Viking

Viking

Anotace: krátká povídka o pohřbu vikinga

Kožešina je potrhaná a štít leží zlomený. Ztuhlá ruka svírá silnými prsty veliký meč potřísněný krví nepřátel. Jejich těla leží opodál zpřelámaná a zraněná. Vznešená hlava korunovaná hustou hřívou hnědých vlasů a vousů leží na měkkém polštáři podrostu lesa. Něžné zlaté paprsky jemně hladí únavou zvrásněnou tvář. Modré oči prostoupené klidem upírají pohled k nebesům a rty odhalují lehký úsměv. Silné větve mohutných stromů tvoří svou zelenou spletí velkou síň posledního odpočinku.
Jemné ruce milované uhlazují vlasy sepjaté tenkou zlatou čelenkou a upravují vousy spletené do copánků. Slané slzy hořkosti a žalu stékají po jemných tvářích a dopadají na medvědí kožešinu halící tělo milovaného. K jeho hlavě pokládají voňavé květiny a ona ví že na tu vůni nikdy nezapomene. Téměř bázlivě vkládá meč do jeho rukou. Pod nohama se leskne zlomený štít a meče poražených nepřátel.
Máry byly zvednuty na ramena silných mužů. Noc osvětlena ohněm pochodní je vítá svým sametovým objetím. Tváře v mihotavém světle, křehké jako duchové nocí, provází bojovníka smutnými pohledy. Něžný hlas milované, rozechvělý pohřební árií, se loučí za sebe, i za všechny milované.
Sbohem bojovníku sbohem. Kéž tě tví předci přivítají v jejich síni s úctou a kéž zaujmeš v jejich mocné společnosti své čestné místo. Klid tvé duši.
Pryskyřice borového dřeva naplňuje večer silnou vůní. Tváře omámené smutkem vzhlíží k dřevěné mohyle posypané květy, jakoby to byla zasněžená úbočí hor. Šestice pochodní v silných rukách bojovníků se sklání nad dřevem aby mu předaly svůj spalující polibek. Plameny s láskou a vášní objímají mohylu i tělo mrtvého bojovníka. Jejich zlaté světlo dodává tvářím naději ve všeobklopující temnotě a jejich žhavé paže stravují žal a smutek, který se jednoho dne změní v popel, stejně jako bojovník na márách. Poté přijde vítr a odvane pocit křehkosti a zranitelnosti, způsobené hlubokou ránou, daleko, pryč.
Pouze hory, nesmrtelní strážci síní tohoto světa, dohlíží na klidný odchod duše k domu jejích předků.
Autor saphra, 07.02.2007
Přečteno 298x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (4)
ikonkaKomentujících (3)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Jedním slovem? Jedním slovem to asi nezvládnu, protože jsem hrozně ukecaná.
Vůbec nevadí, že je to údajně bez pointy nebo jakoby vytržené z kontextu... protože na rozdíl od novely povídka tyhle dvě věci vůbec nepotřebuje. A tahle povídka je navíc fakt dobrá, protože se ti podařilo udržet atmosféru a máš nadání předat prostřednictvím slov celistvý obraz. Ta popsaná situace je reálná, nebo se aspoň tak jeví (co my víme, jak to u Vikingů přesně bylo...).
Takže co dodat? Asi tolik, že při troše volného času se podívám ještě na další tvoje textíky, abych se ujistila, že tohle nebyla jen nějaká výjimka vybočující z řady.

04.03.2007 20:38:00 | Gina Rocca

Popravdě, jiné stránky neznám, jedině www.totem.cz , ale tam je to takové nepřehledné a jsou tam zvláštní barvy :-). Tak až budeš mít chuť napsat něco delšího, určitě to udělej.

13.02.2007 09:35:00 | Walome

jj...chtělo by to kolem toho delší příběh...psát umíš, tak do toho:o) jenom s tím mečem - jak mu ho mohla dát do rukou, když už ho na začátku držel?

09.02.2007 11:35:00 | Darwin

Je to skvěle napsané, je to ale krátké, tudíž se jedná jen o ukázku skvěle napsaného textu, který při troše snahy a znalosti dokáže napsat spousta lidí. Moc se mi to líbilo, má to atmosféru, je to cítit, ale je to bez silné pointy, ale napsané je to dobře, hezky, nenuceně, nenašel jsem tam nic, co by mě vytrhlo z atmosféry. Což je dobře...

07.02.2007 18:46:00 | Walome

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí