit, co se vlastně s jeho dcerou stalo, ale kromě opakujícího se - "je to moje chyba, neměl jsem ji tam zpátky posílat" - se nic nedozvěděla. Zranění nebo nějaká nákaza - dumala, když vstupovali do kovárny - snad má sebou dost ingrediencí.

V ložnici okamžitě poznala, čím se dívka nakazila.

"Já o porodech nic nevím," upozornila starého kováře. Ten se bezradně skláněl nad svojí jedinou dcerou, ležící na posteli. Zpoza šatů se jí kulatilo břicho, ještě ne příliš velké, ale již zřetelné. Dívka měla zavřené oči a v obličeji výraz agónie, kromě občasných vzdechů se však neprojevovala.

Léčitelka si sedla na kraj postele a opatrně pohladila bříško. "Jak je to dlouho?" zeptala se, ale Owen jen vrtěl hlavou. Solona si povzdechla a opatrně dlaní kontrolovala stav.

Pak se prudce zvedla a zatřásla apatickou postavou stojící vedle ní: "Budu potřebovat kotel vroucí vody a ostrý a hlavně čistý nůž!" Zbědovaný muž na ni v hrůze koulil oči. "Hned!" využila své velitelské zkušenosti. Kovář se poslušně otočil a běžel z místnosti. Čarodějka si rychle odložila brašnu a sundala plášť. Cítila zrychlený puls a tlumený tlukot dívčina srdce. Jinak ale nic dalšího. Dítě bylo mrtvé.


Solona si umývala ruce a vyčerpaně sledovala červené pramínky stékající po umyvadle. Byla to náročná noc. Ale Valena byla již mimo nebezpečí, infekce se naštěstí nestihla rozšířit. Ohlédla se směrem k ložnici. Dívka se při operaci neprobudila, ale teď už spala normálním hlubokým spánkem, takže omamné kouzlo zafungovalo přesně, jak bylo třeba. Kovář zůstal u své dcery, pro jistotu. Tmavovlasá léčitelka se ale ještě předtím ujistila, že nejsou v dosahu žádné lahve ani utajené alkoholické zásoby, a pak šla sama zakopat malý uzlíček daleko mimo dohled.

Unaveně si sedla na "svoji" postel v kovářově místnosti a pak se zhroutila na polštář, aniž by se převlékla nebo přezula. Zírala do stropu a čekala, až konečně přijde osvobozující spánek a zažene nepříjemné myšlenky. Třeba na otce již nikdy nenarozeného dítěte, který si nyní nejspíš bezstarostně hoduje ve zdech redcliffského hradu, a který si už ani nevzpomíná na noc, nebo noci, plné vášně před několika měsíci. Solona Amell stiskla zuby, aby zahnala zárodky slz tvořící se jí v koutcích očí.


"Co sdje?" vypravila ze sebe čarodějka rozespale. Ještě nemohlo být ráno, v místnosti bylo stále šero, ale již ne úplná tma. Starý kovář s ní jemně třásl a tvářil se poplašeně. Vzpomínka Solonu udeřila jako kovářské kladivo a s trhnutím se posadila: "Krvácí?!" "Ne, paní," vrtěl hlavou Owen, "je snad v pořádku, Stvořiteli i tobě díky!"

Tak proč mě hrome budíš, chtěla si ulevit nevrle, ale jeho výraz ji zarazil.

"Je tady," pravil nejistě. Chvíli trvalo, než jí to došlo: "Otec?" Kývl hlavou: "chce za ní." Velitelka Šedých strážců se zvedla s pomstychtivým výrazem. "Ale, to je mi najednou péče!" a rázně se rozešla ke dveřím.

"Počkej," pokusil se ji zarazit, "neví, že jsi tady." Udiveně se na něho obrátila a pak vzala za kliku a bez odpovědi vyšla.

Vstupní místnost byla ale prázdná. Solona zlostně přimhouřila oči, když viděla pootevřené dveře do ložnice a potichu vstoupila. Klečel u Valeniny postele, zády ke vchodu. Čarodějka se nadechla, aby zase pomalu a opatrně vydechla. Tuhle zbroj znala. Ty zrzavé vlasy ostatně taky. Chvíli, která se zdála být celou věčností, jen tak stála a dívala se.

"Musí odpočívat," vypravila nakonec ze sebe. Teagan Guerrin sebou trhl, zvedl se a otočil. Jeho oči se zdály být na setinu sekundy plné lítosti, ale to rozzlobená dívka odmítala vidět.

"Měl byste odejít," ani se nesnažila zakrýt roztrpčení ve svém hlase. Bývalý Bann Redcliffu se chystal odpovědět, když náhle poznal, před kým stojí. S otevřenými ústy a rozevřenýma očima by vypadal neodolatelně, kdyby ale Solona nebyla plna vzteku a rozčarování. Měřili se pohledy, pak Teagan zavřel ústa i oči. Když se na ní opět podíval, jeho tvář byla jak vytesaná do kamene. Beze slova se uklonil a opustil temnou místnost.

Hrdinka Fereldenu a blízká přítelkyně královského manželského páru by zde stála jako sloup nejspíše až do rána, kdyby se dívka na posteli nezačala hýbat. Sedla si k ní a položila jí ruku na čelo. Bylo stále rozpálené, ale naštěstí o dost méně, než v noci. Valena otevřela oči a upřela na léčitelku nechápavý pohled. Solona se silou vůle usmála: "Už je všechno v pořádku. Musíš odpočívat," zašeptala. Dívčin pohled se pomalu rozjasňoval. Pak se zabodl do jejich očí. "Paní Solona?" "Postarám se o tebe, neboj."

Valena opět zavřela oči a hořce se rozplakala.