Kruh se uzavírá - kapitola III - Magie (Dragon Age - fanfikce)

Anotace: Solona Amell, premiantka Kruhu mágů, velitelka Šedých strážců a přemožitelka Arcidémona, se vrací na počátek. Několik nedokončených úkolů však uzavření kruhu oddaluje. (Dragon Age: Origin patří BioWare)

Sbírka: Kruh se uzavírá

"Nervózní, před návratem?"

Solona sebou trhla. Redcliffský Arl se na člověka oblečeného v kovové zbroji pohyboval neobyčejně tiše a ona byla již nějakou dobu myšlenkami daleko, když nepřítomně sledovala vlnky na jezeře.

"Ne," odpověděla nakonec s výrazem chladnějším než hluboké calenhadské vody. Před odjezdem se byla ještě stavit u kováře Owena s nově vyrobenými lektvary a pohled na křečovitě schoulené dívčí tělo v ní přebyl přátelské rozloučení na hradě. Teagan se rozhodl nekomentovat čarodějčinu náladu a raději začal organizovat vyplutí.

 

Přeplavní doprava mezi Útesem a Věží se příliš často nepoužívala a většina místních lodí byla jen rybářskými bárkami. Ta, do které postupně lodník, Solona, sir Perth a Arl Teagan nastoupili, zářila novotou. Solona se domyslela, z jakého důvodu byla loď postavena. Návštěvy nedobrovolných obyvatel Věže nebyly stále nijak běžné, ale to vyplývalo spíše ze zakořeněného pocitu jakéhosi ohrožení, který mladou mágyni dováděl k šílenství. Guerrinovi byli jedni z mála, kdo svého příbuzného v čarodějné "škole" pravidelně navštěvovali.

 

xxx

 

"Zdržíš se u mágů dlouho?" nevydržel sir Perth ticho přerušované jen slabým skřípáním paluby. "Dlouho," odpověděla čarodějka stručně, ale s úsměvem, který redcliffského rytíře mátl. Přes Redcliff bylo "pro vlastní dobro" Templáři odváděno mnoho malých adeptů magie a vždy to byl neradostný pohled. Sir Perth si jen těžko dokázal představit soužití mágů a templářů na jednom nevelkém prostoru za pevnými zdmi věže.

Čarodějka byla pobavena rytířovým udiveným výrazem. Kdo mimo Věž může chápat? Mágové a templáři, dva protipóly, přesto i v mnohém tak podobní. "Nemůžeš se bát nebo nenávidět něco, co tě provází celý život," razila svéráznou teorii, ale málokoho přesvědčila.

Templáři, ochránci světa před zhoubnou magií, mohutné postavy v brnění, z kterého byly vidět jen lesknoucí se oči za hledím přilby. Když jste se ale dívali dost dlouho a upřeně, někdy pohasly, jindy se naopak rozžehnuly tajemným světlem. A když celá ta hromada kovu chřestivě přešlápla z železné boty na druhou, vyvolalo to v nudných vyučovacích hodinách salvu chichotání.

 

K pevnosti Kruhu dopluli za zamyšleného ticha a Solona s nejapně zasněným úsměvem.

 

xxx

 

Cullen Rutherford se snažil, jak nejlépe doved, získat zpět duševní rovnováhu.

Celý svůj život dělal vše jak nejlépe dovedl. Jako malý v církvi i jako mladý ve Věži. Jeho fascinace magií zaváněla posedlostí, stejně tak jeho nenávist po tom krvavém pokusu o převrat tehdy před dvěma lety. Když ho konečně propustili z Grennfellu - ukrytého útočišti pro zestárlé či jinak nepříčetné templáře - zdálo se, že všechna jeho vášeň vyhasla. Neprotestoval proti svému povolání zpět do Věže. Ani teď, když mu sir Gregoir, sám velitel strážců Věže, rozkázal připojit se k Rylock a její trestné výpravě. Nic nenamítal ani poté, co Irving - hlavní představený čarodějné strany - rozkaz, s Gregoirovým souhlasem samozřejmě, odvolal.

Gregoir věděl téměř o všem, co se týkalo Věže a svých svěřenců zvlášť a co nevěděl on, dozvěděl se, dříve, většinou však později, od Irvinga.

Když Cullen uviděl připlouvající loď z Redcliffu a její posádku, jeho dlouho budovaná apatie začala dostávat první trhliny.

