Kruh se uzavírá - kapitola IX - Aeonar (Dragon Age - fanfikce)

Anotace: Solona Amell, premiantka Kruhu mágů, velitelka Šedých strážců a přemožitelka Arcidémona, se vrací na počátek. Několik nedokončených úkolů však uzavření kruhu oddaluje. (Dragon Age: Origin patří BioWare)

Sbírka: Kruh se uzavírá

Ráno bylo zahalené do mlhy. Byla to ale mlha zcela přirozená, pocházející od chladného moře a dávající tušit prodírající se sluneční paprsky. V táboře bylo slyšet pouze lehké praskání dřeva z malého ohně. Dokud se nezačala Lelianě třást ramena. Solona s tmavými kruhy pod očima se na přítelkyni s pohoršením zadívala. Když ta propukla v nekontrolovatelný smích, čarodějka vstala s přísným výrazem. "Tak...takže..," popadala bardka dech, "takže Alistair a Morigain!?" a znovu vybuchla smíchy.

Solona na ni vykulila své hnědé oči: "Na tom není nic veselého!" snažila se dívku marně přesvědčit o vážnosti situace, "Ferelden byl zachráněn pomocí krvavé magie, a Morigain někde, Stvořitel ví kde, pobíhá s možným dědicem trůnu, který je jen tak mimochodem napůl démon!"

Leliana zařvala a plácla sebou na zem. Solona stiskla zuby, aby přemohla vlastní začínající záchvat. Nikdy, ani v tom nejdivočejším snu by ji nenapadlo, že bude nutit svého Alistaira do sexu s divokou čarodějkou. S posledními zbytky důstojnosti se otočila pro pomoc k oběma mužům, ale Teagan se potutelně křenil a Cullen si teatrálně zakrýval uši, dávaje na srozuměnou, že o jistých věcech jakožto zástupce templářů nechce nic vědět. Solona se vzdala a povolila uzdě veselí. Smála se a smála, až ji bolel žaludek a slzely oči. A v těch slzách spousta myšlenek nenávratně odplavala.

 

Tábor sklízeli za pomalu se rozpouštějící mlhy.

"Je příjemné vidět tě opět s dobrou náladou," usmál se Teagan, když pomáhal Soloně skládat celtu. Zacukaly ji koutky a rozverně se na pomocníka usmála: "Ten černý šátek jsi koupil ty, nebo to byl Valenin nápad?"

Redcliffský Arl se zastavil vprostřed práce, chvíli na čarodějku jen zíral, pak poskládal zbytek stanu a s lehkou úklonou a beze slova odešel uložit celtu do torny. Solona si spokojeně nadhodila svoji kabelu přes rameno a zasunula krátký meč do pochvy. Nemožné se stalo skutkem. Podařilo se ji uvézt Guerrina mladšího do rozpaků.

 

Pevnina, kam je odvedl neblahý jeskynní tunel, byla stále ještě v lehkém oparu. Nemělo smysl naslepo hledat směr, malá skupinka tedy mlčky stála a hleděla do pomalu se projasňující oblohy. Solona to dlouho nevydržela a přiblížila se k Teaganovi, ostentativně stojícím zády k ní.

"Omlouvám se... za ten včerejšek." Žádná odpověď. "Vlastně za všechno."

Teagan Guerrin se otočil a s nehybným obličejem kývl hlavou: "V pořádku."

"Určitě?" podivila se dívka. Naklonil se a políbil jí. Na ústa. "Teď určitě," a se výrazem zadostiučinění si založil ruce na hrudi a pobaveně sledoval oněmělou čarodějku.

"Červená jí sluší, že?" zašeptala rádoby tiše Leliana Cullenovi do ucha. Ten rozvážně kývl hlavou: "S černou tvoří atraktivní kombinaci," a zabodl svůj šedý zrak do očí zrzavé bardky v černočervené zbroji. Solona se zazubila. Není nad rozpaky někoho jiného.

Rozverná nálada ale náhle odplula společně s mlhou. Paprsky vycházejícího slunce odhalily na protějším břehu vysokou věž Aeonaru.

 

Architekti se většinou snaží dávat vzhledem svých výtvorů najevo, k jakému účelu jsou stavěny.Věž Kruhu měla působit pochmurně a nebezpečně, pro Solonu ale nebylo hezčí stavby. Avšak Aeonar se mohl líbit jen lidem s opravdu velmi zvráceným vkusem.Věž, nebo spíše skupina věží, se ztrácela v temných mracích, které podtrhovaly chmurný efekt.  Hladký povrch černých zdí nerušila žádná okna, jen v nejvyšších patrech se jich pár blýskalo červeným světlem, což snad jen způsoboval východ slunce...

 

Ještě chvíli stáli na skalním útesu nad mořem a zamlklým pozorováním zjistili několik překvapujících informací.

Ostrov s magickým vězením stál v centru rozlehlého souostroví, tvořeného ostrůvky malými jako náměstí v Denerim, jinými rozlohou rovnající se celému bannoru; na některé bylo jistě možné přejít suchou nohou, jinam doplavat. Dalo by se vymyslet na sto způsobů, jak k Aeonarské věži přijít nepozorovaně. V momentě, kdy uviděli bílé plachty templářské lodi kotvící v hlavním zálivu prostředního ostrova, se rozhodli nečekat na noc. Rylock je předstihla.

 

xxx

 

"Našla tě pomocí tvého vzorku krve, že?" ptal se Teagan strmou cestou k mořskému pobřeží. Až díky svému synovci a svým častým návštěvám Věže se dozvěděl, jak to, že templáři vykazují takovou úspěšnost v chytání uprchlých mágů. Samozřejmě vyjma těch, co svoji "stopu" najdou a zničí.

"Možná," klouzala čarodějka po kamínkách a přidržovala se ho za rukáv, "a nebo si domyslela, kde se Jowan skrývá."

"A nebo to věděla po celou dobu," pronesl Cullen zepředu. Solona se pokusila prudce zastavit, čímž málem sebe i Teagana strhla na zem, a v šoku se na templáře zadívala. Ten se zastavil o něco důstojněji a otočil se. "Z Aeonaru nikdo neuteče," prohlásil nepravdivé, "nikdo bez cizí pomoci," doplnil podstatné.

"Rylock je šílená," zamračila se Solona, "ale tolik riskovat kvůli jednomu krvavému mágovi.."

"Nebo mágyni." přerušil ji Cullen.

Solona se zamyslela. Jowan nebyl jediný kolega mág, kterému ne zcela legálně pomáhala, ale ani bláznivá templářka nebyla vševědoucí..

"Nepřekvapilo by mě, kdyby nosila tvoji lahvičku s krví kolem krku jako talisman," pronesl Cullen pochmurně a pokračoval v pomalém a chřestivém klouzání se dolů. Solona ho po chvíli následovala, Teaganovu dlaň pevně tisknoucí tu její téměř nevnímala.

 

xxx

 

Nabití adrenalinem po zdolání pobřežních vln a také nad vidinou cíle nadosah vypracovali a jali se plnit plán rychlostí řetězových blesků.

Rozhodli se využít zmatku kolem oddílu nově příchozích templářů. Leliana se s drzostí sobě vlastní vyšplhala po laně do lodi a sebrala dva kusy templářské uniformy. A tak na ostrov přibyli dva noví templáři, z nichž jednomu oblek tak docela neseděl a jeden potulný rytíř v doprovodu velkého psa, který nápadně připomínal vlka.

Zatímco muž a jeho pes se vydali zjistit novinky do místního hostince, dva templáři zamířili do přilehlého městečka.

 

Hostinec se rouhačsky jmenoval U svaté Andraste a byl plný templářů. Odříznutí od srdce církve vykazovalo svůj vliv. Zatímco Teagan kývnutím poděkoval za donesený korbel piva, znepokojeně se rozhlížel kolem. Nejbližší skupinka čtyř mladíků v uniformách církve se hlasitě překřikovala a jejich hovor měl k náboženským tématům velmi daleko. Teagan se napil a nepřítomně poplácal pod stolem ležícího vlka po hlavě. Solona slabě zavrčela. Ač ve zvířecí podobě, rozuměla až příliš dobře a s nevysloveným ji pomohl zostřený čich. Služebníci Stvořitele s alkoholickým zápalem diskutovali o vězních. Respektive o vězenkyních. Teagan dle zvuků ozývajících se od země včas rozeznal příznaky hrozícího se nebezpečí, nevybíravě chytil zvíře za kůži na krku a mávl na hospodského. Volnou rukou zaplatil za pivo a pokoj a vedl zmítajícího se vlka po schodech nahoru, pronásledován kalnými pohledy mladých templářů.

 

xxx

 

"Pusť. Mě." snažila se čarodějka zpátky v lidské podobě marně vykroutit ze železného sevření.

"Až se uklidníš!" odsekl Teagan a vztekle dívku přitiskl zády ke stěně. Taková nezodpovědná ztráta kontroly! Teagan uměl ovládat vlastní strach, ale už nikdy nechtěl zažít tu hrůzu z představy, co by s ní udělala skupina mladíků s lesknoucíma se očima, kdyby zjistili, vedle koho to tam popíjejí.

Hluboké nádechy a výdechy mu prozrazovaly Soloninu snahu o znovunalezení rovnováhy, stisk však nepovolil.

"Už mě můžeš pustit," řekla Solona o poznání klidněji, když jí přestalo hučet v uších. Nic se nestalo.  Otevřela oči, ale hlavu nezvedla. Až příliš intenzivně si začínala uvědomovat pozici, ve které se ocitla a s rostoucí panikou sledovala svojí reakci.

 

"Nepřipadáš mi uklidněná," odpověděl po chvíli její věznitel a Solona by přísahala, že v jeho hlase slyší skryté pobavení.

"Jsem n-naprosto klidná!" usvědčila samu sebe a zachvěla se při Teaganově uchichtnutí. Přitiskl se ještě o něco blíž. Solona až palčivě cítila každý kus těla, kterého se dotýkal svoji zbrojí a instinktivně rozevřela dlaně.

"Ale ale," zavrtěl hlavou a zašimral ji svými vlasy po tváři a na krku, "chceš na nás přivolat hlídku?"

"Líbí se ti mít převahu?" procedila skrz zuby.

"Velmi," zašeptal ji do ucha beze studu a skousl lalůček, až mu její náušnice zacinkala o zuby. Solona polkla a snažila se ignorovat tepající srdce.

 

Náhle se Teagan od dívky odtrhl a ustoupil o několik kroků vzad. Nepovažoval se za romantika, ale byl vychován jako gentleman a strávil svůj život na hradě. Naučil se, jak se zavděčit ženě. Se Solonou konkrétně měl velmi mnoho velmi sofistikovaných plánů. Ale přítmí malého pokoje, hluk z dolní hospody a ta její bezbrannost působily na jeho mnohem nižší pudy a brzy z jeho plánů vyčníval pouze jeden. Pozorně ji sledoval. Solona stála u stěny, ani se nehnula, jen na něho upírala své široce rozevřené oči. Neudělala jediný náznak k odchodu nebo útoku. Ani když si sundal kroužkovou zbroj a košili. To byla velká chyba a také silný náznak. Dlouho potlačovaný predátor v jeho těle zavrčel a Teagan poslechl.

Chytil Solonu neurvale za rameno, trhnutím ji otočil čelem ke zdi a jedním rázem ji rozepnul šaty na zádech, jak se už tolikrát viděl ve vlastních představách. Potvrzení pověstí o tom, co nosí mágové pod svými rouchy, mu na klidu nepřidalo. Když róba se šustěním spadla na zem, bylo mu úplně fuk, že má ještě boty. Nohy nebyly důležité. S posledními zbytky zábran si natočil její hlavu, aby ji viděl do obličeje. Její výraz, zrcadlící ten jeho, vypustil šelmu ven.

 

xxx

 

Probudil se se zaúpěním. Chvíli nechápavě zíral na nepovědomé dřevěné stropní trámy, než mu pravidelné dívčí oddychování připomnělo, proč ho bolí tolik svalů najednou. Zadíval se na bílé tělo v posteli a neodolal a odkryl přikrývku, ačkoliv bylo v pokoji chladno. Solona se instinktivně schoulila do klubíčka, jako zvířátko. Teagan se zachvěl a nebylo to zimou. Jejich společně strávená chvíle měla s lidským milováním pramálo společného. Ani v nejdivočejším snu si nepředstavoval takovou dravost až živočišnost, jakou mu předvedla drobná čarodějka a jakou v něm vzbudila. Unaveně si promnul oči a vstal.

Když se vrátil s plným tácem, byla Solona vzhůru. Seděla na kraji postele přikrytá až ke krku. Posadil se k ní. "Ten komisní výraz si přede mnou můžeš odpustit."

Zamračila se.

Pousmál se a protáhl se v ramenou: "Tělo občas si žádá své."

Uchichtl se a ona se ušklíbla. Ale nezačervenala se a dychtivě sledovala donesené občerstvení.

 

"Nedívej se na mě," zamračila se při pojídání třetí klobásy.

"Nemohu se zbavit fascinace," odpověděl po pravdě a polkl, když se dívka zuřivě zakousla do párku. Za chvíli nezbyl na tácu ani drobek. Drobná dívka se slastně protáhla. "Je mi báječně."

"Až teď?" předstíral výčitku.

Usmála se: "Tělo si občas žádá své," a k Teaganově lítosti přehodila nohy přes okraj postele a natáhla se pro oblečení.

 

Snažila se, seč mohla, ale ne všechna bolestná zasyčení dokázala skrýt. Když si přehazovala plášť přes ramena, vyzývavě se na svého společníka zadívala: "Ten samolibě spokojený výraz si můžeš odpustit!"

"Nemohu si pomoct, je mi příliš báječně."

Solona si zavázala boty a ve dveřích se naposledy otočila: "Až teď?"

 

xxx

 

V putyce byl již klid, většina hostů buď tupě zírala do korbelů nebo beze studu spala na stolech. Jen hospodský si neodpustil znechucené zavrtění hlavy za odcházející dvojicí. Tedy on už byl zvyklý na ledacos, ale jak někteří lidé zachází se zvířaty, to bylo do nebe volající..