 

xxx

 

Solona zdánlivě bez cíle bloumala po chodbách Věže, ale ve skutečnosti srovnávala. Jak se může jedno a totéž místo během tak krátké doby tolikrát proměnit? V tom muselo být nějaké kouzlo. Třeba teď jen bzučelo životem, po chodbách prvního patra běhalo mezi dospělými hejno dětí, některé se smály, jiné brečely a všechny řvaly, ignorujíc mručení pod helmami templářů, nesouhlasné, ale zcela přehlušené. Tak tohle za nás nebylo, pomyslela si bývalá adeptka a musela se přemáhat, aby se nerozesmála nahlas nad svým pobouřením. Pak stejně nenápadně polkla velký knedlík v krku.

 

S Irvingem se setkali ihned u vchodu a pohledy nepohledy, vrhla se mu kolem krku, že starého pána málem povalila. Čarodějného vládce to nikterak neuvedlo do rozpaků. Když přes jeho rameno uviděla sira Gregoira a jeho výraz - Jen-to-zkus - slzy dojetí hned nahradily ty ze smíchu.

 

Solona rychle zaběhla do nejbližší koupelny a s výdechem se opřela o chladivé dlaždice. Když se trochu vzpamatovala, zamířila ke schodům do druhého patra, aby alespoň trochu unikla téměř nesnesitelné hranici hluku.

Tam ale nebylo o nic tišeji. Co se tu dneska, hrome, koná, pomyslela si částečně zvědavě i nenaloženě dívka. Za nejbližším rohem to zjistila a s nostalgií si povzdychla. Čarodějný turnaj. Nastražila sluch. V bojové magii! Tak tohle by v dobách před uvolněním pravidel rozhodně neprošlo. Nová kouzla bylo vždy třeba nějaký ten rok nebo deset teoreticky zkoumat.

"Svrbí tě prsty?" ozval se za ní pobaveně starší ženský hlas.

"Wynne!" rozzářila se Solona při pohledu na svoji starší - mnohem starší - kolegyni, ale nakonec si to rozmyslela a neobjala ji, aby se vyhnula hrozícímu vypuknutí hysterie.

"Je to zvláštní, být zase doma, viď?" oznámila očividné Wynne a opřela se o zárubeň dveří od hlavní haly, sledujíc své mladší kolegy, kteří po sobě vrhali útočná kouzla.

"S holemi to není ono," rozhodla se Solona vykličkovat z citlivého tématu.

"Co takhle malou demonstraci?" ukázala bělovlasá, avšak stále aktivní mágyně na rukojeť meče vykukujíc nad Soloniným ramenem.

Mladší mágyně jen mlčky zavrtěla hlavou. Bylo příjemné nebýt pro změnu centrem pozornosti.

"Chápu," kývla Wynne s lehkou výčitkou v hlase, "vlastně jsem ti přišla říct, že tě někdo hledá."

Na dívčin tázavý pohled ukázala palcem za sebe.

 

Solona se vyklonila zpět do chodby. Tou se právě blížila dvojice nazrzlých hlav - jedna menší a rozcuchaná, druhá větší učesaná do hladka s dvěma copánky zapletenými po stranách. Solona se zarazila při pohledu na Guerrina nejmladšího. Connor vyrostl a ztratil svůj vážně zachmuřený výraz, když se snažil nakouknout do haly.

 

"Vidím, že pro samé učení již není čas na slušné vychování," poznamenal Teagan jen z části vážně. Jeho radost nad setkáním se svým synovcem zářila po celém patře. Connor se na strýce tázavě zadíval a po té na oslovenou. Náhle silně zrozpačitěl.

"Omlouvám se, paní Solono, nepoznal jsem tě."

"Ani já tebe," usmála se bývalá zachránkyně Redcliffu. Purpurové roucho mu neobyčejně slušelo. Pár let a srdce spolužaček budou pukat ve velkém.

"Budeš soutěžit?" otázal se chlapec a v očích mu svítilo nadšení. "No, já..." začala váhavě a pak zaregistrovala Teaganův výraz mísící nesouhlas s obavami a dodala vzdorovitě "...vlastně proč ne?" a otočila se k Wynne, která ale již na svém místě nestála. Mluvila totiž s hlavním organizátorem souboje a během chvilky se povzbuzující výkřiky postupně měnily v udivený šum a během další chvíle se dav rozestoupil a všechny hlavy se otočily na ni.

 

Solona s přimhouřenýma očima pozorovala Wynnin úsměv prozrazující spokojenost sama se sebou. Jak ta ji znala, bylo až magické. Pomalu se blížila do centra "arény", cestou míjela známé, povědomé i zcela cizí tváře. Když došla k seniorské čarodějce, ta se uklonila a ustoupila na druhý kraj naznačeného bitevního pole.

"Vyzýváš mě?" zeptala se Solona s předstíraným údivem.

"Myslím, že mládí potřebuje čas od času lekci," postavila se starší čarodějka do bojového postoje a nadzvedla meč. Solona ji s úsměvem napodobila.

 

Když se o půl hodiny později obě opřené o zeď sotva popadaje dech zalykaly smíchy, templáři stále ještě uklízeli zbytky soch. Všichni přihlížející byli zahnáni do svých komnat, některá pravidla stále ještě zůstala zachována. Jakmile se objevil zamračený Gregoir, obě čarodějky se zatvářily jako studenti chycení při čtení košilatých svitků. Velitel jen s povzdechem zavrtěl hlavou a vyzval Solonu, aby ho následovala. Cílem ale nebyl jeho kabinet, kam si vodil hříšníky na kobereček, ale Irvingova studovna. A hlavní mág zde nebyl zdaleka sám. Kolem stálo několik templářů, z nichž ti rozpoznatelní byli Cullen a Rylock. Ještě více překvapivá byla přítomnost Teagena, který se tvářil až přespříliš diplomaticky. A Soloně došlo, že ji dostihlo konečně to, na co se posledních pár hodin intenzivně snažila zapomenout. Jowanův útěk.

 

xxx

 

Solona byla stále rozhodnuta nenechat se vtáhnout do hry, držela se tedy fyzicky i slovně zpátky a pouze pozorovala a analyzovala. Rylock vrhala ohnivé domněnky, Irving pobouřeně upozorňoval na jejich nepodloženost a zaujatost, Gregoir uděloval strohé rozkazy. Cullen a Teagan hovořili pouze na přímé vyzvání. A přesto byl nakonec celý příběh na světě, počínaje Jowanovým útěkem z Věže, jeho účast na Redcliffském masakru, rozsudek smrti změněný na doživotí v Aenoru - mágském vězení - až po jeho záhadný útěk.

 

Když se Rylock nepodařilo potvrdit propojení útěku krvavého mága a Kruhu, vztekle a rozhodně zavelela a odešla se svými nohsledy v závěsu. Cestou nezapomněla vrhnout na Solonu temný pohled. Gregoir si zhluboka povzdechl a pokynul zbylým templářům včetně Cullana a také Teaganovi. Než opustil místnost, kterou za sebou pečlivě zavřel, všimla si Solona významného pohledu směrem k Irvingovi a začal jí cloumat vztek.

 

"O co tady hrome jde!" vybuchla nevychovaně, než se stačil starý mág nadechnout, "já s tím nemám nic společného!"

Irving se klidně usmál: "Ale měla bys."

Svěsila ramena: "Nemůžu mu pomoct."

"Jsem naopak přesvědčen, že ty jediná můžeš."

"Vždyť ani nevím, kde začít!"

 

Starý mág se na svoji bývalou svěřenkyni zamyšleně zadíval.

"Nejlépe ho znáš," připomněl jí mírně.

"Určitě ne lépe, než vy," opáčila dotčeně. Jeho malou past na plánovaného Tranquila mu nikdy zcela neodpustila.

"Nenapadá tě důvod, proč by po takové době začal pomýšlet na útěk?" ignoroval Irving narážku.

Solona se zamyslela. Jowan to přeci vzdal, nestál o milost a lhostejně nesl rozhodnutí o popravě. Co by ho mohlo přimět...? Pomalu se otočila na Mistra. "Co se stalo s Lily?"

Irving se pochvalně pousmál, ale hned mu úsměv povadl: "Jowanova láska je stále v Aenoru.." "..ale proč až teď..." " ...Jowan o tom pravděpodobně až dosud nevěděl."

 

Bylo ticho, když si Solona třídila informace.

"Někdo mu pomohl utéct?"

"O tom vůbec nepochybuji, musíme ale zjistit kdo."

 

Dívka se na svého mentora nevěřícně zadívala: "Chcete mě poslat na tajnou misi za zády templářů?" Už jenom ta myšlenka byla pobuřující. Irving vždy stál za svými svěřenci a byl ochoten se za ně bít do roztrhání těla, ale nikdy by nešel proti vůli skutečných vládců věže.

Starý mág, jakoby přemýšlel nad vhodnou formulací, po chvíli pronesl: "Vysílám tě na oficiální misi v prověření záležitosti uprchlého krvavého mága, která vrhá špatné světlo na Kruh." "Proto jako průvodce dostáváš zástupce templářů a velitele provincie Redcliff."

 

Solona na něho zírala s otevřenými ústy.